Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
jj, tohle se mi stalo
…ale bylo to zapříčeněné těhotenskýma hormonama…snad
, nechtěla jsem žádné mazlení apod.....ze začátku se manžel několikrát urazil, ale pak jsme si to vyříkali a taky to během několika týdnů vymizelo…co se týče beztěhotenské nechuti…myslím, že většinou to může způsobit platonická láska k někomu jinému…to se mi taky už stalo…naštěstí je to pryč
,tak hlavu vzhůru a pokud máš svého muže pořád ráda, dá se to přakonat ![]()
Já mám v poslední době pocit, že je krize tak nějak neustále a trvá furt:-) Akorát se snažíme, abychom se vzájemně nepozabíjeli, a to i s dětma!!!
![]()
Když nemám chuť na sex, na 200% za tím vždycky stojí moje nízké sebevědomí, které bylo nějak od manžela nabouráno. Vědomě (kritika, výtka, atd.) či nevědomě (poznámka, vtípek … ). Naopak chuť se razantně zvcýší, pokud ke mně doputuje lichotka, pochvala. Bohužel to nefunguje, když si o ní přímo řeknu. Takže co je výsledkem, si asi spočítáte … ![]()
Ano stalo, a hodněkrát. Ale pomohlo třeba odejít k rodičům na jeden den, nebo jet někam s kamarádkou. vypnout telefon a prostě si odpočinout.
Za týden, dva to bylo v pohodě.
Samozřejmě, že mám manžela ráda, nechtěla bych všechno zničit. Snažíme se o miminko, a nevím jestli to není třeba tím. Pořád nad tím přemýšlím, a rozjíždí se mi na to úzkost
Je fakt, že nikam spolu nechodíme do společnosti, ani nemáme společné koníčky, možná by to chtělo obnovit. Já jak se blíží sex, tak už automanicky je mi to nepříjemné… že by to bylo hlavou? Asi nad tím tak nepřemýšlet, že? ![]()
Taky zažíváme nějakou krizi. Chtěla jsem založit podobné téma a tak nějak se vypovídat a ulevit.Mám pocit, že si už nemáme co říct, ani když jsme bez dětí a někam vyrazíme, tak to nějak vázne, holt už to není co bývalo před lety ![]()
Nějak ani nemás sílu něco řešit, jsem v poslední době celkově apatická, a pesimisticka ke všemu. Nebaví mě život, a pořád přemýšlím nad tím, jestli to tak bude pořád, no potěš pánbůh
Mám toho tolik na srdci, tolik s ním chci vše probrat, svěřit se mu, ale jako bych měla nějaký vnitřní blok, který mě nepustí…
Ubírám se stále častěji do světa knížek, kde si sním svůj příběh, svůj jiný krásný život a pociťuji na sobě, že realita mmt. jde mimo mě…
Snad to brzo přejde a bude zase fajn ![]()
Pokud se snažíte o miminko dlouho a často, plně chápu, že už ti není sex příjemný
…taky bych doporučila nějakou tělesnou pauzičku a promluvit si o tom s manželem
, chlapi jsou sice ješitní, ale kolikrát jsou schopný nás pochopit ![]()
vililik píše:
Pokud se snažíte o miminko dlouho a často, plně chápu, že už ti není sex příjemný…taky bych doporučila nějakou tělesnou pauzičku a promluvit si o tom s manželem
, chlapi jsou sice ješitní, ale kolikrát jsou schopný nás pochopit
vililik píše:
Pokud se snažíte o miminko dlouho a často, plně chápu, že už ti není sex příjemný…taky bych doporučila nějakou tělesnou pauzičku a promluvit si o tom s manželem
, chlapi jsou sice ješitní, ale kolikrát jsou schopný nás pochopit
A hlavně je třeba s nima mluvit na rovinu, přímo. Jemné narážky a pokusy o jakési takési domlouvání a vysvětlování prostě nechápou … Bohužel (a nebo bohudík
) na mého manžela platí přímo. Je pak nesmírně naštvaný, ale když se pak uklidní, je klid na velmi dlouho
Bohužel jsem ženská se vším všudy a tohle mi prostě nedje. na rozdíl od něj, který zase neumí mluvit tak nějak a citlivě a jakoukoli poznámku od něj vnímám jako naprostou necitlivost až urážku … ![]()
No, te´d na chvilku vylítl server, nešlo se připojit, tak je možně, že se Vililik akorát trefil .....
přesně tak
, nemohla jsem se dlouho dostat nazpátek, vypadl net
Tak jsem zjistila, že to může být i tím, že jsme spolu hodně často, dřív šel manža třeba za klukama a teď sedí pořád se mnou doma
Teď byl manža si zaběhat, a zjistila jsem že mi chybí … určitě to bude tím… ale jak zase dojde na tuleníčko, tak je to horší, asi by to chtělo fyzickou pauzičku, ale manžovi to bohužel nejde vysvětlit ![]()
Ahoj holky, tohle téma jako by přišlo v pravou chvíli. S manželem se známe dvacet let, spolu jako manželé jsme jedenáct let a já už nevím jak dál. Máme spolu dvě krásné zdravé děti (4 a 2 roky), postavený domeček a já bych měla být štastná jak blecha. Manžel je hodný, nechodí do hospody nebo za kamarády,s penězi to také nějak zvládáme, takže navenek idylka. Ale právě že já už nemám chuť na nějaké to tulení. Vytočí mě jakákoli zmínka o sexu. Protože manžel neříká chceš se milovat ale ptá se chceš sex? Na to jsem úplně alergická. Snažím se to vždycky oddalovat jak to jde, únava, bolení hlavy, žehlení, moje dny, rýma… A pak když už na to dojde zatnu zuby a jen si přeju aby bylo po všem. Je mi hrozně nepříjemný fyzický kontakt, už strašně dlouho jsme se nelíbali, díky bohu, že to nevyžaduje, protože to už bych asi zatnout zuby nezvládla. Ted byl na pár dní na služební cestě a já si s hrůzou uvědomila, že mi až tak nescházel. Všechno jsem zvládala sama a ani jsem se netěšila až přijede. Večer jsem si udělala pohodu u tv, nikdo mi nepřepínal programy a nekritizoval na co se to dívám, zkrátka pohoda. Ted když to tak píšu a čtu si, co jsem napsala, je mi z toho všeho smutno. Přitom bych tak strašně ráda zase zažila nádherné milování, kdy bych toužila po tom, aby se mě ten druhý dotýkal. Ale bojím se, že s manželem, už tohle nezažiju, už není jak to napravit. Mám vůči němu nějaký blok. A promluvit si? Vůbec nevím co bych mu řekla. Nemáme si vlastně už co říct, chodíme kolem sebe jako dva cizí lidé. Nejhorší ale je, že manžel to tak vůbec nebere, myslí si, že je všechno vpořádku. A já jsem podrážděná, nervózní, přenáším to na děti. Omlouvám se za román, ale potřebovala jsem se z toho vypsat, ani žádnou radu nečekám. Anonymka3
Potřebuji radu, stalo se vám někdy, že máte krizi s manželem /přítelem? Nemáte s ním chuť na tuleníčko, cokoliv je vám nepříjemné? a jak to případně řešíte?