Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak jasně že je to normální, ty jsi s ním pořád, vychováváš víc, tatínek je vzácnější, je na to hraní.
U nás je to to samé a co teprve když přijde babička s dědou a dělají všivákoviny, to ani neví, že nějaká maminka je.
Jak je synek stary? Mne teda spis prijde, ze tak prosi o jeho pozornost…
Je mu 7 let. Tak on se mu právě věnuje dost ale právě že díky tomu že ho dost poňoukám, ale to ten kluk nevidí :/
Víš, co je právě ta „chyba“? Že „dělám úplně vše, věnuji se klukovi na 200%, já s ním v noci jezdím na pohotovost, já se o něj starám v nemoci, já se v noci probudím a jdu se s ním napít a vyčůrat protože se bojí sám, já mu čtu před spaním a bla bla bla“. Jasně, že pak je vyndanej z táty, když přijde z práce a má na něj chvilku času
Je to úplně normální, žádané období. Věř mi, že až začneš chodit do práce, budeš úplně stejně žádaná jako tatínek teď ![]()
Aha, teď čtu, že mu je sedm. A ty chodíš do práce, nebo máte doma ještě nějaké mladší dítě? A proč tedy jeho tatínka „poňoukáš“, aby si s ním hrál?
Já bych byla šťastná - tedy za sebe - dítě, které nevolá po mamince, je to nejšťastnější dítě na světě, protože to znamená, že maminka tu pro něj vždycky je a bude - tj. nepotřebuje se ujišťovat o její přítomnosti. Druhá věc je, že pokud pořád volá po tátovi, tak to znamená, že mu prostě chybí a tatínek by měl trochu přehodnotit svůj život.
Protože manžel má hodně težkou práci a já v ní prakticky jen sedím a píšu si třeba ted s vámi
takže beru domácí práci na sebe. Co se týče kluka… to je takové složitější. manžel sám měl rodiče na hov** takže se spoustu věcí učí a tím že je mu 50, je víc unavený než kdyby mu bylo 30let nikdy nezažil takovouhle rodinu takže je to prostě težší, mě to nikdy nevadilo a nevadí mi to miluju je oba víc než cokoli ale občas mě proště zamrzí to že cítím že má raději tátu. Je to moje první a jediné dítě takže ani netuším zda je to tak v pořádku
@Akivasha Děkuji, přesně to se snažím v synovi vzvudit. Jinak manžel s ním tráví taky hodně času ale jinak a to se mu asi právě víc líbí…máma vychovává a stará se a táta je prostě na hraní i když taky vychováná ale přísněji. Máma je ta hodná.
Ale když si sáhnu do svědomí tak musím uznat že mě pořád zlatí… neříká mi mami říká mi zlatíčko, teda když jsme sami
jinak jsem MAMÍ nebo MAMINA ![]()
@Anonymní píše:
Protože manžel má hodně težkou práci a já v ní prakticky jen sedím a píšu si třeba ted s vámitakže beru domácí práci na sebe. Co se týče kluka… to je takové složitější. manžel sám měl rodiče na hov** takže se spoustu věcí učí a tím že je mu 50, je víc unavený než kdyby mu bylo 30let nikdy nezažil takovouhle rodinu takže je to prostě težší, mě to nikdy nevadilo a nevadí mi to miluju je oba víc než cokoli ale občas mě proště zamrzí to že cítím že má raději tátu. Je to moje první a jediné dítě takže ani netuším zda je to tak v pořádku
Nemyslím si, ze by tátu měl víc rád. Určitě vás miluje stejně, neboj. To, že pořád běhá za tátou neznamená, že nemá rád tebe. Neříkej, že k tobě se nikdy nepřitulí a nedá ti pusu.
@Ice79 píše:
Nemyslím si, ze by tátu měl víc rád. Určitě vás miluje stejně, neboj. To, že pořád běhá za tátou neznamená, že nemá rád tebe. Neříkej, že k tobě se nikdy nepřitulí a nedá ti pusu.
To rozhodně ne, rád mě má to vím a moc ale nějak mě napadá že toho tátu asi víc. Jsem ráda že jste mě ujistili že jsem jenom blbka a hrotím kraviny
Moc Vám děkuji
Je to normální, kluk vyhledává mužský vzor- vidím to i u svého 2 letého syna. Tatínek je vzácnější, tak o něm víc mluví, chce s ním víc být. Určitě má rád i maminku, tu nic nenahradí když mu není dobře nebo se chce jen pomazlit ![]()
Takže normální jako vždy…ženská všechno oddře a chlap slízne smetanu… ![]()
U naanás to samy, akorat je to skoro 5letá holka
Táta, táta, kde je a kdy prijde, chci zavolat tátovi..
Ale jak je nejakej problem, napr ma hlad nebo chce sklenici vody tak už je to MÁMA ![]()
Mám takový dojem že náš syn, má raději tatínka…pořád táta tohle, táta tamto, vždycky má pravdu táta, pořád stojí za tátou, přitom já jsem ta která se stará dnem i nocí. Dokonce tatínka potichu poňoukám aby si s ním šel hrát. Syn na něj mluví a on nereaguje protože je hluchý
tak říkám HALOOO SLYŠÍM HO? ON NA TEBE MLUVÍ… Doma dělám úplně vše, věnuji se klukovi na 200%, já s ním v noci jezdím na pohotovost, já se o něj starám v nemoci, já se v noci probudím a jdu se s ním napít a vyčůrat protože se bojí sám, já mu čtu před spaním a bla bla bla…dokonce zajišťuji i to aby se tatínek o něj zajímal více než by chtěl a tak aby to syn nevěděl aby mu to nebylo líto a on pořád TÁTA, TÁTA, TÁTA,… a všechno držím v sobě a nemůžu to nikomu říct a fakt je mi to líto a zajímalo by mě jestli je to normální. Nebo spíš potřebuju slyšet že je to normální, že je to období a že ho to přejde…protože mě to fakt i štve…beze me by snad nechodil ani na žádné kroužky které tak miluje, kdo by se s ním učil… no však to znáte…prostě mámy jsou nepřekonatelné 