Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jste vždycky spravedlivé?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.6.14 13:27
Taky mám pocit, že jsem mnohdy nespravedlivá. Ale spíš je to, když já mám blbou náladu nebo jsem podrážděná a to mě pak vytočí i nějaká blbost, kterou bych jindy přešla nebo kterou dítko neudělalo schválně. Jinak se snažím vždycky přemýšlet a vcítit do dětí, jestli to, co provedly udělaly z nevědomosti nebo proč to udělaly.
Obecně jsem spíš zastánce takové té „moderní“ výchovy ve stylu respektoat a být respektován. Ale přiznám se, že občas podléhám tlaku a mínění okolí, a když třeba děti provedou na veřejnosti něco, co bych doma prostě nechala být, tak se snažím nějak zasáhnou (potrestat), ale spíš jenom proto, aby lidi nepomlouvali a nekoukali na mě jak na laxní matku. Ale dost mě tohle štve a snažím se to odbourávat. Moc to nejde 
Holt nejsem dokonalá matka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 13:28
Nad jednoho kluka se snad zvládneš povznést, ber to jako své soukromé cvičení Hodila bych do vzduchu nějakou univerzální větu „Kluci, no tak přestaňte se pošťuchovat“ a dál bych to neřešila. Když víš, že tvoje dítě nic špatného neudělalo, proč bys měla mít divný pocti, že cizí dítě na něj žaluje? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 13:28
Tohle je tezke, nestojim vzd yza svym ditetem, kdyz jiste vim ze si zacalo nebo ze nekomu neco vzal, rekl, bouchl, to jsem spravedliva ale jen k tomu co sama vidim, zalovani nesnasim a maly to nedela a nikdy nedelal, to je u nas tabu, pokud mu nekdo ublizuje rict ano, ale ne hned zalovat za kazdou blbost.
Jinak jsem samozdrejmne na jeho strane protoze je mu 5.5 a vim ceho je nebo neni schopny prece jen uz ma vic rozumu nez Tvuj synek, ale uplne za vse bych nenadavala, nebouchala po ruce a podobne…Spis rekla, to se nedela, mohl bys to ci ono, deti to boli popr. se omluvit ale jen za to, co opravdu udelal.
Nemam rada hriste a uknourane deti a maminy co vysiluji jen kdyz nejake ditko hodi piskem a neco padne na jejich, tim nerikam, ze by po sobe mely hazet, jen ze jsou proste na pisku tak asi budou spinave 
a podobne…
vedu syna k tomu, ze se nikomu neublizuje, nedela se nic co by se nelibilo jemu ale zase kdyz nekdo ublizuje jemu a nejsem u toho, aby se o sebe umel postarat a zastat sam sebe a nebyl jen utaplej knoura co si necha vse libit.Doba je zla a deti jsou zle a ve skole bude potreba aby byl sobestacny 
Příspěvek upraven 06.06.14 v 13:37
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Krakatice88
6.6.14 13:30
To je hrozně individuální, jsou situace, kdy je na místě se dítěte zastat, vyslechnout, poradit a pochopit. A pak jsou i situace, kdy rodiče nezajímá proč se něco stalo, protože dítě provedlo něco, co se prostě nesmí a přes to nejede vlak a na diskuze není moc prostoru. Myslím, že jsou špatné oba přístupy, pokud se tak děje pořád. Jako že pořád se dítěte zastávat a omlouvat není dobře a stejně tak není dobře dítě peskovat za vše a nevědět, proč se tak chová. Důležitá je komunikace, ale i respekt a učení, co se smí a co se prostě nedělá, ať jsou důvody jakékoli. Všeho s mírou, výchova je složitá a každý si musí najít, co vyhovuje jemu i dítěti vzhledem k povaze, zvyklostem, prostředí apod.
- Citovat
- Upravit
6.6.14 13:39
Chodíme ven pořád stejná parta, tak se známe a známe své děti… Když vidím, kdo začal, kdo měl věc první jsem samozřejmě spravedlivá. Nejsme na sebe ani naštvané, když jedna maminka napomene dítě té druhé - samozřejěmn to nedělám s takovou razancí jako na svoje, ale ono to od cizího člověka někdy stačí…
Taky za většinou věcí vidím spíš svoje dítě, ale jak jsem psala, známe se a většinou někdo z nás vidí, co se stalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 13:41
A k tvé konkrétní situaci: normálně bych nahlas řekla něco jako „kluci nechte se a ty taky neutíkej hned žalovat, když sis začal“, nebo „ať si to děti srovnají sami“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 13:45
Nevím jeslti jsem spravedlivé, ale vždycky se tak nějak snažím přijít na to, přoč malá udělala tohle nebo tamto. Snažím se ji dávat prostor k tomu, aby mi mohla říct proč to nebo ono udělala. A za co jsem tak nějak ráda, že vůbec, ale vůbec neřeším ostatní lidi. Jednou jsem byla s malou v obchoďáku na koni ( takový ten dětský ) no nechtěla slézt a začala se vztekat a já jsem takové, že je mi úplně jedno, co si kolem jdoucí říkají a vím, že se na mě dívala jak budu reagovat, ale takovy věci neřeším, je to mé dítě a já vychovávám, tak jak chci a nereaguji pod tlakem okolí. Takže radím s jiných dětí a obzvlášť s nějakého klučiny. My své děti známe nejlíp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 13:52
K te skolce bych se nebala tam to porovnaji ucitelky. Moje dcerka neni zadny andilek a s jednou holcickou se ve skolce vylozene masakruji, jak se k sobe dostanou ucitelky to vedi a drzi je od sebe stranou, ale tay musim rict, ze s ostatnimi vychazi dobre. Takze proste se to bere tak, ze si slecny nerozumi:-)
To piskoviste nevim, ja moc takhle nechodim, mame zahradu, ale v zime v herne, kdy vidim, ze mi jde nekdo do prcka tak na nej vazne promluvim, oni deti maji k cizim respekt a vetsinou vidim, kdo je takoveej vykuk a utoci na ostatni deti… toho si pak hlidam. Hlavne asi proto, ze jsem jednou nehlidala a cizi decko se zakouslo me holcicce do zad, az z toho byla hnusna modrina… no a matka nic ani slovo. Takze, ja hlidam, je to opruz, ale vetsinou vim, co se deje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 13:54
@avm3 píše:
A k tvé konkrétní situaci: normálně bych nahlas řekla něco jako „kluci nechte se a ty taky neutíkej hned žalovat, když sis začal“, nebo „ať si to děti srovnají sami“…
Tak něco podoného jsem chtěla navrhnout taky 
Ona i ta maminka by si měla uvědomit, že její dítě není žádný svatoušek, ale dokud to neuslyší/neuvidí, tak neuvěří. Ale prostě v případě, že jsem viděla a slyšela, co se dělo, byla bych spravedlivá. Proč by měl dostat vynadáno jen tvůj syn, když se aktivně účastnil (a poňoukal) i ten druhý? V případě sourozenců bych nechala, aby si to vyřešili sami, ale na písku bych se dítěte tak nějak zastala. I pro jeho budoucnost je důležité, aby si nenechal kálet na hlavu jen proto, že ten druhý se tváří jako neviňátko
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 14:08
Nejsem, ale snažím se 
Taky to mám jako ty, že naši se spíš zastávali cizích, ale právě proto to svým dětem nedělám. Ani takovéto „jen si dej její čokoládu, ona jich už měla dost“ - takové to nucené rozdělení se, dítě nechce dát svou sladkost nebo hračku, tak ho prostě nenutím. Někdy si říkám v duchu „ježiš to je škrt“ a poradím mu, že může hračku půjčit, že mu jí Pepíček za chvilku vrátí, ale když nechce, nenutím ho. Jenom vysvětlím, že druhé dítě pak zase třeba nepůjčí svojí hračku…
Zrovna dneska byl na písku chlapeček, nejprve za námi přišel na jednu houpačku, že tam zrovna teď chce. Protože moje batole to neřešilo a houpačka ho nijak zvlášť nebavila, tak jsme šli jinam…A za chvilku znovu.To už jsem se mu neuhla, ale ani to nijak nekomentovala.Za půl hodky šel za synem a začal ho shazovat z jedné atrakce pro děti a kopat mu do autíčka 
,protože on zrovna ted chce jít na tuhle atrakci.Tak jsem mu ostřeji řekla, ať mu nekopá do autíčka a že se mu syn neuhne.
U starších dětí tohle skoro neřeším, oni si spory už vyřeší sami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 14:12
Vedu syna k tomu, aby si nezačínal, ale taky aby si nenechal nic líbit. Žalování nemám ráda. Přijít za mnou může, že se něco děje, ale moc dobře ví, že já jsem ten typ, co to řeší, a pokud bych zjistila, že si vymýšlí nebo že si „začal“, že bude zle. Jinak on je teda starší, je mu deset, to už je o něčem jiném. Kdyby na něj žaloval někdo cizí a můj malý by byl v právu a cizí maminka to chtěla řešit, zastala bych se ho, to samozřejmě (i kdybych u toho nebyla, chtěla bych obě verze, jak to bylo), dítě prostě potřebuje oporu. Jsem ochotná zastat se ho v tomhle případě i s rizikem, že on je nakonec ten „špatný“, než abych se ho nezastala vůbec a on byl v právu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.14 14:54
Asi nejsem .. Ale ono neni někdy ani dobré slepě věřit.. Asi bych řekla, že je obtížné vlastně poznat co je dobré…
Já svého kluka znám, vím, že neni nějaký nevychovanec, ale mám to co ty, takto se chovala máma, že jakoby na okolí chtěla velice vychovávat a nepídila se, jestlli to bylo tak či onak..Kluk už provedl pár menších takových akcí, kdy se nechoval jak by měl takže na druhou stranu mě někdy překvapí.. že bych to neřekla, že by to provedl..
takže přiznávám, že mám někdy problém, jak se zachovat.. Na druhou stranu, je to slabý odvar třeba co mám kamarádky a provádí jejiech 5 letí kluci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj, nechci být moc rozvleklá, ale nevím, jak to jednoduše zformulovat. Dokážete být na své děti vždycky spravedlivé a vždycky se jich zastat? Třeba naše mamina vždycky dost nesnášela, když se dělo něco, čím na nás byla upoutaná pozornost a radši to řešila tak nějak podle toho, co je „obecně“ správné, než aby zjistila, jak to bylo a aby za náma stála.. třeba když byl průšvih ve škole, ihned byl sekec a snad nikdy se nesnažila zjistit, Proč jsme třeba nebo ono provedly…jestli chápete. A já to v sobě vlastně teď tak trochu taky v sobě mám. Je prostě někdo, kdo bude bleskově tvrdit, že jeho dítě to určitě nebylo (když se něco semele) a já jsem spíš v té partě těch, kteří přemýšlí, jestli to náhodou nebylo právě jeho dítě. I když udělá nějakou blbinu, nad kterou jiný rodič ani nezapřemýšlí, tak já už to honím v hlavě…Štve mě, že mám o něm jakoby pochybnosti nebo jak to říct. Jsou mu čerstvě tři. Měl teda takové lumpovské období vůči dětem, ale te´d už je v pohodě. S okolními kluky si pěkně hraje, až na jednoho. jenže to je takový vyčůránek, že i když se šťouchají navzájem (a já to vidím), tak ten druhej hned kvílí a běží žalovat mámě..naprosto kvůli všemu. a ta pak zahlíží, co jako já udělám, a bere to úplně automaticky, že náš si určitě začíná… a mě to tak nějak divně znervózňuje. a nevím, jak to mám pak řešit, nemůžu mu přece nadávat za každou blbinu…a tenhle druhý tady zná víc dětí, bude je znát i ve školce, náš tam bude mít jen jednoho kámoše, tak mám trošku i strach, jak to bude, aby tamten ostatní nějak nepoňoukal (ani bych se tomu nedivila..). zase si říkám, jestli to dost nepřeháním s takovou úvahou, že děti se nějak porovnají samy, a možná líp, než člověk čeká…ale zas na druhou stranu dětí umí být taky pěkně zlé…a taky chci, aby náš kluk měl zdravé sebevědomí a né jako já…mně to dá dost práce…díky! za dočtení i za rady! nebo spíš komentáře..