Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
1. Zkusit promluvit s mamkou. 2. Přestěhovat se k tátovi (pokud je kam). 3. Přestěhovat se k nějaké babičce? Ale i tak nepočítej, že by to bylo lehké. 4. Vydržet, odmaturovat, najít si práci a bydlení. Vidím to na bod 4. A upřímně, žena, co pro chlapa přestane vidět své dítě, to je s prominutím na facku, aby se probrala. Ty se drž. ![]()
Odkud si? spusta skol ma neco jako studovny, pripadne bych se zasilka do knihovny-cirltarny abych mela klid. jinak klasicky priklad kdy by u matky mely byt na prvni miste deti, ale je tam bohuzel chlap. mas tezkou situaci ale snazila bych se odmaturovat(je jedno za kolik) a pak bud vycestovala a nebo do vetsiho mesta za praci a skolou. hlavne nehledej problem v sobe a nenos si z toho komplex (spusta lidi to tak ma protoze tohle je strasne tezka situace).
A co babička s dědou? Nemáš možnost jít třeba k nim? Tohle se asi bohužel nevyřeší jinak než tím, že se odstěhujes. Pokud neplanujes jít na vysokou, po maturitě můžeš nastoupit někam do práce, a když už si budeš vydělávat, plus alimenty od otce, zvládneš to i sama. Jinak je mi to moc líto, tvoje matka to evidentně nemá zájem vůbec řešit, a to je špatné. Ale věřím, že to je zvládneš ![]()
Hlavne se odprosti od pocitu „zklamat mamku“. Za cas pochopis, kdo tady koho zklamal.
To je hrozné. Bohužel mám stejný případ v blízkém okolí a je vidět, jak to mladého člověka ničí. Přeji ti jen, aby jsi tuhle zkoušku zvládla a nadále byla jen šťastná
.
Matka po tobě chce na nájem 2 tisíce, když jsi ještě na střední a studuješ? A je hodná? Je to na facku. Matka ti přitáhla domu chlapa, co tě nemá rád a jí to zřejmě žíly netrhá. To je milující matka? Já tohle dělat, tak je mi ze mě na blití. Holka, jak já bych ti ráda pomohla. Ale jsem ráda, že zvládnu vlastní rodinu. Vydrž do maturity, pak se sbal a uteč.
A na internátě by tě nevzali? Musí to být hrozný, cítit se doma špatně. K alimentům: 2000 na bydlení a jídlo opravdu není moc.
@Amelie30 píše:
1. Zkusit promluvit s mamkou. 2. Přestěhovat se k tátovi (pokud je kam). 3. Přestěhovat se k nějaké babičce? Ale i tak nepočítej, že by to bylo lehké. 4. Vydržet, odmaturovat, najít si práci a bydlení. Vidím to na bod 4. A upřímně, žena, co pro chlapa přestane vidět své dítě, to je s prominutím na facku, aby se probrala. Ty se drž.
Naprosty souhlas co pises, ja bych tu matku pojmenovala jinak a to ku*va matka.
Zakladatelce muzu jen poprat hodne sil, vydrzet, vydrzet, vydrzet. Jak to, ze matka po ni chce 2000 na bydleni? Nema nahodou k ni vyzivovaci povinnost? Jeste existuji sdilene studentske byty, financne by to bylo sice narocne, ale mozna by to stalo za zkousku.
@Kipa22 Ty 2000 chce, protože jde 5000 alimentů k rukám dcery (je zletilá), tak z těch alimentů. Na facku jsou tam jiné věci, hlavně upřednostnění chlapa před dítětem.
@Havlova píše:
A na internátě by tě nevzali? Musí to být hrozný, cítit se doma špatně. K alimentům: 2000 na bydlení a jídlo opravdu není moc.
Jenze matka k ni ma vyzivovaci povinnost! Takze by ji mela davat taky 5000 jako otec a pak muze spocitat naklady na bydleni a chtit neco po ni.
@Ba412 To asi úplně není vyživovací povinnost. To je, že máš kde bydlet a co jíst. Příspěvek 2000 z alimentů 5000 je, dle mého, adekvátní. Co není v pořádku je přítel, jeho chování a upřednostnění.
Tvá matička je na facku, že dala přednost chlapovi před dětma… Jinak bych to ale nehrozila. To že musíš dávat dva tisíce a tři ti zůstávají je nadstandardní, já takové kapesné neměla ani v klasické rodině. A ve 2+1 zázraky neuděláš, každý nemá pokoj pro sebe, když většina rodin žije ve dvou nebo třípolohovým bytě. Výdrž ještě pár měsíců do maturity a už přemýšlej o vs nebo práci v jiném městě. Můžeš jít na kolej nebo do spolubydleni, to není zas tak drahé a vyzkoušís si žít sama. A teď je ti 19, doma bych pobývala co nejmíň to jde…
Všechny Vás zdravím

Achjo. Pořád mi něco vyčítal, až od nezhasnutého světla tak nepořádku v pokoji nebo že se dlouho sprchuji a kdo má pak platit tu vodu.. Nejhorší na tom je, že to do teď neskončilo a trvá to přes 9 let. Nakonec si mamka koupila svůj byt, avšak kvůli příteli v jiném městě, ikdyž bychom to všichni měli blíž jinde. Kvůli němu jsem tam, kde být nechci. A teď něco ze současnosti.. Žijeme všichni na hromádce, žijeme v 2+1 (já, mamka, přítel, sestra). Mě je 19let, jsem ve čtvrtém ročníku a budu maturovat. Sdílím pokoj s 9tiletou sestrou. Je to tak strašně nepříjemný. Nemám žádné soukromí. Ale o to tak ani nejde, to tomu jen přidává. Žiju s člověkem, co mě nenávidí. Potkáváme se doma, nepozdraví mě, ignoruje když na něj mluvím, neposlouchá, háže na mě pohledy typu

Bylo mi z toho neskutečně špatně. Proč tohle říká dospělý člověk 9tiletému dítěti? Nepochopím. Nechci tam žít, ale nechci zklamat mamku a mít sní rozepře, když je na mě hodná a vše mi povoluje, nemám žádná “pravidla” jak se říká, jestli mi rozumíte.
Už fakt nevím co dál… Jsem strašně nešťastná a odráží se to i na výsledcích ve škole.. a to jsem maturitní ročník.. nemám se kam schovat, ani kam utéct..

Obracím se sem, abych se spíše vypovídala, jelikož nemám komu a tak nějak to potřebuji už dostat ven. Za každou radu nebo připomínku budu ráda, avšak kritiku v tomto období velmi těžko zvládám.
Tak začnu úplně od začátku. Asi před 9ti lety se mi rozvedli rodiče. Snášela jsem to špatně, jelikož to byly jen samé hádky, nedorozumění a napětí v celé domácnosti. Mamka si našla poté přítele a já a mamka jsme se za ním odstěhovali do jiného města. Mamka s přítelem otěhotněla, v té době mi bylo asi 11, takže jsem nevnímala nic špatného - to až postupem času. K tátovi jsem jezdila každý druhý víkend do našeho rodinného baráčku, o který pak přišel… takže za ním už nejezdím. Bydlela jsem tedy v městě vedle s mamkou, jejím přítelem a nově narozenou sestrou. Už po té, co se sestra narodila a začala růst, jsem si všimla, že mamčin přítel je na mě čím dál víc nepříjemný, dával mi dost najevo, že mu v domácnosti zavazím a že on chtěl tu “rodinu” a já jsem tam prostě navíc. Ale co mohl čekat, když si našel ženskou s děckama?
A jak já se mám doma cítit dobře? Už to nemůžu vydržet, jsem student a momentálně nemám finance na to se sama odstěhovat, chodím na brigády a chodí mi sice alimenty od otce (5tis.) a mamka po mě chce 2tis. za bydlení. Nechápu. Studuju. Nepracuji. Proč tolik? Když chodím po brigádách a vydělávám si.. nejsem na mamce závislá.. Snažím se nebýt doma kvůli němu, protože je tam vždy špatná atmosféra. Nemám soukromí. Nevím co to je jít si sednout do obýváku. Nevím co to je jít v klidu doma a jít do koupelny nebo na záchod, aniž bych se bála zda ho potkám nebo ne, zda mě pozdraví, být ve stresu.. už mě to nebaví. Jedou třeba na dovolenou, do kina, kamkoliv a beze mě. Nikdo se mě ani nezeptá, zda nechci jít taky. Trápí mě to. Mamka mi na to vždy řekne, že se musíme s jejím přítelem respektovat. Ale jak.? Dokonce mojí malé sestře řekl, že mě nemá rád. Jednou zamnou přišla a říká “Taťka mi říkal, že tě nemá rád” no zůstala jsem jako opařená