Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Ahoj maminky. Mám dvouleté dítě, které je na mne dost fixované. Prakticky se bez něj nikam nedostanu. Nejhorší je to ráno a večer, přes den to ještě jakž takž jde. A má otázka zní:„Je lepší odcházet od takového dítěte, přes den, když spí, s tím, že se probudí a táta ho nějak zabaví. Nebo raději odcházet, když je vzhůru, normálně se rozloučit, říct, kam jdu a že se vrátím a riskovat tak scénu při odchodu?“ Jde mi o to, co pro něj bude méně stresující. Je mi jasné, že každé dítě je jiné, přesto bych ráda znala vaše názory.
Ahojky, tak ono je to těžký, takhle radit. Ale jestli malej dela scény při odchodu, tak asi raději, kdyz spi, aby byl v klidu a později třeba se rozloučit, kdyz půjdeš ven vysypat kos. Říct mu, ze se hned vratis. A taky se vrátit hned jak to půjde, aby věděl, ze proste jak řekneš, tak přijdeš.
Musíš to vyzkoušet, také jsem nejprve zkoušela připravovat, vysvětlovat, rozloučit se…ale nic nezabíralo, když jsem se „vypařila“, většinou žádný problém nebyl. Ale jak píšeš, každé dítě je jiné. Neboj, vyroste z toho ![]()
@berry4 no můj malej me taky dělal scény a jaký!! Ale je fakt, ze jsem byla porad jen s nim… Nemela jsem moznost ho nikam dávat, tak to s nim byl docela zahul, kdyz vzpomenu na to louceni
Ano, i ve dvou. U nás do dvou řvala jak blázen, když zjistila, že tam nejsem. Pak už se zklidnila, ale dlouho jsem musela odcházet tajně, to pak byla naprosto v pohodě. Jakmile jsem se snažila rozloučit, tak řev. Ve dvou a půl jsem jí odvedla do školičky a čtyři hodiny jsem čuměla přes sklo jak péro z gauče, protože tam byla absolutně šťastná a ani po mě nevzdechla. Jinak tak do tří let neměla ráda loučení a dělala scénky, ale už si to dala vysvětlit a pak mi zamávala a byl klid. I teď, když jsou čtyři pryč nemá ráno ráda, když odcházím. Jak je rozespalá, tak je jí to líto, takže když nejde do školky, snažím se zmizet, než se probudí. Jinak je to naprosto samostatný, šikovný dítě a ve školce v životě neplakala, žádný scény, nic… Každé dítě je prostě jiné ![]()
Taky jsme zkusili obě možnosti, dřív bylo lepší zdrhnout, tatínek vždycky řekl, že šla maminka na pivo. Nechápu proč zrovna tohle vždycky pochopil nejlíp.
teď mu jsou dva a měsíc, vysvětlování už zabírá i když vždycky jsou nejmenší scény, když řeknu že jdu na pivo.
asi si to spojil s tím, že za chvíli přijdu. ![]()
@matkabagristy píše:
Dvouleťák pochopí, že mamka odchází a vrátí se
Což ale neznamená, že nebude dělat šílené scény, ty dělají i starší děti. Některé jsou prostě takové.
Zkusila bych oba způsoby.
U prvního to může být šok, probudí se a máma není.
U druhého-no záleží, jestli je schopný pobrat, že někam jdeš. Pokud ne, tak si prostě hraje s tátou a ty nenápadně odejdeš.
@jenny.fields jasné, že sliby se maj plnit nejen o Vánocících
@Martina321 tak jsem se zasmala
takže nova odchazeci metoda
proste jdeme chlastat a deti budou v klidu ![]()
@jenny.fields píše:
Což ale neznamená, že nebude dělat šílené scény, ty dělají i starší děti. Některé jsou prostě takové.Zkusila bych oba způsoby.
U prvního to může být šok, probudí se a máma není.
U druhého-no záleží, jestli je schopný pobrat, že někam jdeš. Pokud ne, tak si prostě hraje s tátou a ty nenápadně odejdeš.
No prave, malej chápal, ze jdu a ze prijdu, ale to mu nebranilo dělat sceny
No, u nás jsem odcházela třeba do volejbalu- 2 až 3 hoďky. Teď je mu 5, stejnou větu používáme, když chceme s chlapem chvilku klid- vy víte na co. Prostě máma se vrátí.
@Anonymní píše:
Ahoj maminky. Mám dvouleté dítě, které je na mne dost fixované. Prakticky se bez něj nikam nedostanu. Nejhorší je to ráno a večer, přes den to ještě jakž takž jde. A má otázka zní:„Je lepší odcházet od takového dítěte, přes den, když spí, s tím, že se probudí a táta ho nějak zabaví. Nebo raději odcházet, když je vzhůru, normálně se rozloučit, říct, kam jdu a že se vrátím a riskovat tak scénu při odchodu?“ Jde mi o to, co pro něj bude méně stresující. Je mi jasné, že každé dítě je jiné, přesto bych ráda znala vaše názory.
smůla žes to nechala dojít tak daleko…této „fixaci“ je třeba předcházet mnohem dřív. Neříkám úplně, ale třeba aby vnímal i jako dostačující přítomnost druhého rodiče, babičky apod.
je to jako s odvykáním všeho - dudlíků, prsa..pokud odbouráš vše včas, máš to bez scén a psychické újmy
Dcera je mamánek a nikdy jsme neudělal odejít když spí, o to horší reakce by byla
. Ale když má doma tatínka tak je v klidu ale když jsme doma já tak jí nikdo další nezajímá
.Tohle už jste měli trénovat minimálně před rokem ![]()
Ahoj maminky. Mám dvouleté dítě, které je na mne dost fixované. Prakticky se bez něj nikam nedostanu. Nejhorší je to ráno a večer, přes den to ještě jakž takž jde. A má otázka zní:„Je lepší odcházet od takového dítěte, přes den, když spí, s tím, že se probudí a táta ho nějak zabaví. Nebo raději odcházet, když je vzhůru, normálně se rozloučit, říct, kam jdu a že se vrátím a riskovat tak scénu při odchodu?“ Jde mi o to, co pro něj bude méně stresující. Je mi jasné, že každé dítě je jiné, přesto bych ráda znala vaše názory.