Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mate spolu dítě, prožili jste spolu kus života, mate barák a jste zdravý.
Co chcete víc?
Ted chceš jít pryč?
Poslouchat tady okolo jak by s nim žít nemohli ale spoustu míchá doma nemá ani takového manžela jako ty?
A až kluk bude táta, ty s manželem prarodiče tak budete žít každém jinde a pujdete příkladem svým dětem?
Sednete si spolu, dejte si věci dohoramdy a delejte co vas baví…
Jestli v něm vidíš alespoň trochu ještě manžela a oporu, tak s nim zůstaň.
Jestli se ti hnusí, bez od něj…
Ono je sice krasny to nechat byt, ale kdyz je cloveku z toho druhyho blbe, tak zadne materialni statky tu kazdodenni nepohodu nevynahradi.
Plus clovek ztrati jakykoliv impuls ke zlepseni a fakt uz jen doklepava.
To neni k ziti.
Samozrejme byt sama zahorkla neprijemna taky neni reseni.
To vnitrni naladeni je asi zasadni.
Ty si musíš vyřešit dvě věci: co bylo a co bude.
To, žes po 17 letech prakticky dokonalého manželství zjistila, že tvůj život byl minimálně zčásti jedna velká lež a žes ještě k tomu všemu byla v té lži celému okolí za husu, je masakr a vůbec se nedivím, že ses z toho složila. To ten tvůj jeliman nemá ani dost slušnosti, aby zvládl být diskrétní?
Druhá věc je, co teda bude dál. Jako upřímně: popisuješ svýho muže jako společenskou příjemnou osobnost, se kterou každý tráví rád čas. Podle mých zkušeností takoví chlapi prostě věrní nebývají a i když si teď sype popel na hlavu, zřejmě si do budoucna nedá pokoj, dokud mu bude Kašpárek poskakovat a dost možná ani potom ne. Ano, z některých polepšených nevěrníků bývají příkladní „věrníci,” ale to se opravdu nevztahuje na celoživotní nevěrníky sériové. Sama píšeš, že ten tvůj, co s tím sekl, ztratil většinu své jiskry a chudák se teď sotva plouží. To mu dlouho nevydrží, tomu nevěř. On z těch avantýr žije, tvoří součást jeho identity, na nějaké polepšení zapomeň. Stejně budeš v nervu pokaždé, jak on chytne jiskru v oku.
A co teda ty? Co by bylo, kdyby ses rozhodla pro rozvod? Kam bys šla? Uživila by ses? Zvládla bys samotu? Partnerky lvů salónů bývají zvyklé na ruch kolem sebe, ten lesk jejich mužů se odráží i na ně. Je to velmi příjemné. Tohle by zmizelo…
Zvládla bys žít bez partnera? Upřímně, jsem o dekádu mladší než ty a vypadám tak na třiatřicet. Pro muže tvého věku jsem stará. Pokud má chlap kolem padesátky jiskru, šmrnc, zdraví a peníze, bude vždy koukat po pětadvacítkách. Oni po nich koukají i ti chudí a nemocní dědci, ale ti na rozdíl od těch prvních bezúspěšně. Tvůj muž nasadil laťku hodně vysoko, ale počítej s tím, že potkáš-li jemu podobného, bude mu nejspíš podobný i v té (ne)věrnosti.
Taky mám u dveří „zástup ctitelů,” ale nejsem naivní a vím, že polovina ctí jen hubou a z té druhé půlky, kdybych se stala volnou, půlka v hrůze prchne za kopečky…
Nepocitej úplně s tím, že někoho najdeš. Jako jo, muže se stát, ale… moje opravdu pěkná dvapadesátiletá kamarádka marně hledá už od 45 let.
Volba nyní zní: smířit se s tím, jaký je, akceptovat jej a pokračovat v manželském soužití. Nebo spolu můžete žít jako přátelé, on si bude kukat jinde, ty třeba taky, ale spolužití pro vás oba bude jednodušší finančně i organizačně (jsi ochotna se za 10 let proměnit v ošetřovatelku?) No a nebo jít od sebe s rizikem, že už další partner nebude. Nikdy.
Určitě bych nic neuspěchala, ideálně o tom promluvit s odborníkem.
@Andante
Ten její Jeliman diskrétní byl. Největší turboidiot je v tomto příběhu ten ožrala. ![]()
@mdvorak píše:
@Andante
Ten její Jeliman diskrétní byl. Největší turboidiot je v tomto příběhu ten ožrala.
No tak asi diskrétní nebyl, když to věděl nějaký turboidiot.
@someargue píše:
Venetia se taky rozvedla po 28 letech manželství a už ji to víceméně klape s novým přes 6 let. Šance je vždy
Nechci být kousavá, ale zrovna Ven to asi dvakrát neklape
.
@Andante píše:
Ty si musíš vyřešit dvě věci: co bylo a co bude.To, žes po 17 letech prakticky dokonalého manželství zjistila, že tvůj život byl minimálně zčásti jedna velká lež a žes ještě k tomu všemu byla v té lži celému okolí za husu, je masakr a vůbec se nedivím, že ses z toho složila. To ten tvůj jeliman nemá ani dost slušnosti, aby zvládl být diskrétní?
Druhá věc je, co teda bude dál. Jako upřímně: popisuješ svýho muže jako společenskou příjemnou osobnost, se kterou každý tráví rád čas. Podle mých zkušeností takoví chlapi prostě věrní nebývají a i když si teď sype popel na hlavu, zřejmě si do budoucna nedá pokoj, dokud mu bude Kašpárek poskakovat a dost možná ani potom ne. Ano, z některých polepšených nevěrníků bývají příkladní „věrníci,” ale to se opravdu nevztahuje na celoživotní nevěrníky sériové. Sama píšeš, že ten tvůj, co s tím sekl, ztratil většinu své jiskry a chudák se teď sotva plouží. To mu dlouho nevydrží, tomu nevěř. On z těch avantýr žije, tvoří součást jeho identity, na nějaké polepšení zapomeň. Stejně budeš v nervu pokaždé, jak on chytne jiskru v oku.
A co teda ty? Co by bylo, kdyby ses rozhodla pro rozvod? Kam bys šla? Uživila by ses? Zvládla bys samotu? Partnerky lvů salónů bývají zvyklé na ruch kolem sebe, ten lesk jejich mužů se odráží i na ně. Je to velmi příjemné. Tohle by zmizelo…
Zvládla bys žít bez partnera? Upřímně, jsem o dekádu mladší než ty a vypadám tak na třiatřicet. Pro muže tvého věku jsem stará. Pokud má chlap kolem padesátky jiskru, šmrnc, zdraví a peníze, bude vždy koukat po pětadvacítkách. Oni po nich koukají i ti chudí a nemocní dědci, ale ti na rozdíl od těch prvních bezúspěšně. Tvůj muž nasadil laťku hodně vysoko, ale počítej s tím, že potkáš-li jemu podobného, bude mu nejspíš podobný i v té (ne)věrnosti.
Taky mám u dveří „zástup ctitelů,” ale nejsem naivní a vím, že polovina ctí jen hubou a z té druhé půlky, kdybych se stala volnou, půlka v hrůze prchne za kopečky…Nepocitej úplně s tím, že někoho najdeš. Jako jo, muže se stát, ale… moje opravdu pěkná dvapadesátiletá kamarádka marně hledá už od 45 let.
Volba nyní zní: smířit se s tím, jaký je, akceptovat jej a pokračovat v manželském soužití. Nebo spolu můžete žít jako přátelé, on si bude kukat jinde, ty třeba taky, ale spolužití pro vás oba bude jednodušší finančně i organizačně (jsi ochotna se za 10 let proměnit v ošetřovatelku?) No a nebo jít od sebe s rizikem, že už další partner nebude. Nikdy.
Určitě bych nic neuspěchala, ideálně o tom promluvit s odborníkem.
Pěkně popsáno
![]()
@Andante píše:Nepocitej úplně s tím, že někoho najdeš. Jako jo, muže se stát, ale… moje opravdu pěkná dvapadesátiletá kamarádka marně hledá už od 45 let.
Je to tak. Paradoxně průměrná ženská s nižšími nároky většinou najde líp, než někdo, kdo už je zvyklý na určitý komfort, na to, aby ten chlap vypadal atd.
Mám známou v zakladatelčině věku a to je fakt výstavní kus. I když mi někdo bude tvrdit, že v tomto věku to nejde, ona je podle mě přírodní úkaz. Holka s postavou barbíny, udržuje se, cvičí, skoro nejí, bez vrásek, krásný obličej, hladká pleť, vždycky dokonale oblečená, vkusně namalovaná, úspěšně podniká, s drahým bourákem a luxusním domem. Doma to má vypucované, vystajlované… tak jak je ona sama. Jedním téměř dospělým dítětem. Chlapa hledá už 10 let, co se rozvedla. Známosti má, vždycky na pár měsíců, max rok dva. Ty chlapy si hýčká a obskakuje, vyvařuje jim, má ráda sex, není žádná frigida…,ale zároveň vyžaduje i nějakou úroveň. Je to asi problém, aby se jí chlap vyrovnal finančně, úrovní života a charakterem. Ona je celkem milá holka, příjemná, ale se sekuriťákem z Lidlu už by asi nežila. Přitom podle vzhledu by si každý řekl, že ti chlapi se na ni budou lepit kudy chodí a že si může jen ukazovat prstem.
Někdo, kdo je zvyklý na určitou úroveň, tak jak zakladatelka - manžel podle ní pěkný chlap, mladistvý vzhled, pracovně úspěšný, asi zabezpečený… už těžko shodí tu laťku dolů.
Paradoxně ty nenáročné holky, co se rozvedly, si našly chlapa hned, klidně nějakého Frantu z dědiny, čímž to neshazuju, s Frantou to může být úplně super. Ale z toho mála, co tu zakladatelka napsala, ona by s takovým Frantou, co se baví tím, že si kope a ryje na zahrádce a jde do předčasného důchodu, protože ho to ve fabrice už neba, asi nebyla. Je zvyklá na něco jiného a to se jí bude těžko hledat.
Navíc jestli byla celý život věrná, tak bude mít i blok v tom, najít si nějakého Joudu jen na ten „kuk“ a oprostit se od všeho ostatního. Kdyby na to měla koule, tak by si s tím Joudou už dávno užívala, když jich má za dveřmi zástupy a na věrnost si doma už hrát nemusí.
@VitaminC píše:
@Monchichik Normalne. Pokud ten chlap nema jiny „prohresek“, je mi s nim dobre, smejeme se spolu, bavi me s nim sex a mame se radi, tak bych se povazovala za stastnou.
S chlapem co investuje citove i pohlavně jinde?
@Venetia píše:
S chlapem co investuje citove i pohlavně jinde?
Osobně si myslím, že citově neinvestoval. Holčičky zblbnul, on si poleštil ego. Ale takovéto typy se citově v těch vztazích mimo moc neangažují. Sladké řečičky určitě vedl, ale kdyby byl zaangažovaný citově a ta milenka ho táááák strašně chtěla, že i manželce napsala, tak už by byl dávno u ní.
Zakladatelka sem už nepíše, ale několikrát tady padlo, že to možná podvědomě věděla, nebo tušila, ale nějak se nechtěla pídit.
A podle toho, jak ho popsala, tyto typy chlapů fakt nebývají věrní. (I když tady na pipinu je to výjimka. Tady má každá krásného, úspěšného, co může ženské odhánět násadou od koštěte, ale všichni jsou 100% věrní.) Můj názor je ten, že ti charismatičtí, pracovně úspěšní, energičtí, se spoustou zájmů atd. prostě fakt věrní nebývají, ale umí v tom chodit s dělají to tak, že by ty jejich ženské za ně kolikrát daly ruku na špalek, že všichni okolo jo, ale ten jejich nee.
@Venetia Citove by mi vadilo vic nez pohlavne. Pokud ale on dvacet let zakladatelku emocne uspokojoval, tak je prece uplne jedno, co pred x rokama investoval nekam jinam.
@Pan Dan píše:
@bigl Máš něco proti sekuriťákům z Lidlu??![]()
Néééé, to je super job. ![]()
A co tam celé dny děláš, nenudíš se? Už jsi načapal nějakého lapku? ![]()
@bigl píše:
Néééé, to je super job.
A co tam celé dny děláš, nenudíš se? Už jsi načapal nějakého lapku?
Vyhazuju lidi co mají špatně nasazenou roušku. Ale zaujalo mě, že sis vybrala zrovna tohle. ![]()
Příspěvek upraven 04.02.22 v 18:53
@bigl píše:
Je to tak. Paradoxně průměrná ženská s nižšími nároky většinou najde líp, než někdo, kdo už je zvyklý na určitý komfort, na to, aby ten chlap vypadal atd.
Mám známou v zakladatelčině věku a to je fakt výstavní kus. I když mi někdo bude tvrdit, že v tomto věku to nejde, ona je podle mě přírodní úkaz. Holka s postavou barbíny, udržuje se, cvičí, skoro nejí, bez vrásek, krásný obličej, hladká pleť, vždycky dokonale oblečená, vkusně namalovaná, úspěšně podniká, s drahým bourákem a luxusním domem. Doma to má vypucované, vystajlované… tak jak je ona sama. Jedním téměř dospělým dítětem. Chlapa hledá už 10 let, co se rozvedla. Známosti má, vždycky na pár měsíců, max rok dva. Ty chlapy si hýčká a obskakuje, vyvařuje jim, má ráda sex, není žádná frigida…,ale zároveň vyžaduje i nějakou úroveň. Je to asi problém, aby se jí chlap vyrovnal finančně, úrovní života a charakterem. Ona je celkem milá holka, příjemná, ale se sekuriťákem z Lidlu už by asi nežila. Přitom podle vzhledu by si každý řekl, že ti chlapi se na ni budou lepit kudy chodí a že si může jen ukazovat prstem.
Někdo, kdo je zvyklý na určitou úroveň, tak jak zakladatelka - manžel podle ní pěkný chlap, mladistvý vzhled, pracovně úspěšný, asi zabezpečený… už těžko shodí tu laťku dolů.
Paradoxně ty nenáročné holky, co se rozvedly, si našly chlapa hned, klidně nějakého Frantu z dědiny, čímž to neshazuju, s Frantou to může být úplně super. Ale z toho mála, co tu zakladatelka napsala, ona by s takovým Frantou, co se baví tím, že si kope a ryje na zahrádce a jde do předčasného důchodu, protože ho to ve fabrice už neba, asi nebyla. Je zvyklá na něco jiného a to se jí bude těžko hledat.
Navíc jestli byla celý život věrná, tak bude mít i blok v tom, najít si nějakého Joudu jen na ten „kuk“ a oprostit se od všeho ostatního. Kdyby na to měla koule, tak by si s tím Joudou už dávno užívala, když jich má za dveřmi zástupy a na věrnost si doma už hrát nemusí.
Tak jo, přesvědčila jsi mě, pošli mi na ni kontakt
![]()