Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi takto - neběžela bych mu domů nic ohřívat, ale aby tam něco k ohřátí bylo, to považuju za takovou obyčejnou ohleduplnost a péči ve vztahu - celý den fyzicky maká a na teplé jídlo většinou čas nemá, tak chci, aby aspoň večer tu možnost měl. Nepovažuju se kvůli tomu za služku, jen prostě na něj v tomhle ohledu myslím, tak jako on zase myslí na mě v jiných situacích.
Nebyla jsem „dobra“ manzelka a uz 3 roky nejsem manzelka vubec. ![]()
Pritel nic z toho, co popisujes nevyzaduje. Je na me, jak si rozplanuji uklid, kdy vyperu, prevlecu postele nebo kdy se mi chce/nechce varit. Je fakt, ze vnimam, ze domacnost a plna lednicka je moje starost. Varim hodne kvuli sobe, abych mela teple obedy. Vecere se u nas delaji jak teple, tak studene. Chlap chodi z prace mezi 19h a 23h. Jak kdy. Takze na nej urcite s teplou veceri necekam. Bud mu zbude neco, co si zehreje nebo si placne na chleba treba sunku a syr. ![]()
Příspěvek upraven 30.06.20 v 13:02
@OpportunityNox píše:
Názor, kterej úplně nejvíc nesnáším a vždycky mě zvedne ze židle
Moje babička říkávala něco podobnýho, pamatuju si, že mě to štvalo už jako prepubertální dítě.Jinak nic osobního, každej to má jinak, jen jsem se musela vyjádřit
Mám to stejně. Navíc tenhle argument vůbec nechápu. Jaká vizitka ženy? On je chlap nesvéprávný?
Jo a kolegyně mně kdysi řekla, že domácí úkoly jdou vizitka rodičů.
A že až budu mít školní děti, tak to poznám. A zatím jsem to teda nepoznala. ![]()
@KaZeAd píše:Mám dnes skoro volný den, tak zakládám jen tak na odlehčenou.Mám normálního, soběstačného muže a moje kamarádky jsou na tom plus mínus stejně. Občas něco uvařím, když je chuť, občas uvaří muž, semtam to doma trochu pofackuju, jinak chodí paní na úklid. Máme malé dítě a pracujeme oba. Nefunguju jako služka, chlap nemá “požadavky”, jak to má doma vypadat s tím, že postarat se o to musím samozřejmě já, taky bych ho s tím poslala někam.
A teďkdyž se ocitnu se synem někde mezi dětmi, tak se vždycky dám do řeči s nějakou maminkou a překvapuje mě, kolik jich manželům bezduše slouží. Musí už běžet domů, protože “manža” přijde nedlouho z práce, a tak je třeba připravit mu oběd, aby to měl hezky čerstvé a teplé. Ráno brzo vstávají, aby muži připravily svačinku do práce, ideálně plnohodnotnou včetně masa. Doma pořád uklízejí, protože manžel NESNÁŠÍ bordel. Na otázku, proč teda neuklízí sám se dozvím, že přece chodí do práce, tak nebude makat i doma. Prostě všechno se přizpůsobuje chlapovi, jak kdyby to byl Bůh.
Proč? Protože je živí, i když je to jeho povinnost? Jste taky takové? Co vás k tomu vede?
Každý to vidí jinak, věřím, že některé ženy to pro muže dělají rády a neberou to jako povinnost. Pro některé je to samozřejmost. Pokud je žena na mateřské a muž v práci, tak mi přijde normální, že více věcí doma udělá žena. I když vím, že mateřská není v žádném případě dovolená. A u uklízení píšeš, že máte paní na úklid. Ty jiné ženy si třeba paní na úklid nechtějí platit nebo nemohou nebo nechtějí cizí lidi v bytě či domě.
Třeba se ty ženy těší, že muž přijde z práce, nají se a ony si s ním třeba během toho jídla povykládají, to tě třeba nenapadlo?
@Flyingfrog
Před porodem tak fungoval, dělili jsme se o veškeré práce. Budu dojíždět 2,5 hodiny denně do práce. Co neudělá, mít nebude. Děti bude mít na starosti on, pracuje 5 minut od školky a domu.
Já manžela neobskakuju, nemusím se vrátit domů, jen kvůli tomu, abych se o něj postarala. Nezblázní se, když neni uklizeno nebo má studenou večeři. Na druhou stranu beru vaření, úklid a péči do domácnost jako mojí práci. On taky po mně nevyžaduje sekat trávu nebo třeba topit v kotli. když někdy v domácnosti pomůže, nezlobím se, já zase pomůžu jemu. Styděla bych se mít paní na úklid a ještě se chlubit těm, které se chovají jako normální ženy ![]()
Já tedy každé ráno vstavám s mužem a udělám mu snídani. Oběd mu dávám do práce a večeři má také nachystanou. Do toho uklízím a chodím s dětmi ven. Manžel pracuje, já jsem doma. Vyhovuje nam to tak a nevidím na tom nic zvláštního… Někdo tohle běžně nedělá a je také spokojený. Záleží, jak to kdo má.
Já si zase nedovedu představit, aby mě muž obskakoval a posluhoval mi. ![]()
A to mi teda kolikrát ještě říká ty už zase uklizis? Ty pečeš? Na co? Takže to není že by mě nutil do uklidu…jemu to je úplně Šuma fuk.. to já potřebuju mít doma uklizeno a uvarenoy jsem takhle naučená už od 16 let a jinak neusnu…jsem nervózní že jsem něco neudělala… Ale taky jsou dny kdy na to prdím a jdeme s malým radši ven
Řekla bych, že většina mužů ocení takové to teplo domova nebo jak to nazvat a že pokud žena najede na takovou tu feministickou vlnu, že nevaří, nepeče, neuklízí, nežehlí apod., protože to dělat nechce, protože není služka nebo muž to taky nedělá, tak řada mužů se v takové domácnosti nebude cítit moc dobře. Neříkám, že je třeba kolem mužů skákat tak, aby oni nemuseli doma dělat vůbec nic, to ani náhodou. Ale všeho s mírou.
U nás se tak nějak střídáme. Teď chvíli nepracuji, tak během týdne vařím a uklízím já, o víkendu často manžel, protože už se na tu kuchyň nemůžu ani podívat.
Ale dobře rozumím, jaké to je, když se z muže dělá bůh, protože to byl model mojich rodičů. Naštěstí jsme se s manželem potkali, když už jsem byla starší a po pár vztazích, takže jsem bezmyšlenkovitě nekopírovala jejich model a mám moc fajn muže. Nevím, proč to ženy dělají.
Tedy myslím, že dělají z muže boha - nemusí to vždy souviset s uklízením.
@Flyingfrog píše:
Mám to stejně. Navíc tenhle argument vůbec nechápu. Jaká vizitka ženy? On je chlap nesvéprávný?Jo a kolegyně mně kdysi řekla, že domácí úkoly jdou vizitka rodičů.
A že až budu mít školní děti, tak to poznám. A zatím jsem to teda nepoznala.
Bohužel to tak minimálně v mě sociálně bublině je. Pokud někdo má doma bordel, tak se neříká „oni na tu domácnost kašlou“, ale „ONA tam má strasnej bordel“.
A s tím výrokem o domácích úkolech já zase souhlasím (holt co člověk, to názor 😁). Myslím, že se na tom hodně pozná, kdo na výchovu dětí doma kasle.
@KaZeAd píše:Mám dnes skoro volný den, tak zakládám jen tak na odlehčenou.Mám normálního, soběstačného muže a moje kamarádky jsou na tom plus mínus stejně. Občas něco uvařím, když je chuť, občas uvaří muž, semtam to doma trochu pofackuju, jinak chodí paní na úklid. Máme malé dítě a pracujeme oba. Nefunguju jako služka, chlap nemá “požadavky”, jak to má doma vypadat s tím, že postarat se o to musím samozřejmě já, taky bych ho s tím poslala někam.
A teďkdyž se ocitnu se synem někde mezi dětmi, tak se vždycky dám do řeči s nějakou maminkou a překvapuje mě, kolik jich manželům bezduše slouží. Musí už běžet domů, protože “manža” přijde nedlouho z práce, a tak je třeba připravit mu oběd, aby to měl hezky čerstvé a teplé. Ráno brzo vstávají, aby muži připravily svačinku do práce, ideálně plnohodnotnou včetně masa. Doma pořád uklízejí, protože manžel NESNÁŠÍ bordel. Na otázku, proč teda neuklízí sám se dozvím, že přece chodí do práce, tak nebude makat i doma. Prostě všechno se přizpůsobuje chlapovi, jak kdyby to byl Bůh.
Proč? Protože je živí, i když je to jeho povinnost? Jste taky takové? Co vás k tomu vede?
Nikdy jsem takova nebyla. A presne takovou si me manzel vzal za zenu ![]()
@Flyingfrog píše:
Mám to stejně. Navíc tenhle argument vůbec nechápu. Jaká vizitka ženy? On je chlap nesvéprávný?Jo a kolegyně mně kdysi řekla, že domácí úkoly jdou vizitka rodičů.
A že až budu mít školní děti, tak to poznám. A zatím jsem to teda nepoznala.
Přesně… „vizitka ženy“, ježí se mi z toho chlupy ![]()
A domácí úkoly jsou taky vtipný, já teda děti nemám, ale nepamatuju si, že by mi jako dítěti někdo extra s úkoly pomáhal, možná ještě tak v 1.třídě. Nebo jak to ta kolegyně myslela, jako že to ty rodiče mají za to dítě napsat, nebo vždycky zkontrolovat a donutit přepsat, nebo jak…?
Já znám dost žen, které se domů vracejí, když má partner přijít z práce, ale u žádné to není proto, aby mu musela připravit jídlo. Většina z nich to dělá proto, že se na něj po celém dní těší a chtějí, aby si děti užily tatínka. Já toho doma taky dělám daleko víc, protože mám ráda ráno vstát a rovnou uklidit, popřípadě uvařit. Děti jsou v tu dobu nejlépe naladěné, neřvou a já mám celý den pokoj. Pak máme čas být všichni spolu.