Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Maria37 píše:
Lepší dopustit než žít dalších 20 let jako osamělá, za trpká žena
Tak zatrpklá může být klidně i po boku svého manžela obšousta. ![]()
@Cimada píše:
Nezlob se, ale Tvoje psaní je neuvěřitelně naivní. Ty si fakt myslíš, že nová známost Ti jako bude věrná až za hrob? A ještě se budeš muset přizpůsobit jeho návykům, ještě Tě začne obsazovat jeho rodina, ještě budeš muset změnit bydlení a fůru dalších ještě. Teď si říkáš, takovýho bych kopla někam, Dobře, kopneš, seznámíš se s dalším a co? Zase bude mít nějaké svoje zlozvyky a jiný pohled na život a rozdělení peněz a na „služby“ v domácnosti…
Pokud by se jednalo o jeden zálet, kterého manžel fakt lituje, dalo by se uvažovat.
Ale v tomhle případě on je prostě kur. evník. Takový zůstane. Ona byla šťastná, protože nic nevědela. Teď ví a má se rozhodnout, jestli se bude přizpůsobovat manželovým návykům lháře a manipulátora, jestli pokaždé, když mu pípne sms, nebo on někam pojede ona bude uvažovat, jestli se zase nejedná o nějakou soulož nebo paralelní vztah.
Ty bys byla spokojená s obšoustem, hlavně když je o tebe postaráno a ona si musí promyslet, jestli jí vadí nebo nevadí, že on ji zas tolik nemiluje, ale peníze domů přinese.
@botl píše:
Pokud by se jednalo o jeden zálet, kterého manžel fakt lituje, dalo by se uvažovat.Ale v tomhle případě on je prostě kur. evník. Takový zůstane. Ona byla šťastná, protože nic nevědela. Teď ví a má se rozhodnout, jestli se bude přizpůsobovat manželovým návykům lháře a manipulátora, jestli pokaždé, když mu pípne sms, nebo on někam pojede ona bude uvažovat, jestli se zase nejedná o nějakou soulož nebo paralelní vztah.
Ty bys byla spokojená s obšoustem, hlavně když je o tebe postaráno a ona si musí promyslet, jestli jí vadí nebo nevadí, že on ji zas tolik nemiluje, ale peníze domů přinese.
Podepisuju tvůj příspěvek, jen k tomu vyznačenému bych doplnila - protože žila s usilovně zavřenýma očima a zacpanýma ušima, aby vědět nemusela.
Tím nechci zakladatelku ani v nejmenším shazovat, důvody jsou zřejmé - udržení rodiny.
Jenže teď už nemusí, už doma zůstali sami dva.
Zakladatelka píše rozumně, jiná cesta, než „zkusím a uvidím“ se asi aktuálně nerýsuje.
Pokud zjistí, že jí ubližuje být vedle někoho, kdo ji celé manželství průběžně podváděl, má možnost odejít.
Jestli se rozhodne žít sama za sebe a z manžela mít spolubydlícího, taky možnost.
Moje zkušenost - nejhorší varianta, kterou jsem zažila byla " ve vztahu sama ".
Ale je tady pár lidí, pro které je to přijatelnější cesta. ![]()
Zakladatelko, ať si najdeš tu správnou volbu pro SEBE ![]()
Mám s reakcí pár stránek zpoždění, ale co už…
Docela mě štve ono tradiční vymlouvání se, jak je přeci nevěra a „rozsévačství“ chlapská přirozenost, že se jen teď pod kulturním tlakem musí neustále přemáhat, ale v genech mají zapsané, že mají lovit ženské, co se dá. Kde na to pisatelé přišli? Psali to na nějakých stránkách pro muže nebo to tvrdí kámoši v hospodě? Nebo mají povědomí o evoluční antropologii? Pochybuji. Protože kdyby měli, věděli by, že to není pravda.
Od té doby, co se člověk pohybuje po dvou nohách, což už nějaký ten pátek je, pro něj polygamie přirozená není. Protože když se začalo chodit po dvou, nemohlo už mládě na matce sedět na zádech nebo třeba viset na břiše, ale začala jej častěji nosit v rukou. Tím se mohla hůře bránit útokům predátorů i se jí hůře utíkalo. A tím měla mnohem větší míru přežití ta mláďata, u kterých se angažoval i otec - pohyboval se poblíž, chránil ho. Tvořil s matkou mláděte stálý pár.
Jo, pro člověka není přirozená celoživotní monogamie, jak mají některé živočišné druhy (někteří třeba ani po smrti partnera nevyhledají jiného), ale je pro něj přirozená seriální monogamie - tj. v jednu chvíli být s jedním partnerem, pak zase s dalším, pak s dalším. Tahle věrnost je naprogramovaná na cca 5 let, což byl věk, ve kterém už mládě dokázalo vcelku v pohodě přežít v rámci tlupy samo. Z toho mimochodem vychází to, že po cca 5-6 letech začíná člověk ve vztahu pociťovat jistou přechozenost a pokud jej chce zachovat, pomáhá tomu nějaký nový podnět (společný projekt, firma, budování domu, dítě…).
A co si budeme povídat, mít za celý život jediného (sexuálního) partnera je hodně řídký jev.
Tak jsem se trochu rozepsala, omlouvám se, koho to nezajímá, mě jen vždycky štve, když dojde u téma nevěra na tyto „argumenty“, že je to přeci v genech a ti chudáci chlapi za to vůbec nemůžou, protože musejí bojovat proti přírodě.
@Dája999 píše:
Podepisuju tvůj příspěvek, jen k tomu vyznačenému bych doplnila - protože žila s usilovně zavřenýma očima a zacpanýma ušima, aby vědět nemusela.
Tím nechci zakladatelku ani v nejmenším shazovat, důvody jsou zřejmé - udržení rodiny.
Jenže teď už nemusí, už doma zůstali sami dva.Zakladatelka píše rozumně, jiná cesta, než „zkusím a uvidím“ se asi aktuálně nerýsuje.
Pokud zjistí, že jí ubližuje být vedle někoho, kdo ji celé manželství průběžně podváděl, má možnost odejít.
Jestli se rozhodne žít sama za sebe a z manžela mít spolubydlícího, taky možnost.Moje zkušenost - nejhorší varianta, kterou jsem zažila byla " ve vztahu sama ".
Zakladatelko, ať si najdeš tu správnou volbu pro SEBE
Ale je tady pár lidí, pro které je to přijatelnější cesta.
Ano, máš pravdu. Je dobré nevědět, protože nemusíš zaujmout nějaký postoj.
Ale když se nevěra provalí, podvedený MUSÍ udělat nějaké rozhodnutí a nějaký postoj zaujmout. Já mám taky osobní zkušenost a styl „spolubydla“ mi vůbec nevyhovuje.
To radši sama.
@botl píše:
Ano, máš pravdu. Je dobré nevědět, protože nemusíš zaujmout nějaký postoj.
Ale když se nevěra provalí, podvedený MUSÍ udělat nějaké rozhodnutí a nějaký postoj zaujmout. Já mám taky osobní zkušenost a styl „spolubydla“ mi vůbec nevyhovuje.
To radši sama.
Tak Ti asi nevyhovovalo soužití ani po jiné stránce, ani jste asi neměli společné děti. To jsou jiné vazby, než když někdo zlehka opustí volnější vztah.
Zakladatelka píše, že se jí žilo s manželem dobře. To je podstatné.
Určitě chápu postoj „odejdi od něj“, člověk je zraněný, jenom střízlivě upozorňuji, že život po rozvodu nemusí být o nic moc lepší.
Když najde lepšího chlapa (a ten jí taky může zahýbat), tak ten si zase nemusí sednout s jejím synem atd. Prostě těch problémů v dalším, slepovaném, vztahu může nastat daleko víc.
@botl píše:
Pokud by se jednalo o jeden zálet, kterého manžel fakt lituje, dalo by se uvažovat.
Ale v tomhle případě on je prostě kur. evník.
A ona ty informace má od koho, jenom od toho jednoho ožraly, přičemž vzkaz za stěračem může být klidně od něho? Lidi jsou zlí.
Nebo se jí doma děje něco špatného? Manžel jí nadává, ponižuje ji, šikanuje, nedává jí peníze, nestará se o syna, prudí ji každý den? Asi ne, že jo. ![]()
Pocítila na jejich jinak spokojeném soužití jeho odskoky?
Věř mi, že chlap, který se Tě drží zuby, nehty, ale šikanuje Tě, taky není výhra.
Já bych na jejím místě zatím nic nebourala. Spíš bych se z té situace teda snažila vytěžit pro sebe to, co by pro sebe těžila jen horko těžko, až by se odstěhovala.
@Cimada píše:
Tak Ti asi nevyhovovalo soužití ani po jiné stránce, ani jste asi neměli společné děti. To jsou jiné vazby, než když někdo zlehka opustí volnější vztah.
Zakladatelka píše, že se jí žilo s manželem dobře. To je podstatné.
Určitě chápu postoj „odejdi od něj“, člověk je zraněný, jenom střízlivě upozorňuji, že život po rozvodu nemusí být o nic moc lepší.
Když najde lepšího chlapa (a ten jí taky může zahýbat), tak ten si zase nemusí sednout s jejím synem atd. Prostě těch problémů v dalším, slepovaném, vztahu může nastat daleko víc.
Ale měli jsme děti. Dokonce 3 a malý. Předjímáš. Žila jsem v trojúhelníku skoro rok. A lituju toho, měla jsem to utnout dřív.
Zakladatelka se měla dobře, protože nevěděla, že její manžel je prolhanej a manipulativní a ji si suší doma, protože je hodná a po ničem nepátrá, ale jinak že o ní před milenkama mluví hnusně a pomlouvá ji a vymýšlí si o ní.
Každý jsme jiný a ne každý má žaludek jako ty v tom dobrovolně pokračovat.
Ty bys byla šťastná, ale jiná by se chtěla rozjet autem proti zdi.
Chronický obšourník je opravdu buď pro otrlé anebo pro ty bez zájmu.
@Cimada píše:
A ona ty informace má od koho, jenom od toho jednoho ožraly, přičemž vzkaz za stěračem může být klidně od něho? Lidi jsou zlí.
Nebo se jí doma děje něco špatného? Manžel jí nadává, ponižuje ji, šikanuje, nedává jí peníze, nestará se o syna, prudí ji každý den? Asi ne, že jo.
Pocítila na jejich jinak spokojeném soužití jeho odskoky?
Věř mi, že chlap, který se Tě drží zuby, nehty, ale šikanuje Tě, taky není výhra.
Já bych na jejím místě zatím nic nebourala. Spíš bych se z té situace teda snažila vytěžit pro sebe to, co by pro sebe těžila jen horko těžko, až by se odstěhovala.
Podívej, zakladatelka je ve stavu, ve kterém je, asi proto, že ví víc než ty.
Ty máš žaludek na to žít s někým, kdo tě bude podvádět a lhát o tobě a nebude ti to vadit,
hlavně že nosí peníze domů a neřve.
Ne každému to stačí a ne každý by v tom byl spokojený.
@Cimada píše:
Tak Ti asi nevyhovovalo soužití ani po jiné stránce, ani jste asi neměli společné děti. To jsou jiné vazby, než když někdo zlehka opustí volnější vztah.
Zakladatelka píše, že se jí žilo s manželem dobře. To je podstatné.
Určitě chápu postoj „odejdi od něj“, člověk je zraněný, jenom střízlivě upozorňuji, že život po rozvodu nemusí být o nic moc lepší.
Když najde lepšího chlapa (a ten jí taky může zahýbat), tak ten si zase nemusí sednout s jejím synem atd.Prostě těch problémů v dalším, slepovaném, vztahu může nastat daleko víc.
Nebo taky ne.
Nebo nemusí mít rovnítko mezi spokojený život = muž v bytě/domě.
Nebo jí může být dobře v single životě.
Nebo ve volném vztahu - každý ve svém a navštěvujeme se, protože o dalších dětech to už asi nebude.
Možností je vážně víc. ![]()
Píšeš, že bys na jejím místě z té situace „vytěžila pro sebe to, co bys po odstěhování těžila těžko“. Můžeš to přiblížit? Nějaký příklad?
@botl píše:
Podívej, zakladatelka je ve stavu, ve kterém je, asi proto, že ví víc než ty.Ty máš žaludek na to žít s někým, kdo tě bude podvádět a lhát o tobě a nebude ti to vadit,
Ne každému to stačí a ne každý by v tom byl spokojený.
hlavně že nosí peníze domů a neřve.
Trošku to ženeš do extrému.
Já Ti rozumím a názorově nejsem nijak proti tomu, co o postoji k nevěře říkáš Ty. Jenom doplňuji, že zakladatelka si žije spokojeně celé roky, pak jí někdo něco nabulíkuje, ona z hrdosti opustí to, co do té doby budovala, podělá vztah synovi, zkomplikuje si všechno možné sobě, a stejně věrného nenajde. Resp., bude s nějakým žít do 55, pak zjistí, že si odskakoval, a co - znova do pronájmu a tak?
Je to prostě těžké. To já nijak nevěru neobhajuji, ani razantní postoj k nevěrníkovi neodsuzuji, je pochopitelný, ale ten následný porozvodový život není zas tak jednoduchý, jako když se rozejdou dva lidi, kteří nemají společní děti nebo dům.
O tom mluvím a před tou naivní představou, jak po rozvodu bude všecko růžové, bych zakladatelku varovala.
@Dája999 píše:
Nebo ve volném vztahu - každý ve svém a navštěvujeme se, protože o dalších dětech to už asi nebude.
Jasně, to ale např. pro mě není synonymum pro vztah.
Vytěžit - prostě se udělat v prostředí, které zná, pro sebe. Chlapovi neposluhovat, víc si hledět svých zájmů atd.
Protože ohledně otázky důvěry: fajn, dlouholetému manželovi věřit přestala, a nějaké nové známosti věřit bude?
Je to všecko hrozně diskutabilní.
Každý má samozřejmě jinou povahu, někdo je víc domácí typ (mně se tak jeví zakladatelka), někdo je do větru, každému vyhovuje něco jiného.
Jen říkám, že pokud je ona usazenější člověk, pochybuji, že jí bude psychicky dobře někde v novém bytě samotné, po zjištění, že těch dalších možných dobrých partnerů - nějak není. Navíc, pokud spolu žili relativně pohodově skoro 2 desítky let, a ona se v novém vztahu zklame, bude jí po manželovi klidně i smutno (odhaduji).
Ale zkusit si to bude muset sama. Třeba tu za 5 let napíše, že je po rozvodu šťastná. ![]()
@botl píše:
Ale měli jsme děti. Dokonce 3 a malý. Předjímáš. Žila jsem v trojúhelníku skoro rok. A lituju toho, měla jsem to utnout dřív.
Ale nelituj, všecko je tak, jak má být. ![]()
A při třech děckách já bych omlátila obšourníkovi litinový hrnec o hlavu, ale pokud by makal, děckám bych kvůli své uražené ješitnosti domov nebrala. Máš to jinak, no. Tak, jenom jestli je dnes líp. Ruku do ohně za nového partnera taky dát nemůžeš. ![]()
@Cimada píše:
Trošku to ženeš do extrému.
Já Ti rozumím a názorově nejsem nijak proti tomu, co o postoji k nevěře říkáš Ty. Jenom doplňuji, že zakladatelka si žije spokojeně celé roky, pak jí někdo něco nabulíkuje, ona z hrdosti opustí to, co do té doby budovala, podělá vztah synovi, zkomplikuje si všechno možné sobě, a stejně věrného nenajde. Resp., bude s nějakým žít do 55, pak zjistí, že si odskakoval, a co - znova do pronájmu a tak?
Je to prostě těžké. To já nijak nevěru neobhajuji, ani razantní postoj k nevěrníkovi neodsuzuji, je pochopitelný, ale ten následný porozvodový život není zas tak jednoduchý, jako když se rozejdou dva lidi, kteří nemají společní děti nebo dům.
O tom mluvím a před tou naivní představou, jak po rozvodu bude všecko růžové, bych zakladatelku varovala.
Nic nikam neženu.
A nikdo jí nic nebulíkoval. Ona tušila, ale nepátrala. Vzkaz, že brání někomu v nejlepším vztahu/lásce, neznamená, že si někde vrznul, ale znamená to, že udržoval paralelní vztah, ve kterém ošklivě o manželce mluvil. Asi těžko milence říkal „mám skvělou ženu, moc hodnou, hezky se o mě stará a miluju jí.“ ![]()
A nevím, co mě pořád upozorňuješ na to, jak je to po rozvodu těžší, když jsou ve vztahu děti. Já ti po několikáté píšu, že to vím moc dobře, že děti jsem měla 3 a malý. A největší mojí chybou bylo, že jsem trojúhelník neutla dřív.
Jen zakladatelka ví, jestli jí stojí za to být s chlapem, co soustavně souloží s jinejma.
Tobě jo. Už jsi to sem napsala několikrát.