Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, nevěry jsou opravdu bolavá traumata v životě. Vždy se k tobě vrátil a změnil kvůli tobě práci. To jediné je pozitivní. Byla jsi taková jeho jistota. On žil aktivní život a užíval si ho plnými doušky. Každé určitě nasliboval spousty věcí. Lhal stále nejen tobě, ale i jim. Je nebo byl to jeho styl života a byl v tom evidentně dobrý. Jednou to prasknou muselo. Už to asi vědělo dost lidí. Věřit už mu nejspíš nikdy nebudeš a v tom je problém. Občas na tebe vyskočí další bubák, který o něm uslyšíš. Je jen na tobě, jestli mu dáš další šanci. Ví, co má doma za zlato a stejně tě vědomě podváděl. Hned bych to asi nerozsekával. Nech tomu čas, ale rozvod tě asi nemine. Přeji hodně sil ![]()
Díky holky za rady
, nevím, co dělat, budu dost promýšlet. Já bych o chlapy nouzi neměla, pokud bych hledala jen milence, stojí mi za dveřma dlouhá fronta. Ale jak píšete, není lehké zůstat, není lehké odejít. Práci mám super, nepotřebuji ho, aby mě živil a samoty se nebojím, jen další „vážný“ vztah bych už asi neměla zájem ani sílu „založit“ ![]()
On se mi zhnusil, sex nemáme žádný, on by chtěl, já to nepřekonám, není den, abych si nevybavila, jak mě pořád podváděl, pořád se usmíval a přitom mi lhal do očí, s domácností občas pomohl, ale víc bylo na mě…zneužil, že mu poskytujeme zázemí a klidnej domov, důvěra už nula…
@Modra1 píše:
Antidepresiva, zhroucení, už je to rok.. To nedáš - nikdy mu neodpustíš. A já se nedivím.. Vlastně vůbec netušíš, s kým si to žila/žiješ.A pokud se rozhodneš s ním zůstat, choď na terapie. Nebo tě to sežere zevnitř.
To je to, v cem vidim obrovsky problem. Kdyz to zena psychicky nezvlada, potrebuje zmenu.
Osobne bych s nekym, kdo ze me roky dela vo.la, nebyla. Ale ja jsem psychicky odolna. Vim, ze bych rozchod po tolika letech zvladla. U psychicky slabsi zeny si tom nejsem jista ![]()
@Russet píše:
Já bych moc nečekala. Zatím se kaje a brečí. Až se oklepe a zpracuje ho jeho nová objevka, bude vyjednavání složitější.
A proto říkám, že bych se hned nerozváděla a snažila se z toho vytřískat co nejvíc. Ať se ukáže, jak moc věří on mně, když chce, abych znovu uvěřila já jemu
.
@10Lenuska píše:
Díky holky za rady, nevím, co dělat, budu dost promýšlet. Já bych o chlapy nouzi neměla, pokud bych hledala jen milence, stojí mi za dveřma dlouhá fronta. Ale jak píšete, není lehké zůstat, není lehké odejít. Práci mám super, nepotřebuji ho, aby mě živil a samoty se nebojím, jen další „vážný“ vztah bych už asi neměla zájem ani sílu „založit“
On se mi zhnusil, sex nemáme žádný, on by chtěl, já to nepřekonám, není den, abych si nevybavila, jak mě pořád podváděl, pořád se usmíval a přitom mi lhal do očí, s domácností občas pomohl, ale víc bylo na mě…zneužil, že mu poskytujeme zázemí a klidnej domov, důvěra už nula…
No jo. Pěkně to posral. ![]()
@10Lenuska Tak pokud je to takto, tak bez ohledu na syna nebo majetek. Máš život jen jeden. Lhal tobě, lhal milenkám - silně pochybuju, že jim nesliboval vztah, jak je miluje, jak mu ženuška brání v rozvodu Apod.
Stará na nový začátek nejsi a i kdyby ti bylo 60+ let, tak co? Každý máme jen jeden život, který máme prožít a ne přežít. Buď si někoho najdeš, a nebo budeš sama, ale šťastná a spokojená.
Tohle bývá vždy složité. V části textu popisuješ vaše manželství v superlativech a jak vyplynulo z textu, manžel to tak asi „prostě má“. Miluje svou rodinu, miluje tebe, váš dům i vašeho syna, a prostě udržoval dlouhodobě milostně vztahy i jinde. Výsledkem byl muž, kterého jsi nám vykreslila v těch nejlepších barvách jako manžela, milence i otce.
Střih do dneška - mimomanželské vztahy zřejmě ukončil, změnil také práci a… prostě už to není on, viď? Tuhle trosku sis nevzala. Není to ono. Protože už se na vše přišlo, vše prasklo, rodina se rozpadá. Ani sama sebe nepoznáváš.
Vezmi rozum do hrsti a musíš si odpovědět na pár klíčových otázek - konkrétně zda ho miluješ natolik, že spolu zůstanete, překonáte to a budeš mu tolerovat nějaké mimomanželské avantýry za cenu, že o tom nebudeš vědět, a budeš mít doma muže, kterého sis vzala a který ti celý život imponoval a chceš ho zpátky se vším všudy, jaký je. Pokud toho nejsi schopná (nikdo se nebude divit, pokud nejsi), pak bude dobré promluvit si o rozvodu, vypořádání majetku a souvisejících témat.
Je tu ještě třetí cesta - ta, po které jdete nyní. Prostě ty, věčně koukající obviňujícím okem na svého manžela, nedůvěra, úzkost, nerozhodnost, ticho, a on - chlap, který se kaje a sám neví, co tedy dělat. Ví, že to, co dělal doteď, by už dělat neměl, nicméně člověk je, jaký je, myšlenky na to určitě má a šťastný bez toho dost možná nebude a ani nemůže být. Někteří muži to tak prostě maj.
Přeju hodně sil.
Anonymně - téma se mě úzce dotýká a nepřeju si, aby mě někdo poznal.
Podle mě máš šanci na nový začátek bez něj, ať už s chlapem nebo bez chlapa. Můžeš si taky jen tak povyrazit.
Teď je problém, že ho nemůžeš ani vystát. To se podle mě v brzké době změnit nemůže. Takže bych se domluvila na samostatném životě s rozdělením majetku.
Pokud bys ho nechala jako spolubydlícího, tak to mi přijde nejhorší. Uvidíš ho dnes a denně, on si bude moc užívat jako dřív, protože nebude mít vůči tobě závazky.
Šla bych od něj nebo ať jde on od tebe, zkusila bych získat co nejvíc z majetku.
Ty se psychicky oklepeš, začneš život třeba s vnoučaty.
Z okolí vím, ze pánové po 60 nebývají úplně snesitelní, dost se jim změní povaha a jsou spíš samotáři, s kterými je těžké vyjít.
Ty máš času víc, ženské podle mě zůstávají víc v pohodě a žijí ten klasický rodinný život.
@10Lenuska mám pocit, že ty sama vlastně teď nevíš co chceš. To je normální. Nelámej to přes koleno a jak se říká, nech to vyhnít. Ono se nejlepší řešení ukáže samo. Chápu, že to zhroucení představ a srážka s realitou je šílená, ale tady bych nedělala rozhodnutí s horkou hlavou..
Ono se zpetne velice snadno rika, ze „mela jsem zustat, udelat se na sebe, sosat z nej prachy a uzivat si“.
JENZE. Tohle se rika zpetne, kdy je z toho clovek venku, ten druhy je mu ukradenej, spatne je zapomenuto. Tohohle stavu jde (myslim) sakra tezko (ne-li vubec) dosahnout po boku toho muze.
K tomuhle vyrovnani obvykle zena dojde, az kdyz si odzije ten rozchod, to odstrihnuti. To se to pak keca, ze „mela zustat a vyuzivat ho“.
Spatne se to vysvetluje.
Pokud zena ten krok rozchodu neudela, neda se casto to ziti vydrzet. Je to k neziti, zere to cloveka zevnitr. Je to dno, na kterem nikdo nechce zustat.
Takze pokud zena nedokaze se od toho vseho jen tak oprostit, je podle me jedina volba rozchod. Ale urcite poradne rozmysleny a s chladnou hlavou.
@10Lenuska píše:
Díky holky za rady, nevím, co dělat, budu dost promýšlet. Já bych o chlapy nouzi neměla, pokud bych hledala jen milence, stojí mi za dveřma dlouhá fronta. Ale jak píšete, není lehké zůstat, není lehké odejít. Práci mám super, nepotřebuji ho, aby mě živil a samoty se nebojím, jen další „vážný“ vztah bych už asi neměla zájem ani sílu „založit“
On se mi zhnusil, sex nemáme žádný, on by chtěl, já to nepřekonám, není den, abych si nevybavila, jak mě pořád podváděl, pořád se usmíval a přitom mi lhal do očí, s domácností občas pomohl, ale víc bylo na mě…zneužil, že mu poskytujeme zázemí a klidnej domov, důvěra už nula…
No ono to pak s těmi milenci nebude tak žhavé, jak to teď vypadá. Aspoň co slyším od holek po rozvodu. Taky si do té doby myslely, že na každém prstě deset. Pokud vyselektuješ ty ženáče, tak ti vypadnou v přiměřeném věku nějací rozvedení a svobodní mládenci. A těch asi nebude tolik, abys to mohla přehazovat vidlemi. A ono i na ten sex chceš někoho trochu normálního. Takže na ty fronty bych úplně nespoléhala. Pokud nejsi typ, co bere vše. A co tak slyším, tak jinak se balí zadaná (tam je větší jistota, že nebude dělat tlaky a bude chtít taky jen ten sex) a jinak nezadaná, kde hrozí, že bude chtít vážný vztah, i když tvrdí že ne. ![]()
Jinak jak říkají holky, dej tomu ještě čas, zkus se už teď zařídit tak, jak kdybys byla sama. Starej se o sebe, chlapa nech jeho osudu, zařiď si svůj komfortní život. Dej si to zatím „nanečisto“.
@10Lenuska píše:
Ahoj,
přemýšlela jsem, kam se mám jít vypovídat. Zřejmě to bude delší. Kdo nerad romány, ať dál nečte.
Jsem vdaná skoro 25 let. Dlouho jsem si myslela, jak mám skvělého muže a hezký manželství. Bohužel víc jsem se mýlit nemohla.
Máme syna, ještě sice studuje VŠ, ale pak nám už asi vyletí z hnízda. Pokusím se to co nejvíce zkrátit, snad to bude dávat smysl.
Manžel byl vždycky atraktivní muž, teď má 58 let, ale udržoval se v kondici, tak vypadá snad i o 10 let mladší. Věkově nás dělí 9 let. Po svatbě jsem si koupili malý domek,
který jsme svépomocí opravili a dostavěli k obrazu svému. Vždy u nás bylo doma veselo a společensko, spíš díky manželově nekonfliktní a kamarádské povaze. Že by mi měl být nevěrný jsem nikdy neřešila, nedal mi důvod, ikdyž volnosti měl, kolik chtěl. Fotbal, tenis, bazén, sauna…nikdy jsem mu nic nezakazovala, nehlídala ho.
Náš intimní život byl na skvělé úrovni, jsem si teda myslela…
Když jsem po mateřské
nastoupila do práce, první semínko nedůvěry do mě zasely dvě kolegyně, při klasickém klábosení o chlapech, když jsem se zmínila, že manžel jezdí na služební cesty, řehtaly se jak pominuté, že co na nich asi tak dělá. Nasadily mě brouka do hlavy, že jsem jeho chování zkoumala pod mikroskopem snad půl roku, dokonce jsem mu
několikrát prohrabala tašku. Nic jsem nenašla, on se choval pořád stejně hezky jak ke mě, tak k synovi. Plynuly roky, já byla spokojená a šťastná, myslela jsem si, že si nemám na co stěžovat. V našem manželství uplynulo zhruba 17 let, 17 let s manželem, který se k rodině choval vždy vzorově, ani jsme se nikdy nehádali, názorové střety
ihned urovnali, kamarádky se rozváděly a já si tolikrát říkala, jaký mám štěstí, že tohle nemusím řešit. Ovšem jen do té doby, kdy nás známí pozvali na svatbu, kde jako
půlnoční
tajemství mě bylo oznámeno jedním ožralou, co se ke mě vrávoravě přivalil a alkoholovým dechem mě oznámil, že obdivuje můj stoický klid, když mě starej neustále zahýbá.
Ztratila jsem půdu pod nohama, svět se se mnou točil,
manžel hned poznal, že je něco jinak, vymluvila jsem se na přemíru alkoholu a jídla, hned jsme odjeli domů a já se snažila další dny a týdny
nezhroutit a předstírat ten stoický klid. Hlavou mě šlo všechno, zmatek nad zmatek, snažila jsem se to v sobě i popřít, že jsou to lži, třeba ho naštval, nebo mu záviděl,
ale tak nějak jsem věděla, že to je pravda. Skončila jsem na antidepresivech, aniž bych se komukoliv svěřila se svým trápením. Zhnusil se mi, sex byl utrpením,
jak jsem s ním vydržela v ložnici, netuším. divím se, že nic nepoznal.
Asi po půl roce, když syn odjel na hory a my
zůstali sami dva doma, jsem se sesypala a uhodila na něho. Byl překvapený, že se mě to doneslo. Asi nečekal, že to provalí. Přiznal jednu bokovku, jasně že to nic
neznamenalo, jen uklouznutí, skoro ji nezná, jasně že to hned ukončí, rodinu miluje, o rozvodu nechce ani slyšet. Pak trochu zkrotnul, začal se omlouvat, litovat, slibovat.
Já mu na tu hru skočila, synovi jsme nic neřekli a jelo se dál ve starých kolejích. Časem rány otupily, věřila jsem, že to pochopil a nechal toho.
Jooo kdyby blbost nadnášela…uplynulo pár let. když jsem za stěračem mýho auta objevila dopis, že stojím v cestě té největší lásce a kdy to konečně
pochopím a kývnu na rozvod + pár dalších překvapení. Jak jsem ušla zhruba 200 metrů od auta domů k wc kde jsem se vyzvracela z podoby, to netuším. Bylo mě tak zle, že jsem myslela, že
mám infarkt. Kdo nezažil, nepochopí. Zhroucenou v předsíni mě našel syn, neměla jsem ani sílu vstát, řekla jsem mu všechno o otcových nevěrách, pak došel manžel,
o proslov se postaral syn,
nazval otce takovými výrazy, který jsem od něho nikdy neslyšela. Pomohl mu sbalit tašku a vyhodil ho
na ulici, byl tak překvapený, že ani nepromluvil. Ozval se po pár dnech, že co jako teď plánuju. Sešla jsem se s ním tajně, aby syn nevěděl. Manžel se kál, plakal
a omlouval se, že rodinu nikdy rozbít nechtěl, že nás všechny miluje, že mu milenka vymyla mozek. Dál to zkrátím, uplynul rok, proběhlo nekonečně debat, rozvod?,
další šance?, on teď
o těch 10 let snad zestárnul. Jedno vím jistě, zahýbal mě celý manželství. Vrátil se sice k nám, spí v obýváku, komunikace vázne, vyhýbáme se v místnostech.
Urovnal vztah se synem, ale už to není jak dřív. Volný čas
věnuje péči o domek a zahradu, nikam nechodí, změnil práci, aby nemusel na služební cesty, občas mě píše, že jede z práce domů, chová se jako děcko, nevím, jestli
si myslí, že když mě bude hlásit místo svýho pobytu, že je to důkaz, že nezhýbá. když nejede autem, fotí mě nádraží, kde zrovna je. Nevím, kdo se zbláznil víc.
On, že má pocit, že se už nic neděje a já mu stejně odpustím a nebo já, že o tom odpuštění vůbec jen uvažuju. Co mi poradíte? Zůstat/rozvod?
Máme takové dva kamarády, u toho to manželka vždy věděla, a tolerovat, neboť on rodinu opravdu miloval i manželku, znám je dobře tak vím. U druhého to manželka zjistila až někdy když jim bylo 45 let, on se vždy zamiloval a táhl to pár let. Skončil to, rozhodl se pro rodinu ale další přišla za 3 roky, na to se taky přišlo. To se odstěhoval, a zase vrátil. je jím jak tvému mazelovi a zdají se šťastní. A on taky opravdu manželku miluje, ale umí milovat i jinou.
Nemyslím, že to co si prožili s manželem bylo divadlo, on tě miloval a asi miluje porad, ale občas se zamiloval i jinde a nechtěl odolat. Věřil v to co oči nevidí…
@Cizinka1 píše:
Máme takové dva kamarády, u toho to manželka vždy věděla, a tolerovat, neboť on rodinu opravdu miloval i manželku, znám je dobře tak vím. U druhého to manželka zjistila až někdy když jim bylo 45 let, on se vždy zamiloval a táhl to pár let. Skončil to, rozhodl se pro rodinu ale další přišla za 3 roky, na to se taky přišlo. To se odstěhoval, a zase vrátil. je jím jak tvému mazelovi a zdají se šťastní. A on taky opravdu manželku miluje, ale umí milovat i jinou.
Nemyslím, že to co si prožili s manželem bylo divadlo, on tě miloval a asi miluje porad, ale občas se zamiloval i jinde a nechtěl odolat. Věřil v to co oči nevidí…
Tím ho nechci omlouvat, jen pohled jak to mají takový nevěřící nekteri
@VitaminC píše:
@Monchichik Normalne. Pokud ten chlap nema jiny „prohresek“, je mi s nim dobre, smejeme se spolu, bavi me s nim sex a mame se radi, tak bych se povazovala za stastnou.
Přesně, a užila bych si mimo I já. Vy s tou věrnosti nadelate