Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Mám doma hypochondra?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.1.20 09:46
@Anonymní píše:
Ahoj, po dlouhé rozvaze zakládám téma. Mám pocit, že je můj muž hypochondr, jednak mě to rozčiluje, jednak mám o něj obavu. A teď nemyslím to, jak chlap „umírá na rýmičku“. Když ho sužuje nějaká nemoc, tak u mě najde podporu i politování.Jenže poslední dobou si pořád stěžuje na nějaké bolesti a už ho ani neberu vážně. Např. tuhle ho bolí noha, pořád si pomačkává stehno, že teď to bolí nejvíc, za dva dny už o ní neví, ale stěžuje si, jak nemohl spát, že ho hrozně bolelo rameno. Víc už si nestěžoval, když jsem se za pár dní o tom zmínila, tak „Když s rukou takhle hýbu, tak to vlastně bolí pořád.“. Tuhle po obědě pronesl, že ho z toho kousání bolí čelist.
A to je pořád něco, nějaká ukrutná bolístka, o které mluví jeden až tři dny, potom se najde jiná a na tu původní asi zapomene. Takhle je to pár měsíců, jedna bolest střídá druhou a já už ani nevím, jak na ty jeho stížnosti reagovat. Mám tisíc chutí protočit panenky, ale radši se na něj usměju/ušklíbnu a kolikrát nijak nekomentuju. Je tohle případ hypochondra? Nemyslím si, že by si nemoc vymýšlel, aby ho každý litoval, ale mohou být cestující bolesti psychického rázu? A co s ním?
Ještě dodám, že je mu 40, sice není extra starý, ale taky už není nejmladší a říkám si, že se stářím přichází různé bolesti pohybového aparátu. Když si představím naše rodiče, co se ztěžka rozhýbávají ze sedu, z lehu a kdyby si pokaždé měli stěžovat, tak jeden druhého zastřelí. A ten můj by stoprocentně pokaždé skuhral.
Zeptala bych se ho jestli to nechce pofoukat 
a pohladila bych ho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.20 09:50
Nadměrné obavy o zdraví, nebo jakékoliv jiné nadměrné obavy jsou jen cesta, jak se projevuje obecně vyšší hladina úzkosti.
Cestou jak to ošetřit není dotyčného zkusit přesvědčovat, že je 100% zdravý, popřípadě omezovat jeho vyjádřené obavy tím že ho za to člověk sjede, protože tím může o fous snížit frekvenci stěžování si na to jak určitě brzo umře, ale v tom člověku to jen zvýší úzkost, že ani jeho nejbližíš - tedy partnerka ho neakceptuje.
Cílem by mělo být nějak dotyčnému napomoci, že jádro pudla je v tom, že prostě je zaplavený úzkostí a že namísto hledání kde se vzala, jak funguje a jak ji dostat pod kontrolu řeší to, co mu úzkost našeptává - tedy že je nemocný a brzo velmi bolestivě umře.
Hlavní kořen takových úzkostí bývá částečně v dědičnosti, ale primárně v tom, jak rodiče tvého muže ne-naučili pracovat z úzkostí a případně nakolik mu ještě nandali dostatečnou dávku neurotizace.
A pokud člověk dělá to, co mu říká úzkost - tedy řeší onen obsah co mu cpe do mozku, tak tím úzkost krmí.
Někde zkus sehnat tuhle knihu (vypadá to, že bude třeba zajít do knihovny) - je praktická, racionální a z člověk co je zaplavený úzkostí nedělá debila - mohla by vám obou pomoci porozumět tomu co se děje.
https://www.kosmas.cz/…vy-o-zdravi/
Jinak to co úzkost mírní není nucení k výkonu a síle a efektivnitě, ale přijetí i se slabostmi, strachy a chybami. Což ostatně víceméně budeš i ty chtít od svého muže, ne? Aby tě bral takovou jaká jsi, ne jen takovou, jakou by tě chtěl mít.
Příspěvek upraven 29.01.20 v 09:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.20 09:51
Ten můj je to samý a to je mu 27. U nej je ale horší že než mě poznal furt běhal pro antibiotika, respektive vždy si je nechal dát, takže imunita nulová. Až já mu ukázala jak se léčit i jinak a najednou ani rak často nemocný není. Ale pořád záda, nohy, tamhle ho píchne… chápu jak ti je, radu bych potřebovala sama 
- Citovat
- Upravit
29.1.20 09:53
No, nevím, jakou má Váš muž povahu, zda je lenoch nebo aktivní člověk. Z mé skutečnosti například vím, že když mě často něco poboliva lo, ať to byly klouby, svaly, kosti i čelist dokonce, tak to trvalo pár dní a začalo to jinde. No, poté se přidaly další příznaky a měla jsem toxokaru jak vysitou, boreliózu v časně fázi a mírně i plicní chlamydie. Dále mi zjistili vysoké ASLO, to mám doteď, to měří streptokovou infekci někde v těle. Měla jsem toho tolik, že se divím, že jsem na tom nebyla stokrát hůř. Ale mohu Vám říct, že to trvalo rok než mě pořádně proklepli a v rodině už jsem po nejakem čase také neměla oporu, vlastně v nikom. A uvažovala i o tom nejhorším… Aby si zašel na testy, za to nic nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.20 09:54
Mně taky každou chvilku bolí něco. Tu si prelezim krk, tu nakopnu prst, jindy se špatně vyspím a bolí mě záda, o něco se prastim, skočí na me dítě… to je pořád něco. My si to s manželé normálně hlásíme, vždy se pobavime nad neschopnosti toho druhého, nebo si děláme legraci typu „Jo, ty starnes, tak co bys chtěla“… pokuds každou tou bolesti nelita k lékaři nebo nechce, abys ho obskakovala, nevykupuje lékárny apod, tak bych to asi neřešila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.20 09:57
Jo znám od příbuzné, pokaždý když začne tak řeknu super jedeme do nemocnice, jdeme balit věci pár dní tam určitě budete a následuje zázračné uzdravení, pak to dělá ještě obráceně s nějakou blbostí jako že má rýmu vyžaduje odvoz do nemocnice že si jí tam určitě nechají a brečí, na to odpovídám že nenechají že s takovýma kra, vi, nama tam nenechávají a opět následuje zázračné uzdravení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.20 10:11
Možná bych se optala, jestli ho něco netrápí, třeba v práci, v rodině atak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.20 10:22
Můj chlap si takhle dlouho stěžoval na jednu věc. On teda jen na jednu. Tak jsem asi po půl roce řekla, že to poslouchat nebudu, ať si zajde k doktorovi a do té doby nechci nic slyšet. No dokopal se, problém se našel a začal řešit.
Zkusila bych po dobrém, ať jde k lékaři a když na to nebude slyšet, tak jak já. Dokud si nezajdeš k doktorovi, tak mě tvoje bolístky nezajímají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.20 10:24
Mám chlapa to samé (taky už mu čtyřicet bylo)tu ho bolí zuby, tu migréna, jindy rameno, jindy svaly, nebo kotník co měl operovaný když ho pošlu k doktorovi tak nejde a tak mu vždycky povím jaká je to chudinka a jdu si po svým 
až mu opravdu něco bude půjde k doktorovi je dospělej však on si poradí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.20 10:37
Všechny příspěvky mi právě mluví u duše, tedy od pocitu, že je jen fňukna až k tomu, co když v těle fakt něco má. Ale jak ta bolest cestuje, tak jsem spíš sázela na tu psychiku. Přitom doma máme relativně pohodu, v práci nezažívá žádný teror ani jinde. K doktorovi asi jen tak nepůjde, už jednou jsem ho tam poslala a on uznal, že co by mu řekl? Že ho každou chvíli bolí něco jiného?
- Citovat
- Upravit
29.1.20 11:48
Mám jednoho takového známého. Jeho paní obdivuji, že to vydrží poslouchat. Až na to že ten její je starší, kolem 53 a na netu si vždy najde k jaké nemoci by to mohlo být, naposledy si myslel že má rakovinu tlustého střeva, ale k dr nikdy nejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, po dlouhé rozvaze zakládám téma. Mám pocit, že je můj muž hypochondr, jednak mě to rozčiluje, jednak mám o něj obavu. A teď nemyslím to, jak chlap „umírá na rýmičku“. Když ho sužuje nějaká nemoc, tak u mě najde podporu i politování.
Jenže poslední dobou si pořád stěžuje na nějaké bolesti a už ho ani neberu vážně. Např. tuhle ho bolí noha, pořád si pomačkává stehno, že teď to bolí nejvíc, za dva dny už o ní neví, ale stěžuje si, jak nemohl spát, že ho hrozně bolelo rameno. Víc už si nestěžoval, když jsem se za pár dní o tom zmínila, tak „Když s rukou takhle hýbu, tak to vlastně bolí pořád.“. Tuhle po obědě pronesl, že ho z toho kousání bolí čelist. 
A to je pořád něco, nějaká ukrutná bolístka, o které mluví jeden až tři dny, potom se najde jiná a na tu původní asi zapomene. Takhle je to pár měsíců, jedna bolest střídá druhou a já už ani nevím, jak na ty jeho stížnosti reagovat. Mám tisíc chutí protočit panenky, ale radši se na něj usměju/ušklíbnu a kolikrát nijak nekomentuju. Je tohle případ hypochondra? Nemyslím si, že by si nemoc vymýšlel, aby ho každý litoval, ale mohou být cestující bolesti psychického rázu? A co s ním?
Ještě dodám, že je mu 40, sice není extra starý, ale taky už není nejmladší a říkám si, že se stářím přichází různé bolesti pohybového aparátu. Když si představím naše rodiče, co se ztěžka rozhýbávají ze sedu, z lehu a kdyby si pokaždé měli stěžovat, tak jeden druhého zastřelí. A ten můj by stoprocentně pokaždé skuhral.