Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak kdy, ale vesměs si to minimálně řekneme. Oba dva. SEm tam něco třeba koupím výhodně narychlo, tak to neřeším, když je to něco, co potřebujeme nebo chceme.
Máte společné finance? Máte finanční problémy? Proč se vlastně urazil, šlo o ty peníze nebo o ty brusle?
Jestliže vyděláváš a nerozhazuješ soustavně tak, že není ani na rohlík, tak na tom nevidím nic k řešení. Záleží na finanční situaci, my doma konzultujeme jen věci do domácnosti a opravdu drahé, kabelku nebo brusle si koupím podle svého uvážení.
Ne manžela se opravdu nemusím ptát, jestli si můžu něco koupit. Nejsme v pozici rodič - dítě, ale dva dospělý lidi.
@Anonymní píše:
Dává mi peníze na domácnost a s tím musím vystačit. Víc nedá, i když má. A má - hodně.
A ty jsi doma? Jestliže máte oddělené peníze - ty vystačíš s tím, co máš a co on ti dá, tak nevidím jediný důvod se ho doprošovat, jestli si můžu něco koupit, jsou to tvoje peníze ![]()
@Anonymní píše:
Nerozhazuju, jsem spíš šetřílek.
@Anonymní píše:
Chodím do práce a vydělávám taky.
V tom případě není důvod se s ním bavit o tom, jestli si za svoje peníze koupíš brusle nebo hodinky s vodotryskem, je to tvoje věc. Jinak by to bylo, kdybyste byli v nějaké tíživé finanční situaci, takhle ale ne, nejsi jeho dítě ani otrok.
Tak treba kdyz si koupim neco na sebe triko, kalhoty.. tak to nehlasim a on si toho nejspis ani nevsimne… ale asi kdybych si chtela koupit treba brusle tak bych to doma nadhodila
on by mi rek, ze mu to je jedno at si je koupim, taky si kupuje veci do pocitace atd. ale pokud on si koupi novou tenisovou raketu a taky ti o ni nerekne, tak nevidim duvod aby byl nastvanej, pokud si raketu nekupuje v supermarketu tak to taky neni zrovna levna zalezitost..
Jsem svéprávná a s vlastním příjmem, takže věci pro svou potřebu si kupuju sama. Občas potřebuji poradit v záležitostech, kterým úplně nerozumím, ale rozhodně se neptám, jestli si tu věc MŮŽU koupit.
Já se neptám, manžel mi taky neříká, když si koupí třeba něco za 10 tis. Ale máme naprosto oddělené finance. Manžel to tak strikně vyžaduje už více než 10 let. Nelíbí se mi to, ale nic s tím neudělám.
Neptám, nemáme společné peníze. Mrzí mě to, měl obavu aby mne neživil (neživí ani když jsem na mateřské), ale když tohle čtu… Kapesný dostávají děti ve škole…
Máme každý vlastní plat a účet. Takže když se rozhodnu koupit si kabelku za 6tis, tak jdu a koupím si ji. Chlap tak maximálně pronese poznámku : Kolikátá už to je? 20cátá?
![]()
Nejme malé děti, aby jsme se museli ptát, co si koupíme a za kolik. ![]()
A mohl by mi zkusit kecat do toho, co si koupím a co ne… Bych s ním pěkně vyběhla. Já ho taky nekomanduji co smí a nesmí. ![]()
Příspěvek upraven 25.09.16 v 11:14
Kupuju si co chci a manžel taky, neptáme se jeden druhého na povolení.
@Anonymní píše:
Dává mi peníze na domácnost a s tím musím vystačit. Víc nedá, i když má. A má - hodně.
Tak takovou držgrešli bych teda nesnesla ( i když teda nevím kolik ti dává, ale že ti nedá víc i když má
… ). A obdivuju všechny ženy, které ze sebou nechají takto zametat. Zvlášť, když jste manželé a mělo by to fungovat už trochu jinak. Zvlášť, pokud máte děti.
@Šmoulice píše:
Tak takovou držgrešli bych teda nesnesla ( i když teda nevím kolik ti dává, ale že ti nedá víc i když má… ). A obdivuju všechny ženy, které ze sebou nechají takto zametat. Zvlášť, když jste manželé a mělo by to fungovat už trochu jinak. Zvlášť, pokud máte děti.
co je na tom k obdivu?