Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem lepší podprůměr
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.4.20 21:56
Já myslím, že je to pouze tvé vidění světa a tvé vnímání sebe sama. Pokud jsi měla otce tyrana, pak je samozřejmé, že nebudeš oplývat sebevědomím. Ale můžes se o to sebevědomí aspoň pokusit. Máš děti, manžela, se kterým se máte rádi, nejste zadluženi, to máš více než hodně lidí okolo tebe 
. Jen se na to koukni jinou optikou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 21:58
Ber to tak, ze to spatne uz je za tebou, ted uz jsi vystudovana, vdana, zabezpecena s detmi. Tohle vse te neco melo naucit a nekam posunout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 22:05
No potřebuješ se naučit mít se ráda taková jaká jsi. Ne se týrat nějakou představou, co bys měla být. Ta představa zjevně není realistická a ty kvůli tomu nejspíš míjíš reálné cesty ke spokojenosti a seberealizaci.
Potřebuješ čelit svým démonům, smířit se s nimi, vyčistit rány, ze kterých rostou, nechat je zahojit.
Nejspolehlivější cesta je skrze psychoterapii. Ale ve skutečnosti by mohl zabrat i třeba buddhismus a nebo jeho konzumnější verze všímavost/mindfulness.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 22:06
Pro někoho podprumer pro jiného výhra v loterii… To jak se vnímáš, hodnotíš a balancuješ svoje úspěchy/neúspěchy svědčí spíš o tom, že máš problém v hlavě, který si zřejmě nikdy s odborníkem neřešila. Nemá to nic společného s tím jak svůj život skutečně žiješ. Kdo ti házel nebo neházel klacky pod nohy, v tom můžeme polemizovat. Zjevně se tvoje psychické týrání ze strany otce mohlo otočit na přílišný pocit křivdy u všech… Každopádně vyhledala bych odborníka. Máš děti, měla bys jim umět ukázat vyrovnanou mámu a ne to, že v životě pochybuješ o věcech, které jsi udělala a necítíš zadostiučinění v tom jaký žiješ život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 22:07
Cože? 
Ty máš spokojené manželství, zdravé děti, ty jsi taky zdravá, a máš VOŠ, a práci v oboru kterou zvládáš, a skoro splacený bydlení. Ty se cítíš jako lepší podprůměr? 
Podle mého názoru jsi úspěšný člověk. Bud máš depku nebo jsi nepřiměřeně náročná. Jediný v čem se ti nesplnil sen je Vš vzdělání, a to si můžeš kdykoliv doplnit. Přečti si zde příspěvky, tvůj příspěvek si se zájmem přečte spousta lidí a pak budou zklamaní, že tohle nemají ani zdaleka.
Máš dvě možnosti, smiř se s tím, že nemáš Vš vzdělání (a měla jsi jinou cestu) a nebo si ho dodělej. Ty máš praxi, děti a bydlení skoro splacené, tebe nic neblokuje, aby sis nemohla i tento sen splnit. Jsi dospělá přijmi zodpovědnost za svůj život. Vystuduj třeba jen to co tě baví bez obav o uplatnění, pro radost. 
Nebo něco k oboru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 22:37
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebovala bych se trochu vypovídat. Mám takové celoživotní trápení. Jako malá jsem si představovala, jak se budu mít dobře, jak budu úspěšná, bohatá atd. Takový holčičí sny????ale celý život mi někdo hází klacky pod nohy a já balancuji. Vždy jsem ve škole byla spíš premiant, sem tak nějaká dvojka, max. jednou za půl roku trhák. Jenže všude, ať na základě nebo střední se našel pedagog, kterému jsem neseděla a život mi ztrpčoval. Když jsem úspěšně odmaturovala, myslela jsem, že půjdu na vysokou, ale dlouhodobé psychické trápení že strany otce a zamítnutí studia z jeho strany mi opět vyrazilo dech. Nechtěla jsem zůstat,,jen" s maturitou a nastoupila aspoň na VOŠ, kde jsem si zařídila individual, jenže jsem si tam nesedla s jednou vylučující, která mi dělala ze studia peklo, do toho to psychické týrání, 3 úmrtí v rodině a dopadlo to tak, že jsem neudělala zkoušky. Nastoupila jsem na ten samý obor v jiném městě, kde přístup vyucujicich byl úplně o něčem jiném, vzhledem k tomu, že jsem měla hodně nastudováno a fakt se šprtala, tak tady to byl ráj a konečně bez stresu jsem školu dokončila. Podotýkám, že státní škola. Hodně jsem se od té doby uzavřela do sebe a společnost moc nevyhledávám. Nechci se vídat s bývalými spolužáky, kteří ví o tom, jak se mi nedařilo ve škole. Stydím se. Nechci se vídat se spolužáky o kterých vím, že propadali a dnes mají titul mgr.
Vlastně ani začátky v práci nebyly nic moc, trvalo mi, než jsem se naučila, ale pak když jsem byla zaběhla, jsem problem neměla. Říkám si ale, proč já? Co jsem komu udělala, aby mi pořád někdo házel klacky pod nohy?
Jediný, co mě těší je, že mám zdravé děti a fajn manžela, že máme vlastní bydlení, hypotéku skoro splacenou. Ale stejně jsou dny, kdy usínám s pocitem méněcennosti. Prosím, nemyslete si, že chci litovat, to v žádném případě. Jen nevím, proč musím být takový podprumer.
Potřebovala jsem to jen někomu říct, nezlobte se.
Mně přijdeš jako lepší průměr. Máš tolik štěstí! Koukej se na to, co máš, ne na to, co nemáš. Nikdy nemůžeš mít vše.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 22:38
Proboha, ty ani nepotřebuješ politovat. Co by za tvůj život někteří dali. 
ne, život se opravdu nehodnotí porovnáváním s ostatními. 
vždycky bude někdo alespoň v něčem „lepší“ než ty. Ale to je přece úplně jedno. Nauč se mít se ráda a mít radost z toho, co v životě máš. Neteskni po tom, co nemáš a není důležité. Myslíš, že nějaký spolužák řeší, že nemáš vysokoškolský titul? Že si jako říká, haha, já byl ve škole horší, ale mám ho? To vážně ne. A i kdyby jo, tobě to může být jedno. 
a že ses nelíbila některým učitelům? Není na světě člověk ten, aby se zavděčil všem. A nemá smysl se pokoušet nebo se chtít líbit všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.20 22:53
A co víc bys vlastně chtěla? To neber jako rýpání, já jsem na tom mnohdy podobně jako ty, ale na tuhle otázku vlastně ani nemám odpověď - u všeho si člověk nakonec řekne „k čemu by mi to vůbec bylo?“ Třeba nějaké cestování bez dětí nebo veleúspěchy v kariéře, pak bys zase měla provinilý pocit, že nejsi s rodinou. Jste zdraví, zabezpečení, je přirozené se chtít posunovat z místa a nestagnovat, ale chce to nebrat to jako selhání, ale spíš jako pohon k lepšímu - se třeba něco výjimečného nauč nebo začni dobrovolničit nebo si najdi nový koníček. Trochu to zní, že tě pálí dobré bydlo - vzdělání, děti, bydlení i práci máš, tak co dál? 
- Citovat
- Upravit
7.4.20 23:04
Tak jsou dvě možnosti
- buď se ti nikdy nic špatného nedělo a neděje, jsou to jen tvoje bludy a jediné řešení je srovnat si psychiku, která ti vytvořila v minulosti berličky a omluvy, proč se to a to stalo špatně a kdo JINÝ za to může, že se ti něco nepodařilo.
- nebo se na tebe opravdu lidi zasedávají a nepřejí ti a házejí klacky pod nohy…a pak je to něco v tobě, co v nich tuhle potřebu vyvolává. Nic se neděje samo a bez příčiny. Tak pak zas jedině trochu sebereflexe a zapátrat ve svém chování, proč by to mělo zapříčinit nepřátelské chování některých lidí v okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
7.4.20 23:13
Tak ani me nenapadlo te začít litovat, mas se proste dobře, takze neni za co takze gratuluju k tomu, jak mas krasne naslapnuto byt v zivote uspesna a mit ho hezky pod kontrolou (ukoncene vzdelani - dokonce vyssi, prace, rodina, deti, bydleni…proste pecka).
Jedine, co mi z toho cisi je tvuj pocit, ze ti je neustale krivdeno. No nevim, no. Kdyby to bylo jednou, tak ok, ale porad? Rozni lide, ale vzdycky…? neznam te, ale z toho, co pises, radila bych dospět
- Citovat
- Upravit
7.4.20 23:15
Máš všechno co potřebuješ ke spokojenému životu a ještě něco málo navíc.
Klidně se zkontaktuj se spolužáky, moc nepij a dobře poslouchej až po alkoholu přijde splín. Kolik z nich dělá to na co mají titul, kolik z nich má práci která je baví a kolik z nich má spokojenou rodinu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.20 23:29
Ahoj, já jsem byla ve škole úspěšná, vše jsem dala na první pokus, mám za sebou úspěchy ve sportu, splnila jsem si velkou část ze svých dětských snů… v kariéře jsem se dokonce dostala dál, než by mě kdy napadlo.
Ale jsem sama, ve vztazích se mi nedaří, chlapi mi utíkají za jinýma… buď ráda za to, co máš. Pro mě je rodina nejvyšší hodnota, naštěstí mám úžasné a stále relativně mladé rodiče, ale taky bych chtěla konečně mít někoho „svýho“, s kým si budeme oporou navzájem. Opravdu si važ toho, čeho jsi dosáhla, není to samozřejmost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PaníKadrnožková
7.4.20 23:33
@Freeandwild píše:
Ahoj, já jsem byla ve škole úspěšná, vše jsem dala na první pokus, mám za sebou úspěchy ve sportu, splnila jsem si velkou část ze svých dětských snů… v kariéře jsem se dokonce dostala dál, než by mě kdy napadlo.
Ale jsem sama, ve vztazích se mi nedaří, chlapi mi utíkají za jinýma… buď ráda za to, co máš.
Utikali! To je minulost! Od te doby, co jsi na e-miminu, se ti meni vyzarovani a stestena ve vztazich se k tobe obraci celem
Ne, nezblaznila jsem se, tuhle jsem cetla nejake tve pricetne prispevky, z toho soudim
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.20 08:10
Zakladatelka
Děkuji za příspěvky, procetla jsem a vážím si jich. Já ani nevím, Jak to mám vyjádřit, nejde o to, že nemám VŠ titul, jde o to, že se stydím, že jsem měla takový problém se dostat aspoň přes tu VOŠ, vnitřně se s tím nemůžu srovnat, že jsem vypadala před těmi vyucujicimi jako bl. bá, přitom třeba nikdo neviděl, co se dělo u nás doma+ 2 tragická úmrtí a 3.následkem těch 2. Bylo To prostě hrozné období. Jenže já ty lidi potkávám a nejradši bych se někam schovala vždycky.
Jsem psychický nevyrovnana, asi je to spíš na psychologa. Mám neustálý strach o děti, usínám se strachem, že se jim něco stane a pak mám i pocit, že se nedokážu radovat, protože si říkám, co když z ty houpačky spadne na hlavu, co když pojedeme na výlet a nabouráme. Ach jo, to už je na odbornou pomoc.
Moc vám Ale všem děkuji. Teď jsem si to spíš uvědomila.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, potřebovala bych se trochu vypovídat. Mám takové celoživotní trápení. Jako malá jsem si představovala, jak se budu mít dobře, jak budu úspěšná, bohatá atd. Takový holčičí sny????ale celý život mi někdo hází klacky pod nohy a já balancuji. Vždy jsem ve škole byla spíš premiant, sem tak nějaká dvojka, max. jednou za půl roku trhák. Jenže všude, ať na základě nebo střední se našel pedagog, kterému jsem neseděla a život mi ztrpčoval. Když jsem úspěšně odmaturovala, myslela jsem, že půjdu na vysokou, ale dlouhodobé psychické trápení že strany otce a zamítnutí studia z jeho strany mi opět vyrazilo dech. Nechtěla jsem zůstat,,jen" s maturitou a nastoupila aspoň na VOŠ, kde jsem si zařídila individual, jenže jsem si tam nesedla s jednou vylučující, která mi dělala ze studia peklo, do toho to psychické týrání, 3 úmrtí v rodině a dopadlo to tak, že jsem neudělala zkoušky. Nastoupila jsem na ten samý obor v jiném městě, kde přístup vyucujicich byl úplně o něčem jiném, vzhledem k tomu, že jsem měla hodně nastudováno a fakt se šprtala, tak tady to byl ráj a konečně bez stresu jsem školu dokončila. Podotýkám, že státní škola. Hodně jsem se od té doby uzavřela do sebe a společnost moc nevyhledávám. Nechci se vídat s bývalými spolužáky, kteří ví o tom, jak se mi nedařilo ve škole. Stydím se. Nechci se vídat se spolužáky o kterých vím, že propadali a dnes mají titul mgr.
Vlastně ani začátky v práci nebyly nic moc, trvalo mi, než jsem se naučila, ale pak když jsem byla zaběhla, jsem problem neměla. Říkám si ale, proč já? Co jsem komu udělala, aby mi pořád někdo házel klacky pod nohy?
Jediný, co mě těší je, že mám zdravé děti a fajn manžela, že máme vlastní bydlení, hypotéku skoro splacenou. Ale stejně jsou dny, kdy usínám s pocitem méněcennosti. Prosím, nemyslete si, že chci litovat, to v žádném případě. Jen nevím, proč musím být takový podprumer.
Potřebovala jsem to jen někomu říct, nezlobte se.