Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co máš dělat?
Pokud s ním chceš zůstat, tak se potřebuješ naučit se vymezovat, bez toho aby to vedlo k hádce. To se nejjednodušeji činí v psychoterapii, kde si prozkoumáš proč si něco takového necháváš líbit.
No a nebo prostě odejdi. A teda posléze se hodí vstoupit do psychoterapie a pročistit proč si takovéhle věci necháváš líbit a jak u případného příštího partnera sáhnout po jiném typu a nenechat vzájemnou dynamiku rozjet do takovéhle podoby.
Já to nechápu
. Proč mu neřekneš, že tě to ponižuje? Že ti to vadí? Trápí? Aby to nedělal? Tak mu taky nadej sprostě
. Jinak je to fajn chlap?
myslíš, že takhle spolu partneři běžně komunikují? Že se takhle oslovují? že brečíš po komunikaci s manželem?
Odpověď na tvoji otázku - takhle vztah dvou lidí vypadat nemá. Pokud je tohle standartní stav, tak odejdi.
Předpokládám, že jsi troll. Pokud ne, tak ne není to normální. Co máš dělat? Odejít…
Není důležité, jak to vnímáme my, ale jak ty.. pokud se cítíš, že tě ponizuje, tak se čas odejít, jinak tě to psychicky zničí a skoncíš jako labilní žena. Hodně síly ![]()
Ano, takové ponižování je psychické týrání. Ovšem jako vždy nevěřím, že tohle se stalo z minuty na hodinu. Bylo to v něm vždy. Neváží si tě, ale tos jistě pochopila.
@Lucius08 píše:
Já to nechápu. Proč mu neřekneš, že tě to ponižuje? Že ti to vadí? Trápí? Aby to nedělal? Tak mu taky nadej sprostě
. Jinak je to fajn chlap?
Vsadim boty, ze kdyz to rekne, tak se ji vysmeje a urazi o to vic dal.
Pokud jsi mu to řekla a on nepřestal tak prostě odejít
toto bohužel nepřestane
Ano, musí to být v něm. Já si myslím, že je v něm tolik nenávisti vůči mně, že už je pro něj normální se takto ke mně chovat.
A ano, když se ohradím, tak začne štěkat a nadávat ještě víc, není s ním žádná kloudná řeč.
Pokud nebude dcera dospělá, odcházet od něj nebudu, nebýt dcery, už s ním nejsem dávno.
Jenže až ona bude dospělá, mně bude 61 let, tak co už pak??
Ano, vadí mi, že se takto ke mně chová před dcerou, jemu to zřejmě nevadí.
Já prostě potřebuju návod, jak soužití s ním vydržet, aby mě to psychicky nezničilo. Já vím, zní to hrozně, ale prostě fakt jsem bezradná.
Je to sice hnus jak se chová, ale nikdo do toho nevidíme. Jestli si koupí banány a ty mu na to řekneš „zase banány“ a stojíš a koukáš jak vybaluje nákup. To bych asi na jeho místě štěkla taky. Třeba takhle máš komentář ke všemu co dělá?
Lalelale, nevymýšlím si. Jsem tedy podle tebe hloupá. Co dělat?
Posuďte sami - jsem psychicky týraná? Od manžela se mi často (denně) dostává okřikování, dává mi pojmenování d…l apod., jeho časté rčení je: „jsi bl.. jak p…l“ - a to kvůli maličkostem, kdy něco nevhodného řeknu nebo udělám. Např. včera jsem jen řekla, když jsem ho viděla vyndávat z tašky banány: zase banány? Načež mě škaredě okřikl: Nepaštěkuj! Když jsem se ohradila, že jsem snad nic tak hrozného neřekla, tak začal brblat a nakonec mi řekl: jsi bl.. jak p…l. No kapka přetekla, začala jsem brečet, nemohla přestat - brečela jsem vztekem a ponížením. Já to jeho dennodenní sprosté nadávání vnímám prostě jako ponižování. Tak jsem mu řekla, že se ke mně nevhodně chová. A on, místo aby se mi omluvil, tak mě ještě večer oslovil: bl.., id…
Nevím co mám dělat. Psychicky mě to ubíjí a ponižuje, občas to nedávám.