Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jsem těhotná a zmatená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
11.7.12 10:29
Zakladatelko, buď šťastná za ten dar. Některé z nás by za to daly cokoli a třeba otěhotnět nemohou. Jsou ženy, které mají i pět dětí a nějak to zvládají. Rozhodně neříkám, že je to jednoduché, sama čekám své první dítě. Ale i přes menší obavy za ten uzlíček štěstí děkuji každý den. Všechno to zvládneš, chce to jen jiný pohled na svět. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 10:30
Ano mám přesně ty samé pocity. Jak budu moct rozděli svoje srdce na půl, když je plné dcery 
Začínám 14tt a už jsem srovnaná a moc se na prcka těším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 10:31
Ne, jsi úplně normální.
Měla jsem to kdysi přesně jak píšeš. Přesně ve chvíli, kdy jsem přeprogramovala, tak to přišlo.
Ale byla jsem asi kojením unavená, tělo rozhodlo, že potratím. Přijala jsem to bolestně, ale s úlevou.
O půl roku později jsem opět otěhotněla a už jsem na to byla připravená i psychicky.
I když to nakonec bylo hodně náročné těhotenství a připadala jsem si všechno, jen ne šťastná…
Asi bych ti doporučila si dát pauzu, od dítěte, od manžela, den dva je někam pošli a sedni si sama doma, jdi do přírody, cokoliv - prostě se spoj sama se sebou a i s tím uzlíčkem pod srdcem a přivítejte se.
Pokud na tohle nebudeš mít čas, tak v průběhu těžkostí těhotenství k sobě budete jen těžko hledat cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 10:32
Je to narposto normální, měla jsem to u obou plánovaných těhotenství. A u třetího neplánovaného to byly pocity nejdřív fakt masakr, občas mě na chvíli přepadnou ještě teďko. Je to dané hormony, srovná se to. A mimochodem, diskuzí na tohle téma jsem tu už pár četla, takže rozhdoně nejsi první ani poslední
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 10:34
Já spíš začínám nezvládat to, že mi dcera 3,5 jde od září do školky a nebudu sní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 10:36
Myslím si pravý opak, že to zvládneš na jedničku, uvědomuješ si, co to obnáší, nejsi naivka, víš, že být matkou není jednoduché a takové bývají skvělé mámy Moc gratuluji a neboj se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tali1
11.7.12 10:39
Buď šťastná, že jsi těhotná. Těš se na miminko a neboj, určitě to zvládneš. Jo a GRATULUJI!!! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.7.12 10:41
Ahoj všem, děkuju za povzbuzující slova, která teď asi fakt potřebuju. Příspěvek od @NiKina mě až rozbrečel…Vím, že máte ve všem pravdu, vím, že je to opravdu velký dar, který nemohou bohužel některé ženy mít a já tu nad tím sedím zkroušeně-i proto mám ze sebe tak špatný pocit…Na druhou stranu se toho pocitu nemohu zbavit. Najednou mám pocit, že se mi život řítí někam, kam nevím, jestli chci…
Moc děkuju az Vaše odpovědi… :kytka
zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Tali1
11.7.12 10:46
@Anonymní píše:
Ahoj, předem se omlouvám za anonym, ale stydím se za své pocity…Jsem těhotná (asi 6tt) a najednou nevím, jestli je to dobře. Máme už tříletou holčičku, která je skvělá a kterou nadevše miluji. Druhé dítě jsme si přáli, štvalo mě, když se to nedařilo, ale nějak jsem se s tím smířila a „přeprogramovala“ se na to, že to tak má být a že nám je takhle ve třech vlastně dobře. Najednou jsem nečekaně zjistila, že jsem těhotná a přesto, že vím, že je to obrovský dar, najednou mám pocit, že nevím, jestli to všechno zvládnu…Celé to těhotenství, všechna vyšetření, dennodenní bolesti hlavy, cukrovku (měla jsem ji v minulém těhotenství), porod, pak kojení, starání se o ten malý uzlíček, vstávání, celý ten režim kolem každodenních starostí-a do toho starší cácorka. Je náročná na pozornost, máme už zajetý nějaký rytmus, v noci hezky spí, nebudí se, lecos si už obstará sama…Vůbec nevím, jak tohle všechno skloubím dohromady…Tohle všechno se teď ve mě strašně mele. Mám strach, že nebudu mít čas dát dost lásky a prostoru oběma, že starší budu zanedbávat, prostě že to všechno nezvládnu…Mám chvíle, kdy se těším, pak se mi zase chce brečet, že to prostě nemůžu zvládnout…Vám, že jsou maminy, které zvládají dítek ještě více a mají můj velký obdiv. Dřív to bylo všechno takové vzdálené, nehmatatelné, ale teď jsem té realitě blíž a najednou mě děsí. Asi jsem špatná matka, žena, nevím…Prostě mám teď pocit, že se z toho musím zákonitě zbláznit. Teď mám už volnější režim, dcera chodí pár dní v týdnu do školky, takže mám taky trochu času na sebe a v klidu si udělám co potřebuju a najednou mám zase naskočit do režimu plen, přesného krmení, nočního vstávání, prdíků, atd… Měly jste někdy podobné pocity, nebo jsem jen já takový nevděčný blázen?
měla jsem to samé u druhého dítka a neboj, ono se tělo srovnává s těhotenstvím nejen fyzicky, ale i psychicky…a pak se to nějak zlomí a na mimi se začneš těšit…i když já na svůj režim ještě nenajela, tak jsem to možná měla o maličko lehčí, i když se také teprve zžíváme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 10:51
Řekla bych, že je to normální. Prožívají to prvorodičky i druhorodičky. Je to velký zásah do života- mít miminko. Ale ty myšlenky se určitě usadí a budeš se těšit. Zvládneš to stejně, jako s první holčičkou. Prvně to člověku přijde neskutečné, těžké, složité a pak do toho vpluješ, ani nevíš jak a najednou vidíš, že to jde 
Strach je normální a patří k tomu, ale bude to dobré moc ti gratuluju k těhotenství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LouLou
11.7.12 10:52
To je uplne normalni......mam doma jeste mladsi dite nez ty, zakladatelko a mela jsem podobny krize a pocity…ted uz se tesim na to, az bude mladsi z bricha venku, protoze je dosti narocny se neprepinat, odpocivat a zvladat starsi ditko. Vim, ze pak budu skakat misto jednoho kolem dvou, ale to uz nebudu mit strach abych nepotratila a podobne. S jednim uz to stejne zacinala bejt az moc velka pohoda..(nuda?)
a neboj, taky mam dny, kdy me dcera neposloucha, vymejsli, breci a vzteka se a ja si rikam, zenska pitoma, nezvladas jednu a uz cekas druhy…ale pak si predstavim ten den, kdy uz si budou hrat spolu, ja si dam vinko, nohy nahoru a budu je s usmevem na rtech pozorovat (dokud se nezacnou treba o neco rvat… 
) a hned mi je lip…
- Citovat
- Upravit
11.7.12 10:54
Je to úplně normální. Taky jsem takový pocity v druhém těhotenství měla. Ale uvidíš, že to přejde a budeš se na to miminko těšit. To jsem prostě těhotenský hormony. A co teprve až toho prdíska budeš mít v náručí, to najednou zjistíš, že pro něj máš v srdci ještě hromadu místa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.7.12 11:00
Ahojky zakladatelko, ja se svojim ex manzelem se snazila o mimiska 4roky, potom jsme sli od sebe a s partnerem ted rok a stale nic, tak ze as to jednou prijde bude to opravdu vymodlene miminko, vse se srovna uvidis a vse bude krasne a ani s tim nebudes pocitat, ze tak vse jde..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj, předem se omlouvám za anonym, ale stydím se za své pocity…
Jsem těhotná (asi 6tt) a najednou nevím, jestli je to dobře. Máme už tříletou holčičku, která je skvělá a kterou nadevše miluji. Druhé dítě jsme si přáli, štvalo mě, když se to nedařilo, ale nějak jsem se s tím smířila a „přeprogramovala“ se na to, že to tak má být a že nám je takhle ve třech vlastně dobře. Najednou jsem nečekaně zjistila, že jsem těhotná a přesto, že vím, že je to obrovský dar, najednou mám pocit, že nevím, jestli to všechno zvládnu…Celé to těhotenství, všechna vyšetření, dennodenní bolesti hlavy, cukrovku (měla jsem ji v minulém těhotenství), porod, pak kojení, starání se o ten malý uzlíček, vstávání, celý ten režim kolem každodenních starostí-a do toho starší cácorka. Je náročná na pozornost, máme už zajetý nějaký rytmus, v noci hezky spí, nebudí se, lecos si už obstará sama…Vůbec nevím, jak tohle všechno skloubím dohromady…Tohle všechno se teď ve mě strašně mele. Mám strach, že nebudu mít čas dát dost lásky a prostoru oběma, že starší budu zanedbávat, prostě že to všechno nezvládnu…Mám chvíle, kdy se těším, pak se mi zase chce brečet, že to prostě nemůžu zvládnout…Vám, že jsou maminy, které zvládají dítek ještě více a mají můj velký obdiv. Dřív to bylo všechno takové vzdálené, nehmatatelné, ale teď jsem té realitě blíž a najednou mě děsí. Asi jsem špatná matka, žena, nevím…Prostě mám teď pocit, že se z toho musím zákonitě zbláznit. Teď mám už volnější režim, dcera chodí pár dní v týdnu do školky, takže mám taky trochu času na sebe a v klidu si udělám co potřebuju a najednou mám zase naskočit do režimu plen, přesného krmení, nočního vstávání, prdíků, atd… Měly jste někdy podobné pocity, nebo jsem jen já takový nevděčný blázen?