Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele tohle je strasne tezky. Tim, ze dceri na babe zalezi, tak je to osemetny. Kazdopadne babku do niceho dotlacit nejde a hold dcera uz je ve veku, kdy pozna, jestli o ni ma babka zajem nebo ne. To neprehrajete, takze bych nechala na dceri, aby si na to dosla a babku bych nepremlouvala. Ostatne na svatky bych tam nejela, omluvila bych se, bejaky ten darek bych po manzelovi poslala. Dcera at se rozhodne, jestli chce babku videt ci ne
…ja popravde nemam nactakoveto pribuzne vubec nervy, takze vzdy vyslu jen manzela a kdyz maji deti zajem, tak jim nijak nebranim. Ja se pretvaro at nehodlam ![]()
Úplně jako kdybys popsala moji matku! Já to vyřešila tak, že jsem odešla od rodiny a už se stýkáme naprosto minimálně. Ty vztahy jsou nezdravé a ve chvíli, kdy ji někdo neposlouchá a není manipulovatelný, nedělá jí roztleskávačku, tak ji nezajímá, i když je to vlastní a jediné dítě. Vnouče používala proti mně, tak buď ráda, o nic nepřicházíte. Prosím anonym nebo smazat.
Když tchyne nechce, tak asi nic. Nejlepe kdyby dcera mela alespon druhou pratelskou babicku.
Asi bych dceři vysvezlila jak to je. Že žije takovým způsobem celý život a asi je nějak sama ublizena. Že to nedělá naschvál a bohužel je taková a už se nezmění.
Dívej já chápu tvůj pohled na věc. Na druhou stranu „starýho psa novým kouskům nenaučíš“. Měla by si dceři vysvětlit, že jak člověk stárne, stává se trošku netečným, nemá moc sebereflexe atp. A ano myslím si, že tvoji dceru by nezabilo jí jen tak zavolat, když teda tak strašně stojí o kontakt s ní. Moje babička (už má přes 80sát) je stejná. Ona to ale nemyslí špatně, bere to tak, že nechce obtěžovat, ale taky si stěžuje, že jí ten a ten nezavolá. Myslím, že ty bys měla být mediátor mezi dcerou a babičkou a smířlivě zkusit najít cestu a ne se hned stavět na zadní, že Vánoce nic atd. Je prostě stará, zvyklá na nějaký systém, ty sama si se tam přivdala vědomě. Mě to spíš celé přijde jako pozdní protest proti ní a tvá dcera to vidí…
@Anonymní píše: Úplně jako kdybys popsala moji matku! Já to vyřešila tak, že jsem odešla od rodiny a už se stýkáme naprosto minimálně. Ty vztahy jsou nezdravé a ve chvíli, kdy ji někdo neposlouchá a není manipulovatelný, nedělá jí roztleskávačku, tak ji nezajímá, i když je to vlastní a jediné dítě. Vnouče používala proti mně, tak buď ráda, o nic nepřicházíte. Prosím anonym nebo smazat.
U tebe je to trochu jiné, byla to tvoje matka. Sice je to taky smutné, ale u nás je největší problém, že je to manželova matka a ten za ní plně stojí. To se spíš rozvede se mnou.
S mojí tchýní je to taky těžký
. Chlap tlačí do návštěv, ale když tam přijedem, tak o děti nezájem
. Návštěva je pro mě noční můrou, protože u mojí tchýně stačí říct, že je hezký počasí a hned oponuje. Už jsem se omezila jen na „Dobrý den“ a jdem si s dětmi po svých
. Staršího je ochotná hlídat, hlídala už od cca roku, ale mladšího? Vůbec!! Jsem smířená s tim, jak to je. Ona je dost hnusná ke všem. Je netaktní, protivná, zasměje se jen, když je to na úkor někoho. Prostě jedubaba už od pohledu
. Třeba já jsem s ní měla problém od začátku, kdy mě začala drbat, že jsem moc milá a pořád se usmívám
. Pak už jsem po nějaký době tak milá nebyla (párkrát mi ujely nervy, kdy jsem se s ní pohádala) a zase špatně
. Všechno, co děti umí, je po tatínkovi, to negativní mají po mě, což neváhá nadhodit klidně na oslavě, kde je 20 cizích lidí, kde já pak vypadám, jako absolutní debil. Zatím to beru, jak to je a doufám, že… bude brzy konec
.
A ikdyž chlap tohle její chování vidí, tak stojí za ní. Neřekne proti ní nic špatnýho, ani uz nás doma, protože se bojí, abych to v návalu vzteku nepoužila vůči ní. Takže, ikdyž se tchýně chová, jako kráva, tak je to moje vina
. Občas se chlap prokecl, že ví, že to s ní memám lehký, to je vše
.
Co jsem si všimla, tak většinou jsou hrozný tchýně matky kluků, mám doma 2, tak doufám, že ze mě jednou nebude taková pi-(z)da, jako je moje tchýně ![]()
A proč tedy dcera babičce nezavolá sama? V čem je problém? Velká je na to dost. Nevím, proč dělat prostředníka a říkat manželovi, aby řekl babičce, aby dceři zavolala - čti to po sobě..
Tchýně je možná sebestředná, ale ty a tvoje dcera taky, ne?
Tyyjo-uplne jsem si vzpomněla na mamanka-ex, se kterým to naštěstí nedopadlo. Predne-jsi svata, že to vydrzis-mne stačilo pár hlášek „skorotchyně“ a nepodpora mě, ale podpora „skorotchyně“ proti mě. Úplně si vzpomínám, jak mi bývalí z toho zle. Dceři zkus vysvětlit, že babička ji má ráda, protože je její vnučka-ale že si žije svůj život. A že ji hodné hlídala, když byla malá-ale že teď už má svoje představy a bývá unavená, jak je starší. Tak bych to vedla-že je unavená, vyčerpaná a má ze všeho strach, jak ji všude místo koronavirem…A ať jí třebas dcera sama napíše dopis nebo pošle smsku, aby babičku poťěšila. Asi bych dceři neříkala, že je to. manipulativni tchýně
@Anonymní píše:
U tebe je to trochu jiné, byla to tvoje matka. Sice je to taky smutné, ale u nás je největší problém, že je to manželova matka a ten za ní plně stojí. To se spíš rozvede se mnou.
Když to řeknu hnusně. No a co? On si ho bude po večerech u maminky na garuči strkat mezi polštáře, protože jí žádná nová známost nebude recht.
Řešíme v rodině něco podobného, ale z opačný strany. Syn se odstřihnul a za matkou přestal jezdit a s ním i jeho žena a dítě. Tchýně brečí, že za ní nejezdí (hlavně vnuk, taky ted pubertak), ale že by zavolala sama to ani náhodou. Nechápu, jak kdyby jim upadly ruce a uši. ![]()
Starší syn už chce jezdit k babičce z jiných důvodů, než je ona a pochybuju, že si v pubertě vzpomene, že mu babička chybí, tak nevím, jak bych se zachovala
. Jemu je jasný, jaká je už teď
. Kdyby si vzpoměl, tak bych to nechala na něm, případně by tátovi řekl, ať ohlásí jeho návštěvu.
Máme to samé. Tchýně je milionová, když tam syn je. Jenže to že tam je, je jen jeho vůle nebo naše. Nikdy si neřekli, ať přijede, nikdy se nezeptali, zda chce přijet. Synovi je teď 5 let, tak to neřeší. Prostě si řekne, že chce jet, tak jede. Ale časem to taky pozná, že když se babičce s dědou neozve čtvrt roku, půl roku, rok, tak se vlastně nic nestane.
bohužel rodiče z mojí strany, to ještě horší. Tam si ho neberou vůbec, protože moc otravuje moji mladší sestru 12let a ona nemá klid. Takže mu už tři roky slibují zoo a kde nic tu nic. Na hlídání nebo prázdniny tam v životě nebyl.
joooo, rodinu si člověk bohužel nevybere
![]()
Prosím anonymně.
Jsem už dlouho vdaná a manžel je typický mamánek. Věděla jsem to už, když jsem si ho brala, ale trochu jsem to podcenila. Do svatby žil u rodičů (pak bohužel zemřel jeho otec, ten byl fajn a myslím, že kdyby zemřel dřív, že by se ani neoženil, aby tam matku nenechal samotnou) bez špetky soukromí, ale nijak mu to nevadilo. Přede mnou měl jen jednu známost, ale ta skončila, protože se nelíbila jeho matce. Já jsem se taky nelíbila, ale jednak do mě byl asi zamilovaný a roli sehrálo, že už všichni kamarádi byli ženatí. Celá léta matce každý den telefonuje a často za ní jezdí, hodně sám. Celá léta, i když jsem věděla, že mě tchyně nemusí, jsem se snažila, kupovala dárky, když jsme tam jeli i na Vánoce jí i všem jeho příbuzným, snažila se mít dobré vztahy kvůli němu a pak i kvůli naší dceři, aby měla babičku. Tak nějak jsme se akceptovali, i když špičkování z její strany přetrvávalo. Tchyně je taková včelí královna, nikdy nepracovala, všichni se o ní musí starat, bavit jí, telefonovat, navštěvovat. Ona nikdy nikam nejezdila. Se všemi svými dětmi takový zvláštní nezdravý vztah a dost je manipuluje a velmi ráda pomlouvá. Dceru občas hlídala, když byla ještě malá, to jsem ocenila, sice s ní nikdy nikam nešla ani na hřiště, ale hrála si, malovala. Teď je dcera v pubertě, takový klasický puboš, co je pořád na mobilu nebo v knížkách, mluví na dotaz, ale mně se občas svěřuje. Říkala mi, že jí trápí, že babička na ní kašle, naposledy jsme tam hromadně byli na Vánoce, pak prý kvůli koronaviru jsme tam nesměli. O Vánocích se s ní ale babička taky nebavila, mluvila jen s ostatními členy rodiny, sedli si spolu do kuchyně, my jsme seděly v obyváku. Náhodně jsem ale zjistila, že zbytek rodiny tam normálně jezdí. V létě jsem tam jednou dceru násilím na návštěvu nacpala (dcera chtěla, jinak zájem nebyl), pak jsem se ptala, jak to probíhalo, prý normálně, chvíli si povídaly, chvíli koukaly na TV, chvíli byla dcera na mobilu. Od té doby zase nic. Požádala jsem tedy manžela, aby babička dceři aspoň jednou zavolala a vysvětlila jsem mu, že dceru mrzí, že o ní babička nejeví zájem. Prý to udělal, babka nezavolala a volat nebude, stejně je prý dcera v pubertě a může jí zavolat sama a že když tam byla v létě na návštěvě, že se s babičkou stejně dostatečně nebavila. Manžel samozřejmě stál za svou matkou, jako vždy, (protože v životě neřekl o matce ani nejmenší kritiku a taky nesnáší ani náznak kritiky z jiné strany), dcera si za to prý může sama a taky za to můžu já, že dělám zase nějaké problémy. Tak to už mě definitivně nakrklo, řekla jsem, že tam na Vánoce nepůjdeme a ať si koupí dárky pro své příbuzné sám. Myslím, že zakopaný pes je v tom, že dcera už není malá holčička, dost se mi podobá a babičce dost sama nepodlézá na rozdíl od zbytku rodiny. Co byste udělali vy?