Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bebuše tabulkova - to od manzela slychavam taky (y).
Tuhle dochvilnost a planovaci manii jsem pred detmi celkem obstojne zvladala. Hodne jsme s muzem cestovali, na blind, Evropa, Asie, Amerika…a tam jsem s tim nemela zadny velky problem, ale ted jak jsou tu deti, jet mimo rad a rezim mi zkratka moc nejde.
Nicmene zkusim krucek po krucku a snad to prinese ovoce. Ono se starsi dcerkou je to uz celkem ok, ale mladase si osefovat bez hodinek nedokazi predstavit (mysleno tak, abych-om mela/i s muzem i nejaky cas sami pro sebe).
Holky a vy co jste tak režimové- jen otázka, rýpání, tak to prostě jedede všude..
My loni byli na doovlené se známýma - tři rodiny.. My dvě jsme z nich byly uplně na nervy..
U moře, už dopředu plašili, že jí v tolil a v tolik. My ostatní jsme si užívali vody a neřešili, půl hodiny sem, půl tam… To samé večer.. V 8 tam měli jezdit nějaké lodě, tka jsme si řekli, u moře jednou a nevíme, kdy pojedem, tak jsme děti nechali, oba rodiny, ale u nich, ani slyšet, děti jim řvali, slzy jak hrachy..
Toto nechápu, k čemu toje..
jako říct dětem, tak vyjímečně, at máš radost, ale proč to tak mít…
@Janasas píše:
Holky a vy co jste tak režimové- jen otázka, rýpání, tak to prostě jedede všude..
My loni byli na doovlené se známýma - tři rodiny.. My dvě jsme z nich byly uplně na nervy..
U moře, už dopředu plašili, že jí v tolil a v tolik. My ostatní jsme si užívali vody a neřešili, půl hodiny sem, půl tam… To samé večer.. V 8 tam měli jezdit nějaké lodě, tka jsme si řekli, u moře jednou a nevíme, kdy pojedem, tak jsme děti nechali, oba rodiny, ale u nich, ani slyšet, děti jim řvali, slzy jak hrachy..
Toto nechápu, k čemu toje..
jako říct dětem, tak vyjímečně, at máš radost, ale proč to tak mít…
každý extrém je špatně
Muj otec je taky takovy, rezim, rad a poradek a nervy, kdyz neco nejde podle planu. A bylo to za trest s nim cokoliv podnikat nebo nedejboze jet treba na dovolenou. Na mamku to hodne prenesl. Ja mela a mam jeste dnes trochu tendence, ale manzel me ukazal jaka je to pohoda a klid a vnitrni svoboda resit problemy az kdyz nastanou, jednat spontanne a improvizovat. Je fakt, ze muj muz je az moc velky flegmous a i bordelar, ale ten klid a pohoda to vyvazuji.
Já jsem taky režimova a děti jsou po mě. A nejde jen o režimy ale i běžné činnosti. Jsem zvyklá něco dělat takhle, tak to prostě nesmí být jinak. Je mi to strašně nepříjemný a mám pocit, že vybuchnu
rodina je taky nerezimova, ale naučila jsem je. Děti prostě obědvaji, večeři, chodí spatnapod v určenou dobu. Zdržení se nepřipouští, sami si ověřili, že při porušení je s detmi k nevydrženi. Párkrát se i stalo, že jsem přemýšlela, proč je mladší tak protivnej a pak jsem zjistila, že je čas jídla. Dětem i mně to vyhovuje, tak není důvod nějak násilím ten režim porušovat. Pokud někomu vyhovuje režim nemít, tak ať ho nemá. Ale zajet si režim, kterej všem vyhovuje a pak ji rušit je blbost.
Ty dovolene jsou fakt proverka vztahu i mezi prateli. My jezdime sami na blind i s detma, od malicka. Jen kdyz jedu s klukama sama tak si kupuju zajezd od CK, kdy chci mit klid a trochu kryty zada kdyby neco, ale s manzelem jezdime proste batohy, letenky a velice ramcovy itinerar. A proste se prizpusobujeme situaci, ktera nastane.
@Janasas v tomto pripade bych i ja povolila. Na dovolene mi vypadek rezimu tolik nevadi, protoze tam se jedna o par dni, viz treba jak jsem psala o oslave, obcas ty vyjimky jsou, ale proc bych mela odjizdet z oslavy o hodinu pozdeji (dele to syn vecer vazne nevydrzi, nez chodi bezne spat), kdyz uz na ni jsme treba od obeda. Treba v tomhle mame s manzelem treci plochu, jestli odjet v 19, kdy dojedem domu v klidu nebo ve 20 a vsemozne drzet deti, aby neusnuly ![]()
Já tě chápu, měla jsem to stejně. Beru to prostě tak, že důležité je, abych já byla v pohodě a nemíním se ničit stresovým večerem jen proto, aby šly děti z nějakého důvodu později spát (oslava…). Prostě moje pohoda je důležitější, než jejich jakože zážitek (který je jim ve finále stejně putna). Protože když nejsem já v pohodě, tak pak doma není v pohodě nikdo.
Takže s malýma dětma jsme cestovali naprosto minimálně a když už, tak jsme dodržovali režim i mimo domov.
Dobrá zpráva je, že s rostoucím věkem dětí se to zlepšuje. Když už není doma žádné mimino a batole, je to daleko více na pohodu a už to tolik neřeším.
Blbé je, že se s manželem neshodnete, ale sebe bych prostě nepředělávala. Nechala bych ho párkrát s přetaženýma dětma samotného, ať si je nažene do postele a uspí, a pak by to možná pochopil.
@pettta Odjezd z oslav řešíme tak, že si chlap domluví odvoz nebo tam přesní a ráno pro něj s dětma zajedeme. Všem vyhověno, jen mně pak štve, když táhnu dvě spící breberky z auta do druhého patra…
Já moc nechápu, když chodí děti někomu spát v 6 nebo v půl osmé, v kolik vstávají? Protože mě by to třeba v 6 zabilo
Já trvám na tom, aby dítě bylo nějak ve stejný šas v posteli, ale jestli je to plus mínus pul hodiny je mi jedno. To samé jídlo, o víkendu obědváme třeba v půl druhé ![]()
@pettta Mám to stejně, naštěstí se manžel naučil ten réžim dodržovat kvůli dětem oni ho potřebují a hlavně vždy vyžadovali. Stačí když jsme někde na návštěvě nebo oslavě tak je i půl hodina kritická a děti mrzutější a my nanervy ale v tyto dny večer nekoupem nebo si tu práci rozdělíme aby jsme byly všichni spokojený. Dětem je 3,5 a 2 roky za chvilku přibude mimčo.
Ještě, že jsem nevěděla, že existuje něco jako „režim“, když jsem měla mimino. ![]()
Nic takového jsem nedodržovala. ![]()
@pikola vstavaji oba v 7, batole spi od mala s nami, obslouzi se kdy potrebuje, takze spime celou noc. Ja radsi vstavam rano v 7, ale mam vecer od 8 klid, nez aby mi dite behalo do 10. Stejne rano vodime starsi do skolky na 8
.
Myslim, ze kompletne ani neni sance se zmenit, ale byla bych rada, kdybych dokazala ukocirovat a oddelit podstatne odchylky od rezimu od nepodstatnych, kvuli kterym se stresovat nema smysl. Musim rict, ze jinak deti slapou jak hodinky a v tomhle smeru je zas muz rad, ze i on ma vecer klid a cas na sve veci.
@pettta zkus se učit od manžela, mně to třeba pomohlo, když jsem viděla, jak je to u nich všechno krásně na pohodu, nikdo nic neřeší, všichni spokojení, tak mě to motivuje, abych se tak taky chovala, narozdíl od naší rodiny - kam když přijedeme, tak máma furt jen něco řeší…jídlo, kafe, koupání, vycházku - všechno musí být na čas - venku taky - pochod, nedej bože, abych si chtěla někde sednout na kafe - kafe si dáš doma, už bude 12hod - budeme jíst
![]()
pak mi ještě pomáhalo jezdit na setkání/dovči se známými - máme takové početné rodiny (3děti) za kamarády a to vždycky čučím s otevřenou pusou jak to zvládají a děti v pohodě a celý den venku, akorát pro prťouse se tahají kočáry nebo nosítka a hotovo a já to vždycky prožívala - a v kolik se vrátíme…a jak dáme spát děti…a co budeme jíst a kde… a pak jednou s námi jela kámoška, která bylla ještě horší než já a já viděla jak je to protivný, tak i to mě zklidnilo a prostě to neřeším
@pettta Chce to nejaky rozumny pohled na ten posunuty rezim. My bezne take jedeme temer na minuty, ale je to dane tim, ze pracuji. Co se tyce vyboceni z rezimu pri mimoradnych prilezitostech (oslavy, dovolena…), vzdy koukam na to, co z toho bude dite mit. Napr. ze bude dite pretazene, protivne, dele usinat apod, ale zase si pohralo s kamarady, bylo spokojene, vesele a za to mne ty nevyhody stoji. A muz tedy v tomto stoji pri mne, protoze si ty nasledky vyzira se mnou.