Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky, chtěla bych se vás zeptat, jestli jste vyrůstaly se svým bráchou v jednom dětském pokoji a jaké to bylo, myslím hlavně v pubertě. Bydlíme ve 3+1, dětský pokoj je dlouhá nudle s oknem na konci a nedá se nějak rozdělovat na dvě spravedlivé půlky. Kdybychom je nějak rozdělili, jeden z nich bude mít tmu a podélně se rozdělit nedá. Budeme rádi, když tam nacpeme dvě postele, dva stoly a skříň. Teď jsou ještě malí, ale přemýšlím jak to přežijí v pubertě - už teď jsou ale na kordy! Zajímaly by mě vaše názory i zkušenosti, jak předejít konfliktům. Postele mají řazené za sebou, jinak to nejde, tak bych aspoň ty postele chtěla rozdělit nějakým dřevotřískovým paravánem. Přemýšlím, že bych si pozvala bytového architekta, ale nevím, co by vymyslel. Postele nad sebou odmítám, protože známé se nešťastnou náhodou na patrové posteli na pyžamu oběsila čtyřletá dcera, mám z toho strach (a navíc máme koupené nové postele, které bych nechtěla vyhazovat).
Děkuji za postřehy!
Co si s nima vymenit pokoj? ze by jste tam meli loznici? poku d teda neni stejna?
No a co dat postele vedle sebe s ulickou tak, aby byly hlavama v te uzke casti pokoje, kde neni okno a mezi ne sadros? Budou mit aspon mezi sebou oddelene spani.
Jaké budou mít vztahy těžko říci.
Architekta bych klidně pozvala, pokud si to můžete dovolit, může přijít s něčím, co Vy nevidíte.
Přinejhorším jim můžete podstoupit budoucnu svoji ložnici, kdyby bylo nejhůř ![]()
@Veveří Tak to s tvou známou je dost drsné, jinak ano, my to tak s bráchou měli. Dokonce úplně stejně jako vy, pokoj nudle s oknem na konci a byt velikosti 3+1. Přežili jsme.
Já osobně nemám ráda oddělené obýváky a kuchyně, takže bych osobně třeba udělala z obýváku ložnici a děckám samostatné pokoje, až budou starší, ale to taky záleží na velikosti kuchyně, jak vám to vyhovuje a tak…
My byli v pokojíčku tři ( dva kluci a holka) a přežili jsme to bez úhony ![]()
@alexxa píše:
Co si s nima vymenit pokoj? ze by jste tam meli loznici? poku d teda neni stejna?
Taky mě to napadalo, ale ložnice má snad ještě horší řešení a vzhledem k orientaci ke světovým stranám je dost tmavá:think:
@arcinka píše:
No a co dat postele vedle sebe s ulickou tak, aby byly hlavama v te uzke casti pokoje, kde neni okno a mezi ne sadros? Budou mit aspon mezi sebou oddelene spani.
Ten pokoj je podélný od dveří k oknu, nešlo by to ![]()
@Lucie 93 píše:
My byli v pokojíčku tři ( dva kluci a holka) a přežili jsme to bez úhony
A nevznikaly v pubertě nějaké problémy? A kde jste se učili do školy? Každý v jiné místnosti?
Já měla pokoj s dvojčetem- bráchou. Na kordy jsme byli vždycky, někdy zase ale nerozlučná dvojka. Nikdy mi to nepřišlo a nikdy jsem nesnila o vlastním pokoji. Měli jsme palandu, tak občas proběhlo kopnutí zespodu, kopnutí ze shora
. Jeden psací stůl, jedna skříň dohromady a no problem:).
Dnes se ale divím, že se rodiče neuskromnili a nedarovali jednomu z nás svou ložnici. Na druhou stranu sama dobře vím, jaké to je, spát pořád v obýváku- máme to tak doteď
.
@IvetJas oproti pokojíkům máme velký obývák, v budoucnu by šlo díky tomu z bytu udělat 4+1 sádrokartonovou příčkou a přebouráním dveří, jenže manžel je jaksi proti. Ale možnost to je.
Proc ne? Premistete dvere, od nich na jednu stranu bude spaci cast, na druhou ostatni s oknem. Jde to i v panelu i v cihle.
@Veveří píše:
Ten pokoj je podélný od dveří k oknu, nešlo by to
Ahoj, tak já vyrůstala se svým dvojčetem v jednom pokoji do našich 23 let. Okolo patnácti mně to dost vadilo, strašně jsme naše přemlouvala, abych měla vlastní pokoj, pořád slibovali, že s tím něco udělají a pak stejně nic:-) Oba dva jsme to přežili bez újmy. Po učňáku šel brácha na vojnu, já po střední bydlela na kolejích, takže jsme se pak ani v pokoji moc nepotkávali
Ahojky, my to tak měli s brácha taky. A mamka nám to udělala tak zě postele byly jak máš ty za sebou, ale mezi nima jsme měli skříň. Takže ja hlavou koukala z okna, a bracha(spal blíž ke dveřím) Koukal do boku skříně. A ješte jsme měli baldachýn…jakoby nad tou skříní. Takže ja jsem měla část u okna, postel stůl nějakou policku, pak byl baldachýn a brácha měl to samý…když jsme v pubertě nechtěli být rušení tak jsme si ho zatahli…když
Jsme byli malinký tak byl záclonovitej
ruzovo modrej a asi ve 14 se vyměnil za těžkej nepruhlednej…bylo to i hezký. Takový francouzský…jak to bylo nařasený ![]()