Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kde vzít sílu dál?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.1.23 21:34
Asi bych se na tvem miste nebala nejakych leku na nervy. Potrebujes postavit na nohy.
Manzel te chvili uzivi…? Pokud jo, zkus na par tydnu/mesicu vypadnout jako vypomoc nekam na hory, na farmu, do ciziny, co ja vim. Proste delat chvili nejakou zajimavou manualni praci, kde budes casto venku, uplne zmenit rezim, vycistit si hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.23 21:38
Mě v tomhle strašně pomáhá vědět, že je to jen období, že teď to zvládnu a zase bude dobre.
Podívej sama-nešlo najít fajn kamosku a našla se, byl boj seznámit se s pořádným chlapem a máš ho!
Můžeš si být jistá že i další tvé trápení se vyřeší a bude fajn.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.23 21:47
A ja mit trápení, cítit vyčerpání a nemít malé děti, tak okamžitě balím kufry a letím za sluncem 
odpočinout si, načerpat energii, zážitky a dobrou náladu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.23 21:53
@Lucie_Sx Léky nechci, protože beru dost léků na epilepsii, už by toho bylo moc. Manžel by uživil, což o to… a jak mluvíš o té manuální práci, tak to jsem nezmínila, ale mám zahradu a strašně ráda zahradničím… takže tam se určitě do pěstování pustím, jen to je ještě za dlouho…
@Elen8 Dekuji moc za hezka slova, povzbudily me 
Vycestovat bohužel nemůžu, mám tu jisté závazky.
- Citovat
- Upravit
26.1.23 21:59
Jasně, taky ted nemam možnost, slunečno a teplo je teď vše s dlouhým letem a to mi mimino nezvládne, takže smůla 
Ale neboj, jak píšu, tohle naprdlacku období je jen dočasné, jako vždy:)
Pak přijde zase to lepší ať už to bude super práce, nebo miminko. Za dva měsíce bude jaro, zahrada a i to bude stačit aby člověk měl lepší náladu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.23 22:00
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx Léky nechci, protože beru dost léků na epilepsii, už by toho bylo moc. Manžel by uživil, což o to… a jak mluvíš o té manuální práci, tak to jsem nezmínila, ale mám zahradu a strašně ráda zahradničím… takže tam se určitě do pěstování pustím, jen to je ještě za dlouho…
@Elen8 Dekuji moc za hezka slova, povzbudily me
Tak jed ted v zime. Na farmach se rodi telata, kuzlata, muzes nekde vypomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.23 22:40
Vem si dovolenou, poradne se vyspi a vycisti hlavu.
Pak bych si udelala „bucket list“, co chces delat, svoje sny a co chces zmenit. Ale zamerila bych se na to, aby to bylo realizovatelne a v tvoji moci se tomu priblizit- tzn. ne „snazit se o dite, chci dite“, ale „naucim se madarsky“.
Przila sis obr trapeni, ktery je urcite jedno z nejhorsich a myslim, ze je potreba se ted posunout dal a ono pak prijde to, po cem nejvic touzis. Opravdu, vyzkouseno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.23 23:13
@Anonymní píše:
Ahoj holky,ani nevím, co mě to sem napadlo napsat, ale ráda bych se asi nějak vypsala… jsem vyčerpaná životem a zároveň potřebuju najít sílu jít dál, ale nevím, kde brát…
Mám velké štěstí na úžasnou rodinu a manžela, ale celý život se mi tak nějak lepí smůla na paty. Ve škole jsem byla dlouho vyvrhel, než jsem našla kamarádku, se kterou se vídáme dodnes; potom jsem prošla nespočtem špatných vztahů, než jsem potkala mého úžasného manžela, nicméně to neustálé hledání partnera bylo hrozně vysilující. Kvůli epilepsii nemám řidičák, což mě v životě dost omezuje a jsem často závislá na druhých.
Když už jsem myslela, že se bude dařit, s manželem nám umřel syn (pár dní po narození), to bylo v roce 2021… mé sestře i mé nejlepší kamarádce se v tu dobu narodili chlapečci, kdyby ten náš žil, všichni by pak chodili by do stejné třídy ve stejné vesnici. Je rok 2023 a miminko stále nikde. Nedávno jsem dostala výpověď v práci (propouštění z důvodu zdražování), v rodině se čerstvě oznámila dvě nová těhotenství… a já mám stále prázdnou náruč.
Celou dobu jsem byla frustrovaná také výší platu - mám VŠ, práce zní navenek dobře, ale plat mizerný.
Ptám se, co teď? Chtěla jsem zkusit pracovat na volné noze (důvodem je i to, že mi horu času sebralo dojíždění do města vlakem, protože nemám ten řidičák), ale já prostě NEMÁM SÍLU. Jsem dlouhodobě vyčerpaná z neúspěchů, nezdarů, věčné smůly… a prostě nevím, jak dál… chtěla bych rodinu, ale tělo asi cítí, že není ve formě… kde hledáte sílu, když opravdu už nemůžete? Někdy mám pocit, že nic nemá smysl…
Sílu mám v Bohu. Vždy si říkám, když mě sem Bůh poslal, věří mi a když má ve mě Bůh důvěru, musím si věřit a nezklamat ho.
- Citovat
- Upravit
26.1.23 23:30
@Lucie_Sx píše:
Asi bych se na tvem miste nebala nejakych leku na nervy. Potrebujes postavit na nohy.
Manzel te chvili uzivi…? Pokud jo, zkus na par tydnu/mesicu vypadnout jako vypomoc nekam na hory, na farmu, do ciziny, co ja vim. Proste delat chvili nejakou zajimavou manualni praci, kde budes casto venku, uplne zmenit rezim, vycistit si hlavu.
zase cpes leky na prvni dobrou? nedoslo ti, ze ma epilepsii a asi bere i jine leky 
chapu, ze pro tebe je zobani AD jedinou cestou k vysvobozeni, ale nabadat k tomu ostatni … holka potrebuje relax, vypadnout od reality, jak sama dale pises, zmenit prostredi, prestat 24/7 myslet, aby se zadarilo na duhove dite…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.23 23:34
@Anonymní píše:
Sílu mám v Bohu. Vždy si říkám, když mě sem Bůh poslal, věří mi a když má ve mě Bůh důvěru, musím si věřit a nezklamat ho.
a proc anonym? stydis se za svoji berlicku? proc? kazdy mame nejakou, prece tu svou, pres kterou prekonavame prekazky, nekdo ma Boha, nekdo veri v sam sebe, ve sve druhe, silnejsi Ja. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 00:27
Držím moc pěsti… Podle tvého textu usuzuji, že jsi žena, která umí zdolávat překážky. Úmrtí dítěte, nemoci otěhotnět, zdravotní těžkosti, výpověď z práce… Někdy je i cesta prostě nemít sílu, smutnit a pořádně se vybrečet. A pak se co nejvíc opečovávat. A opět brečet a být na sebe hodná. A takto dokola.
A pak vystihnout tu pravou chvíli na další rozlet.
Umím si představit, že to bych potřebovala já na Tvém místě. Pár týdnů času, abych si mohla lízat rány…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 02:15
Obávám se, že ten nedostatek síly je depresivní porucha.
Na sebevraždu zatím jen myslíš, nebo už máš plán?
A nemyslím si, že to půjde bez léků. To že bereš nějaké kvůli epilepsii je blbé, ale jestli fakt chceš najít sílu jít dál, tak to, jestli to půjde je pomocí psychoterapie (máš sílu na to si někoho najít, domluvit a dostat se tam? ) a nebo je to prostě už potřeba zamedikova. t
Když k epilepsii budeš mít zápal plic, tak taky budeš odmítat léky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 03:11
Mrzí mě že jsi přišla o dítě, musí to být o to těžší vzhledem k okolí. Preju ti aby ses brzy dočkala. Myslím, že je načase naplánovat nějakou tu dovču jak bylo řečeno. Budeš se mít na co těšit, dejte si nějaký last minute do tepla, na jaře budeš na zahrade, najdeš novou práci a za rok touhle dobou uz bude třeba vše jinak! 
Do té doby procházky do lesa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.23 05:54
Dopručila bych ti psychologa, ale tuším, jaké jsou čekačky.. Znáš organizaci Dlouhá cesta? Zkus se obrátit na ně - třeba ti pomůžou vyrovnat se s tou smrtí a miminky okolo.
Víš, tady j problém, že co pomůže jednomu, nemusí tobě, ale asi bych se donutila trávit co nejvíce času venku. Rozmazluj se - i přes nechuť. Svěř se partnerovi - ať si nemyslí, že za to může on. A taky prý pomáhá b-komplex a hořčík. A vitamín D. A aromaterapie.
Teď je nejdepresivnější část roku - musíme to zvládnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
ani nevím, co mě to sem napadlo napsat, ale ráda bych se asi nějak vypsala… jsem vyčerpaná životem a zároveň potřebuju najít sílu jít dál, ale nevím, kde brát…
Mám velké štěstí na úžasnou rodinu a manžela, ale celý život se mi tak nějak lepí smůla na paty. Ve škole jsem byla dlouho vyvrhel, než jsem našla kamarádku, se kterou se vídáme dodnes; potom jsem prošla nespočtem špatných vztahů, než jsem potkala mého úžasného manžela, nicméně to neustálé hledání partnera bylo hrozně vysilující. Kvůli epilepsii nemám řidičák, což mě v životě dost omezuje a jsem často závislá na druhých.
Když už jsem myslela, že se bude dařit, s manželem nám umřel syn (pár dní po narození), to bylo v roce 2021… mé sestře i mé nejlepší kamarádce se v tu dobu narodili chlapečci, kdyby ten náš žil, všichni by pak chodili by do stejné třídy ve stejné vesnici. Je rok 2023 a miminko stále nikde. Nedávno jsem dostala výpověď v práci (propouštění z důvodu zdražování), v rodině se čerstvě oznámila dvě nová těhotenství… a já mám stále prázdnou náruč.
Celou dobu jsem byla frustrovaná také výší platu - mám VŠ, práce zní navenek dobře, ale plat mizerný.
Ptám se, co teď? Chtěla jsem zkusit pracovat na volné noze (důvodem je i to, že mi horu času sebralo dojíždění do města vlakem, protože nemám ten řidičák), ale já prostě NEMÁM SÍLU. Jsem dlouhodobě vyčerpaná z neúspěchů, nezdarů, věčné smůly… a prostě nevím, jak dál… chtěla bych rodinu, ale tělo asi cítí, že není ve formě… kde hledáte sílu, když opravdu už nemůžete? Někdy mám pocit, že nic nemá smysl…