Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdy si pořídit dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
31.12.12 12:38
Ahoj,
taky bych Ti radila od medicíny neutíkat. Jednou si se dala na boj a je třeba bojovat. Děťátko jednou vyroste a Tobě zbyde ta „kariéra“..respektive budeš každý den chodit do práce, kde jsi mohla být lékařkou a jsi sestřičkou a je otázka, jestli by Ti nehlodalo v hlavě, zda jsi neměla zatnout zuby a zvládnout těžší školu. Je samozřejmě na Tobě, co by Tě více naplňovalo, ale pokud máš rok medicíny za sebou a baví Tě to, tak předpokládám, že být lékařkou… Kvůli věku partnera a miminu bych plány tak rychle neměnila…studium uteče jak voda, přítel se může během studia stát manželem a třeba bude natolik šikovný, že vás zabezpečí a budete moc mít miminko v 5.-6. ročníku nebo hned po škole. Práce už Ti pak neuteče a nemyslím si, že je bezpodmínečně nutné rok pracovat (ikdyž je to asi lepší…) Takže i se školou se to dá do 25-26 stihnout. A navíc bnudeš pyšná na sebe, že jsi vše zvládla. Já jsem toužila po miminu snad od střední a vysokou (farmacii) jsem kvůli tomu také měla občas chuť vzdát nebo přejít na lehčí..ale s podporou okolí jsem vydržela 
a jsem ráda, protože moje práce mě moc baví a mám jistotu, že práci vždy (doufám, ťuk ťuk) seženu. V létě se budu vdávat a necháme po svatbě volnou cestu pro miminko. A je to tak lepší, pohodlnější a nemám pocit, že to nešlo těch 4-5 let vydržet. A když by se náhodou/nehodou mimino podařilo na škole, stejně bych chtěla školu dostudovat, bojovala bych co by to šlo… Každopádně držím palce na dobré rozhodnutí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 19:25
Já zatím dítě nemám, ale studuji obor český jazyk a literatura na fildě. Studium mě baví a jde mi to. Věřím, že to s dítětem zvládnu - ALE narozdíl od medicíny nemám žádné povinné praxe a ve škole nemusím být každý den - tento semestr jsem tam byla dva celé dny v týdnu a to jsem si ještě vzala předměty navíc.
A jsem smířená, že bakaláře určitě nestihnu za tři roky.
Z toho, co vidím u spolužáků ze střední, kteří šli na medicínu a nebo jiné obory, kde jsou potřeba laborky apod. - tam bych dítě plánovaně nepořizovala kvůli časové náročnosti školy. No a celkové náročnosti..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 19:28
@Loki1234 Ahoj, mám přesně ten stejný „problém“, jdu dočíst diskusi, ale můžeme si napsat do zpráv a probrat to spolu. Taky jsem tu stejné téma rozebírala a nakonec mi každá řekla něco jiného, všechno má výhody i nevýhody, takže je to fakt o zázemí a vás dvou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 19:32
@Loki1234 radila bych neplánuj a žij.
Když se budeš cítit na dítě za pár, čti 2, let, tak to nějak uděláš. Když ne. Budeš mít dítě ve 35. Já mám první dítě a nedávno bylo 36 let. Nemám pocit, že jsem stará… Naopak aspoň nemám pocit, že mi něco utíká. Mít dítě brzy je taky dobré, třeba zdravotně atp.
Tohle si každý musí rozhodnout sám. Nebo to nech přírodě a uvidíš.
Příspěvek upraven 31.12.12 v 19:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 19:32
Ahoj, všechny máte pravdu.. Jen mi to pořád hlodá v hlavě, jednu hodinu myslím to, druhou hodinu jsem zas rozhodnutá pro ono.. Nejlepší by bylo asi nechat to všechno uležet a nemyslet na nic. Jenže PRO v mladším věku mám víc pozitiv, než kdybych čekala. Asi bude nejlepší teď počkat, studovat a zkusit to po škole, nebo posledním ročníku.
Mám ale strach si pořídit špunta, když nebudu mít ani v tom bláznivém (kéžby!) páťáku, pořád budu v garsonce a pořád budu brigádničit alespoň na živobytí. Kdy mám sakra vydělat, kdy mám mít s medicínou příležitost si udělat rok na hpp?
Tohle mě pořád nahlodává… Aby špuntě nestrádalo tím, že máma s tátou nemají peníze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.12.12 19:56
Jak už tady holky řekly, každá tu hranici máme posazenou jinde, já jsem první měla v 31 a teď si říkám, že jsem ho měla mít dřív, nejlépe kolem 25,jenže je pravda, že tenkrát jsem zase na to nebyla připravená ani psychicky ani finančně. teď jsem zase v kýblu fyzicky,2.dítě jsem měla v 33 letech a dneska v 35 jsem naprosto kaput, jsem vyčerpaná, neustále unavená, podrážděná, žádná energie, tělo mě bolí, chci mít klid, ale děti jsou zrovna ve věku, kdy potřebují, co největší pozornost a neustálou aktivitu a já už to někdy fakt nezvládám, ještě k tomu lítání kolem baráku. ptala jsem se mamky, jak to proboha mohla zvládat ona, k tomu ještě neměla vymoženosti jako slušnou pračku, myčku, vyvařovala plíny a ona na to, se nemůžeš divit, mně bylo o 10 let míň, když jsem si pořizovala děti. těžko radit, dítě by sis měla pořídit tehdy, až ty sama budeš cítit, že ho chceš, že už nemůžeš bez něho být, protože pak akorát budeš na to furt myslet a akorát se z toho budeš stresovat, řekla bych, že do těch 35 není pozdě. pravda pak už to možná nepůjde tak lehce otěhotnět. ale určitě bych teda dostudovala, znám sice holky, co si udělaly při dítěti 2 vejšky, ale jak se pak zase můžeš naplno věnovat mimi, to nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.13 00:49
@Erikam já jsem přesvědčená, že před 10 lety bych to fyzicky zvládala úplně stejně blbě. A ještě k tomu. Po 30 se mi stala divná věc. Začala jsem se mít ráda. Což je pro dítě docela dobrý vklad. Jako v 25 by mě štvalo, že nejdu na koncert atd. Nemyslím, že člověk na tom fyzicky nějak zásadně hůř ve 25 nebo ve 35.
Jen ve 25 jsme to dítě neměly, tak to nemůžeme posoudit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.13 00:50
@Loki1234 ještě k těm penězům - ty štěstí nedělají - samo šiknou se. Ale… Myslím, že by Ti prospělo míň myslet na to co bude, a víc se zabývat přítomností.
Než dostuduješ může stát ještě věcí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.13 05:16
Podle mě v hodně diskusích na téma: KDY, by hlavně hrálo roli, kdyby se někdo zeptal toho chlapa. Přece jen, oni to mají většinou trochu jinak, je ta touha popadne později. Aspoň tak to vnímám já. Mohla bych, chtěla bych, nic pro mě není v životě tak důležitý jako tohle, ale… je o rok starší a nepřipadá mu, že TEĎ se na to cítí. Třeba za dva roky, ale… Chce, ale ne hned zítra. Takže i když se tu všechny shodneme na tom, že dítě je ideální v době, kdy nám přijde nemožné na to nemyslet, tak to nestačí… Dítě není jen o tom, že teď hned chci a potřebuju a pak už to třeba nepůjde. Je to samostatná osoba a potřebuje vědět, že tu není navíc, že ji někdo chtěl. Ne že „je mi 25, a to je biologicky nejlepší“. To bohužel ne.
A to je asi ještě těžší než si říkat, že škola a práce a bydlení a… je přednější. 
Tohle fakt není jednoduchý a ani deset stránek na emiminu to nevyřeší…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.13 12:25
@Myrha píše:
@Erikam já jsem přesvědčená, že před 10 lety bych to fyzicky zvládala úplně stejně blbě. A ještě k tomu. Po 30 se mi stala divná věc. Začala jsem se mít ráda. Což je pro dítě docela dobrý vklad. Jako v 25 by mě štvalo, že nejdu na koncert atd. Nemyslím, že člověk na tom fyzicky nějak zásadně hůř ve 25 nebo ve 35.
Jen ve 25 jsme to dítě neměly, tak to nemůžeme posoudit.
jak říkáš, je to čistě individuální záležitost, konkrétně já bych na tom v 25 letech byla lépe po fyzické stránce, teď mám takové zdravotní problémy, které jsem předtím neměla, tím pádem bych být mladší vše zvládala lépe, teď je to pouze s velkým vypětím sil a velkým sebezapřením. musím říct, že ráda se mám stejně. no, někdy mám pocit, že méně, kvůli tomu uvadajícímu tělu, ale to je zase jiný problém . po psychické stránce jsem možná vyrovnanější, ale zase více „stuck up“,když jsem byla mladší, tak jsem byla uvolněnější, tolik jsem toho neřešila a nelpěla jsem na pitomostech, teď musí být všechno jak podle pravítka a akorát tím lezu rodině na nervy.ale to je asi zase jiný příběh. k založení rodiny jsem se řídila srdcem a tak by to asi mělo být u každého. jo a kdyby záleželo na manželovi, kdy si pořídit děti, tak bychom je neměli doteď (a jak je teď šťastný, že je máme). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.1.13 16:45
@Erikam u nás je to obráceně, máme dítě díky manželovi, který ho chtěl více než já a chce i druhé, já se na něj úplně necítím. Ne každý chlap musí nutně být ten, co děti nechce. A žena děti chtít od 19. Ale to už jsem značně OT. Tak se omlouvávm 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.13 16:30
No nemáš to jednoduché, ale pokud jsi chtěla dítě brzy tak jsi možná měla pouvažovat před nástupem na medicínu, protože je jasné, že tahle škola je zaměřené zejména na kariéru, pokud chce člověk uspět a uplatnit se v oboru a je pravda, že mám spoustu kamarádek, kterým je přes 30 z medicíny a nemají ještě děti a některé ani partnera. Nevím, co má tvůj partner za práci, nebo co bude mít, ale pokud tam není ani finanční podpora z jeho strany, myslím si, že není dobré se v dnešní době pouštět do miminka, když nejste zajištění, alespoň jeden. Brigádničím v obchodě s miminkovským zbožím a ne o všem by se dalo říci, že je levné. Jinak ještě k té medicíně, kamarádka se na ni taky chtěla hlásit, ale právě než podala přihlášku položil i doktor, se kterým se radila, otázku, zda-li stojí o kariéru a zda-li nechce brzy děti. Já jsem třeba loni dostudovala jsem speciální pedagožka a k tomu pedagod českého jazyka. Našla jsme lásku svého života a plánovala si, že dodělám školu, najdu práci, odpracuji rok a můžem se vrhnout na mimi, i kdybychom neměli ještě postavený domeček, máme celé patro u jeho rodičů. No ovšem ne vždy je to tak jednoduché, jak by se zdálo. Práce není, tedy spíše nejsou peníze na učitele a je teď jedno, o jaké školy jde. Tudíž bych neměla mateřskou a musela bych jako student na 4léta, vše by musel platit „skoromanžel“, který naštěstí už nějaký ten rok pracuje, má 28 a myslím si, že kluci, kterým táhne na 30 většinou děti chtějí. Chodila jsem i s o 9let starším partnerem, to jsme začínala vysokou a věř, že oni pak po mominku touží, a je otázka, jestli vůbec bude ochoten čekat na Tebe dalších 10let než si uděláš nějakou kariéru. Můj už je rád, že jsem dostudovala, jenže tím jak není práce, tak jsem momentálně na doktorátu, který je na další 4roky, takže když jej skončím bude mi 29, pokud z něj neodejdu. Jako speciální pedagog moc dobře vím, jaká máme postižení, co ženám kolem 30hrozí a spoustu dalšího, bohužel vím toho víc, než by bylo zdrávo. Jenže člověk si musí říkat, že osud to nějak zařídí, nikdy nevíš jak to bude, jsi teprve na začátku studia. Kamarádčina sestra s vynikajícím prospěchem třeba loni odešla sama dobrovolně, protože usoudila, že je to hodně psychicky náročné a je teď na organické chemii, či něčem podobnéma je spokojená. Tím jsem jen chtěla říci, že nevíš, co se ještě přihodí a pokud nemáš nějaké naléhavé nutkání nebo tě nenutí zdravotní okolnosti, tak dle mě poznáš, kdy budeš na dítě připravena. Ale podle mě je lepší mít dítě v relativní klidu než při studiu, bohužel jsou i případy, že stresované maminky během těhotenství mají opět postižené děti, jsou tma určité poruchy apod. Vše má vliv a škola není pozitivní, tma je podle mě nadmíra stresu. Já jsem momentálně poří ve stresu, celodenní pobyt na fakultě, do toho si dodělám ještě další specializaci a plánuju na červen svatbu a je toho hooodně. Představa že bych do toho měla miminko, tak je chuďátko. Takže pokud o medicínu vážně stojíš, tak bych ji v klidu dostudovala, pokud partner počká a postupně s edomluvla třeba jak byste řešili bydlení apod. že byste si během studia já nevím začali nějakým způsobem šetřit, abyste se někde po studiích přestěhovali a mohli si pořídit mimčo. POkud vydělává je možno si zít hypotéku, pokud ti přispívají na živobytí rodiče a nemusí ti on nic platit, a pořídit si byt, pokud to utáhne z platu a ty mu můžeš něco dávat, pokud chodíš na nějaké brigády. Asi bych si udělala nějaký plán. Protože plánované mimi je lepší jak nečekané, ale každé miminko je darem z lásky a jak psaly ostatní dámy, tak vždycky se to nějak udělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.1.13 20:57
@Loki1234 píše:
Ahoj, všechny máte pravdu.. Jen mi to pořád hlodá v hlavě, jednu hodinu myslím to, druhou hodinu jsem zas rozhodnutá pro ono.. Nejlepší by bylo asi nechat to všechno uležet a nemyslet na nic. Jenže PRO v mladším věku mám víc pozitiv, než kdybych čekala. Asi bude nejlepší teď počkat, studovat a zkusit to po škole, nebo posledním ročníku.
Mám ale strach si pořídit špunta, když nebudu mít ani v tom bláznivém (kéžby!) páťáku, pořád budu v garsonce a pořád budu brigádničit alespoň na živobytí. Kdy mám sakra vydělat, kdy mám mít s medicínou příležitost si udělat rok na hpp?
Tohle mě pořád nahlodává… Aby špuntě nestrádalo tím, že máma s tátou nemají peníze.
Tvé rozhodování ti určitě nezávidím, každé má své pro a proti. Já bych se na jednu stranu bála po 30 toho, že to nebude tak snadné otěhotnět (neříkám, že problém nemůže být i ve 25, ale tam máš i více času to řešit), ono to vždy nemusí jít hned. Také záleží jak na tom bude přítel i finančně, dokázal by vás uživit? No, nemáš to lehké, ale důležitý je podle mě i mateřský pud - kdy ty sama se na to budeš cítit. Tak přeji hodně štěstí v rozhodování
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.13 11:30
Ahoj,
tak vás chci jen informovat o tom, jak jsme se nakonec s přítelem dohodli
Rodinu odložíme na „po škole“, nebo na dobu, kdy budeme lépe zajištěni. V současné době začínáme pracovat na lepším bydlení a přítel si hledá lépe placenou práci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.2.13 19:14
@Loki1234 Určitě je rozumné počkat až budete lépe zajištění a přítel bude mít lépe placenou práci Takže do budoucna přeji hodně štěstí a brzké úspěchy na testíku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Nosifol - pomohl někomu ke //?
- Dlouhodobé snažilky o první miminko - více než rok
- Plodný hlen versus ovulace
- Gynex - je potřeba konzultovat s lékařem?
- 2.MS po revizi pro neúplný potrat, spontánní
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
