Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
lítost, strach u 4 leté holčičky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
19.11.09 20:33
lítost, strach u 4 leté holčičky
Ahojík,
chtěla bych se Vás zeptat. Moje 4 letá dcerka je teď dost lítostivá a i má „strach“. Večer když má jít spát tak neustále slýcháme já se tam budu bát, jsem tam sama, nikdo tam semnou není. A vymyslí hromadu činnosti jen aby tam nemusela být, takže se jde desetkrát vyčůrat, několikrát napít, musí nám říci důležité věci atd… Já už si s ní nevím rady. Jako kdybych něco dělala špatně. Nemáte někdo zkušenost?? Jak na to?? Poradíte?? Díky Petra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.11.09 20:44
Ahoj mamulinko,
tak doufám že někdo poradí 
Jsme na tom podobně,jeden den je to dobrý a pak třeba týden denodenně strach,sama,čůrání,pití,hlad a spousta dalšího 
Tak se přidávám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.09 21:33
My jsme měli naprosto stejný problém - před spaním hlad, čůrání, pití, zase čůrání a tak pořád dokola.
Vyřešili jsme to tak, že dceru uložíme, chvilku si povídáme - ne víc než 5min. a při odchodu z pokojíku řekneme pár námětů na přemýšení (třeba co se bude dělat zítra,nebo co jsme pěkného prožili dnes, zkrátka něco pozitivního). A ujistíme ji, že se na ni za chilinku přijdeme podívat,jak se jí hezky spinká. To taky dodržíme, po 5min. se přijdu já nebo manžel podívat- pohladíme a řekneme dobrou noc s tím, že za chvilku přijde zase ten druhý … takhle se vystřídáme klidně 5×-6× než usne. Intervaly prodlužujeme podle rozpoložení dcery. Jo a ještě necháváme na chodbě svítit.
Osvědčilo se nám to hned na poprvé a od té doby dcera nemá problém v pokojíku sama usínat. Teď většinou už při druhé kontrole v polospánku říká dobrou a za 10min.zhasínáme na chodbě , protože už chrupe jak dudek!
Tak hodně štěstí, myslím, že nejmíň za pokus to stojí.
U nás to zafungovalo na 100% 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.09 21:39
U nas je to dvouletak a boji se meluziny, kdyz mu fouka vitr do okna. Zabira prichazet po malych casovych intervalech (jako u June) a jeste plysak, co ho „ochrani“ plus teda posloucha pisnicky z CDcka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.09 22:51
Já u ní zkoušela sedět. Necháváme svítit v obýváku protože je hned vedle v pokoje kde většinou jsme protože jinde ani být nemůžeme. Ví o nás vidím jí přímo do postýlky z gauče a i ona na mě. I když u ní sedím nebo za ní jdu tak nějak to na ní nezabírá.
Plyšáka si bere, pohádku pouštím. A než jde spát pohádku i čtu.
Je zvláštní, že tato situace je tak dvě měsíce zpětně. Dřív to ta nebylo. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.09 23:36
Tak našeho Matyho to bere asi 14 dní.nevim proč,moc nemluví,takže mi nemůže říct co ho trápí,ale prostě řekne bubu(bubák přitom ho nikdy nestrašim ale třeba co nezná jako čert v pohádce,ošklivá paní atd řekne že je to bubu) a vyžaduje abych s ním byla v pokoji než usne.Já jsem měká takže s ním ležím v postely dokuc neusne 
(spí se mnou celou noc,ale já chodim spát až po 1 hodině)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.09 07:51
Ahoj holky,
to jsem nenapsala u nás svítí noční lampička přímo v pokojíčku,čteme pohádku na dobrou noc a pak se pouští cd s pohádkou,jdu tam pokud ji slyším že nespí pohladím a dám letmou pusinu a popřeju dobrou.
Zkusím ale slíbit že za chvilinku přijdu a zkusím jak říká June,přijít a za chvilku třeba znovu snad to zabere!
Díky!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.11.09 12:12
mamulinka píše:
Já u ní zkoušela sedět. Necháváme svítit v obýváku protože je hned vedle v pokoje kde většinou jsme protože jinde ani být nemůžeme. Ví o nás vidím jí přímo do postýlky z gauče a i ona na mě. I když u ní sedím nebo za ní jdu tak nějak to na ní nezabírá.Plyšáka si bere, pohádku pouštím. A než jde spát pohádku i čtu.
Je zvláštní, že tato situace je tak dvě měsíce zpětně. Dřív to ta nebylo.
Mamu - v tomto případě bych to nelámala přes koleno, děti si procházejí různými stadii a řekla bych, že ji to po čase přejde. Asi bych jí vyhověla (třeba na 1 měsíc) a počkala u ní, než usne a pak zase zkoušela na chvíli odejít,jestli to snese.
Může to pro ni být opravdu skličující, ta úzkost, že od ní maminka odchází … dopřála bych jí tu jistotu, že je tu maminka pro ni. Možná až zjistí, že má,to co jí chybí, nebude už tak ustrašená a snadněji si zvykne usínat sama. 
Přeji pevné nervy! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
rozmary
24.8.10 22:11
ahoj,tak my jsme na tom podobně,malé je 5,taky má každý večer spoustu výmluv a strachování a to teď přes léto chodí spát opravdu dlouho,snažím se jí nechávat co nejdýl venku,aby se utahala,ale…Nejhorší je,že si tenhle stav přesouvá i k babičkám 
,strašně se k nim těší,jak tam bude chrupat až vyžene myši ze sklepa a jakmile se převleče do košilky,babičky žhavěj telefony,ať si pro ní příjdem,protože řve jak blázen (je v pláči velice vytrvalá a má pořádnej jedák) ,takže máme vyhulíno,trvá to asi rok,tak doufám že to přejde,protože má hrozně ráda společnost a moc se těší na tábor,ale to spaní je bna pytel 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
