Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lucy75 píše:
@Josefunanepochopila jsi pointu mého postupu..
prostě bych mu dala poslední šanci spočívající mimo jiné také v tom, že pokud to celé on myslí vážně včetně své nápravy, tak podepíše zúžení SJM.. majetkovým záležitostem opravdu rozumím a právě proto bych mu to své celoživotní ponížení a další nový restart nedarovala jen tak..
ber, nebo nech být..myslím, že on je aktuálně v situaci, kdy by do toho šel (jeho chování tomu napovídá)
Zakladatelka nemá malé děti a může si dovolit myslet v této situaci hlavně sama na sebe.
a kdyby NE, pak by bylo jen na mě, jestli s ním dál budu žít nebo ne..
pokud by na takovou dohodu nepřistoupil, zřejmě bych si vytvořila samostatnou bytovou jednotku, abych ho vídala co nejméně a nikde není napsáno, že bych se také po nějaké teplé náruči neporozhlídla…
A to jako fakt myslíš, že někdo je v 58 letech tak blbý, aby v této situaci podepisoval zúžení SJM? To by musel být na hlavu. Vždyť by se mu mohlo stát, že ihned po zúžení ho vyhodí. ![]()
@Freeandwild píše:
No, tak je třeba si uvědomit, že zakladatelka má před sebou ještě dejme tomu 30 nebo i více let života, fakt není zrovna nad hrobemKdyby jí bylo 75, tak asi je fajn radit, až už to „nějak doklepe“, ale tady to podle mě není na místě.
Jo, to mě taky pobavilo, ženský není ještě padesát a už aby si snad vyhlídla flek na krchově nebo co.
Většinu života má za sebou, nic jí už nečeká, chlap o ní nezavadí…prokristapána. ![]()
Ve 48 letech dneska ještě ženský rodí děti a to se jim tady tleská, jak jsou v plný síle a všechno zvládnou levou zadní a běda jak někdo napíše, že už je na to stará.
Jinak se zbytkem souhlas.
@Josefuna do lidí a do melounu nevidíš…
část mužů, které znám, by na to v této situaci přistoupili.. z více důvodů : výčitky svědomí+touha zachovat si doma rodinu a zázemí+zvyk+vyšší věk/časem horší zdraví..
předpokládám, že se znají za ta léta s manželkou natolik dobře, že on by věděl, že ho nevyhodí „jen tak“, ale pouze v případě, že se svými zálety nepřestane..
Bavím se o tomhle řešení prostě jen jako o možnosti, každý má svou cestu, některá žena by radši dům prodala, peníze rozdělila a šla bydlet do bytu, aby se na Casanovu „nemusela koukat“..
ale ve věku kolem 50 už (a troufám si říct, že větší část lidí) jsme zvyklí dělat kompromisy a víme, že v životě bývá něco za něco..
celá ta situace má spoustu možností řešení.. od nového restartu až po rozvod.. včetně možnosti odděleného života v domě (prostě žít jako sousedi), nepřináší to sice extra štěstí, ale jako praktické řešení tak žije dost lidí..
@Sworley píše:
Jo, to mě taky pobavilo, ženský není ještě padesát a už aby si snad vyhlídla flek na krchově nebo co.
Většinu života má za sebou, nic jí už nečeká, chlap o ní nezavadí…prokristapána.
Ve 48 letech dneska ještě ženský rodí děti a to se jim tady tleská, jak jsou v plný síle a všechno zvládnou levou zadní a běda jak někdo napíše, že už je na to stará.
Jinak se zbytkem souhlas.
Prosím Tě, kde vidíš ty 48leté ženy běžně rodit děti? Bylo to myšleno asi tak, že v tomto věku už většina lidí má vytvořenou rodinu, má partnera, děti, nějaký majetek, práci, že v tomhle už je hotovo. Málokdo tohle buduje v tomto věku znovu od nuly. Nemáš před sebou otevřenou budoucnost v těchto věcech jako někdo, komu je 20 a ještě neví, kde bude pracovat, koho si vezme, kolik bude mít dětí, kde bude bydlet.
@Lucy75 píše:
@Josefuna do lidí a do melounu nevidíš…část mužů, které znám, by na to v této situaci přistoupili.. z více důvodů : výčitky svědomí+touha zachovat si doma rodinu a zázemí+zvyk+vyšší věk/časem horší zdraví..
předpokládám, že se znají za ta léta s manželkou natolik dobře, že on by věděl, že ho nevyhodí „jen tak“, ale pouze v případě, že se svými zálety nepřestane..Bavím se o tomhle řešení prostě jen jako o možnosti, každý má svou cestu, některá žena by radši dům prodala, peníze rozdělila a šla bydlet do bytu, aby se na Casanovu „nemusela koukat“..
celá ta situace má spoustu možností řešení.. od nového restartu až po rozvod.. včetně možnosti odděleného života v domě (prostě žít jako sousedi), nepřináší to sice extra štěstí, ale jako praktické řešení tak žije dost lidí..
ale ve věku kolem 50 už (a troufám si říct, že větší část lidí) jsme zvyklí dělat kompromisy a víme, že v životě bývá něco za něco..
Myslím, že na tohle opravdu normální člověk nepřistoupí, aby šel do rizika, že ze dne na den bude bezdomovcem. Musel by být opravdu padlý na hlavu. A ještě v tomto věku, kdy ví, že už nebude dlouho vydělávat a zůstal by opravdu bez prostředků.
Já bych tohle teda neudělala a myslím, že můj manžel taky ne.
@LaPaloma píše:
Nerozcházela bych se, pokud by bylo podmínkou složité dělení majetku a následné snížení životní úrovně. Vzala bych to pragmaticky.Odpověděla bych si na otázku : Zanedbával mně v sexu během našeho mládí? Pokud ano, je důvod se ho zbavit, pokud ne, můžeš přimnouřit oko.
Celkové chování - zájem o rodinu, o dítě, o chod domácnosti, o společný volný čas - pokud na mně sralll, byla bych chladnokrevná.
Peníze - postaral se dobře? Nosil milenkám tolik, že jsem musela škudlit?
Spousta faktorů - při nespokojenosti v minulosti se dá uvažovat o konci, ale pokud jsi byla spokojená, tak bych váhala.
Tou větou jsi mě pobavila, to jsem se fakt musela smát i nahlas.
Tak snad těm milenkám toho zas tolik nenanosil, přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně. ![]()
A to, jestli ji v mládí sexuálně zanedbával, je při tom bilancování v padesáti stejně k hounu, to si měla vynahrazovat tehdy. Neříkám, že už je stará motyka a ještě má dost času se vybouřit jinde, ale tohle už by teď stejně nedohnala. ![]()
@Josefuna píše:
A to jako fakt myslíš, že někdo je v 58 letech tak blbý, aby v této situaci podepisoval zúžení SJM? To by musel být na hlavu. Vždyť by se mu mohlo stát, že ihned po zúžení ho vyhodí.
Taky žasnu nad naivitou této myšlenky.
@bigl píše:
Tou větou jsi mě pobavila, to jsem se fakt musela smát i nahlas.
Tak snad těm milenkám toho zas tolik nenanosil, přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně.
A to, jestli ji v mládí sexuálně zanedbával, je při tom bilancování v padesáti stejně k hounu, to si měla vynahrazovat tehdy. Neříkám, že už je stará motyka a ještě má dost času se vybouřit jinde, ale tohle už by teď stejně nedohnala.
Přesně, resila bych, co je ted a ne co bylo pred 20 lety…
@10Lenuska píše:
Ahoj,
přemýšlela jsem, kam se mám jít vypovídat. Zřejmě to bude delší. Kdo nerad romány, ať dál nečte.
Jsem vdaná skoro 25 let. Dlouho jsem si myslela, jak mám skvělého muže a hezký manželství. Bohužel víc jsem se mýlit nemohla.
Máme syna, ještě sice studuje VŠ, ale pak nám už asi vyletí z hnízda. Pokusím se to co nejvíce zkrátit, snad to bude dávat smysl.
Manžel byl vždycky atraktivní muž, teď má 58 let, ale udržoval se v kondici, tak vypadá snad i o 10 let mladší. Věkově nás dělí 9 let. Po svatbě jsem si koupili malý domek,
který jsme svépomocí opravili a dostavěli k obrazu svému. Vždy u nás bylo doma veselo a společensko, spíš díky manželově nekonfliktní a kamarádské povaze. Že by mi měl být nevěrný jsem nikdy neřešila, nedal mi důvod, ikdyž volnosti měl, kolik chtěl. Fotbal, tenis, bazén, sauna…nikdy jsem mu nic nezakazovala, nehlídala ho.
Náš intimní život byl na skvělé úrovni, jsem si teda myslela…
Když jsem po mateřské
nastoupila do práce, první semínko nedůvěry do mě zasely dvě kolegyně, při klasickém klábosení o chlapech, když jsem se zmínila, že manžel jezdí na služební cesty, řehtaly se jak pominuté, že co na nich asi tak dělá. Nasadily mě brouka do hlavy, že jsem jeho chování zkoumala pod mikroskopem snad půl roku, dokonce jsem mu
několikrát prohrabala tašku. Nic jsem nenašla, on se choval pořád stejně hezky jak ke mě, tak k synovi. Plynuly roky, já byla spokojená a šťastná, myslela jsem si, že si nemám na co stěžovat. V našem manželství uplynulo zhruba 17 let, 17 let s manželem, který se k rodině choval vždy vzorově, ani jsme se nikdy nehádali, názorové střety
ihned urovnali, kamarádky se rozváděly a já si tolikrát říkala, jaký mám štěstí, že tohle nemusím řešit. Ovšem jen do té doby, kdy nás známí pozvali na svatbu, kde jako
půlnoční
tajemství mě bylo oznámeno jedním ožralou, co se ke mě vrávoravě přivalil a alkoholovým dechem mě oznámil, že obdivuje můj stoický klid, když mě starej neustále zahýbá.
Ztratila jsem půdu pod nohama, svět se se mnou točil,
manžel hned poznal, že je něco jinak, vymluvila jsem se na přemíru alkoholu a jídla, hned jsme odjeli domů a já se snažila další dny a týdny
nezhroutit a předstírat ten stoický klid. Hlavou mě šlo všechno, zmatek nad zmatek, snažila jsem se to v sobě i popřít, že jsou to lži, třeba ho naštval, nebo mu záviděl,
ale tak nějak jsem věděla, že to je pravda. Skončila jsem na antidepresivech, aniž bych se komukoliv svěřila se svým trápením. Zhnusil se mi, sex byl utrpením,
jak jsem s ním vydržela v ložnici, netuším. divím se, že nic nepoznal.
Asi po půl roce, když syn odjel na hory a my
zůstali sami dva doma, jsem se sesypala a uhodila na něho. Byl překvapený, že se mě to doneslo. Asi nečekal, že to provalí. Přiznal jednu bokovku, jasně že to nic
neznamenalo, jen uklouznutí, skoro ji nezná, jasně že to hned ukončí, rodinu miluje, o rozvodu nechce ani slyšet. Pak trochu zkrotnul, začal se omlouvat, litovat, slibovat.
Já mu na tu hru skočila, synovi jsme nic neřekli a jelo se dál ve starých kolejích. Časem rány otupily, věřila jsem, že to pochopil a nechal toho.
Jooo kdyby blbost nadnášela…uplynulo pár let. když jsem za stěračem mýho auta objevila dopis, že stojím v cestě té největší lásce a kdy to konečně
pochopím a kývnu na rozvod + pár dalších překvapení. Jak jsem ušla zhruba 200 metrů od auta domů k wc kde jsem se vyzvracela z podoby, to netuším. Bylo mě tak zle, že jsem myslela, že
mám infarkt. Kdo nezažil, nepochopí. Zhroucenou v předsíni mě našel syn, neměla jsem ani sílu vstát, řekla jsem mu všechno o otcových nevěrách, pak došel manžel,
o proslov se postaral syn,
nazval otce takovými výrazy, který jsem od něho nikdy neslyšela. Pomohl mu sbalit tašku a vyhodil ho
na ulici, byl tak překvapený, že ani nepromluvil. Ozval se po pár dnech, že co jako teď plánuju. Sešla jsem se s ním tajně, aby syn nevěděl. Manžel se kál, plakal
a omlouval se, že rodinu nikdy rozbít nechtěl, že nás všechny miluje, že mu milenka vymyla mozek. Dál to zkrátím, uplynul rok, proběhlo nekonečně debat, rozvod?,
další šance?, on teď
o těch 10 let snad zestárnul. Jedno vím jistě, zahýbal mě celý manželství. Vrátil se sice k nám, spí v obýváku, komunikace vázne, vyhýbáme se v místnostech.
Urovnal vztah se synem, ale už to není jak dřív. Volný čas
věnuje péči o domek a zahradu, nikam nechodí, změnil práci, aby nemusel na služební cesty, občas mě píše, že jede z práce domů, chová se jako děcko, nevím, jestli
si myslí, že když mě bude hlásit místo svýho pobytu, že je to důkaz, že nezhýbá. když nejede autem, fotí mě nádraží, kde zrovna je. Nevím, kdo se zbláznil víc.
On, že má pocit, že se už nic neděje a já mu stejně odpustím a nebo já, že o tom odpuštění vůbec jen uvažuju. Co mi poradíte? Zůstat/rozvod?
To jsou takový klasičtí devkari…doma andílci venku de.ilci. Tohle dělá většina, takových kolem sebe mam bohužel…někde si píchnou a odpoledne utíkají domu s taskou nákupu a dělají jakoby nic… hlavně že jsou,,rodina,,…kopla bych ho dop.dele a začla novej život. Tohle je trápení.
@Sworley píše:
Jo, to mě taky pobavilo, ženský není ještě padesát a už aby si snad vyhlídla flek na krchově nebo co.
Většinu života má za sebou, nic jí už nečeká, chlap o ní nezavadí…prokristapána.
Ve 48 letech dneska ještě ženský rodí děti a to se jim tady tleská, jak jsou v plný síle a všechno zvládnou levou zadní a běda jak někdo napíše, že už je na to stará.
Jinak se zbytkem souhlas.
Koukám že je tady dnes otevřené zábavné okénko. Však ji nikdo nebrání si vybrat z ty fronty milenců jednoho, a nechat si naštěkat do boudy a porodit sladkého andílka. Jen si holt myslím, že pokud ji složilo zjištění nevěry kdysi natolik, že začala polykat AD, tak u milenců zjištění, že je trochu více než zdrávo psychicky labilní, to více než k píglování nepřeroste. ![]()
@Ba-stet píše:
No nevim, synovi uz nalozila dost, když mu to vsechno rekla v tom prvotním soku (jakkoliv ji svym zpusobem chapu). At uz se rozhodne jakkoliv, snad to vyřeší jako dospělí lidé bez toho, aby syn, byť dospely, musel poslouchat, kde si kdy taťka smocil…
Přesně tohle mě napadá od samého počátku, co to tu čtu.
Nechápu, proč do těchto s prominutím srač€k tahat syna, byť dospělého. Tomu bych se opravdu snažila vyhnout. Ono teď sice může vypadat, že syn se velice polarizuje ve prospěch zakladatelky, ale hrozí, že po čase (spíš kratším než delším) se mu taková role soudce mezi vlastními rodiči začne pěkně zajídat a vztahy to pošramotí na všechny světové strany.
K samotnému problému.
Být na pokraji padesátky, s nějakými těmi společně nabytými materiálními statky, do rozvodu bych se svéhlavě nehrnula. Myslím si, že je větší šance, že by si život zkomplikovala, než usnadnila.
Snad jediná varianta, kdy bych to udělala, by byla kombinace ekonomické nezávislosti na manželovi (tj. reálné šance, že po rozvodu neskončím oškubaná v oné 1+kk) a nepřekonatelného odboru k němu, který by mě psychicky ničil.
Ve všech ostatních případech bych se snažila manželství pro forma udržet a těžit z něho maximum pozitivního, tj. zejména ty materiální výhody toho, že nemusím někde něco obtížně budovat od píky, že mám někoho, kdo tuhle něco opraví nebo aspoň opravu zafinancuje, zařídí, atd. Zkusila bych se domluvit na otevřeném vztahu, ale ostentativně bych se s případnými milenci neprezentovala. Tedy, byla bych maximálně diskrétní a chovala se důstojně, ale současně bych si vybrala onen biankošek na svobodu, volnost a případnou nevěru.
@Monchichik píše:
@VitaminC Fakt bys dokázala najít cestu k ubožákovi co tě celý život podvádí?
Do určité doby to nevěděla (čili to nijak nepoznala, kdyby jí cizí nenahlodali). Jak někdo napsal, jiné je odcházet ve 40, jiné je odcházet v 60. Existuje velká pravděpodobnost, že už do konce zůstane sama. Jak na náklady, tak na život. To nepočítám, co tomu bude předcházet (soud, rozdělení majetku, hledání nového bydla, stres, zvládnu to finančně, syn mezi dvěma mlýnskými kameny… ).Syn je teď na VŠ, takže ještě v kontaktu s rodiči, ale to taky přestane, najde si práci, založí rodin a už maminku nebude jednou týdně navštěvovat. To je prostě život.
Jinak si nedělám iluze, že by se manžel změnil, možná na chvíli, ale zase na druhou stranu, se mu za pár let stejně už nepostaví, tak co… ![]()
To je jeden z nejsmutnějších příběhů, co jsem tady četla. Problém je asi v tom, co si on a ty představujete pod pojmem láska. Každý něco jiného. On bude taky sobec. Nedokáže myslet na tebe a to, co svým jednáním způsobí - jako mnoho lidí na tyhle planetě. Z lidi je mi zle, konkrétně z lidí, jako je tvůj muž. Na tvém místě nevím, co bych dělala. Ale je to už rok. To je už celkem dlouhá doba. At se rozhodneš jakkoliv, snaží se dělat si radost, každý den! Věnuj se tomu, co tě baví bez ohledu na něj. A drž se! Je to strašná zrada, ale věřím, ze budeš v pohodě ![]()
@samá práce píše:
Koukám že je tady dnes otevřené zábavné okénko. Však ji nikdo nebrání si vybrat z ty fronty milenců jednoho, a nechat si naštěkat do boudy a porodit sladkého andílka. Jen si holt myslím, že pokud ji složilo zjištění nevěry kdysi natolik, že začala polykat AD, tak u milenců zjištění, že je trochu více než zdrávo psychicky labilní, to více než k píglování nepřeroste.
Takže co ty radíš muži?
@10Lenuska
On, že má pocit, že se už nic neděje a já mu stejně odpustím a nebo já, že o tom odpuštění vůbec jen uvažuju. Co mi poradíte? Zůstat/rozvod?
Zůstat. On už má nalítáno. Do pěti let bude mít šlus. Žij si svůj život, na jeho avantýry nekoukej. Koukej se zabezpečit, ať pak nejsi překvapená, až s ním viagra šlehne. Život je krásný v každém věku a ty se rozhodni podle svého, ale nijak mu to neulehčuj. Není proč. Syna nech na pokoji. Teď je při tobě a nikdy nevíš, co ho v životě potká a bude na druhé straně. Ať má kluk klid.