Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem matka kráva?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.1.21 09:29
@Janli zdravý názor i přístup za mě.. 2 děti ukocirovat je někdy hodně náročný a jak říkám mám se ráda takže někdy holt nejsem dokonalá ale nemíním se kvůli režimu atd zbláznit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 10:57
@safina píše:
Jinak koukám, kolik maminek žene děti čistit zuby před snídaní - proč jako? To je přece nesmysl, nejdřív snídaně a pak vyčistit, kaz se dělá tam, kde zůstane jídlo na zubech. Nehledě na to, že jídlo má po pastě blbou chuť. I děti by se měly naučit, že po vyčištěných zubech už se nejí a to i ráno aspoň nějakou dobu.
My taky vsichni prvni jdeme snidat, pak se cisti zuby, oblect do civilu a odchod pryc a vecer pochopitelne obracene. Napred vecerime, pak je cisteni zubu. Nedovedu si predstavit, ze to dela rano nekdo obracene.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 11:10
@safina píše:
Jinak koukám, kolik maminek žene děti čistit zuby před snídaní - proč jako? To je přece nesmysl, nejdřív snídaně a pak vyčistit, kaz se dělá tam, kde zůstane jídlo na zubech. Nehledě na to, že jídlo má po pastě blbou chuť. I děti by se měly naučit, že po vyčištěných zubech už se nejí a to i ráno aspoň nějakou dobu.
Zubaři říkají, že čistit bezprostředně po jídle je blbý, sklovina je mechanicky drazdena drobky a naleptana kyselinami, po jídle je jiné pH v ústech. Kazy to naopak podporuje. Já jsem nechtěla, aby si moje děti čistily zuby ve školce po obědě, školka to musela respektovat. Teď je to naštěstí plošně zrušeno.
Ráno zuby čistíme až od té doby, co děti chodí do školky, u nás až kolem 4.narozenin, takže tříleté dítě ráno neženu zuby čistit. Čistí si po probuzení, pastou Elmex, je bez příchuti, takže chuť potravin neprebíjí. Taky si čistím zuby po probuzení a potom jdu jíst. Pastu mám taky jemnou, nesnáším peprmintove chutě.
Takto to považuji za nejlepší, že to někdo má jinak, je OK. Ale neudivuje mě to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 12:49
Jsi dobrá maminka, jsi skvělá maminka, holt je toho na tebe hodně a zkrátka se stane, ale přemýšlíš o tom a to je základ. 
V týdnu jsem byla u kamarádky, mají také půlroční holčičku a k tomu 5tiletou hyperaktivní. Seděla jsem u nich s dcerou asi 2hod a odcházela jsem se slovy: „ty jsi fakt machr, že to dáváš“.
U starší dcery to bude chtít asi malinko přitvrdit ve výchově, to asi sama víš, je v období vzdoru, které je samo o sobě náročné a „nastavit pevné mantinely“ pomáhá, aspoň malinko pomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 12:56
Já si nemyslím, že je nutné vyloženě nastavit pevný režim v tom smyslu, že každé ráno probíhá úplně stejně, činnosti jdou ve stejném pořadí. Mně spíš připadá, že dceři chybí pevnější ruka a možná i potřebuje jiný typ komunikace. A já se vůbec nedivím, sama jsem teď v situaci, že u svého tříletého konečně nacházím cesty, jak bez boje „dosáhnout svého“. Vždyť ono je to taky osobnost, co se teprve formuje. U nás třeba hodně pomáhá velmi otevřená komunikace, všímat si co nejvíc jeho odezvy a snažit se to společně s ním nějak rozklíčovat. Měli jsme období, kdy jsme každý den měli nějakou „hádku“, řešili větší problém, on reagoval většinou hlasitým křikem a někdy i fyzickou agresí. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem přišla na to, že je extra citlivý na smyslové vjemy a toto v něm vyvolá i zvýšení hlasu, cítí se v tu chvíli ohroženě. Díky tomu, že s tím pracujeme a já se snažím tu komunikaci vést bez toho a mluvím s ním o tom jsme se neskutečně posunuli - já zvyšuju hlas o dost méně, a když už, syn taky svoje reakce zbrzdí a radši mi řekne, ať nekřičím. Zároveň ale když po něm něco žádám (třeba čistit zuby), nedoprošuju se a prostě na tom trvám. A když si on něco poručí, udělám to, jen pokud mi to „sedí do programu“ - určitě bych s unaveným miminkem, co potřebuje uložit, nešla dělat snídani na přání. A i kdyby, stačilo by mi jednou, že by ji pak nesnědl, a konec. U nás o jídle rozhoduju zásadně já a přání dítěte beru v potaz, jen když se to hodí. Na tvém místě bych třeba zvážila variantu hned po probuzení něco malého, jednoduchého na zahnání hladu a po uspání miminka si můžete dopřát snídani spolu, jak jste byly zvyklé. Jinak ale určitě nemá vůbec smysl tříletému dítěti v podstatě vyčítat, že si něco přeje a ty to ihned plníš - tak ten tvůj proslov na mě působí. To, jestli jí vyhovíš, je jen tvoje rozhodnutí, nemá smysl jí to pak „předhodit“. A už vůbec nedává smysl čekat na oplátku, že když ty plníš přání jí, bude i ona bez výhrad plnit to, co řekneš ty, to nefunguje ani u dospělých. Chápu tvou frustraci, ale tohle prostě nezabere. Příště jí to nevyčítej tak komplexně a radši si sama řekni, co ti vlastně vadí nejvíc a sama si urči, jak s tím naložit pro příště - třeba nedělat snídani na přání, ale podle toho, co vyhovuje tobě. Celkově prostě musíš být trochu autoritou, působí to na mě tak, že máš pocit viny, že jí nedáváš dost a kompenzuješ to právě tím plněním přání. Ty jí ale nemůžeš dát víc než pocit domácí pohody, spokojenou mámu a dobré vychování. To nenahradí vajíčka na žádný způsob. Děláš pro svou rodinu vše, co je v tvých silách, netrap se výčitkami, neboj se si to občas ulehčit (třeba i trošku na úkor dětí, ono jim to možná jen prospěje, když půjde o blbinu typu vajíčka a ne o něco zásadního), dceru taky nezasypávej výčitkami a zkus hledat způsoby, jak s ní komunikovat a co jí ve výchově vyhovuje. Třeba zjistíš, že právě pevnější ruka povede k její větší spokojenosti - dítě totiž ke spokojenosti nepotřebuje rodiče, který skáče, jak ono píská, ale rodiče, který vytyčí v tom velkém světě jasné hranice, uvnitř kterých se cítí bezpečně, právě proto, že tam jsou. Dítě, kterému matka plní přání a pak mu to v podstatě vyčte, je zmatené, neví, kde je chyba a neví, co s tím tedy dělat - necítí hranice a nechápe, co udělalo špatně.
Ad čištění zubů, já si custom vždy před snídaní, a to právě z těch důvodu, co už jsou výše, ale synovi klidně až po snídani - protože než se od snídaně dokopeme přes hraní, povídání, starost o miminko a oblíkání do koupelny, je tam zaručeně aspoň 30 minut prodleva, většinou spíš víc (podle autorit je ideální hodina, 30 minut minimum).
A k dudlíku a mlíku, tam je to těžké. Mlíko bych nedávala jako náhradu jídla, ale pokud ho má ráda, nabízela bych jako jeho součást, třeba hrnek k snídani či večeři (od roka je mléko bráno jako potravina, proto je to vhodnější, než ho dát samostatně). A s dudlíkem, těžko radit, prostě zkoušet, co zabere… každé dítě je jiné, některé dudlík ochotně vymění za vysvěnou hračku, u jiného pomůže dudlík nastřihnout, v tomhle věku se dá zkoušet i vysvětlení, ale to už jste asi zkusili…
Každopádně NEJSI žádná matka kráva, jsi úplně obyčejná milující maminka, která své děti miluje, snaží se a cítí se občas frustrovaná. Známe to všechny. Tvoje děti můžou být rády, že mají mámu, která má schopnost sebereflexe a tolik se o ně snaží postarat. Hodně sil, to půjde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 15:55
Ahoj 
No prosím tě a nejsi na sebe moc přísná? Proč bys proboha měla být matka kráva? Vždyť podle mého se nestalo nic tak hrozného malá byla trochu protivná což je u tříletých dětí normální holt období vzdoru no a tak si po ní trochu houkla 
Vždyť se přece nestalo nic tak hrozného 
Já si myslím že problém je v tom že ty se snažíš být taková ta dokonalá matka- Já tomu říkám sluníčková matka - která prostě chce být vždy perfektně naladěná, usměvavá, doma pořádek, chodit ven v každém počasí, vařit všechno domácí a u toho být prostě pořád Happy. Jenže ono to prostě v reálném životě nejde alespoň ne vždy. Navíc mít půlroční miminko a tříletou holčičku která má nejspíš období vzdoru je opravdu na palici 
ale víš co si myslím že je to tak trochu tou dobou že dneska prostě jakmile někdo trochu houkne na dítě tak je hned pomalu zločinec zatímco dřív se to prostě tak neřešilo na děti se řvalo dostávali na zadek a nikdo z toho nedělal žádné drámo. Jako já rozhodně neříkám že je správné děti mlátit hlava nehlava a řvát na ně od rána do večera ale zase si myslím že je dobře když ty děti vidí že taky je normální a patří to k životu když se člověk občas zlobí. Takže hlavu vzhůru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.1.21 18:10
Já čekala podle názvu příspěvku něco strašného a ty jsi malé jen vyčinila, že zlobí. 
Tak jestli tvůj proslov k holce je staršný a ty jsi strašná matka, tak mě by už dávno musela justice popravit. 
A přesto své děti miluji a vím, že oni mě mají také rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
23.1.21 20:18
Mě vůbec nepřijdeš zla. Jsi prostě normální máma, co by si přála jedno normální a klidný ráno. A myslím, že naopak jsi hodná, chce vajíčko, pak chce mlíko, všechno si zařídila, dodržela a holčička se prostě musí taky naučit plnit to co slíbí. Chápu, že ti ruply nervy.
Moje máma mě cca v 5 letech řekla - odnes ty šaty na půdu, už je nosit nebudeš, jsou ti malé. No a já je nosila dál. Máma na to přišla, chytla ne za vlasy a vláčela semnou po podlaze. Jo, dodnes ji to nemůžu dopustit přitom ji asi fakt jen ruply nervy.
- Citovat
- Upravit
23.1.21 22:11
@alena1995 píše:
Mě vůbec nepřijdeš zla. Jsi prostě normální máma, co by si přála jedno normální a klidný ráno. A myslím, že naopak jsi hodná, chce vajíčko, pak chce mlíko, všechno si zařídila, dodržela a holčička se prostě musí taky naučit plnit to co slíbí. Chápu, že ti ruply nervy.Moje máma mě cca v 5 letech řekla - odnes ty šaty na půdu, už je nosit nebudeš, jsou ti malé. No a já je nosila dál. Máma na to přišla, chytla ne za vlasy a vláčela semnou po podlaze. Jo, dodnes ji to nemůžu dopustit
Ruply nervy kvůli šatům, vláčet 5lete dítě za vlasy po podlaze, to může snad jen úplný magor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
23.1.21 22:41
@Alušáček Je magor. Výbušná. Dostávali jsme často, ale máma nás měla a má fakt ráda. A dost nám všem v životě pomohla.
- Citovat
- Upravit
elibro
25.1.21 09:59
Ahoj, zakladatelko, diskuzi přeskakuju, jen reaguji na úvodní dotaz: za mě jsi tedy přecitlivělá. „Nevinná holčička“ má normálně období vzdoru, které holt znamená, že se to slaďounký děťátečko projevuje často jako pěknej spratek. Tak na jednu stranu je to období, přejde to, trochu rozvahy si to zaslouží… Na druhou stranu jsi taky jenom člověk a chvála bohu za to, tvoje nevinná holčička se musí do život naučit, že lidi kolem ní mají jen omezený rezervoár trpělivosti a nemůže jim skákat po hlavě, jak se jí zlíbí. Když prudí, má se setsakra dozvědět, že prudí. Období vzdoru není choroba a omluva - je to čas ohmatávat hranice, co si k druhým smím dovolit a co ne. A na to ti druzí musí hranice ukazovat.
Pokud toužíš vychovat rozmazlenou princezničku, která může cokoli, tak do toho: každý výchovný zásah si vyčítej, propadej se do pocitů viny, že jsi na ni byla ošklivá a holku omlouvej. Pokud chceš normální děvče, připusť si, že jsi taky jen člověk, co má právo se zlobit a že usměrnit děcko, které ti napíná nervy, není zločin, ale akt výchovy.
Jinak jeden z největších benefitů toho, mít sourozence, je fakt, že se člověk musí naučit, že není středobodem vesmíru sám. Že se nejen o rodičovskou pozornost dělí, že slabším se pomáhá, že na ostatní je třeba brát ohledy… Jestli je toho na tebe moc a máš pocit, že máš na starší málo času, doporučuju ji zapojit do práce. Tříleté dítě zvládá pomáhat v kuchyni (míchat, čistit, krájet), vytírat, luxovat, utřít prach… Jako extra ti to neulehčí práci, ale ten čas strávíš víc S ní než vedle ní.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
