Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Vit, také si říkám, když nad tím celým přemýšlím
akorát jsem si pořád myslela a něák doufala že se to spraví, ale jak pozoruju tak né…
@Bellinečka nespravi! Chlap uhodi jednou a uz neprestane.Jsou jiste hranice a pokud se preroci neni cesty zpet…vetsinou. A to plati k biti ve vztahu. Seber odvahu a odejdi ![]()
@Bellinečka píše:
Ahojka, prosím Vás chtěla bych se zeptat jestli někdo nemá zkušenost s klinickou depresí nebo depresí třeba i jiného druhu. Už dlouho vím že jsem citlivý člověk, už dlouho se trápím s přítelem ale opustit ho nedokážu asi… už mně strašně moc se naublížil, a mám pocit že díky tomu už jsem něják narušená osoba… Do včerejška to bylo ještě v celku dobrý. Vždycky jsem se vybrečela kamarádce nebo si postěžovala, ale od včera jsem úplně mimo. Ráno jsem byla u očního a ani jsem nevydržela čekat v čekárně protože mně pořád je do pláče, pořád bych jenom brečela a brečela, a na nic nemám náladu, už fakt nevím co mám dělat. Přítelovi jsem úplně ukradená, a mám pocit že jsem na vše sama. Nemáte prosím Vás někdo takovou podobnou zkušenost???,už vážně nevím co si počít..
Máme to v rodině, ale s pláčem to nesouviselo. Je to stav, který přijde „sám od sebe“ najednou, jakoby bezdůvodně. A čoveku je těžko, úzko, jako kdyby na něm seděl černý mrak. Je to spíš fyzická záležitost - v tu chvíli je to taková emoční otupělost a všechno je nesmírně těžké - i se jen nadechnout.. Človek nevnímá vůbec nic, jen se chce z toho stavu za jakoukoli cenu dostat - i kdyby to bylo za cenu smrti.. PRostě ten stav je v tu chvíli horší než cokoli jiného, je to takové mučivé nežitelno.
Nicméně, pokud ti soužití s partnerem způsobuje až takové stavy, že probrečíš celý den a jsi psychická troska, pak jedinou možnou volbu vidím v rozchodu - tady snad není ani prostor pro diskuzi ![]()
@Bellinečka píše:
Nejhorší na tom všem je že ho hodně miluju, jsme spolu 6let…
To není důvod pro to, abys trpěla a nechala si ubližovat
Jsem si jistá, že ta modelka Pistoriuse taky miovala ![]()
On Tě uhodí, tahá za vlasy, psychicky týrá, ponižuje a Ty se ptáš, co máš dělat? To není mamánek, to je hulvát a od takového je nejlepší co nejdříve odejít. Budoucnost s ním rovnou zavrhni. Ať ho máš ráda, nebo ne.Jsou určité hranice, přes které NIKDO nesmí jít. Vztah máme proto, abychom se měli/y/ večer kam a ke komu vrátit a mohli/y/ se schoulit v náruči. Ale v té, která nás obejme, zahřeje a v níž se cítíme v bezpečí. ![]()
Nemůžu v klidu číst, jaké máš děvče zlaté trápení. Prosím Tě, seber sílu a odhodlání a především se mu vysměj. Odejdi, zruš na něho všechny kontakty, nemluv o něm. Zajdi za lékařem a nech se doporučit do psychologické nebo psychiatrické léčebny. Věř mi, nic na tom není. Ten člověk není Tvůj přítel. Je to asi pěkný parchant a to se bude zhoršovat. Ono to vypadá, že nemůžeš rozchod po tolika letech překonat. Ale můžeš, věř mi, můžeš a překonáš. Možná nezapomeneš, ale ožiješ, uleví se Ti, získáš energii a sebevědomí. Odjeď třeba někam na hory nebo jinam. Neupozorňuj ho na nic, ignoruj ho, nesvěřuj se mu. To není člověk pro život, je to sebestředný gauner. DEJ MU OKAMŽITĚ KOPAČKY a uvidíš, jak mu spadne hřebínek. Potom Ti bude lépe i za maminku! Věř mi. Otylka