Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Cimada píše:
To je moc dobře, to Ti vážně přeju. Jsou ty situace v životě různé, no…
Moje máma taky nedá dopustit na svého porozvodového partnera, ale v tom ji nikdo nechápeme, protože ji podváděl i zbil. Nakonec to po 60ce zabalila a dnes je ráda sama.
Já jsem po rozvodu přes 2 nesnesitelné týpky zakotvila u současného, jsme spolu 6 let, děti už máme dospělé, ale ačkoliv jsem asi dopadla nejlíp, jak jsem mohla, vnitřně mívám někdy pocit, že to pravé přátelství, co bylo s manželem, už prostě s nikým není. My jsme nebyli jedno tělo, ale jedna duše rozhodně ano. A jsme doteď.
Dost věcí mi v nové domácnosti nevyhovuje a není to tím chlapem.
Chápu. Vypadá to, že rozdíl mezi náma je ten, že ty rozchodu s manželem částečně lituješ, kdežto já jsem fakt ráda, že nejsme spolu. To radši sama, než s ním, po tom, co předváděl.
@botl píše:
Chápu. Vypadá to, že rozdíl mezi náma je ten, že ty rozchodu s manželem částečně lituješ, kdežto já jsem fakt ráda, že nejsme spolu. To radši sama, než s ním, po tom, co předváděl.
Ano, já Ti taky rozumím, neboj se. Myslím, že si to dokážu představit,.
No, proto jsem taky předtím psala, že zakladatelka mi připadá, že si žila celkem spokojeně, takže jen tak odhaduji, aby se prostě po rozvodu neměla hůř, no. Stejně si to musí zpracovat ona sama. Já bych tomu na jejím místě dala nějaký čas, pak se uvidí. ![]()
@Cimada píše:
Ano, já Ti taky rozumím, neboj se. Myslím, že si to dokážu představit,.
No, proto jsem taky předtím psala, že zakladatelka mi připadá, že si žila celkem spokojeně, takže jen tak odhaduji, aby se prostě po rozvodu neměla hůř, no. Stejně si to musí zpracovat ona sama. Já bych tomu na jejím místě dala nějaký čas, pak se uvidí.
S chronickým nevěrníkem se, po provalení, žít nedá, leda by ti byl úplně lhostejný.
Zakladatelka prostě nemá dobré řešení, vždycky jí zůstane v ruce černý petr.
@Cimada píše:
Tak vypichuješ jen to nejhorší, ale ono i takový abstinent s dobrým zaměstnáním a dokonce i když může aspoň na začátku jakoby novou partnerku finančně podporovat, může např. vykazovat rysy hysterie a fakt si nemysli, že je to jednoduché.
Já jsem chvíli žila s velmi vysoce postaveným mužem, všecko to bylo v cajku, ale tak strašlivé nenálady, co jsem díky němu řešila, to mě do té doby (do 50) ani nenapadlo, že to tak může existovat. Právě proto, že člověk vnímá jen ty „násilníky, feťáky, alkoholiky - no to vůbec, samozřejmě, s někým takovým prostě normální ženská fakt pořádně ani nezačne).
Ale že např. domluvíš dovolenou pro oba, pak se ráno ve zmatku a nervozitě před odletem "ošklivě podíváš“ a ten chlap hodí kufr na zem a opravdu nechá letadlo odletět, holka zlatá, tak to fakt nevíš, o čem ten život s někým „cizím“ může být.
Další týpek byl taky na první pohled v pohodě, až jsem se např. v sobotu ráno probudila, a on nebyl doma a seděl v nonstopu, protože prostě „nezvládal“, že jsem večer „na to“ neměla náladu. A dokázal vyčítat, že moje děti pomáhají v novém bytě málo. Že relativně slušný člověk a šéf v dobrém zaměstnání Ti u Tvého auta dokáže vyrvat vzteky dveře, to by sis taky v manželství s normálním manželem, byť občas odskakujícím za nějakou dávajkou, nepomyslela.
Kdepak feťák, ještě toho moc neznáš. (a buď ráda).
Zlatý manžel, který se proviní jen tím, že po práci skočí stáhnout kalhoty k jiné, ale mluvit se s ním a spolehnout se na jeho normálnost každodenně dá.
Ať si odskočí, ale musí o tom vědět a respektovat to. Nejhorší na tom je to tahání zas nos. Chápu zakladatelku, že ho nyní vnímá jako jiného člověka.
Mě by neranilo, že si odskočil jinam (taky jsem si odskočila) (i když pararelní vztah už je jiné kafe, to bych nesnesla), ale to, že mě dvacet let tahá za nos. V čem dalším mě ještě tahal za nos? Nemusel v ničem, ale také mohl ve všem.
@AnnieTRoj píše:
Ať si odskočí, ale musí o tom vědět a respektovat to. Nejhorší na tom je to tahání zas nos. Chápu zakladatelku, že ho nyní vnímá jako jiného člověka.
Mě by neranilo, že si odskočil jinam (taky jsem si odskočila) (i když pararelní vztah už je jiné kafe, to bych nesnesla), ale to, že mě dvacet let tahá za nos. V čem dalším mě ještě tahal za nos? Nemusel v ničem, ale také mohl ve všem.
No dobrý, ale pokud teda na nějaké akci nepotkáš toho žvástajícího ožralu, tak se Ti s tím manželem žije třeba dobře. Myslíš, že je O. K. oznámit manželce, že si odskočil? Nevím.
Ty jsi to tomu svému řekla? Já bych to teda neudělala. A vůbec to neznamená, že bych svého manžela nebrala jako životní jedničku, jako svého nejbližšího člověka, jako někoho, koho mám v tom každodenním soužití nejradši a kterého naprosto podporuji.
Asi ne nadarmo existuje přísloví: co oči nevidí, to srdce nebolí.
@AnnieTRoj píše:
Ať si odskočí, ale musí o tom vědět a respektovat to. Nejhorší na tom je to tahání zas nos. Chápu zakladatelku, že ho nyní vnímá jako jiného člověka.
Mě by neranilo, že si odskočil jinam (taky jsem si odskočila) (i když pararelní vztah už je jiné kafe, to bych nesnesla), ale to, že mě dvacet let tahá za nos. V čem dalším mě ještě tahal za nos? Nemusel v ničem, ale také mohl ve všem.
Taky by mě zajímalo, jestli jsi byla tak férová a o tom svém odskočení jsi manželovi řekla. ![]()
@Cimada píše:
No dobrý, ale pokud teda na nějaké akci nepotkáš toho žvástajícího ožralu, tak se Ti s tím manželem žije třeba dobře. Myslíš, že je O. K. oznámit manželce, že si odskočil? Nevím.![]()
Ty jsi to tomu svému řekla? Já bych to teda neudělala. A vůbec to neznamená, že bych svého manžela nebrala jako životní jedničku, jako svého nejbližšího člověka, jako někoho, koho mám v tom každodenním soužití nejradši a kterého naprosto podporuji.
Asi ne nadarmo existuje přísloví: co oči nevidí, to srdce nebolí.
Pokud pro tebe intimní stránka není důležitá tak ano, lze privrit oči a myslet na materiálno.
@Mango_Lassi píše:
Pokud pro tebe intimní stránka není důležitá tak ano, lze privrit oči a myslet na materiálno.
Nemusíme nazývat materiálnem to, že se chlap dobře stará o děcka, že se shodneme na výběru nábytku, že mě podporuje v mých hobby atd. Ne?
@Cimada píše:
Nemusíme nazývat materiálnem to, že se chlap dobře stará o děcka, že se shodneme na výběru nábytku, že mě podporuje v mých hobby atd. Ne?
To je jedno, jak to pojmenuješ, prostě pokud čerpáš ze vztahu jiné výhody, může ti být skutečně jedno, že ty intimnosti provozuje jinde.
Ale myslím si, že moc žen, kterým je to jedno, fakt není. Drtivou většinu to zraňuje
@jege píše:
A víš, že máš vlastně pravdu? Ženská, když chce dítě a klidně se kvůli tomu vyspí s prvním vhodným partnerem, tak ji tikají biologické hodiny. Chlap, když chce podvědomě ošukat co nejvíce partnerek, protože mu tak velí rozmnožovací pud, tak je zvířátko. V podstatě je to ale stejný pud, tak proč u ženské je to ušlechtilá záležitost a u chlapa něco fuj?
Asi proto, že ta ženská to dělá kvůli miminu, chlap si chce jen zashukat a tipuji, že o rozmnožení určitě nestojí.
@Cimada píše:
Jenže je tu velké riziko, že další chlap nebude lepší. Navíc ztratí jistoty, přijde o část majetku, možná bude muset bydlet na ubytovně, jednomu naletí, zjistí, že se s ním žít nedá, druhého taky neodhadne, tak - hlavně aby nezůstala nakonec úplně sama a ještě se jí začne po manželovi stýskat. Žijí spolu dost dlouho na to, aby už na něco byla zvyklá. A máááálokdy najde lepšího. Ten bude mít svoje zlozvyky a návyky, na které si ona bude muset ve svých 50 teprve zvykat.
Něco jiného je totiž v manželství trpět a rozvést se s radostí, a něco jiného je v manželství se mít dobře a rozvodem manžela potrestat za jeho prohřešek. On asi nebude mít po rozvodu problém najít si náhradu, ale ona se už ani zdaleka nemusí mít ani tak dobře, jak se má s ním.
takže je podle tebe stará a má si nechat s*rát na hlavu dalších třeba 20 let, super vyhlídky. ![]()
@robínek píše:
No a jak.se teď cítíš?
no jedno vím jistě, že tolik jako v této diskuzi toho nenamluvila ani moje psychiatričkata se vždy jen zeptala : a jakpak se dneska máme?
konkrétní rada žádná, poslouchala a tupě přikyvovala. V podstatě ani jako žena nevyjádřila svůj názor, možná nemohla
co udělám, nevímdám si čas. Ale vytesat do kamene bych mohla to, jak těžký je s ním žít a vracet se dom, barák není nafukovací, pořád do sebe narážíme, pro mě je těžký i s ním normálně mluvit ohledně provozu domácnosti a je trapný jak se snaží, je směšnej, možná upřímnej, ale furt směšnejjjj
@Cimada píše:
To je moc dobře, to Ti vážně přeju. Jsou ty situace v životě různé, no…
Moje máma taky nedá dopustit na svého porozvodového partnera, ale v tom ji nikdo nechápeme, protože ji podváděl i zbil. Nakonec to po 60ce zabalila a dnes je ráda sama.
Já jsem po rozvodu přes 2 nesnesitelné týpky zakotvila u současného, jsme spolu 6 let, děti už máme dospělé, ale ačkoliv jsem asi dopadla nejlíp, jak jsem mohla, vnitřně mívám někdy pocit, že to pravé přátelství, co bylo s manželem, už prostě s nikým není. My jsme nebyli jedno tělo, ale jedna duše rozhodně ano. A jsme doteď.
Dost věcí mi v nové domácnosti nevyhovuje a není to tím chlapem.
ale nemůžeš svoje špatné skušenosti projektovat do zakladatelky. Ona to může mít zcela jinak a je její věc, jak se s tím popere.
@10Lenuska píše:@robínek píše:
No a jak.se teď cítíš?
no jedno vím jistě, že tolik jako v této diskuzi toho nenamluvila ani moje psychiatričkata se vždy jen zeptala : a jakpak se dneska máme?
konkrétní rada žádná, poslouchala a tupě přikyvovala. V podstatě ani jako žena nevyjádřila svůj názor, možná nemohla
co udělám, nevímdám si čas. Ale vytesat do kamene bych mohla to, jak těžký je s ním žít a vracet se dom, barák není nafukovací, pořád do sebe narážíme, pro mě je těžký i s ním normálně mluvit ohledně provozu domácnosti a je trapný jak se snaží, je směšnej, možná upřímnej, ale furt směšnejjjj
Tak uvidíš. U mě platí, že jakmile něco dosáhne určité hladiny, už se rozhoduju snadno a není cesty zpět. Pak už se tím ani zpětně netrápím, prostě to provedu a hotovo. Přeju Ti, aby ses dlouho netrápila.