Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj,
už si nevím rady a proto žádam o váš názor. Je mi 19 let, a zjistila jsem, že jsem těhotná. S přítelem (4 roky spolu) jsme dřív miminko strašně chtěli ale nedařilo se nám. Když sem konečně otěhotněla, přítel miminko nechce tvrdí mi, různé výmluvy nejdřív mi řikal at si vyberu kočárek a byl nadšený teď už je pravda jiná a nutí mě napotrat. Než zjistil že jsem těhotná byl se svojí bejvalou přítelkyní což jsem zjistila až v jiném stavu. Nevím co si mám počít. Na potrat jít nechci ![]()
Ahoj
, bude tě to stát hodně sil a energie, ale pokud nechceš ty sama jít na potrat, nechoď! Já jsem zůstala sama s tříměsíčním a být samotná matka má své výhody a nevýhody, jako všechno. Hlavně se rozhoduj podle sebe, podle svého citu. Pokud přítel není ochoten to sdílet s tebou, tak ať jde. Budeš to mít těžké, ale prcek ti nakonec vše vynahradí ![]()
Rozhodni se bez ohledu na nho, hlavně si neříkej nechám si díte pokud on… rozhodni se sama za sebe, pokud se rozhodnes mit dite i sama, tak pak už bude jen bonus když se k vám přidá aj on ![]()
@Ostružka píše:
Ahoj, bude tě to stát hodně sil a energie, ale pokud nechceš ty sama jít na potrat, nechoď! Já jsem zůstala sama s tříměsíčním a být samotná matka má své výhody a nevýhody, jako všechno. Hlavně se rozhoduj podle sebe, podle svého citu. Pokud přítel není ochoten to sdílet s tebou, tak ať jde. Budeš to mít těžké, ale prcek ti nakonec vše vynahradí
Potrat nebo miniinterupci? no zní to tak nějak vachrlatě co píšeš, dřív ste dítě chtěli, pak už ne, je ti 19
takže dřív znamená kdy? když ti bylo 17? Mě je 26 let a mám mimi 9 měsíců a být sama bych na to nechtěla ani náhodou, ledaže bych měla bohaté rodiče co se o nás postarají. A kolik je přítelovi?
Vím že mimčo bych zvládla, starala jsem se často o mojí mladší sestru už od miminka i z tý finanční stránky bych to díky rodičům zvládla.
Ale mám strach že mi přítel bude nadávat vyčítat a psychicky to nezvladnu. Ale když jsem viděla mimčo na ultrazvuku byl to ten nejkrásnější pocit ve mně, i když jsme samy. ![]()
Polož si otázky:
1. máš kde s dítětem bydlet?
2. máš jej z čeho živit?
3. jsi si jistá, že má přítel nato, aby ti posílal výživné? Pracuje?
4. máš peníze nato, aby sis zařídila vlastní bydlení, kde budeš mít s dítětem klid a soukromí?
@Ostružka píše:
Ahoj, bude tě to stát hodně sil a energie, ale pokud nechceš ty sama jít na potrat, nechoď! Já jsem zůstala sama s tříměsíčním a být samotná matka má své výhody a nevýhody, jako všechno. Hlavně se rozhoduj podle sebe, podle svého citu. Pokud přítel není ochoten to sdílet s tebou, tak ať jde. Budeš to mít těžké, ale prcek ti nakonec vše vynahradí
přesně tak to je
No, ať se rozhodneš jakkoliv, tak podle tvého popisu bych počítala s tím, že v tom v každým případě zůstaneš sama, takže taky podle toho.
@Pája9514 píše:
Vím že mimčo bych zvládla, starala jsem se často o mojí mladší sestru už od miminka i z tý finanční stránky bych to díky rodičům zvládla.
Ale mám strach že mi přítel bude nadávat vyčítat a psychicky to nezvladnu. Ale když jsem viděla mimčo na ultrazvuku byl to ten nejkrásnější pocit ve mně, i když jsme samy.
pokud vis, ze ti rodina pomuze, mas kde bydlet atd. tak na potrat nechod, obzvlast, kdyz v tobe UTZ vyvolal takove pocity. vycitala by sis to navzdy. a jinak co? zustala bys s pritelem, ktery te poslal na potrat a dal byste planovali nejakou zarnou budoucnost? to tezko, co? takze pritel je tak jako tak odepsany a res ho jen v ramci uvahy, kolik alimentu by mohl davat.
Já bych v 19 mimino nedala a jestli i tvůj přítel je jen 19 mladík, tak se mu ani nedivím. Chce si užívat a plně mu rozumím. Proč se bojíš výčitek? Teď jsi 2 v 1 a musíš se k tomu postavit. Promluvit s Vašima, do jaké míry ti mohou pomoci.
Jak už psaly holky, pokud jsi si jistá, že se dokážeš o miminko postarat, nejen finančně, ale také mu obětovat svůj čas a pohodlí, tak na potrat nechoď, vyčítala by sis to. Navíc máš rodinu, která ti pomůže. Přiteli bych řekla, že ses rozhodla si mimčo nechat, ale že po něm nic nechceš, nutit ho nemůžeš, nenutíš ho aby to s vámi sdílel a třeba uvidíš, stává se, že se tatínci nakonec vrátí, ale na to bych samozřejmě nespoléhala. Každopádně přeji hodně sil a aby nakonec vše dobře dopadlo. ![]()
@Pája9514 no potěš pánbu
je ti 19 a strasne jste mimi chteli a nemohli, kdy proboha v 17? No stalo se, uz to ze se ptáš tady na nazor mluví za sebe. To si musis rozhodnout sama na zaklade toho zda jsi schopna se o Vas postarat, tzn bydlení, jidlo atd. Pokud ti pomohou rodice (coz by vzhledem k tvému veku i projevu bylo nejlepsi) pak si prcka nech, ale pokud nejsi schopna toto zajistit a myslis, ze Vas uzivis z krásného pocitu, tak neuzivis. To je tak kdyz Deti maji deti…
ano jsou holky/ženy ktere uz i v 19 to maji dost srovnané a zvládnou to, ale to si nemyslim je tvuj pripad. K partnerovi se ani nevyjadruji, ten je evidentne blb.bec a s nim nepocitej.
@Pája9514 píše:
Vím že mimčo bych zvládla, starala jsem se často o mojí mladší sestru už od miminka i z tý finanční stránky bych to díky rodičům zvládla.
Ale mám strach že mi přítel bude nadávat vyčítat a psychicky to nezvladnu. Ale když jsem viděla mimčo na ultrazvuku byl to ten nejkrásnější pocit ve mně, i když jsme samy.
nooo tak to bych si mimi asi nechala, teda pokud ti nevadí mít mimi s někým kdo je schopnej se k tobě takhle chovat, v tom případě bych ho snad ani nepsala do rodnýho listu a úplně bych ho vyřadila, ale zas bys neměla nárok na alimenty (jestli o ně stojíš). Já nevím no, mít takovýho přítele
asi lepší mít novýho, milujícího, kterej bude chtít s tebou založit rodinu