Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Takový drama kvůli blbýmu hrnci? To měl spíš táta blbou náladu a vybil si jí na tobě. Ty ses mu omluvil, ale asi ho to moc nezajímalo. Měl by se omluvit i on tobě, jeho reakce byla nepřiměřená ![]()
Táta je nějakéj posahanej ne.. Nemyslím, že by jsi se měl ještě omlouvat, není za co.
Tak to je sila
určitě to přehnal on a ne ty
snad si to uvědomí!!! Drž se ![]()
Tak to jsem nečekal, děkuji moc. U nás je to odjakživa normální štvát se skrz maličkosti.
Promluv si o tom s mamkou, nebo někým u koho máš důvěru..emoce na tobě nemusejí být znát, to že teď jsi vyklepaný, asi nikdo nevidí..je potřeba mluvit. Ale s tátou určitě ne..ten je zralej na psychoterapii..ale mamka nebo babička nebo kdokoli, kdo je ti v rodině blízký by ti pomoct mohl ![]()
Fotřík je nějakej nervózní. Na tvém místě bych se neomlouvala a cítila se velmi dotčeně kvůli sprostým nadávkám. Hlavně si do života zapamatuj že řvaní a nadávky nepatří do dobrých vztahů.
Jako nadávat denně svýmu dítěti není podle mě úplně normální. Očividně má tvůj táta nějakej problém a léčí si ho na své rodině
Možná toho i sám lituje a ví, že to prehnal, ale jeho ego mu nedovolí to přiznat.
@Anonymní píše:
Začalo to tak, že táta se na mě naštval, protože jsem dal hrnec na vaření do myčkya od toho momentu po mě pořád šel, každopádně jsem vůbec netušil, že to je něco špatného, ale hned jsem mu řekl, že jsem to nevěděl a omluvil se
![]()
Jenže asi z nenávisti mou omluvu nepřijal a místo toho po mě začal řvát, nejdřív mě nazýval sprostýma slůvkama a řekl, abych radši šel, tak jsem byl potichu a šel. ( Říkal jsem si, že je oprávněně naštvaný a nemá to cenu.)
Později, když jsem se vrátil do kuchyně se napít mi řekl jen tak, že jsem totálně neschopný a neví po kom to mám a já jsem udělal chybu a odpověděl mu, že po mámě to nebude. Vím, že jsem to říct neměl, ale už jsem byl rozčilený a vyletělo to ze mě
![]()
Pak mi táta odpověděl tak, že vzal ze stolku útěrku a šlahl jí po mě s přídavkem dalších sprostých slov. Samozřejmě to nebolelo, ale já jsem byl naštvaný, tak jsem vzal útěrku, šlahl jí o zem a ještě jsem trochu bouchl do židle.
![]()
Táta po mě začal řvát ať se vrátím a zvednu tu útěrku a máma začala řvát ať toho táta nechá. Pak ke mně přišel a chytil mě za krk. Začal jsem se bránit, ale už to moc nešlo. Skončil jsem zádama na klice od dveří a chvíli mě tak držel za krk. Trochu jsem se dusil než mě pustil. Pak jsem padal raději pryč.
Je mi to líto a uvědomuji si, že si za to můžu sám a mohl jsem se určitě chovat líp, ale přijde mi přehnané někoho dusit kvůli tomuhle. Je mi 16 a bylo to poprvé, co se stalo něco takového (až na nadávky, ty jsou na denním pořádku.) Párkrát jsem též dostal facku nebo jako menší tahanec za vlasy. Opravdu jsem to teď nečekal a ani jsem se nestihl nijak bránit.
Bolí mě krk a přiznávám se, že mám teď strach z toho, co bude dál. Nevím, jestli se mám omluvit nebo to nechat být a z toho jsem vyklepaný.
Opravdu přehnaná reakce.
Být Tebou, tak se neomlouvám, ale naopak večer prohodím, že krk Tě hodně bolí a jdeš to zítra řešit k dr. ![]()
Měl by z toho tatík menší problém, když bys tam popisoval pravdivý důvod problémů s krkem…
@free333 píše:
Opravdu přehnaná reakce.Být Tebou, tak se neomlouvám, ale naopak večer prohodím, že krk Tě hodně bolí a jdeš to zítra řešit k dr.
Měl by z toho tatík menší problém, když bys tam popisoval pravdivý důvod problémů s krkem…
to máš asi pravdu, ale to by rodinnému klidu vůbec nepomohlo a naopak by to mohlo rozpoutat ještě větší válku než je teď.. ![]()
@snee píše:
to máš asi pravdu, ale to by rodinnému klidu vůbec nepomohlo a naopak by to mohlo rozpoutat ještě větší válku než je teď..
Právě že to mám vyzkoušené… ![]()
Pamatuju když mi bylo asi 15 -16, že jsem dostala za pozdní příchod a šla jsem pak s modřinou na obličeji do školy a taky jsem řekla tatínkovi, že když to bude bolet, budu muset dojít k dr., jestli nemám otřes mozku… ![]()
Pak už rezignoval a příště už jen nadával, chápu, že někdy je ta výchova těžká, ale tohle mlácení není řešení, navíc tatínek od zakl. mu opravdu příště může něco udělat, neodhadne tu ránu atd… ![]()
Moc me mrzi, ze taky patris do klubu tech, co maji za otce magory…
vyjizdi i na mamku bezne?
ja moc neprisla na to, co s tim, zkratka jsem z domu odesla hned, jak to slo… myslim, ze je dobry to hlasit na policii, pokud to bude casteji, at se mu aspon nasbira skraloup, jinak na nej nikdy nikdo nebude mit paku ![]()
@free333 píše:
Právě že to mám vyzkoušené…![]()
Pamatuju když mi bylo asi 15 -16, že jsem dostala za pozdní příchod a šla jsem pak s modřinou na obličeji do školy a taky jsem řekla tatínkovi, že když to bude bolet, budu muset dojít k dr., jestli nemám otřes mozku…
Pak už rezignoval a příště už jen nadával, chápu, že někdy je ta výchova těžká, ale tohle mlácení není řešení, navíc tatínek od zakl. mu opravdu příště může něco udělat, neodhadne tu ránu atd…
jojo, no u nás by to mělo úplně opačný efekt, a to by bylo psychické vydírání..
jeežiš, já když si to tak vezmu, ti rodiče jsou někdy fakt pošahaný..ani u nás to není 100%..taky bych mohla vyprávět..
Neomlouvala. Naopak jsem se v podobné situaci dost urazila a vymezila se. Umím si představit a i chápu, že má někdo problémy a chce se schladit na někom jiném, ale na dítěti je to každopádně ubohost, chtělo by to - když už - někoho rovnoceného.. Hele, je ti 16, za 2 roky budeš plnoletý, tak je nejvyšší čas si uvědomit, že tohle chování si k tobě nikdo nemá co dovolovat. Ani otec.
@Hraběnka Stradová píše:
Fotřík je nějakej nervózní. Na tvém místě bych se neomlouvala a cítila se velmi dotčeně kvůli sprostým nadávkám. Hlavně si do života zapamatuj že řvaní a nadávky nepatří do dobrých vztahů.
Děkuji vám, já jsem právě na ty nadávky zvyklý, ale samozřejmě vím, že to je špatné.
Začalo to tak, že táta se na mě naštval, protože jsem dal hrnec na vaření do myčky
a od toho momentu po mě pořád šel, každopádně jsem vůbec netušil, že to je něco špatného, ale hned jsem mu řekl, že jsem to nevěděl a omluvil se 
Jenže asi z nenávisti mou omluvu nepřijal a místo toho po mě začal řvát, nejdřív mě nazýval sprostýma slůvkama a řekl, abych radši šel, tak jsem byl potichu a šel. ( Říkal jsem si, že je oprávněně naštvaný a nemá to cenu.)
Později, když jsem se vrátil do kuchyně se napít mi řekl jen tak, že jsem totálně neschopný a neví po kom to mám a já jsem udělal chybu a odpověděl mu, že po mámě to nebude. Vím, že jsem to říct neměl, ale už jsem byl rozčilený a vyletělo to ze mě

Pak mi táta odpověděl tak, že vzal ze stolku útěrku a šlahl jí po mě s přídavkem dalších sprostých slov. Samozřejmě to nebolelo, ale já jsem byl naštvaný, tak jsem vzal útěrku, šlahl jí o zem a ještě jsem trochu bouchl do židle.

Táta po mě začal řvát ať se vrátím a zvednu tu útěrku a máma začala řvát ať toho táta nechá. Pak ke mně přišel a chytil mě za krk. Začal jsem se bránit, ale už to moc nešlo. Skončil jsem zádama na klice od dveří a chvíli mě tak držel za krk. Trochu jsem se dusil než mě pustil. Pak jsem padal raději pryč.
Je mi to líto a uvědomuji si, že si za to můžu sám a mohl jsem se určitě chovat líp, ale přijde mi přehnané někoho dusit kvůli tomuhle. Je mi 16 a bylo to poprvé, co se stalo něco takového (až na nadávky, ty jsou na denním pořádku.) Párkrát jsem též dostal facku nebo jako menší tahanec za vlasy. Opravdu jsem to teď nečekal a ani jsem se nestihl nijak bránit.
Bolí mě krk a přiznávám se, že mám teď strach z toho, co bude dál. Nevím, jestli se mám omluvit nebo to nechat být a z toho jsem vyklepaný.