Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Katari12 píše:
Ahoj, nezkusila jsi tohle? https://fera24.cz/…a-pro-kocky/?… U nás to pomohlo..
Dietní žrádlo pomáhá hodně, ale je vhodné pro diagnostikovanou kočku…
@Katari12 Jenže zakladatelka nemůže dát urinary granule, když neví, jestli kocour má opravdu problém s močákem.
@smoule.koule píše:
@Ba-stet V takové poloze nám kočky chrápou furtJe teda pravda, že jsme si s nima už užili svoje, ale chrápou tak pořád, ikdyž jsou zdravé. Kdybys mi poslala ten odkaz, byla bych vděčná, fakt si s kočkama užíváme svoje a obávám se, aby se to jednou zase nevrátilo
![]()
Když měl kocour zdravotní problémy s močákem, upozorňoval nás právě močením mimo toaletu a ještě u toho mňoukal, pak si před nás lehl a náříkavě si čistil pinďu. Nenechal si šáhnout nikam kolem něj. Ten naopak ukazoval pinďu a pořád. Snažil se na něj nelehat.
Kočka zase při zdravotních problémech jenom ležela a ani se nehýbala, nechodila se mazlit, žrát a ani pít. Vzhledem k tomu, že je to páníčkův miláček, který vyvalí břicho hned jak příjde a je to hrozná vtěrka, věděli jsme, že něco nehraje. Bylo na ní i vidět, že ji bolí, když ji vezmeme do náruče a při vkládání do přepravky se vůbec nebránila.
Ještě bych dodala, že pokud je to písek v moči, určitě jet na veterinu, co nejdříve. Já jsem si myslela, že už jsme v pohodě, ale potom kocour dostal záchvat. Kdybychom nebyli doma, nevím, jak by skončil, protože měl jeden záchvat za druhým než jsme přijeli na veterinu a doktorka mu píchla injekci na zklidnění. Kocour totiž dva dny nečůral, měl plný močák a močovina se mu dostala do moči. Jak pak tlačil, celé se to nějak seplo a záchvat byl na světě. Kocour zmatený, v bolestech, pěna u huby, krví podlité oči. Fakt hrůza.
Naštěstí aspoň ta třetí je zdravá, ikdyž je hroznej plašan.
Však píšu, že každý „beránek“ není nemoc. Ale je to jedna z indicií… Náš kocour rád spal v klubíčku nebo natažený jak čára. V nemoci vždy na beránka.
Tady je link (ještě jedna omlva, že ho neumím zkrátit)
https://www.google.com/imgres?…
Uči jsou jakoby povislé, ne stažené dozadu jako při vzteku nebo natočené, když zbytří. Čumáček není „našpulený“ dopředu, ale spíš rozteklý…
Výborný je i tenhle článek http://www.naceradska.cz/…sti-u-kocek/
Já si s kocourem taky užila, trpěl na struvity od jednoho roku, v nejhorším období jsme mazali na veterinu i třikrát za rok, Nakonec chudák umřel na ledviny, odhalila jsem to až v terminálním stádiu. A to jsem už byla opravdu školená kočičí sestra…
@Ba-stet Nemyslela jsem to zle ![]()
Návštěvy veteriny jsme si vybrali snad doživotně dopředu. Když jsme donesli kočky domů, trpěly na průjem, měly gardie. Hrůza.
Pak alergie kočky na kuřecí složku ve žrádle. Pak jsem našla kocoura, takže návštěvy s ním, jestli je zdravý a tak. No, a pak zároveň struvity u kocoura a nejspíš autoimunní nemoc u kočky. V tu chvíli už jsem na tom sama byla špatně, nevěděli jsme, jestli kočka přežije. Chodila asi týden nebo 14dní na injekce.
Je to hrozný, jak nemůžou mluvit a člověk neví, co je bolí
Chce se mi z toho vždycky plakat. On člověk to bohužel leckdy nepozná, jak říkáš, občas jsem si i říkala, jestli jsem u nich něco nepřehlídla.
@smoule.koule Já vím
To sis s kočičákama taky užila! A ja se to dělá, když má každý jinou dietu? Dá se to uhlídat?
Já měla jen jednoho, zato prakticky největšího maroda ve střední Evropě. Horor. Močák ucpaný zásadně v sobotu nebo ve svátek (jen na přestupný rok mu to nevyšlo a ucpal se už 30. dubna
), takže jsme ho vždy vozili na pohotovost, kde si ho nechávali, ale moc nezvládali. Pak jsem objevila skvělou veterinářku-odbornici na kočky, pak už jsme vždycky jezdili jen k ní, aspoň na doléčení. Podávání jakýchkolik léků byl masakr, zvládla jsem je podat jen já a jen za asistence další osoby. Jednou jsme píchali i injekce do kožichu. Pak měl zlomenou packu s všemožnými komplikacemi a nakonec ty ledviny. S těmi nás ale veterinářka poslala domů, že už se nedá nic dělat, ať přijde jen na uspání, až bude třeba. Nakonec jsme to spolu zvládli sami.
A poznat to někdy nejde, zvlášť u nových koček, které člověk nemá napozorované. To se nedá vyčítat. Když měl ty ledviny, zhubnul (ani to ale nebylo přes kožich moc poznat, jen při hlazení), ale jinak naši kamarádi a rodina nevěřili, že je to s ním tak špatné. Vypadal jako vždycky. A vydrželo mu to do poslední chvíle. Pak střih - a začal umírat. Na jednu stranu je to blbý, na druhou milosrdnější než třeba u psů, kteří ochrnou, mohou mít různé záchvaty a může to trvat dost dlouho. Kočka drží a pak to se ctí zabalí…
@Ba-stet Museli jsme koupit automatické misky na čip, které se otevřou jen té jedné kočce, která je nastavená. Vyšly nás levněji než případná veterina. A aspoň kočky zbytečně netrápíme.
Ano, zásadně v době, kdy veterinář už skončil nebo bude končit. Naštěstí naše doktorka provozuje i pohotovost, na telefonu pořád, manžel i rodiče jsou taky veterináři. Je fakt super! Odmítla nás jen jednou, v době, kdy jsem našla kocoura, to byly akorát státní svátky a nespěchalo to, takže to jsme vydrželi.
Teď jsme skoro dva měsíce podávali prášky, ráno a večer. Po týdnu se kocou začal chlapa bát, utíkal před ním a i já už jsem měla problém mu ten prášek dát. Zkusili jsme koupit paštiky, vymáchali v tom prášek a kocour se hezky ráno a večer začal o prášek hlásit ![]()
Injekce bych nezvládla, omdlívám, když doktorka zvířatům odebírá krev. To si jdu automaticky sednout na zem do přední části ordinace, jinak by mě křísila.
Taky máme tlusťocha, snažíme se ho zhubnout, ale nějak to nejde. Ikdyž mu vážíme granule a dostává tak, aby zhubnul, furt si tu váhu drží, jak kdyby chodil ještě k sousedům. Ale je domácí a kočky ho ze své misky žrát nenechají.
![]()
Ano, švagrův pes se držel statečně dlouho, musel ho ale nechat nakonec uspat, protože už na něm bylo vidět, že nemůže chodit, a vlastně ani ležet. Už ho prostě všechno bolelo, nemohl vůbec fungovat.Toho já se hrozně děsím. Vážně nevím, jak to zvládnu.
@smoule.koule Misky na čip, to je dobrá vychytávka. A to snědí vše na jeden zátah? Náš chlupáč byl v kotěcím věku týraný a část jídla si vždy nechával na potom…
U nás zabalení do pamlsku nefungovalo, kocour to nesežral, i kdyby měl hlady pojít. Taky si nikdy nevzal pamlsek od doktorky. Prostě charakter
Ty injekce byly příšerný. Dalo se to zvládnout, doktorka mě to naučila a bylo to jen podkožní (ale kožich je překvapivě tuhej!), ale kocour vyšiloval. Měnili jsme techniku, zkoušeli různé triky. A i tak jsme vydrželi jen 18 dní. V té době byl chudák tak napjatý, že jsem nedokázala kožich uchopit do prstů. Taky ve velkém pouštěl chlupy a vydával takový ten pach strachu, s tím jsem se setkala poprvé. No hrůza. Ale co nechápu, že jsme ho tak mučili, schovával se před námi, vztekal se (ale narozdíl od doktora mě nikdy nekousl ani nepoškrábal) a když bylo po všem, přišel se pomazlit a odpustit ![]()
No a ta smrt byla hrozná. Během toho to zvládneš, protože musíš. Nechceš svůj strach a smutek přenášet na zvíře. Co potom, to neporadím. Už jsou to dva měsíce a já jsem na lopatě, doktorka mi řekla, že mám reaktivní depresi. Přidadám si jako blázen, vím, že to byla „jen“ kočka a že nemohla žít věčně…
@smoule.koule Jo a s hubnutím jsme taky měli problém. Odměřovali jsme, krmila jsem nejnižší možnou dávkou vzhledem k velikosti a nic. Doktorka radila, ať mu polovinu dávky házím po kuličkách, aby za tím běhal. To bylo vtipné, protože ač vořech bez původu, v životě nesežral nic, co se dotklo podlahy ![]()
@Ba-stet Kočkám sypeme plný misky a neodměřujeme, kocour dostává dávku na dvakrát, jednou ráno a jednou večer. Tu ráno asi užírá po troškách, ale tu večerní rovnou vdechne. Když jsem dávali jen ráno, za hodinu tam nic neměl! Byl zvyklý na volný přístup, tak žral za tři, ale teď už nemůže a prostě se to musí naučit. Pomale ale na to asi přichází, že si to musí i sám dávkovat.
Nám doktorka říká, že máme vychovaný kočky
Ani jedna nekouše a neškrábe, aspoň u doktorky si to nedovolí
Ale je pravda, že nekoušou a škrábou jen v případě, že se něčeho leknou. Pouze plachá kočička škrábe více než zbylé dvě, ale to je prostě tím, že se bojí pořád a všeho. Pokud se jim něco nelíbí, snaží se ruku odstrčit, ale neškrábnou nebo se jen zuby dotknou ruky, ale už nekousnou. Jen tak, aby to na té kůži bylo cítit.
Taky u nás nevydrží uražení, ani jeden. Hned vyžadují pozornost. Ale my jim teda dáváme potom dobrůtku, a snažíme se jim to spojit.
Kdybych kocourovi házela granule, musela bych mít jistotu, že je nesežere kočka, která je alergická, bohužel tohle u nás odpadá. A s házením hračky si moc nepomůžu,oni se o to pak perou, aby ji mohli nosit. A u mávátka nebo laseru všichni tři sedí a čumí. ![]()
Kočky jsou vybíravé. Moc dobře to znám. Trvalo dlouho než jsem našla granule, které ty naše lady můžou a které zároveň sežerou. Radši by chcíply hlady, než aby si vzaly něco, co jim nechutná. Dokud jsme měli jen kočky, i naše jídlo bylo v bezpečí, prostě je nezajímá. Ale jak máme kocoura, musím schovávat snad i nejedlý věci…
![]()
S tím pouštěním chlupů to moc dobře znám. Vždycky je mám až v nose a v očích a je to hrozný. A jak jsou tři, je z toho vždycky druhej svetr.
Doporučila bych další kočičku, třeba by pomohla. Nejlíp dvě ![]()
@smoule.koule Musí to být boží, mít tři kočky. Teda kromě těch nemocí. U nás kocour taky jídlo nekradl. Ale zase kradl vodu. Pil ze skleniček, z váz a hlavně z podmisek květináčů. Trvalo měsíc, než jsem vypátrala, proč mi uschla bazalka ![]()
U nás další kočka nebude, muž je alergik. Doufala jsem aspoň v psa, ale zatím to nevypadá ![]()
@Ba-stet chlupy všude, všechno popadaný, nic není na svém místě, pořád jenom řvou, honí se a dupou. Od té doby, co máme i kocoura, tak se pořád rvou a syčí na sebe, jen málokdy jsou schopní vedle sebe vydržet. Ale zlepšuje se to.
Ano, voda v misce je super, ale v hrnku je ještě lepší. Jedna z koček vodu miluje, ale hraje si tak divoce, že ji všechnu vylije z misky, pořád je po ní potopa. Pravidelně pije chlapovi z hrnku. Kocour chlastá naštěstí jen z misky. Třetí kočka, ta co se nejvíc bojí, pije nadrzo přede mnou z mého půllitru a pak si tam vymáchá obě přední packy tak, že si do té vody normálně stoupne. A čumí. Věčně od ní máme mokré zdi.
Já bych hrozně chtěla sphynxe
Ten by mohl být vhodný na alergii ![]()
@smoule.koule Tak to teda nebyl zrovna propagační text
Njn, každá kočka je jiná. Náš nikdy nic neshodil, zato ale škrabal gauč
Jinak máma má dvě nalezený kočky a ty se prostě ingnorujou. Nehrajou si, nervou se, málokdy se objeví v jedné místnosti ve stejnou dobu…
Sphynx mě teda moc nebere, abych pravdu řekla, já mám ráda kožichy. A na alergii taky není. On totiž ten alergen bývá ve slinách nebo v čem, o chlupy ani moc nejde…
@Ba-stet My si nemůžeme pořídit nové židle k pracovním stolům. Chlap ji má už absolutně dotrhanou, už na ní nic nedrží. Ta moje už má to nejlepší taky za sebou. Ale kdybych koupila nějakou dražší pořádnou židlu, bylo by mi to líto. A na levnějších se nedá dlouho sedět.
Gauč máme naštěstí taky starý, takže ten nám srdce netrhá. Ani bychom ho nepotřebovali, ale je super na odkládání věcí a když občas někdo příjde, tak je třeba je někam usadit.
Já mám kožichy taky ráda, ale ty chlupy v očích a v nose mi vadí…
Vím, že u alergie jde o sliny, ale mám za to, že sphynx se opravdu doporučuje. Nevím. Možná to bude tím, že ho pravidelně musíš koupat a ty sliny se vlastně nedrží v tom kožichu… ![]()
Ale pokud bych kočičku opravdu chtěla a chlap byl alergik, zkusila bych se domluvit s majitelem spynx a na hodinku dvě k němu zajít, abych zjistila, jestli by to šlo. Jenže chlapovi se tohle plemeno nelíbí, tak vím, že mám smůlu.