Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsme opravdu nevděční?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.1.21 14:40
Viděla bych to tak, že teta nemá vlastní život, tak řeší cizí a chce, aby bylo za každou cenu po jejím. Nenechala bych si od ní do života kecat a úplně nejlíp bych se s ní přestala stýkat, když je schopna vás pomlouvat, kudy chodí a ještě lže. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:40
Dočetla jsem jen k té hospodě. Kdyby se někomu chtělo udělat výcuc té druhé půlky, tak mě označte, díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:42
Prosím tě tak snad víte sami, jestli zvládnete starost o jednoho psa. Tetě asi trochu hrabe a ty se v tom zbytečně vrtáš. To od ní čekáte dědictví nebo proč už jste jí neposlali do háje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:43
Promiň, je to hrozně dlouhé, dala jsem jen půlku. 
Teta je nešťastná, falešná a jedovatá ženská. Chová se k vám tak, jak vy jí dovolíte. Do vašeho života nemá nikdo co mluvit a jestli synovi koupíte psa, je jenom vaše věc. Já bych s ní styky omezila už dřív. Spíš teda ona se mnou, protože já bych ji poslala natvrdo do pr.dele už dávno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:44
Zajimava teta. Tohle je typ cloveka, ktery svym jedem akorat otravuje zivoty ostatnich. Je to, jak kdyz das shnile jablko do misky zdravych.
Pokud mate tetu radi, velmi asertivne ji vysvetlete, co vam vadi a jake chovani presne od ni cekate. Nemyslim si, ze to bude k necemu dobre, ale alespon budete mit pocit, ze jste udelali maximum predtim, nez prerusite vztahy… k tomu to nevyhnutelne speje a je to tak dobre.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:44
@Serpentini píše:
Dočetla jsem jen k té hospodě. Kdyby se někomu chtělo udělat výcuc té druhé půlky, tak mě označte, díky.
O hov. ně jako první půlka, prostě senilní teta a kňoura, co jí neumí říct "díky teto, ale náš pes není tvoje starost, čau. Ještě jsem neviděla takovou kauzu kvůli koupi psa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.1.21 14:45
@terien píše:
Prosím tě tak snad víte sami, jestli zvládnete starost o jednoho psa. Tetě asi trochu hrabe a ty se v tom zbytečně vrtáš. To od ní čekáte dědictví nebo proč už jste jí neposlali do háje?
Kvůli babičce s dědou. Jsou už staří a nechtějí žádné rozbroje v rodině.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.1.21 14:47
@terien píše:
O hov. ně jako první půlka, prostě senilní teta a kňoura, co jí neumí říct "díky teto, ale náš pes není tvoje starost, čau. Ještě jsem neviděla takovou kauzu kvůli koupi psa
Těch věcí je víc, například rodinu krmím jedy, a tak dál.
- Citovat
- Upravit
18.1.21 14:47
@Serpentini teta mele svoje a chce, aby se dělo dle ní. Nechtějí se podřídit tak se uráží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:48
Mně z toho nějak moc nevylezlo, co všechno pro Vás teta dělá, kromě toho, že se stará o Tvé prarodiče a bydlí naproti, a že je to příbuzná? Takhle na mne působí jako všetečná osoba, která nemá čas na nic jiného, než pozorovat oknem, co děláte, cokoli řeknete, tak se k tomu vyjádřit podle svého a ještě pak být uražená, že s ní třeba nesouhlasíte. Na tom pořídit si psa, nevidím absolutně nic špatného, pokud na to máte, pes u Vás nestrádá, syn i Vy se o něj staráte, tak co je tetě do toho? Pokud pes celé noci nevyje a ona nemůže spát, tak nechápu, co jí na tom tak vadí. Celkově mi její chování a roznášení pomluv přijde docela bláznivé, kdyby šlo o cizí osobu, ukončila bych všechny styky. Těžko radit co s tím. Předpokládám, že domluva nepomůže, a neustále se každému na vsi ospravedlňovat s tím, že teta je blázen a váš jediný prohřešek je, že si žijete po svém, je únavné a taky to není řešení. No… držím palce 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:48
@Anonymní píše:
Kvůli babičce s dědou. Jsou už staří a nechtějí žádné rozbroje v rodině.
Jojo, to naše babi zkoušela taky, citové vydírání, že nepřežije rozbroje v rodině a nutila nás komunikovat se sestřenicí, která je vysloveně svině z jeskyně (udělala na naši část rodiny takový podraz, že dodnes lapáme po dechu). Nakonec babi nezbylo, než to respektovat a žije vesele dodnes.
Příspěvek upraven 18.01.21 v 14:50
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:49
Tak, jsem zvladla jen pulku..,ja jsem taky z vesnice a vim, ze to tam funguje trochu jinak, predevsim u starsich, ale i presto, jsme si my, ani moji rodicove, nenechaliod nikoho do niceho kecat..jste snad dospeli ne? Tetu slusne poslete do hajr…ze prarodice nechteji rozbroje..hm, to vsechno chapu a kvuli tomu si jak dlouho necahte otravovat zivot? A asi te to oteavuje, kdyz zakladas diskuzi..normalne teu skusne odkazte do mezi, budte skara trochu sobecti a uzivejte si normalni zivota…tete muze byt u prdky, jestli mate psa nebo treba ponika..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:50
Já bych s ní utla kontakt, ona jiná nebude. U vás je problém, že bydlíte tak blízko sebe.
Já už bych k vůli ní uvažovala o stěhování.
A všem řekla, že je to kvůli ní. Že chceme, žít v klidu a ne ve stresu.
Budete vždycky všichni ti zlý. Klid bude jen po její smrti a to jen možná. Některé takové dokáží strašit i ze záhrobí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.1.21 14:52
@Serpentini, podle tetky je chlap alkoholik a má ho pustit k vodě. Bylo víc událostí, ale poslední kapka byla ta, když o Vánocích jeli na veterinu a tetka měla blbý kecy. Chlap už to nevydržel, tetku poslal pryč. Tak spolu nemluví. Aktuálně se do toho začínají montovat rodiče, ať se k tetce nechovají zle.
Tetku bych poslala tam, kde slunce nesvítí… Babka se nudí a psa evidentně nemusí.
Zakladatelko, tvůj otec asi věděl, co je je sestra zač. Nenechte si kecat do života. Evidentně bydlíte moc blízko sebe. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Poslední dobou bojuju zároveň s pocitem vzteku a pocitem, že jsem nevděčná a tak nějak nevím, kde je pravda. Proto bych potřebovala nezávislé posouzení. Ten důvod trvá už dva roky. S manželem jsme oba z jedné vesnice. Bydlí tady taky všichni čtyři naši rodiče a moji prarodiče. Můj otec má sestru, která se v mládí odstěhovala jinam a vdala. Se strejdou bohužel neměli děti, a když strýc zemřel, svůj dům prodala a nastěhovala se k babičce s dědou, kteří jsou už staří, že se o ně bude starat. Táta o sestře nikdy moc nemluvil, a když tak už jenom úsečně a nikdy se s ní ani moc nebavil, když přijela. Mně přišla bezvadná a vždycky, když přijela nebo já přijela za ní, tak to bylo moc fajn a moc pěkně se o mě starala. Jenže poslední dobou zažívám něco, čemu nerozumím. Teta je generál a začíná to s ní být k nevydržení. Začínalo to pozvolna, postupně jsem nabývala dojmu, že všechno děláme špatně, ale obrátky to nabralo předloni. Syn měl desáté narozeniny, a protože je hodný, šikovný a hlavně zodpovědný, koupili jsme mu psa, kterého si moc přál. O psy se zajímal už někdy od šesti let a sotva se naučil číst, hned jsme mu museli kupovat knížky o psech, v osmi letech četl knížky o způsobech výcviku, momentálně čte o anatomii psů, i když tomu asi ještě nemůže pořádně rozumět. Chtěl ho s tím, že bude dělat agility. My jsme mu to rádi dopřáli. Finanční nouzí netrpíme, máme poměrně velkou zahradu, navíc si zvolil menší plemeno a hlavně, věděli jsme, že syn se o psa bude starat. V okamžiku, kdy se to teta dozvěděla, tak začala mít řeči. Že se o něj starat nebude, a že to jsou vyhozené peníze. Měli jsme za to, že je to jen její další vrtoch, který pomine, ale nepominul. Synovi na to tehdy doslova řekla: „Ale běž, prosimtě. Další zbytečnost do baráku. Já to znám, já jsem jako malá taky chtěla psa a za chvíli mě to pustilo. Tebe to pustí taky a co potom se psem?“ To mě trošku zarazilo, ale měla jsem pocit, že to prostě myslí dobře. Asi za týden nastalo druhé překvapení. Měli jsme domluvené štěně od známých tady ve vesnici. Když jsme si pro něj přišli, tak jsme zjistili, že už žádná nemají, protože všechna dali pryč. Ukázalo se, že paní, která štěňata chová, se s tetou potkala na hřbitově a když se zmínila, že mají pro nás štěně, tak se jí teta omluvila, že jsme to MY slíbili klukovi jen proto, aby měl hezčí vysvědčení, protože má teď takové přechodné období, ale prý se jinak o psy nezajímá. Takže jsme to ani synovi neřekli a honem sháněli štěně jiné. Naštěstí se nám ho sehnat podařilo. Když jsme ho přivezli, byla jako milius a pochvalovala si, jaký je to hezký pejsánek. Potom, když tam nebyl ani manžel, ani syn, ta mi řekla, že už nevíme, jak bysme kluka rozmazlili, že bude akorát zanedbávat školu, kterou fláká už tak. Když jsem jí na to opáčila, že syn má nejhůř dvojky, pronesla, že „to by chtěla vidět“. Že by si prý měl srovnat priority a soustředit se na školu, aby byl v životě něčím poctivým a něčeho dosáhl. Její vzor úspěšného člověka je úředník v bance. To řekla a odešla. Zůstala jsem jako opařená. Pak byl zas chvíli pokoj. Syn začal dělat agility až o prázdninách a bavilo ho to, o psa se staral normálně, ale zase tetě vadilo, že ho pořád vozíme do města, kde je cvičák. Prý se nedoplatíme za benzín kvůli blbosti. Navíc se pořád dívá na pořady typu Policie v akci atd. a věří tomu, takže, když viděla (bydlíme naproti babičky a dědy, kde bydlí i ona), že někam jedeme se psem a volali jsme na ni na pozdrav, tak se loučila slovy typu: „stejně se už nevrátíte, někde vás smete náklaďák“, protože to den předtím viděla v televizi. Loni na jaře přišel koronavirus a s ním i zavření cvičáků. Bylo to před začátkem sezóny, na kterou se syn strašně těšil a připravoval, takže byl pochopitelně zklamaný. Když to teta zjistila, ta mu jenom řekla, že aspoň vidí, že si toho psa kupoval zbytečně, protože teď bude všechno zavřené minimálně pět let a rodiče budou zbytečně živit akorát další krk. Teta se navíc šíleně bojí koronaviru, jednu dobu v roušce i spala, takže už to manžel nevydržel a řekl jí, že, jestli budou cvičáky zavřené pět let, tak jedině kvůli takovým hysterkám jako je ona. Na to začala plakat, že to si od nás nezasloužila, že se nám celý život obětovala, udělala by pro nás první poslední, že už má věk na to, kdy ví, jak se věci mají a ona nám to musí říct, protože my jsme ještě mladí a nerozumíme tomu a udělali bychom spoustu hloupostí a ona nás přece musí chránit a že s tím psem to hloupost byla, která akorát nás zruinuje a synoví zkazí život. A uražená odešla. Mysleli jsme si, že bude pokoj. Ale další týden mě přestala zdravit paní prodavačka u nás v obchodě. Je to totiž její kamarádka a myslím, že teta se umí zdatně přetvařovat a před ostatními vystupovat, jako, že pro nás skutečně dělá první poslední a my si toho nevážíme. Navíc na kamarádky hodně dá a z toho pramení i to, proč se tomu psovi tak brání. Žádná z jejich kamarádek totiž psa nemá a všechny to považují za hloupost, navíc neví, co to jsou agility, takže, když se schází, nemůže se s námi nejspíš chlubit. Potom byl se psem chvíli klid, ale manžel chodí každý pátek s kamarády do hospody. Dává si tři piva. Doma nepije vůbec, a když máme někam například v sobotu jet, tak si nedá nic ani v hospodě. V létě teta přiběhla s tím, jestli vím, že mám doma alkoholika. Prý mluvila s hospodským a on jí o těch třech pivech řekl, a prý ať vyřeším majetek a přestěhuju se i se synem k nim, dokud je ještě čas, protože je jen otázka času, kdy mě začne mlátit. A prej ať jí nic neříkám, že ona ví koho má před sebou, protože je stará a už má zkušenosti a musí mě ochránit před hloupostí, protože já to ještě nepoznám. Je ale zvláštní, že týden potom jsme u nich byli na obědě a divila se, že manžel k obědu nepije pivo. Následovala ještě řada dalších událostí a celé to vyvrcholilo koncem roku. Na štědrý den dala teta synovi pod stromeček peníze, a když děkoval, tak mu láskyplně řekla, jestli si za to koupí dalšího krásného pejska. Mezi svátky jsme jeli se psem na očkování, ale protože tam přivezli akutně nějaký případ, tak nás veterinář poprosil, jestli bychom nepřijeli druhý den, protože tohle nemůže odložit. Pochopili jsme to a přijeli druhý den. Když jsme se vrátili z té druhé návštěvy, tak už teta čekala u domu a spustila na nás, že nám to říkala, že s tím psem budou akorát starosti, celé Vánoce neděláme nic jiného než se s ním lítáme po veterině, bude to stát tisíce, které nemáme a stejně s ním akorát sedíme doma a na žádný cvičák nejezdíme. Když jsme se jí snažili celou situaci vysvětlit, tak si furt tvrdila svoje, že v životě neslyšela o žádném očkování tak brzo po sobě. Když jsme jí zopakovali, že na nás ten veterinář nemohl mít čas, tak začala zase to svoje „to bych chtěla vidět“ a že se akorát vymlouváme, aby jsme nepřiznali, že má pravdu. Potom ji manžel řekl, ať odejde, že to nemá smysl. Od té doby nepřišla. Neodpovídá na pozdrav. Včera přišli manželovi rodiče s tím, že bychom se neměli k tetě chovat tak zle, protože ona to s námi myslí dobře a chce nám pomoct a zopakovali prakticky to samé, co už teta říkala na jaře (to byla její verze, kterou už vykládá ve vesnici). Tak já už opravdu nevím, na čem jsem. Jsme tak mladí, hloupí a nevděční, že nevidíme, když to s námi někdo myslí dobře?