Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@JancaS84 píše:Žehlim jen věci pro děti na ty naše už jsem se vyprdla. Vařím na 2 dny, tím stylem že ten den kdy mám uvařeno něco poklidim abych toho neměla moc najednou.
Na žehlení se vy…Uvař si na víc dní.
Doporučuju zvolnit, míň uklízet a žehlit. A co jde si nechat na dobu, kdy miminko spí.
Děti jsou malý jen jednou ![]()
Vím, o čem mluvím. Máme tři, hlídání žádné a dvě děti se narodily, když jsme dávali dohromady barák. A samozřejmě za mě nikdo nevypere ani nevysává ![]()
Příspěvek upraven 09.12.21 v 13:52
Detem taky zehlit nemusis. Obvzlast ne starsi, kdyz je doma a nechodi do skolky. A mladsi jestli myslis kvuli desinfekci, tak v 5 mesicich uz jsem se na to taky vyprdla ![]()
@Fiducia píše:
Doporučuju zvolnit, míň uklízet a žehlit. A co jde si nechat na dobu, kdy miminko spí.
Děti jsou malý jen jednou
Vím, o čem mluvím. Máme tři, hlídání žádné a dvě děti se narodily, když jsme dávali dohromady barák. A samozřejmě za mě nikdo nevypere ani nevysává
Když ono je blbý že mimčo skoro vůbec nespí, dá si 20 minut dopoledne a pak až odpoledne v kočárku vydrží spát. To se jdeme kousek projít aby usnul a pak jdeme se starší blbnout přes bytovku do sněhu, zatím co malej venku spí. Doma právě skoro nespí.
S tím úklidem máš pravdu, zkusím to nějak vymyslet.
Příspěvek upraven 09.12.21 v 13:57
Vařit na víc dní, nebo si jídlo občas koupit, taky občas nemám energii nebo náladu vařit, tak zajdu do jídelny. Děti (aspoň starší) zapojit do prace, diteti je jedno jestli s ním hraješ pexeso, nebo ho necháš podávat oblečení při veseni na sušák nebo když ho nechavas podávat třeba suché nádobí při uklízení.
Já nezehlim už 11 let
Přišla jsem na to, že je to akorát zrout času a nikdy nebylo hotovo. Stačí dobře pověsit a složit.
Příspěvek upraven 09.12.21 v 14:09
V tomhle se plácá většina matek a většina z nich i jejich děti to přežijí bez úhony
Důležité je vnitřně smířit s tím, že dokonalé to nebude. Mám děti od sebe 2 roky, k tomu jsem od.pul roku mladšího pracovala, takže jsem taky měla pocit, že se jim dostatečně nevěnuju. Teď už jsou velcí (10, 12) a když se s nimi bavím, tak si nepamatuji že by se jim děly nějaké křivdy, že bych se jim málo věnovala a pod. Takže asi cajk ![]()
Ja na tom byla podobne, deti mam od sebe 2r9m a manzel se taky snazil pomahat co to slo.
U nas pomohlo, ze nezehlim, na uklid jsem si vzala pani, kdyz to slo, poprosila jsem o varene jidlo manzelovu maminku - mela hroznou radost, ze nam muze pomahat.
A kdyz mel manzel chvili na nas, tak jsme si deti rozdelili a stridali jsme to. Ale to rozdeleni bylo pro deti hrozne dulezite - mela jsem pravidelne cas jen na jedno, ktere melo mou plnou pozornost.
A urcite nejsi neschopna, pro me to bylo zatim nejnarocnejsi obdobi - ted je manzel 14 dni v karantene, ja sama se dvema detma (2 a 5)a praci na 3/4 uvazek a proti obdobi s malym miminem a 3letym je to ted pohoda!
Ja tam nevidím to „v koncich“, vidím jen prehnany naroky. Polev v uklidu, kasli na žehlení, jidlo obcas kup hotovy a bud na sebe hodnejsi. Delas, co můžeš
Já bych větší dítě dávala do školky, pořád nemocné nebude - beztak si tím musí projít, a aspoň někdy bude doma pouze jedno dítě
Za mě - starší dítě zpátky do školky! Evidentně potřebuje sociální kontakty a doma se trochu nudí, není se čemu divit. Pokud je doma, šup na většinu dopoledne i odpoledne ven, dítě utahat, druhé se prospí v kočárku, pak doma bude větší klid. Klidně starší na chvíli usaď k pohádkám nebo tabletu, za zachování psychického zdraví to stojí.
Tohle je klasika všech mamin s malými dětmi, neměla jsem to jinak. Věčný kolotoč, který už můj mozek pomalu vytěsnil, jak děti odrůstají. Ale do cca 18m mladšího dítěte to v tomto byl mazec, máme podobný věkový rozdíl. Pak si víc vyhráli spolu (a začaly zase dohady a pranice mezi sebou) a já měla víc času pro sebe, domácnost i chlapa. S barákem se ti asi moc neuleví (více úklidu a hlídání), ale aspoň nebude strhaný i manžel (stavba). To dáte ![]()
Ahoj holky, jsem úplně v koncích. Nastíním situaci, mám 2 děti, věk 3 a půl téměř 5 měsíců). Obě děti jsou hodné, starší je teď doma nechodí do školky protože byla každou chvíli nemocná a pořád se oddalovalo očkování pro malého. Samozřejmě jí chybějí děti, tak občas je,,hyperaktivní'' a dělá naschvály ale nic hrozného.
Proč jsem ale v koncích - obě děti vyžadují jistou pozornost, kterou se jim snažím dát. Jenomže pak jsou tady další věci co jsou potřeba udělat (vyprat, uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit, umýt nádobí a všechno co dělají i ostatní) do toho ještě pauzy na kojení. Snažím se všechno udělat co nejrychleji, vařit jednoduchá jídla abych měla co nejvíc času na děti. Většinou se mi to ale nepovede a snažím se jim věnovat na jednou, jakože malého si dám na deku, chrastím mu, se starším třeba hrají člověče, pexeso nebo tak. Ale pak mám zase výčitky že se ani jednomu nevěnuje pořádně. S přítelem stavíme dům, pomáhá jak může, přijde v 6 ze stavby, jenom se nají, umyje a už pomáhá s dětma abych se v klidu umyla a najedl já. Tím domem se tak trochu uklidňuju, že tam budu mít sušičku a myčku, tak mi nějaké povinnosti ubydou. Bohužel nemám nikoho kdo by malého vzal na procházku a já se mohla věnovat jen starší nebo naopak. Přítel je na stavbě nebo v práci a už finišuje tak tam je co nejvíc aby jsme se mohli co nejdřív stěhovat.
Prosím nepište mi že jsem si neměla pořizovat další dítě, když to nezvládám. Vlastně ani nevim co napsat. Přepadla mě nějaká depka, mám pocit že nic nestíhám a nezvládám. Asi jsem se chtěla jen vypsat.