Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nebylo to v pořádku nikdy, ale viděla si to hned na startu a stejně ses nastehovala a udělala si dítě. Chápu, ze je to opruz a je to těžký, ale nikdy se nikdo nezmění, pokud sám nechce. Přítel je na to zvyklý a nemyslím si, ze s tím bude něco dělat, pro nej další konflikty. Jednodušší je strčit hlavu do písku. Pokud to nechceš snášet, budes muset odejit.
V pořádku to smaozřejmě není, ale jediný, kdo je může srovnat do latě, je přítel
Každopádně hustý…
Matka normální není, to je teda fakt něco…pokud jí přítel nevymezí nějaké hranice, tak máš smůlu…tohle nepůjde…u matky už to vypadá na diagnózu…moje tchyně se taky snažila nás rozeštvat…fakt dělala moc hezké věci a nazývala mě tak nějak jako tebe…no má smůlu, už se s ní několik dlouhých let nestýkáme…poslední vnouče ani nezná…a nikomu z nás nechybí…
Psychologa nebo psychiatra evidentně potřebuje tvůj přítel a jeho matka.
Tak sama víš, že to není v pořádku. Tvůj partner je mamánek a tchyně se nikdy nesmíří s tím, že jsi jí ho, podle jejího názoru, ukradla. Tvůj přítel tě sice miluje, ale nemám pocit, že by se tě nějak výrazně zastal nebo se proti matce vymezil. Asi nemá sourozence, tak je matka soustředěná na něj, navíc je hodně majetnická a hysterická manipulátorka. Tvému partnerovi to asi nevadilo, když tam tak dlouho bydlel. Chápu, že když čekáte dítě, už se s ním nechceš, ani nemůžeš rozejít, ale připrav se na ještě horší věci. A celkem by mě zajímalo, jak to bylo před tebou, měl partner nějaké známosti, pokud ano, na čem skončily? To dost o tom všem vypovídá.
Není to v pořádku, osobně bych se s ni vůbec nebavila, pokud se nedokáže chovat normálně a přitul by si měl udělat pořádek, nebo vás rozestve
Mne jen prekvapuje, ze nekdo, kdo ten problem vcelku realne vidi, se pro takovy zivot rozhodne dobrovolne. Co jsi cekala? Prestehovala bych se na druhy konec republiky a jestli to nepomuze, ceka te rozvod. Ja bych uz byla davno pryc, jeste pred ditetem.
Není to v pořádku. Je to těžce nenormální. A pokud to tvůj přítel nevidí nebo nechce vidět a neřeší či nechce řešit, nikdy se to nezlepší. Varovné je to, že tě posílá k psychologovi - sami ho potřebují. Jestli v tomhle chceš žít dál, budeš brzy potřebovat psychiatra.
FAKT???
poradit zde asi vyjímečně nedokážu, protože já bych od takového nesvéprávného jedince-mamánka, dala ruce pryč po prvních dnech/týdnech, kdy by se tohle začlo projevovat..
každý extrém škodí
a toto je opravdu silný Extrém!
paní matka je psycho, synek se veze a ty budeš na máry celý váš další život..
no, teď jsi těhotná, takže hormony a není čas dělat zbrklá rozhodnutí,
každopádně bych si stála za svým a doufala, že tchynina pozornost se po porodu soustředí na vnouče a tvého partnera nechá občas dýchat a žít samostatně.. ale to se taky stát nemusí a naopak se to může vnoučetem naopak zhoršit.. chovají se k tobě fakt hnusně, už jen ty urážky, které ti píší.. ona je z nějaké sociálně slabší vrstvy nebo co, že se takto neurvale sprostě chová?? ![]()
Příspěvek upraven 28.09.20 v 15:49
Cože? Jeho matka tě tolikrát dost hnusně urazila, on se tě prakticky ani nezastal a ty jsi na hlavu? Problém nemáš ty, ale tvůj přítel a jeho matka. Tohle lepší nebude, jen si prodlužuješ trápení.
@mroe píše:
Mne jen prekvapuje, ze nekdo, kdo ten problem vcelku realne vidi, se pro takovy zivot rozhodne dobrovolne. Co jsi cekala? Prestehovala bych se na druhy konec republiky a jestli to nepomuze, ceka te rozvod. Ja bych uz byla davno pryc, jeste pred ditetem.
Ano, odejít ještě před narozením dítěte. Jinak z ní udělají nemožnou matku a blázna.
@Modrásek modrý Ale no tak- holky, nemůžete tu pořád každému přece radit rozchod..
jakože rozchod kvůli Tchyni??
ale no tak.. je těhotná…
co takhle si pustit tohle? https://www.csfd.cz/…yne/prehled/
sice došlo i na facku, ale Lopezka si nakonec taky poradila ![]()
Samozřejmě, že to není v pořádku.
Podotýkám, že je nepředstavitelné, že by mě někdo z rodiny takhle nazval. Ale kdyby náhodou, tak letí nadsvětelnou rychlostí a manžel by tomu člověku tu najdsvětelnou rychlost zařídil.
Ahojky,
. Když jim oznámil, že budeme žít spolu, najednou udělali velkou scénu, že se jim otočil zády, že vyměnil rodinu za kunu, byla jsem opice, cikánka, kura (podotýkám, že jsem je viděla cca tak 2× a jsem bílá). Jak šel čas, nemluvili spolu měsíc, pak se to vše vyjasnilo, zjistili jsme ze čekáme miminko, doufali jsme že bude klid. Maminka opět začala volat 3-5× denně, neustále připomínky, že nevařím, neuklízím, ať si najde lepší (opak pravdou). Každý den u nich, každý den telefonáty, maminka i tatínek. Bylo léto, s jeho rodiči jsme byly celý týden u vody, ale jednoho dne jsem řekla přítelovi, že bych ráda taky s ním byla sama a šla někam jen ve dvou, ten ji to zavolal, přijela k nám domu i s tatínkem udělala neskutečnou scénu, řvala na mě jak na malou holku, urážky typu (kur*a, zmije, ze nic nedělám atd) přítel ji prosil ať odejde, jeho táta ji prosil ať odejde, byla to hrozná ostuda, řvala tu histericky na celý barák.
Když odešla, začala smskama bombardovat přítele, posílat moje priblizene fotky jak jsem ošklivá. Pak mi začli chodit smsky O odpuštění, že budeme mít svatbu a ať přijdeme, ze nám daji požehnání. Zavolala jsem ji, a řekla, že ji odpouštím, ale nezapomínám, a že potřebuji čas. Fungovala zase týden, a začali intriky, přítele neustále zvala na jídlo (protože se ji to povedlo, tak jak nikdy v životě a proste to musí ochutnat), když nezabralo jídlo, tak mu furt kupovala nějaké oblečení aby si ho přijel vyzkoušet. No prostě ho potřebovala denně vidět. Přítel ji několikrát vysvětloval, že má doma uvareno, ze mu volá moc často, atd.. ale ona spustí citové vydírání typu… já jsem tě nosila pod srdcem 9měsíců, já sem tě vodila na sporty, a ty se chováš ke mně takhle. Poslední kapkou pro mě bylo, když mu volala a byly jsme v autoservisu,, on jí sdělil, že teď nemůže mluvit, tak hned udělala z toho, ze se jí bojí už i zavolat, atd… tak jsem řekla přítelovi, že už mě to nebaví a s jeho rodinou se stýkat nechci, brecěla jsem každý den, oni si mě na to konto zablokovali a cítí se být ublížení. Tím jak to teď moc řeším, tak mě přítel začal posílat k psychologovi, že se s tím neumím vyrovnat, že jsem chorá na hlavu. A tak se ptám objektivně, nestranných lidí. Je tohle v pořádku? Omlouvám se za tak dlouhý text a v anonymitě.
zajímal by mě Váš názor.
S přítelem bylo vždy vše úžasné a bylo by i nadále, kdyby se nám do vztahu nemontovali jeho rodiče. Takže příběh od začátku.. Přítel (31) žil s rodiči, každou schůzku, kdy měl být semnou, tak jeho rodiče záhadně potřebovali s něčím pomoc, něco vyřídit, a tak já jsem musela,,počkat”. Když byl doma, a třeba spal, já mu volala, jeho matka mu vzala telefon a schválně stišila, aby nejel zamnou. Kdykoliv už byl semnou, na telefonu maminka… Maminka volala na dobré ráno, co papal, a na dobrou noc (hovor min.20 min)
Děkuji za každou reakci