Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, podobných témat je tu asi už dost, ale já se nějak potřebuju vypsat a ujistit se, že to má někdo podobně jako my. Mám 27měsíčního kluka a už si s ním nevím rady. Od narození je to uřvanec a nespavec. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem spala aspoň 2 hodiny v kuse a aspoň 5 hodin za noc. Beze mně neusne, nikoho jiného u sebe neakceptuje. Když ho uspím, tak se do hodiny probudí s hysterákem, protože u něho nejsem. Řve a řve jak pominutý klidně hodinu. A tak pořád dokola, dokud nerezignuju a nezůstanu s ním už v posteli. Je na mně strašně fixovaný a mám pocit, že mu tak nějak sloužím místo plyšáka a boxovacího pytle dohromady. Poslední dobou je taky stále víc vzteklý, jakmile se mu něco nedaří, lítá všechno vzduchem a nakonec si ještě přijde bouchout do mně, asi aby se mu ulevilo. Jakékoliv napomínání ani plácnutí absolutně nezabírá. Prostě jak něco není po jeho, tak následuje záchvat co nemá obdoby. Už si připadám jak otrok. Nemám na něj žádný fígl. Prostě ho nezvládám a psychicky jsem už totálně zdeptaná. Je velmi inteligentní, všemu rozumí, krásně mluví (ačkoliv mně zaráží, že o svojí osobě mluví jen ve 3.osobě a všemu příbuzenstvu vyká), zdraví lidi, poděkuje, poprosí, dokáže krátce vyprávět, co viděl v pohádce nebo co zažil venku. Na druhou stranu mi připadá dost pohybově neohrabaný a pohodlný, nechce se oblékat, sám jíst, sám sedat na nočník - to je podle něj moje práce. V klidu si hraje a najednou, jakoby mu přeplo a je z něj uřvaný šílenec, co se nedá utišit. Neslyší, nevidí, jenom řádí, je agresivní. Doma, venku, v dětském centru, kdekoliv a je to stále častěji. Za poslední rok absolvoval obě očkování Priorixu a já se tak nějak nemůžu zbavit podezření, že to s tím úzce souvisí. Máte taky někdo dítko, co se po očku takhle zhoršilo? Jak dlouho to trvalo a přešlo to někdy? Mám úplně hrůzu, aby se mu z toho nerozvinul nějaký autismus nebo adhd.
Tyjo jestli neco tak nejaka lehci varianta..u deti s aspergerovym syndromem byva atypicka nebo spisovna mluva…kouka do oci?.ukazuje kdyz treba neco postavi nebo tak? Kouka kam ukazes?
Jojo, oční kontakt je v pohodě, jen občas mi připadá, že neslyší, nevidí, musím hlasitěji zavolat aby na mně zareagoval - když je do něčeho hodně zažranej a taky občas nevidí věc, kterou hledá a stojí přímo u ní - trvá mu než si jí všimne, ale jinak je společenskej, zdraví, mává, loučí se, do očí se dívá normálně
@sokyy jasne. Asi takhle, do trech let se jeste da dost udelat vychovou. Pokud je tam nakej problem.
Mam prostredniho syna tezkyho autistu. U nejmladsiho jsem delala neco jalo zjednodusenej sonrise a pomohlo to. V roce a pul vypadal na autika tez. Ted mu bude sest a ma jen opozdenou rec.
V podstate jde o to pripojit se na dite. Opakovat jeho zvuky treba. Respektovat jeho tempo ve hre. Kdyz se rozzlobi dejme tomu ze mu vykolejej vlacky tak rixt vlacky zlobej a nahazet je do bedny kam patrej. Odclonit ten vztek jinam a zaroven odventilovat.
No, uprimne ja verim na to, ze autismus geneticky dany je nebo neni a nic s tim nadelat nejde (myslim tim vnejsim vlivem vyloucit nebo naopak zpusobit).
ale k tematu - byt tebou tak to resim s detskou psycholozkou a to okamzite. protoze jsou jen dve moznosti - ma nejaky psychizky problem a pak cim driv se s tim zacne pracovat, tim lip a rychlejsi pokroky. nebo na zadnou „diagnozu“ neni, jen ma silenou povahu a pak je treba nasadit rezim a pravidla a hodne dobre zvolit vychovne prostredky, protoze opravdu pred 3. rokem muzes zmenit nejvic.
ps: mam autistu - je to mazel, usina klidne sam, spi celou noc od sestinedeli, za to nemluvi doted vubec (3,5r) - jenze zrovna u tehle diagnoz muze byt kazde dite uplne jine. tvuj syn urcite neni klasicky autista, ale asperger by mohl, nebo taky neco uplne jineho nebo taky jen „blba“ povaha. nebo mu treba muze chybet nejaky prvek (magnesium atd.) tech moznosti je hrozne moc, ale fakt bych to resila, ono to samo nezmizi.
@Ali-Ali do trech let se da mozek oklikou donutit aby se vratil ke spravnymu vyvoji. Info od mgr. Straussove delala na tom dizertacku a muj nejmladší syn byl jedno z deti na kterych to zkoumala.
@Tarjei píše:
@Ali-Ali do trech let se da mozek oklikou donutit aby se vratil ke spravnymu vyvoji. Info od mgr. Straussove delala na tom dizertacku a muj nejmladší syn byl jedno z deti na kterych to zkoumala.
no nevim, necetla jsem, neznam, tak nehodnotim. ale pracujem i s odborniky v usa, kteri s autistama pracuji i 30, 40 let (mame tam rodinu a synovec byl diagnostikovan uz nekdy pred 18 lety). oni maji daleko lepsi podminky pro vcasne odhaleni autismu (ne jak v CR ti spousta lidi rekne - pockejte do 3 let a pak se teprve dela daignoza) a celkove je ten system o znacny kus dal.. a i tam i u deti, se kteryma se zacina pracovat po prvnim roce, tak pokroky jsou sice velke, ale proste porad je to autismus, se kterym se musi pracovat porad dal ![]()
samozrejme u nejlehcich forem je mozne, ze kdyz se to zachyti tak brzo, tak diky soustavne praci se rozdil behem roku nebo dvou srovna.
ale fakt neverim, ze pokud se dite narodi jako tezky autista, tak ho do 3 let „napravis“ a je z nej dite jako kazde jine. ![]()
@Tarjei píše:
@Ali-Ali at je to jakkoliv nic tim nezkazis
to urcite. a ono spousta technik, ktere se pouziva u autistickych deti, tak prospiva i „normalnim“ detem, takze nic proti, to jsem nechtela aby to tak vyznelo.
jen mi nekdy pripada, ze se do nekterych veci davaji az moc velke nadeje, ja na zazaraky neverim. ale na soustavnou praci a postupne vysledky ano, to zas jo ![]()