Lékaři nepomohli, nevím, jak dál.

Napsat příspěvek
Velikost písma:
3596
1.4.17 19:57

Tak to vezmeme trošku z jiné strany, nenudí se kluk tak trochu? Někteří lidé když nemají co dělat se přehnaně pozorují a psychika ovlivňuje vše. Znám ve svém okolí několik případů kdy se člověk přehnaně bál sám o sebe a vznikl z toho zdravotní problém, jakmile svojí pozornost zaměřil na něco jiného bylo po problémech. A tak se zkus zamyslet zda se příznaky projevují více v klidu když nic nedělá anebo jsou vázány na nějakou činnost či námahu. Lecos se od toho dá odvodit. Pokud se potíže zhoršují námahou je na řadě otázka srdce a jeho funkce, dále ledvin které ovlivňují tlak a nadledvin které ovlivňují produkci hormonů. Další problém mohou být potravinové alergie, například neléčená celiakie ovlivňuje psychiku a to nezanedbatelně. Psychické a různé nespecifické příznaky má velký počet různých onemocnění. Z těch nejběžnějších jsou nedostatek hořčíku, železa, vápníku (mimochodem vyrovnat nedostatek minerálů v krvi není otázkou jednoho měsíce a to že syn magnézium bral nic neznamená pokud jej nebral pravidelně aspoň 3 měsíce v dávce min. 3,5gramu denně na lačno). Pak jsou různé vzácné syndromy a nemoci kdy organismu má nadbytek či nedostatek nějaké látky, kterou neumí správně zpracovat, genetická onemocnění, zkrátka je toho moc. Že kluk vyhrožuje sebevraždou je sice blbé, ale je to mladý člověk který má problémy a spoléhá na rodiče že mu pomůžou a ti nemohou, anebo nevědí jak a on je v koncích, je zoufalý, zlobí se proto a neví jak dál. Neumí si s těmi pocity rady a se svými problémy už vůbec. Musíte mu pomoct vy rodiče, pokud jsou problémy psychické musíte jej naučit situace toto vyvolávající zvládat a pracovat s nimi. To že má syn i Vy takovýto pohled na psychicky nemocné lidi značí to že máte předsudky a stud, to je špatné a rozhodně to není správný příklad pro toho kluka. To je důvod proč nevěří psychologům a myslí si že"kecaní u psychiatra" mu nepomůže. Předsudky vůči psychickým problémům a učení dětí že psychicky nemocní lidi jsou něco míň má za následek to že pokud na dotyčného tyto problémy příjdou, stydí se, nechce se léčit a především nevěří že mu léčba pomůže- věřit je základ úspěšné léčby. Vysvětlete synovi že psychické onemocnění je nemoc jako každá jiná a léčit ji je stejně důležité jako léčit slepé střevo, když se neléčí mže mít stejně fatalní následky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
j-p
11770
1.4.17 19:59

@duhovymedvidek jo určitě je to ono. Psychika a strach. Znám to ze své zkušenosti. :( Ať je brzy fit a je zase zdravý jako předtím. :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
15814
1.4.17 19:59

@duhovymedvidek a lumbální punkci dělali?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3224
1.4.17 20:01

@duhovymedvidek čím více čtu tve přispevky, tím více se přikláním k psychickým problemum… mám takový pocit že by mohl být nestastně zamilovaný a mít z toho regulerní depresi…muže to mit souvislost i s nejakou sexualni disfunkcí třebas…bohužel jsou lidi kteří se nejsou schopni svěřit vubec nikomu a dusí to v sobě… trpěla jsem v 15 letech Anorexii a taky jsem nebyla schopna o tom s nikým mluvit..a naši mi nadávali že jsem lína, nespolehlivá, kradu a já nevím co všechno… a ano měli pravdu ale všechno se dělo právě kvuli té anorexii… ani nyní po 20 letech jsem o tom vubec nikomu neřekla že jsem tím rok trpěla. Bylo to strašný…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:01
@Ditta77 píše:
Soucítím s Vámi :hug: musí to být moc těžké…je tady zmíněno všechno, mně všechny příznaky ukazují na regulerní depresi :,(
Syn je citlivý a zřejmě „nezpracoval“ smrt onoho chlapce…ono pro citlivějšího člověka to může být zátěž, v tomto věku ještě možná hormonální nerovnováha a mozek to nezvládne…mně se stalo v podstatě podobné-zemřely dva sourozenci mojí mamči během třech měsíců, za další měsíc nečekaně manželův bratránek, do toho jsem maturovala, myslela jsem si, že jsem vše v pohodě zvládla, ale za pár měsíců se mi rozjely šílené úzkostné stavy a dostihla mě deprese-což je opravdu strašné, nepřeji to nikomu…Přeji hodně síly a ať se vše v dobré obrátí…a dejte vědět, jak pokračujete :kytka: :hug:

Dam vedet co a jak, protoze jsem hrozne vdecna, kdyz vidim, kolik lidi se mi tu snazi pomoci.Ze to vsem stoji za to, aby si precetli, co prozivame a snazi se poradit.Je dobre vedet, ze v tom nejsme sami. Nikdy bych si nemyslela, ze budu resit takovyto problem.Ze zacatku jsem se o tom bala a stydela mluvit, ale pak jsem pochopila, ze nejsme jedini, kdo ma problemy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:07
@axelina píše:
@duhovymedvidek čím více čtu tve přispevky, tím více se přikláním k psychickým problemum… mám takový pocit že by mohl být nestastně zamilovaný a mít z toho regulerní depresi…muže to mit souvislost i s nejakou sexualni disfunkcí třebas…bohužel jsou lidi kteří se nejsou schopni svěřit vubec nikomu a dusí to v sobě… trpěla jsem v 15 letech Anorexii a taky jsem nebyla schopna o tom s nikým mluvit..a naši mi nadávali že jsem lína, nespolehlivá, kradu a já nevím co všechno… a ano měli pravdu ale všechno se dělo právě kvuli té anorexii… ani nyní po 20 letech jsem o tom vubec nikomu neřekla že jsem tím rok trpěla. Bylo to strašný…

Vim, ze se s nim nejake devce v te dobe, kdy vse zacalo, rozeslo, ale vic k tomu nevim.On vi, ze se muze sverit s jakymkoliv problemem me nebo manzelovi, ale chapu, ze v puberte jsou veci, ktere fakt nechcete rozebirat s rodici. I ja vim, jake to je, kdyz mate problem a nemuzete to nikomu rict. Mluvime spolu, ale obcas mam dojem, ze mi chce neco rict, ale nevi jak.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2480
1.4.17 20:07

@duhovymedvidek

Me to prijde jako ataka panicke uzkosti. Mivaji to sice lide az kolem 30tky, to je nejtypictejsi, ale urcite to muze mit mladi i starsi. Clovek nevi, co se s nim deje. Mel to muj manzel, behal po doktorech a na nic mu neprisli, az to vyslovil jeden vojensky doktor, ktery mel s tim zkusenosti z valky. Spoustec je stres…jakykoli, mohla to byt i smrt spoluzaka, najednou clovek zjisti, ze neni nesmrtelny. Je to jen takovy napad…pripomelo mi to manzelovy stavy.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:08
@sagina píše:
@duhovymedvidek a lumbální punkci dělali?

Nedelali, uvazovali, ale nakonec ho nechtelu trapit

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3224
1.4.17 20:10

@duhovymedvidek a jí normálně? má chut k jidlu? je to tutove psychicka vec…začína puberta, tlak okolí, smrt spoluzaka, je citlivý..asi co nejdříve nasadit nejaka antidepresiva aby si opravdu neco neudelal a až bude stabilizovaný tak postupně nahrazovat leky nějakou činnosti která mu bude činit potěšení,..nejlepe sport asi

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:11
@Ter85 píše:
@duhovymedvidekMe to prijde jako ataka panicke uzkosti. Mivaji to sice lide az kolem 30tky, to je nejtypictejsi, ale urcite to muze mit mladi i starsi. Clovek nevi, co se s nim deje. Mel to muj manzel, behal po doktorech a na nic mu neprisli, az to vyslovil jeden vojensky doktor, ktery mel s tim zkusenosti z valky. Spoustec je stres…jakykoli, mohla to byt i smrt spoluzaka, najednou clovek zjisti, ze neni nesmrtelny. Je to jen takovy napad…pripomelo mi to manzelovy stavy.

Ale trva to uz od 16.prosince, ale je to mozne, on se totiz se smrti do te doby prakticky setkal jen v deviti letech, kdy umrel nas pes.Ja jsem to nesla velice tezce a on to spatne nesl se mnou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:14
@axelina píše:
@duhovymedvidek a jí normálně? má chut k jidlu? je to tutove psychicka vec…začína puberta, tlak okolí, smrt spoluzaka, je citlivý..asi co nejdříve nasadit nejaka antidepresiva aby si opravdu neco neudelal a až bude stabilizovaný tak postupně nahrazovat leky nějakou činnosti která mu bude činit potěšení,..nejlepe sport asi

Ji, ale musim varit co ma rad a kupovat co ma rad. Dokonce si koupil cinky a stroj na posilovani bricha a cvici, kdyz se na to citi. Zacali jsme spolu i behat, ja dokonce zvladla ubehnout pres tri km v kuse, jen aby videl, ze je to o vuli, ale za ctyry dny to vzdal.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:16
@j-p píše:
@duhovymedvidek jo určitě je to ono. Psychika a strach. Znám to ze své zkušenosti. :( Ať je brzy fit a je zase zdravý jako předtím. :mavam:

Doufam a moc dekuji.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
3224
1.4.17 20:18

@duhovymedvidek ..no jasne…tak jeste navíc rozchod s holkou… hele nekoho to fakt muže sebrat na strašně dlouho a i když ty si myslíš že „Ti všechno muže říct“…on nemuže..stejne jako ja jsem nemohla…kolikrát si mě máma posadila a takový ty řeči „jsem tvoje máma mužeš mi přece říct vsechno“…v mých očích to byly blbý kecy a chtěla jsem jen at mi daj všichni pokoj, neměla jsem žadnou chut do života, v noci jsem nespala, ve den usinala ve škole… u mě to bylo nejspíš zpusobene stresem doma…naši se neskutečně hadali, řešili všechny problemy přes nás - deti a když v tom člověk žije několik let je to strašný… k psychiatrovi mě dostala kamaradka až v 17 letech.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1.4.17 20:32
@Big boss píše:
Tak to vezmeme trošku z jiné strany, nenudí se kluk tak trochu? Někteří lidé když nemají co dělat se přehnaně pozorují a psychika ovlivňuje vše. Znám ve svém okolí několik případů kdy se člověk přehnaně bál sám o sebe a vznikl z toho zdravotní problém, jakmile svojí pozornost zaměřil na něco jiného bylo po problémech. A tak se zkus zamyslet zda se příznaky projevují více v klidu když nic nedělá anebo jsou vázány na nějakou činnost či námahu. Lecos se od toho dá odvodit. Pokud se potíže zhoršují námahou je na řadě otázka srdce a jeho funkce, dále ledvin které ovlivňují tlak a nadledvin které ovlivňují produkci hormonů. Další problém mohou být potravinové alergie, například neléčená celiakie ovlivňuje psychiku a to nezanedbatelně. Psychické a různé nespecifické příznaky má velký počet různých onemocnění. Z těch nejběžnějších jsou nedostatek hořčíku, železa, vápníku (mimochodem vyrovnat nedostatek minerálů v krvi není otázkou jednoho měsíce a to že syn magnézium bral nic neznamená pokud jej nebral pravidelně aspoň 3 měsíce v dávce min. 3,5gramu denně na lačno). Pak jsou různé vzácné syndromy a nemoci kdy organismu má nadbytek či nedostatek nějaké látky, kterou neumí správně zpracovat, genetická onemocnění, zkrátka je toho moc. Že kluk vyhrožuje sebevraždou je sice blbé, ale je to mladý člověk který má problémy a spoléhá na rodiče že mu pomůžou a ti nemohou, anebo nevědí jak a on je v koncích, je zoufalý, zlobí se proto a neví jak dál. Neumí si s těmi pocity rady a se svými problémy už vůbec. Musíte mu pomoct vy rodiče, pokud jsou problémy psychické musíte jej naučit situace toto vyvolávající zvládat a pracovat s nimi. To že má syn i Vy takovýto pohled na psychicky nemocné lidi značí to že máte předsudky a stud, to je špatné a rozhodně to není správný příklad pro toho kluka. To je důvod proč nevěří psychologům a myslí si že"kecaní u psychiatra" mu nepomůže. Předsudky vůči psychickým problémům a učení dětí že psychicky nemocní lidi jsou něco míň má za následek to že pokud na dotyčného tyto problémy příjdou, stydí se, nechce se léčit a především nevěří že mu léčba pomůže- věřit je základ úspěšné léčby. Vysvětlete synovi že psychické onemocnění je nemoc jako každá jiná a léčit ji je stejně důležité jako léčit slepé střevo, když se neléčí mže mít stejně fatalní následky.

Ano, priznavam, ze predsudky jsem mela, ale kdyz byl syn u psycholozky, tak ta ma cekarnu spolecnou s psychiatrii. Cekala jsem tam na syna vic nez dve hodiny a byla jsem hodne prekvapena, kolik lidi tam za tu dobu proslo a bylo to napohled velmi siroke spektrum. Pochopila jsem, ze je hloupost si myslet, ze je to neco spatneho, za co by se mel clovek stydet. Synovi jsem o svem nazoru nerikala, naopak manzel ho stale utvrzoval v tom, ze je to lekar jako kazdy jiny a musi jit tam, kde mu pomuzou. Vysvetlujeme mu, ze psychiatrie je beh na dlouhou trat a trva nez se najdou spravne leky a nez zaberou.Ano je mozne, ze se trochu i nudi, bydlime na velmi male vesnici a sice tu ma kamarady, ale malo, je tu hodne malych deti, ne dospivajicich. A skola tu neni, spoluzaci bydli jinde.Pres vikend jsou v kontaktu pres telefon a soc.site,kdykoliv chce, zavezeme ho do mesta.Ale na noc wifi vypiname, a to se pak hodne zlobi, ze mu delame naschvaly.Pres tyden v 21h a o vikendu kolem22.30 h.Ale je pravda, ze moc povyrazeni tu nema. Obcas jedeme na bazen, motokary nebo vylet, ale z financnich duvodu to nejde kazdy vikend.Pak se zlobi, ze sedime doma.Ale od te doby, co se citi spatne, s nami nikam nechce chodit s tim, ze mu neni dobre.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
j-p
11770
1.4.17 20:34

@duhovymedvidek :mavam: :hug: určitě se to spraví. Dejte vědět jak pokracujete. Držím pesti.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Poradna gynekologa

Ikona - Jiří Škultéty

MUDr. Jiří Škultéty