Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Monchichik píše:
@VitaminC No tohle je u mě takový " prohřešek ", že prostě by to dál nešlo…neumím si s ním ani poté představit sex, na mě by teda už ani nesáhl…a zpětně by se mi hnusilo všechno, co jsme spolu zažili, protože by to bylo prostě falešné…dělal, že mě miluje a pelešil se jinde…
V padesáti se tyhle věci řeší jinak než ve třiceti. Takže říkat, co bys dělala v padesáti po 25-ti letech manželství, teď opravdu nemůžeš, a to nemyslím ve zlém.
Mě by zajímalo, kolik z těch co tu tak rezolutně vykřikují, že by ho okamžitě vyhodili, to sami zažili.
Ono dopředu se snadno říká říká, že něco takovýho byste nepřekousli/překousli, ale dokud nejste v té situaci, nikdy to nevíte jistě. Po skoro 20 letech společného života to není jednoduché rozhodování. Ať se zakladatelka rozhodne jakkoli, bude to asi jedno z největších rozhodnutí v jejím životě.
Co já radím z vlastní zkušenosti, pokud spolu budete chtít zůstat, klidně můžete, ale je potřeba to v hlavě nějak pochopit/přijmout/odpustit, aby se pak nestávalo, že při jakékoli drobné hádce vytáhnete na manžela tohle ESO a on bude muset vždy ustoupit, to totiž není život, ale neustálý boj. Přeji hodně sil, na rozhodnutí si dejte čas a dejte na to co vám říká srdce. ![]()
@Monchichik píše:
@VitaminC No tohle je u mě takový " prohřešek ", že prostě by to dál nešlo…neumím si s ním ani poté představit sex, na mě by teda už ani nesáhl…a zpětně by se mi hnusilo všechno, co jsme spolu zažili, protože by to bylo prostě falešné…dělal, že mě miluje a pelešil se jinde…
Jenže to jsou tvoje pocity a není fér, aby jsi je tady podsouvala ostatním jako jediný správný. Není fér vytvořit v zakladatelce pocit, že pokud zůstane s manželem bude vadná a méněcenná. Tak to prostě není. To rozhodnutí musí vycházet z jejího srdce, ne z pocitů ostatních…. Nemůže se nechat okolím zmanipulovat, co je jakože jediný správný. Taky bych kvůli takové blbosti z jinak fungujícího vztahu neodcházela. Prostě máme každá jiný priority….. ![]()
Kdyby mi bylo 20+, 30+ tak rozvod. Ale pokud už bych měla dospělé děti s vlastními životy a byla důchodového věku, tak si myslím, že bych to už s ním doklepala. Každej by si žil svým životem, ale vedle sebe jako spolubydlící. Z materiálních důvodů.
@VitaminC píše:
@Monchichik Normalne. Pokud ten chlap nema jiny „prohresek“, je mi s nim dobre, smejeme se spolu, bavi me s nim sex a mame se radi, tak bych se povazovala za stastnou.
Kdybych se dozvěděla že mě chlap podvádí kvůli chodí a ví to kdekdo jenom já ne, tak bych se za šťastnou nepokládala. Ale to jsem já, jiná paní to může mít jinak to je fakt.
Skvěle napsané, úplně jak z románu. Radu nemam, a když tohle čtu jsem rada ze jsem se synem sama. Zažila jsem si tohle s ex. Znis jako fajn ženská, drz se.. ale s takovým chlapem bych nebyla
Já si myslím, že se nemusíš rozhodovat teď hned. Dej si na čas, jak tu padlo, sežeň si terapeuta/kouče/kněze/guru nebo co Ti vyhovuje a zjisti, co opravdu chceš. Jestli je Ti bližší odpustit a jít dál, nebo začít znovu. Obojí má své výhody i úskalí a obojí může být pro někoho dobré a pro jiného špatné řešení. Zjisti, co je dobré pro Tebe a pak to rozčísni. Držím palce, ať to dopadne, jak nejlépe to jde ![]()
Kdyby vám bylo 30, tak neváhám a okamžitě podávám žádost o rozvod. Tady v tom případě bych to s ním asi doklepala s tím, že si budu sama organizovat volný čas. Třeba se ještě najde nějaký mužský no.
Těžko radit. Po tolika letech manželství se hodně špatně odchází. Nicméně manžílek je evidentně notorický proutník a chlívák.
@VitaminC píše:
@Kacatko1986 Mam svobodnou sedesatiletou mamu. Predstavujes si ten „novy zacatek“ dost jednoduse. Pit sama latte a sama chodit do kina bavi tak mesic. A svobodnych kamosek moc sedesatnice nemaji.
Ale podle textu je ji 49, píše ze manželovi je 58 a dělí je 9 let
@zudina
důchodový věk přijde až za 16 let. A to je dost dlouhá doba.
Já jsem typ, který by nevěru nezkousl. Ani jednorázovou. Neuměla bych za tím udělat tlustou čáru a rict, Ok, stane se, jsme rodina, Ty se snažíš a kaješ, tak jedeme dal. Už bych nevěřila, podezirala a trápila se.
Ale, já nejsem Ty. Konej, jak ty budeš chtit, svým nejlepším svědomím a vědomím.
Teď jsi “na koni”, Ty znáš svyho manžela, je Ti kolik Ti je, tak určitě víš, co mas a nemáš zapotřebí.
Držím palce a nedej mu to jen tak!!
Antidepresiva, zhroucení, už je to rok.. To nedáš - nikdy mu neodpustíš. A já se nedivím.. Vlastně vůbec netušíš, s kým si to žila/žiješ.
A pokud se rozhodneš s ním zůstat, choď na terapie. Nebo tě to sežere zevnitř.
@JancaS84 píše:
Buď bych se s ním rozvedla a nebo s ním žila dal, ale jako spolubydlící a žila si svůj život. Už bych mu určitě nevěřila. Jednorazovka se dá zkousnout když je rodina, ale tohle fakt ne. Hnus, neúcta.
Souhlas. Neřešit rozvod, majetek, ale jinak každý za sebe. Asi bych nespěchala to nějak hned řešit. Je mi skoro stejně jak zakladatelce, děti mám teda malé, ale je mi jasný, že dalšího chlapa bych už nehledala, takže by nebyl. spěch kvůli nedostatku času. Kdyby mě to trápilo, tak bych se časem. rozvedla.
Já jsem jedna z těch, která by chlapa po zjištění nevěry hned odstřihla. Pokud by to byla jednorázovka a my měli dítě, tak možná, jen možná, bych to nějak dala. Ale vědět, že mě podváděl tak dlouho, tak by to byl pro mě konec a nechtěla bych s takovým člověkem nic mít.
Pokud uvažuješ o tom, že bys mu odpustila, tak zkuste manželskou poradnu.