Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám odejít z domova?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymni
20.6.09 11:14
Ahoj,musí to být hodně těžké,měla jsem něco podobného…
Důležité je to,jestli ho máš ještě ráda a jestli ti takový vztah stojí za to.
Rozhodně se mu dneska ani zítra než přijede neozývej,at si nemyslí,že je pán tvorstva a všichni se z něho po:,–(íte na zadek.
Ty chceš chlapa co kašle na tebe a dětí si vůbec nevšímá?K čemu ti v tom případě je?
Je to sobec,který myslí akorát na sebe.Zkus mu zítra říct,že už toho máš plný zuby,že odejdeš…jestli mu to bude jedno,není co řešit.
Budeš mít od něho výživné,tím pádem si můžeš vyřídit různé peněžní podpory,třeba na bydlení,není toho moc,ale vyžít se s tím dá.
Tak držím pěsti,aby se manžel trošku probral a pevné nervy 
- Citovat
- Upravit
20.6.09 11:48
Tak nevím, co bych v tu chvíli dělala, ale je strašná škoda, žes nezareagovala, když ti oznámil, že jde pryč. I kdyby z toho měla být hádka, pláč. Nakonec byste si třeba i promluvili.
Opravdu nevím, jak poradit. Jestli jet k rodičům. Těžko radit.
Tak ještě nemusí být tak zle. Máte krizi a mám pocit, že teď je jich víc.
Prostě jste oba naštvaný a kupí se to a kupí. Jak se dřív věnoval prvnímu dítku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
20.6.09 12:37
Když byla malá ještě miminko, tak se jí věnoval, hrál si s ní. Teď když je už větší, tak si jí vůbec nevšímá, nepohraje si s ní, nepomazlí ji. Druhého dítěte si moc nevšímá už od narození. Mrzí mě to, že se okrádá o tak krásné chvíle dokud jsou ještě malé.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
20.6.09 12:59
Ahoj.
Je to těžká situace, být tebou, domluvím se s tvou matkou nebo sestrou, vezmu děti a okamžitě odejdu - třeba jenom na týden nebo na pár dní. A to hned - než se manžel vrátí z toho „pryč“. Třeba by ho prázdný byt konečně praštil do nosu a on by byl ten kdo volá, píše SMS, prosí… A pokud ne, určitě by to byl aspoň impuls si promluvit a případně nalézt řešení - co třeba manželská poradna?
Přeji hodně štěstí
Gábina +Ríša(5r.) + Vendulka (2,5r)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.09 13:07
Ahoj,
secsekramensky těžká situace, poradila bych to co gabrinka…
Kristýna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.09 13:11
Takže k čemu je ti vlastně takovej chlap? To, že mužskej může po nějaký době ztrácet zájem o manželku, bych ještě pochopila, ale to, že nejeví zájem o děti, to teda ne. Je mi líto vaší dcery, myslím si, že ve 4 letech už chápe, co se kolem ní děje. A to, co ti provedl dneska ráno, mi už zavání psychickým násilím. Myslím si, že ví moc dobře, co to s tebou udělá, navíc když máte 3měs. mimčo, tak co ti zbývá, že jo. Pokud můžeš, tak se se svýma dětma sbal a odjeď aspoň na víkend třeba k vašim, aby ses doma nedeptala a nenaháněla ho po telefonu. A až se objeví, tak si s ním zkus promluvit, jak to teda vidí s tebou a hlavně s dětma, protože takovýhle soužití mi přijde o ničem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.09 13:22
Ahoj,
souhlasím s Gabrinkou. Zbalila bych se už dneska a odjela k rodičům. Pokud tě bude hledat, tak bude jasný, že mu na tobě ještě záleží, ale pokud by mu to bylo jedno a ani se ti nesnažil zavolat, nic, tak bych to považovala za vyřešený. Jela bych si za ním bez dětí promluvit a podle reakcí už uvidíš, jestli bude mít strach, že o tebe přijde nebo mu to bude úplně jedno. Je to možná zbytečně radikální řešení, ale proč s ním zůstávat, když víš, že si doma vlastně nevítaná a děti ho nezajímaj?
Nedávno jsem podobnou krizi taky měla doma, snažila jsem se s manželem promluvit a říct mu, co mě trápí a když to nemělo žádnou odezvu, řekla jsem, že se prostě s malou odstěhuju a bude to vyřešený. Viděl, že to myslím vážně(a to jsem taky myslela) a asi nad tím začal uvažovat a začal se omlouvat a naštěstí své chování změnil. Teď jen doufám, že mu to vydrží.
Tak ti držím pěsti, aby to dobře dopadlo a dej vědět, jak ses rozhodla.
Luluška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.09 13:41
ahojky .............já bych se také zbalila a jela k rodičům. Za prvé si trochu odpočineš, rodiče ti pomůžou s prckama a za druhé bude to šok pro tvého manžela. Ten to totiž vůbec nebude čekat. A Vašim nemusíš zatim nic řikat, normální návštěva, protože si potřebuješ odpočinout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.09 15:30
Tak to co pises, je fakt husty, neumim si takove chovani predstavit, zvlast kdyz mate male mimi. V:,–(ila bych se, ze za tim klidne muze byt jina zenska. Treba je chlap zbabely a nevi, jak ti to rict, tak se chova hnusne, abys od nej sama odesla a vyresila to za nej. No mozna je to blbost, ale mi to teda tak nerealne nepripada.
Urcite bych odesla k Vasim a pockala na reakci. A jak dlouho to jeho chovani trva, je to uz dyl nebo jen kratce? Kazdopadne preju, at se ti to podari vyresit, hlavne ke sve vlastni spokojenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
20.6.09 15:47
Ahojky, úplně přesně jako u nás =( trvalo to tak rok. Řekni mu, že to má s tou druhou ukončit, třeba mu dej i lhůtu do kdy, jinak ať jde ON. Žádné odcházení, proč by ses měla, navíc se dvěma dětmi, omezovat. Když bude chtít odejít, stále ti patří polovina jeho příjmů, musí tě prostě i přesto zabezpečit.
Jen žádné hádky… chce to nějak asertivně.
- Citovat
- Upravit
20.6.09 21:27
Já bych tě hlavně chtěla politovat, úplně vidím, jak tam bulíš nad tím malým miminem s vidinou rozvrácenýho manželství, mála peněz. Musím říct, že se chlapi fakt dokážou chovat jak voli. Nevím, jaké máš vztahy s rodiči, ale jestli dobré, tak bych poradila se svěřit a věřím, že ti pomůžou. Možná má tvůj muž jen takové to období, co někdy chlapi mívaj, že jim jakoby všechno uteklo a takhle žít nechtějí, ale když bude sám, třeba zjistí, že takhle žít nechce taky a že mu chybíte. Takže bych radila asi taky odejít. A jít k psychologovi, ono se to nezdá, ale dokážou podržet, dají ti návod, co dělat, tvoje situace není zas tak vzácná, bohužel. Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
20.6.09 23:33
Ahojky, taky to znám… Nejsem vědma, ale myslím, že důvod chování i náhlého odchodu je nasnadě. Život mě přesvědčil, že jediné, co může chlapa utrhnout od jiné ženské je když ho „zatáhneš po křídle“. Ale pořádně, aby to s ním pěkně praštilo o zem. Žádne otázky, pláč, smutný oči - prdlajs. Sbal mu kufr a postav mu ho před dveře. A dej ho na nějakou dobu k ledu. Pak si teprv můžeš rozmyslet, jestli ho fakt chceš zpátky. Přijde pár k smrti zoufalých dnů a ještě horších nocí, ale za nějaký týden zjistíš, že je vlastně možné žít i bez něj.
Jenže tahle rada má jednu zá:,–(ní chybu, těžko se to realizuje s mimčem a ještě takhle malým (když zrovna nebulíš pro ztrátu toho úžasného manžela, tak bulíš při pohledu na to nebohé mimčo, které bude bez táty). Jenže když to zvládneš, tak časem zjistíš, že všichni - Ty i děti můžete potkat někoho, kdo dá Vašemu životu nový a mnohem krásnější smysl.
Každopádně jedna rada na závěr - řeš to rychle, děti (a to i tříměsiční mimča) jsou hrozně vnímavé. Může je to poznamenat na moc dlouhou dobu.
Buď statečná a nelítostná a pamatuj, že to je jediný lék na chlapskou nevěru. Držím Ti palce. Lucka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
20.6.09 23:45
Ale ono je stejně úplně jedno, jestli odejdeš k rodičům nebo ne, jestli ho necháš odejít bez řečí nebo ztropíš scénu … jestli mu zavoláš nebo vypneš mobil. JEMU je to JEDNO, protože mu na Tobě NEZÁLEŽÍ.
Udělej, na co máš chuť. Chceš změnit prostředí - odejdi k rodičům nebo k sestře, chceš být doma - zůstaň doma. Chceš vědět, co dělá - zavolej mu!!!, nechceš ho slyšet - nezapínej telefon.
Ale nepěstuj v sobě ten pocit pomsty … teď Ti odejdu, teď se mě nedovoláš, dám Ti poznat, jak ti chybím … funuje to pouze jednostranně, tedy tak, že ty se trápíš, zatímco on se baví, jak Tě dostal.
Hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
20.6.09 23:51
Ahoj, když nepočítám diskusi Manžel si našel přítelkyni…, je toto za poslední dva dny čtvrtá diskuse, která na mě působí stejným dojmem jako předchozí. Kapku jiné příběhy, ale podobný sloh a styl, i když se přiznám, že jsem to nestudovala podrobně. Tak se ti omlouvám, jestli nejsi jejich autorka více než jedné z nich, a pokud jsi, tak by to asi fakt chtělo s tím životem nějak pohnout. Ovšem těžko říct, v jakém směru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Náš problém se už táhne delší dobu. Náš problém vidím asi jen já a manžel ne, nebo mi to nedává alespoň najevo. Už nevím co dělat. Máme 3měsíční miminko a 4letou holčičku. Čím začít - nevšímá si mě, nekomunikujeme spolu - ve smyslu jakože si pár sedne a povykládá si, nemá skoro žádný vztah k dětem, nehraje si s nimi, sex já teď moc nevyhledávám, takže tak 1×za 14 dnů, je bezcitný, objetí, pohlazení nebo milý úsměv - už neznám. Přijdu si doma jako služka, nevím na co mě vlastně manžel má…abych mu vařila, uklízela, prala? V poslední době je i hrozně náladový, když po něm něco chci, tváří se jakobych chtěla hory doly…prostě už to není můj manžel. Přijde mi, že nežijeme spolu, ale spíš jen vedle sebe.
Včera jsem mu z určitých důvodů řekla, že je bezcitný a on na to skoro vůbec nijak nereagoval a koukal dál na film na PC. Mrzí mě, že když mu řeknu co mě na našem vztahu trápí, nechce to slyšet, jako bych nic neřekla. Šel včera spát dřív jak já a já jsem celou noc probulela a promítala si, že už nemá cenu náš vztah držet nad vodou. Proč se mám snažit jen já na vztah musí přeci být dva a já si přijdu jako osamocenej trosečník, kterej spolu s dětmi volá SOS a manža mě nechá potápět se.
Dnes ráno, když jsem na chvilku po kojení usla, tak do ložnice přišel manža, a zavolal na mě, že jede pryč a vrátí se až zítra. Já jsem se zeptala „kam?“ a jeho odpověď zněla docela mile - né nějak nasraně: „pryč“, odjel a já jsem zase nanovo mohla bulet. Dokonce se i oholil a navoněl. Jediné, čím mě ještě v našem manželství nezklamal byla důvěra - ale po dnešku nevím jestli mu můžu ještě věřit. Napadají mě různé myšlenky. Je toho teď na mě psychycky docela dost. Nevím jestli nemám tu laktační psychózu nebo jak se tomu říká při kojení. Nevím co dělat. Uvažuji, že až se vrátí, řeknu mu, že od něj s dětma odcházíme. Chtěla jsem mu to říct už dnes, ale vždycky, když se mu odhodlávám říct něco důležitého, předběhne mě a vypeče mě, tak jako dnes…abych začla přemýšlet kam asi tak mohl jít, abych si vyčítala sama to, čím jsem mu mohla za poslední dny ukřivdit, prostě že místo nasrání na něho uvažuju o tom, že já su ta špatná, začnu přemýšlet kde jsem udělala chybu a začnu ho litovat atd. ALe to dnes nehrozí. Jsem tak vytočená, že to co dnes udělal byla poslední kapka. Za normálních okolností bych už mu volala nebo psala sms, kde je (on by se jakože cejtil, že je nepostradatelnej), ale dnes ne! Vypla jsem mobil a protestuju. Sice mě to ubíjí a bojím se večera, až tu budu sama, že to na mě všechno zase spadne a já budu bulet a budu k neutišení. Nevím kam mám jít. Mám sice rodiče i sestru, ale nevím jestli by byli nadšení, že se k nim nastěhuju. Když bych jim o problému řekla, ještě by se zastávali manžela, mají ho rádi. Kam se v takových případech dá jít? Jak fungují azylové domy? A co mi radíte, mám od něj odejít? Přijde vám jeho chování normální?