Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krutá nevěra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
10Lenuska
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.22 19:18
Predstav si svuj zivot za rok. V jedne verzi vedle manzela, v druhe sama. Zahrnujici majetek, stehovani, moznosti.
Co ti bude prijemnejsi, to zvol.
Ja osobne bych nechtela pred sedesatkou resit majetkove vyrovnani, stehovani, uskromnovat se, zit z jednoho duchodu sama v jedna plus jedna.
Muzete klidne zit vedle sebe a casem k sobe zase najdete cestu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:18
No můžu ti říct, co bych udělala já…rozvedla, nesnesla bych ho vedle sebe…vůbec…jeho přítomnost by mě dováděla k šílenství…možná bych překousla jednorázovou nevěru…ale on se pelešil celou dobu a kdybys na něj neuhodila, jede v tom v klidu dál…sama musíš vědět, jestli chceš s někým takovým zůstat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:19
@VitaminC Fakt bys dokázala najít cestu k ubožákovi co tě celý život podvádí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:20
@Monchichik Pokud bych byla jinak stastna, tak ano.
Zpatky to vzit nejde a zakladatelka si pred duchodem pose. e zivot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:22
Rozvod… Nejsi tak stara, abych zahodila svoji sebeuctu a zustala s timhle ubozakem!
Rozved se a zacni zit! Sama a svobodna, uzivej si zivot, ze je syn dospely a nemusis se o nej starat, venuj se sobe, svym konickum! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:22
Jsem mnohem mladší než Ty a nepřísluší mi radit, cekam ze Ti tu budou psát at manžela vyhodis, oskubes ho atd atd…ale ja bych vyhledala terapeuta a snažila se udělat si nejdriv v sobě jasno, protože to bude delší rozhodování a ne zrovna jednoduché. Rozvést se můžete i později, pokud to citis tak, ze bys tomu chtěla dat ještě šanci z jakéhokoli důvodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:26
@Kacatko1986 Mam svobodnou sedesatiletou mamu. Predstavujes si ten „novy zacatek“ dost jednoduse. Pit sama latte a sama chodit do kina bavi tak mesic. A svobodnych kamosek moc sedesatnice nemaji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:26
@Kacatko1986 píše:
Rozvod… Nejsi tak stara, abych zahodila svoji sebeuctu a zustala s timhle ubozakem!
Rozved se a zacni zit! Sama a svobodna, uzivej si zivot, ze je syn dospely a nemusis se o nej starat, venuj se sobe, svym konickum!
Ale to právě zakladatelka za současné situace může taky.
Kdežto při rozvodu by se muselo řešit stěhování, majetkové vypořádání, možná nějaké scény kolem, to taky bere nervy.
Já bych si fakt asi žila svoje, ale manželství bych nerušila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jolka86
3.2.22 19:26
@VitaminC píše:
@Monchichik Pokud bych byla jinak stastna, tak ano.
Zpatky to vzit nejde a zakladatelka si pred duchodem pose. e zivot.
Zakladatelka má 49 let do důchodu daleko, má šanci najít lepšího partnera.
- Citovat
- Upravit
3.2.22 19:26
Měl své jisté a zábavu k tomu. Teď se kaje a snaží se to urovnat. Až to urovná, tak bych tipla, že se skoro jistě vrátí ke starým způsobům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:28
@VitaminC Jak můžeš být jinak šťastná? Když tohle zjistíš? Proč by si měla před důchodem pos@at život? To udělá, pokud s tímhle individuem zůstane…bude to mít pořád před očima…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 19:33
@VitaminC píše:
@Kacatko1986 Mam svobodnou sedesatiletou mamu. Predstavujes si ten „novy zacatek“ dost jednoduse. Pit sama latte a sama chodit do kina bavi tak mesic. A svobodnych kamosek moc sedesatnice nemaji.
Mam 61 letou mamu a ji si samotnou dokazu predstavit v pohode, ma tolik konicku a kamosek (a tam vubec nevadi, ze jsou vdane)… Takze ono zalezi na nature.. Nektere zeny bez manzela nejsou nic..
Nicmene ja bych svuj zivot s takovym hajzl-m nezahazovala, 49 let neni zadny vek a ma sanci najit i lepsiho noveho partnera pro krasny zivot a duchod..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
přemýšlela jsem, kam se mám jít vypovídat. Zřejmě to bude delší. Kdo nerad romány, ať dál nečte.
Jsem vdaná skoro 25 let. Dlouho jsem si myslela, jak mám skvělého muže a hezký manželství. Bohužel víc jsem se mýlit nemohla.
Máme syna, ještě sice studuje VŠ, ale pak nám už asi vyletí z hnízda. Pokusím se to co nejvíce zkrátit, snad to bude dávat smysl.
Manžel byl vždycky atraktivní muž, teď má 58 let, ale udržoval se v kondici, tak vypadá snad i o 10 let mladší. Věkově nás dělí 9 let. Po svatbě jsem si koupili malý domek,
který jsme svépomocí opravili a dostavěli k obrazu svému. Vždy u nás bylo doma veselo a společensko, spíš díky manželově nekonfliktní a kamarádské povaze.
Že by mi měl být nevěrný jsem nikdy neřešila, nedal mi důvod, ikdyž volnosti měl, kolik chtěl. Fotbal, tenis, bazén, sauna…nikdy jsem mu nic nezakazovala, nehlídala ho.
Náš intimní život byl na skvělé úrovni, jsem si teda myslela…
Když jsem po mateřské
nastoupila do práce, první semínko nedůvěry do mě zasely dvě kolegyně, při klasickém klábosení o chlapech, když jsem se zmínila, že manžel jezdí na služební cesty, řehtaly se jak pominuté, že co na nich asi tak dělá. Nasadily mě brouka do hlavy, že jsem jeho chování zkoumala pod mikroskopem snad půl roku, dokonce jsem mu
několikrát prohrabala tašku. Nic jsem nenašla, on se choval pořád stejně hezky jak ke mě, tak k synovi. Plynuly roky, já byla spokojená a šťastná, myslela jsem si, že si nemám na co stěžovat. V našem manželství uplynulo zhruba 17 let, 17 let s manželem, který se k rodině choval vždy vzorově, ani jsme se nikdy nehádali, názorové střety
ihned urovnali, kamarádky se rozváděly a já si tolikrát říkala, jaký mám štěstí, že tohle nemusím řešit. Ovšem jen do té doby, kdy nás známí pozvali na svatbu, kde jako
půlnoční
tajemství mě bylo oznámeno jedním ožralou, co se ke mě vrávoravě přivalil a alkoholovým dechem mě oznámil, že obdivuje můj stoický klid, když mě starej neustále zahýbá.
Ztratila jsem půdu pod nohama, svět se se mnou točil,
manžel hned poznal, že je něco jinak, vymluvila jsem se na přemíru alkoholu a jídla, hned jsme odjeli domů a já se snažila další dny a týdny
nezhroutit a předstírat ten stoický klid. Hlavou mě šlo všechno, zmatek nad zmatek, snažila jsem se to v sobě i popřít, že jsou to lži, třeba ho naštval, nebo mu záviděl,
ale tak nějak jsem věděla, že to je pravda. Skončila jsem na antidepresivech, aniž bych se komukoliv svěřila se svým trápením. Zhnusil se mi, sex byl utrpením,
jak jsem s ním vydržela v ložnici, netuším. divím se, že nic nepoznal.
Asi po půl roce, když syn odjel na hory a my
zůstali sami dva doma, jsem se sesypala a uhodila na něho. Byl překvapený, že se mě to doneslo. Asi nečekal, že to provalí. Přiznal jednu bokovku, jasně že to nic
neznamenalo, jen uklouznutí, skoro ji nezná, jasně že to hned ukončí, rodinu miluje, o rozvodu nechce ani slyšet. Pak trochu zkrotnul, začal se omlouvat, litovat, slibovat.
Já mu na tu hru skočila, synovi jsme nic neřekli a jelo se dál ve starých kolejích. Časem rány otupily, věřila jsem, že to pochopil a nechal toho.
Jooo kdyby blbost nadnášela…uplynulo pár let. když jsem za stěračem mýho auta objevila dopis, že stojím v cestě té největší lásce a kdy to konečně
pochopím a kývnu na rozvod + pár dalších překvapení. Jak jsem ušla zhruba 200 metrů od auta domů k wc kde jsem se vyzvracela z podoby, to netuším. Bylo mě tak zle,
že jsem myslela, že
mám infarkt. Kdo nezažil, nepochopí. Zhroucenou v předsíni mě našel syn, neměla jsem ani sílu vstát, řekla jsem mu všechno o otcových nevěrách, pak došel manžel,
o proslov se postaral syn,
nazval otce takovými výrazy, který jsem od něho nikdy neslyšela. Pomohl mu sbalit tašku a vyhodil ho
na ulici, byl tak překvapený, že ani nepromluvil. Ozval se po pár dnech, že co jako teď plánuju. Sešla jsem se s ním tajně, aby syn nevěděl. Manžel se kál, plakal
a omlouval se, že rodinu nikdy rozbít nechtěl, že nás všechny miluje, že mu milenka vymyla mozek. Dál to zkrátím, uplynul rok, proběhlo nekonečně debat, rozvod?,
další šance?, on teď
o těch 10 let snad zestárnul. Jedno vím jistě, zahýbal mě celý manželství. Vrátil se sice k nám, spí v obýváku, komunikace vázne, vyhýbáme se v místnostech.
Urovnal vztah se synem, ale už to není jak dřív. Volný čas
věnuje péči o domek a zahradu, nikam nechodí, změnil práci, aby nemusel na služební cesty, občas mě píše, že jede z práce domů, chová se jako děcko, nevím, jestli
si myslí, že když mě bude hlásit místo svýho pobytu, že je to důkaz, že nezhýbá. když nejede autem, fotí mě nádraží, kde zrovna je. Nevím, kdo se zbláznil víc.
On, že má pocit, že se už nic neděje a já mu stejně odpustím a nebo já, že o tom odpuštění vůbec jen uvažuju. Co mi poradíte? Zůstat/rozvod?