Manžel bral drogy a lhal

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.04.19 16:22
Manžel bral drogy a lhal

Ahoj, nevím si rady a prosím vás o váš pohled na celou věc. Budu hodně stručná, jinak by to bylo na knihu. Měla jsem těžké a smutné dětství. Rodiče na alkoholu, násilý, odložily mě když mi bylo 6let k babičce a už se neukázaly. Sestra od 8 třídy, trvde drogy, závislost. Já bohužel v 15 začala s trávou, v 17 s pervitinem, alkoholem, v 19 s kokainem a jinými látkami. Ve 20 jsem jsem se seznámila s klukem co bral pervitin taky už delší dobu, dávali jsme si spolu, kourily trávu, alkohol. Hodně jsme se hádali, žárlily jsme na sebe, lhali jsme si navzájem. Po roce jsem si uvedomila že takhle dal zit nechci. Že chci být šťastná a už žít normálně. On tvrdil že to tak chce taky. Dávala jsem mu ultimátum, ale on pořád dokola lhal, i když jsem měla důkazy a věděla že lze. Např. Jednou jsem k němu prijela nečekaně o den dřív, úmyslně neohlasena. Než jsem k němu dorazila tak mi psal jak je unavený a že už jde spát tak ať nepíšu. No za hodinu a půl jsem dorazila k němu, zazvonila a telefon zvedli jeho drogovi kumpani, bylo to kolem půlnoci. Všichni byli samozřejmě sjeti. Jindy jsem zas u něj ve skříni s oblečením našla krabici, kde byli desítky prázdných psaníček. Takto mi lhal hodnekrat. Ale nikdy nepriznal, vždy nějaká výmluva. Já mu vždy skočila na to že uz to bude dobrý. No a měsíc na to, po roce vztahu, jsem otěhotněla, v té době už jsem byla 2 měsíce čistá. Slibil mi že si najde práci a že se o nás postará, že chce začít žít úplně odznovu. Že utne ty staré vztahy a že se odstehujeme do jiného města. No a tak se nám narodilo díte, peníze jsme měli jen tak po skromnu, ale byli jsme šťastní. Dítě pro nás bylo priorita a nic mu nechybělo. Žily jsme jeden pro druhého. Jediné co manžel nepřestal tak bylo kouřit trávu, v té době mi to ještě nevadilo. Fungoval naprosto normálně. Pořád si hrál se synem, jezdily jsme vlakem na výlety, chodil do práce. Pak o 3 roky později se nám narodilo druhé dítě. Bylo to náročné. Neměli jsme na sebe čas. Přestěhovali jsme se do pronájmu do domečku. Manžel si našel koníček, zahradniceni. Pak mě požádal o ruku. Naplánovali jsme svatbu. V té době uz to mezi námi začalo být horší. Nebyl čas jeden na druhyho, pořád děti, prace, fin. starosti abychom vyšli s příjmy, občas rychlá půjčka do výplaty. Splaceli jsme půjčku na vybavení domácnosti. Už v té dobe jsem si nebyla jistá tou svatbou, ale měli jsme spolu 2 děti, chtěla jsem aby byli manželské a abychom byli vsichni stejným jménem, prostě rodina se vším všudy. No, vzali jsme se a najednou nastal hrozný zlom. Manzel se změnil v chování. Přestali jsme spolu spát, sex tak 1× za 1-2měsíce. Už to nebyl polibek každý den, mazlení atd.. Manžel byl naladovy. Začal mi sprosté nadávat kvůli prkotinam, pořád mi něco vyčítal. Samozřejmě jsem mu to vracela. Takže to bylo spíš jako válečné pole. No půl roku po svatbě jsem začala tušit že se něco děje. Hodně zhubl, měl problémy s pleti, trávil hodně času u zrcadla, nejedl. Začal snít o tom jak začne pěstovat trávu ve velkým na půdě a jak na tom bude vydělávat. Já s tím nesouhlasila a on o přes to vzal z mého účtu moje peníze a za 30tisic koupil pestirnu marihuany a semínka a začal to pěstovat. Pořád basnil o tom jak k nim do práce nastoupil jeden cigan, a jak je v pohodě a jak se tím taky živý, furt mluvil jen o něm, on byl pro něj bůh. Napadl mě před dětmi, a zlomil mi mobil. Měl na mě natazenou pěst. Drtil mi ruku. Vyhrožoval mi. Hodně sprosté mě urážel. Koupil si posilovací věž za 5tisic a dal si ji na půdu vedle toho pěstebniho stanu s trávou. A každý den po práci se tam zavřel a byl tam dlouho že prý posiluje. Jednou jsem tam chtěla přijít se na něj podívat a on vybehnul do chodby. Chytil mě a svalil na starý gauč, zalehl mi ruce abych se nemohla hýbat a vyhrožoval mi že tam nesmím a že jestli toho nenechám tak že mi něco udělá. Pak mi řekl že se tam koukal na porno a výmluvy. A pak jsem jednou uklizela ve skříni s oblečením a měl tam schovanou peněženku mezi oblečením. Bylo mi to dost divné, měla jsem nějaké tušení a tak jsem se do ní podívala a našla jsem v ní obálku s pervitinem. Obálku jsem dala zpět a peněženku taky aby nic nepoznal. Doufala jsem a modlila se at to není jeho. Pak jsem šla do kuchyne a on že jde kouřit do sklepa. Samozřejmě peněženka že skrine zmizela a tak jsem ho přepadla ve sklepe, rychle zavřel peněženku a lhal mi že si nic nevzal, že tam nic neměl a furt opakoval že mi hrabe. Když jsem mu řekla že vím že tam má tu obálku tak mi tvrdil že tam nic nemá a ukazoval mi prázdnou peněženku. Přesvědčoval mě o tom že tam nic nebylo i přes to že jsem mu řekla že jsem to viděla, že jsem se mu koukala do penezenky. Začal mi nadávat do čbek, do pči, že jsem paranoidní krva vymatlana atd.. Tak jsem se s dětmi sbalila že odcházím, na to se on sbalil a odjel. 3 dny mi psal že spí vaute v lese, ve felicii(v zimě - 15venku). Po 3 dnech se mi ho sželelo, protože za něj prosila jeho máma a děti plakali proč není táta doma. Vzala jsem ho zpět. Podle výpisu z účtu jsem zjistila že mu zmizela za ty 3 dny celá výplata a že si vzal půjčku dalších 30tisic ještě k tomu. Ty 3 dny strávil v herně a vše prohrál a mě lhal že mrzl v autě. Já byla jak hromádka neštěstí. Najednou mi vše dosebe začalo zapadat a vím o tom že bral drogy minimálně 3 měsíce. On mi ale neustále lže, že to udělal jen jednou. Asi si myslí že jsem úplně blbá a že mu na to skočím. Vždy když jsem se ho zeptala na něco z toho, že už to trvá dlouho tak mi začne nadávat a urážet mě, řekl mi třeba že jsem krva nebo p*ča co si vymysli. Jeden večer se to vyhrotilo, děti už leželi a my se hrozně pohádali, on vyběhl ven, vzal láhev, rozbil ji o zem a mířil si s ní na hlavu že se zabije, hrozně přitom řval a běhal kolem domu, děti vyběhli před dům a hrozně moc plakali ani uspat sem je pak nemohla. Já se bála v tu dobu že to udělá jelikož už to jednou s tou lahví udělal když jsme ještě neměli děti a fakt se praštil a omdlel. Od té doby se o tom nemluvilo, protože jsem měla strach ze si sáhne na život. Na tento nátlak jsem mu řekla že to s mim jeste zkusím, ale musí mi slíbit že se to už nestane, říct mi pravdu, dát výpověď v práci, najít si jinou práci a že se odstehujeme opět někam kde ho nikdo nezná. Vše se tak stalo, ale pravdu mi dodnes nikdy neřekl. Už je to rok co se to stalo, a já se od té doby hrozně trápím. Držím se jen kvůli dětem. Nemáme to mezi sebou vyřešené. Neznám pravdu. Žiji v nejistotě že mi bude zase lhát, nevěřím mu. Ono to tehdá nějak vyšumelo, přestalo se o tom mluvit. On to bere jako že už to má za sebou a že mi nemá co vysvětlovat, že je to jeho věc. Půjčku co si vzal ještě nemáme splacenou. A on už na mě tlačí s hypotékou, bydlíme 2 dospělí 2 děti a kočka v bytě 2+1. Hádáme se, on me občas sprosté urazi. Sex za poslední rok max 5× a to s natlakem z jeho strany. Já cítím že se náš vztah zlomil tehdá po tom odhalení. Cítím se ublizena že mi lhal, zradil moji důvěru. Ze opět podlomil nově tezce budované základy našeho vztahu. A cítím, že už se to nespraví. Jsem hodně podezirava, nevěřím mu. A on mě všude kde může promlouvá že jsem zárlivá a že mu vše zakazuji, což mě urazi. Že za všechno můžu já, že to já jsem ho dohnala zpět k drogám. Nějak cítím že už ten vztah nemá cenu. Jenže máme 2 děti 7 a 3roky a ty ho miluji, k dětem se chová opravdu vzorně, hodně se jim věnuje, ten menší tihne víc k němu jak ke mě. Ale já ve vztahu nejsem šťastná, zároveň toho blba furt miluji. Ale prostě vím že líp by mi bylo bez něj. Vůbec nevím co mám dělat, jsem zoufalá. Doufala jsem, že po tom co provedl se bude snažit to nějak dát do pořádku. Ale on se ani nepokusil. Kdyby mi řekl pravdu, a zalitoval toho, kdyby se aspoň omluvil, tak by mi tim dal signál že toho lituje a že to myslí vážně. Chci to uzavřít. Ale on nic. Předtím než se to vše semlelo, tak jsme se objimazli, libali atd.. A teď už nic. Když se mě dotýká není mi to příjemne, uhybam dotekum i pohledum. Každý den si to přemítam v hlavě. Když se na něj podívám, vidím v něm ulhanyho krivaka. Nevím jestli to má cenu ještě nějak zkoušet opravit, ani jak to případně opravit. Jestli má cenu pokračovat. Jestli se teda vůbec dá něco takovýho spravit. Jde mi hlavně o děti, nechci aby se trápily, aby mi dávali vinu, jsou moje všechno. Je toho na mě moc. Navíc bych ráda koupila dům a měla pevnou půdu pod nohama, hlavně i děti. Ale s ním se bojím si ji vzít. A když bychom se rozvedli tak pak se ještě soudit o dům. Co byste dělali na mém místě? Všem se omlouvam za dlouhý příspěvek a děkuji za docteni dokonce. Anonym snad pochopíte :,(

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Ou
Kelišová 7414 příspěvků 07.04.19 16:26

Má smysl podporovat a opravovat sebe samu - aby sis nenechala takhle ubližovat.

Pokud nemáš na to rovnou se rozcházet, tak stejně vstup do individuální psychoterapie a uč se pracovat sama se sebou, aby sis nenechala ubližovat a zároveň aby si konflikty uměla řešit konstruktivně. Když se začneš měnit ty, je možné , že bude muset začít reagovat jinak i on.

terien
Extra třída :D 11295 příspěvků 07.04.19 16:42

Udělala sis dítě s feťákem, měli jste tu drzost si do vašich podmínek pořídit druhé, vzala sis feťáka a teď se strašně divíš, že máš doma feťáka se vším všudy. Ale hlavně že ho máš ráda a chceš si pořídit baráček. Teda až zaplatíte to, co profetoval :zed: začni myslet hlavou, to by pro začátek mohlo pomoct.

Origamia
Kecalka 259 příspěvků 07.04.19 16:50

Adepti na Výměnu manželek :mrgreen:

berry4
Nadpozemská drbna 28406 příspěvků 07.04.19 16:55

Jako bys sama nevěděla, jak pervitin dělá z lidí monstra. Prostě jim sežere mozek. Je to jen otázka času. Nějak nechápu,jak holka,co se z toho sama dostala a to před tebou upřímně smekám , dokáže dál žít s chlapem,co bere ? Co si proboha namlouváš ? Že jedna omluva všechno smaže ? Zítra bude svítit sluníčko a bude všechno růžový ? Proboha. Ty tomu věříš ? Nebo jde jen o tvoje city k němu? Co ty sama? Co děti ? Co si myslíš,že bude následovat ? Tak já ti to moje milá napíšu úplně jasně a stručně. Začne tě mlátit. Možná i děti,když bude v abstáku. A předtím vás všechny zatáhne na samý dno finančně. A ty budeš ve všem ta největší svině, za všechno budeš moct, začneš žít jeho schizofrenní peklo. Protože tyhle lidi prostě nemají,NEMAJÍ střízlivý úsudek. Budeš žít jeho život jen proto,že ty ho miluješ a žiješ sama v nějakém bludu. A tím jeho životem stáhneš na dno sebe i děti. Že to není pravda ? Jestli co nejdřív neutečeš, nepodnikneš co nejrychleji patřičné kroky k rozvodu a nepojistíš nějak své účty a finance, napišme si tak za půl roku ano ?

Martha03
Zasloužilá kecalka 935 příspěvků 07.04.19 16:58

Tak za prvé chudáci děti, už si toho za svůj krátký zivot s vámi teda zažili. Tvou prioritouby měli být děti a to v jakém prostředí vyrůstají. Teď teda asi ten tvůj seká latinu k dětem se chová hezky, ale jak píšeš obcas tě uráží a nadává. Já jen douf, že už ne před dětmi, protože jestli ano, tak jim opravdu dáváte krásný příklad toho jak se chová tatínek k mamince, potažmo muž k ženě.
Udělej to nejlepší pro děti a taky pro svou psychickou schránku. Pokud to nejsi schopna uzavřít už to nikdy neuzavres a zalezi zda ti za to ten vztah stojí, zda ti záleží na dobrém psychickém zdraví tvých děti. Podle toho se rozhodni, zda má či nema smysl pokračovat. Na nátlaky svého partnera nedej, je dospělá osoba, musí se o sebe umět postarat a ne jen páchat demonstrativni sebevraždy apod. Klidně bych si s ním sedla a řekla, že události posledních let ještě v sobě nemáš uzavřené, chceš si s ním o tom promluvit. Bez zbytečných vycitek, a necekej, že si bude bůh ví jak kalet na hlavu, když je takový typ, že má pocit, že vlastně neudělal nic moc špatně a vlastně možná má pocit, že je to všechno tvoje vina. Podle toho pak udělej rozhodnutí. Pokud se s tebou vůbec nebude chtít bavit pak spolu ani nemáte žádný vztah a nemá k tobě ani tolik respektu, aby uvolil se o tom vůbec bavit.

lll14
Kecalka 204 příspěvků 07.04.19 17:46

Začínáš tím, že jsi měla smutné dětství - rodiče na alkoholu, násilí - co myslíš, že budou za pár let říkat tvoje děti? Chceš pro ně život, jaký jsi měla ty? Jen pro to, aby neztratili „tatínka“? Myslíš, že jím neubližuje, že tatínek mamince sprostě nadává a ubližuje jí? Vážně chceš čekat, než jednou ublíží i dětem? Dokážeš sama se sebou žít, kdyby dětem skutečně ublížil? Pro děti bude nejlepší, když se rozvedeš a odstěhuješ, čím dřív a dál, tím lépe. Otec buď časem „překoná“ závislost a bude schopný se s dětmi alespoň vídat atd. nebo do toho spadne ještě víc a časem děti pochopí, proč jsi odešla. Záleží jen, jestli ti skutečně záleží na dětech.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.04.19 18:17

Před nimi se nehadame, je to spíš jen že si párkrát týdně vjedeme do vlasů. A vše to proudí od těch události co se stali před rokem. Kdyby mě opakovaně napadal před dětmi, tak už jsem davno sbalena a nevaham ani vteřinu. Než jsme čekali děti, už jsme byli čistí oba. Před druhým dítětem jsme spolu zažily 3 nádherné roky. Pak jsme spolu prožívali těhotenství. A ještě rok po porodu vše ok. Nic nenaznacovalo problémům. Nenapadlo by mě že se vše takhle zhatí. On to bere jako že ujel a já dělám z komara velblouda. Rada bych pokračovala dal. Byla bych ráda kdyby to pokračovalo dál, ale nejsem si jistá jestli je toho hoden. Musel by to vše urovnat a přesvědčit mě. Ale on nemá žádnou snahu, když to chci řešit tak mu najednou přepne v hlavě a radši řekne ať držím hubu a dám mu pokoj. Před dětmi semnou takhle nemluví, ale jsou třeba vedle v místnosti. Nemá je mě žádnou pokoru, úctu. To je asi největší kámen úrazu. Děti to naštěstí nevnimaji, snažím se vše skrývat a dělám právě vše proto aby neměli takové dětství jako já.

Ou
Kelišová 7414 příspěvků 07.04.19 18:29
@Anonymní píše:
Před nimi se nehadame, je to spíš jen že si párkrát týdně vjedeme do vlasů. A vše to proudí od těch události co se stali před rokem. Kdyby mě opakovaně napadal před dětmi, tak už jsem davno sbalena a nevaham ani vteřinu. Než jsme čekali děti, už jsme byli čistí oba. Před druhým dítětem jsme spolu zažily 3 nádherné roky. Pak jsme spolu prožívali těhotenství. A ještě rok po porodu vše ok. Nic nenaznacovalo problémům. Nenapadlo by mě že se vše takhle zhatí. On to bere jako že ujel a já dělám z komara velblouda. Rada bych pokračovala dal. Byla bych ráda kdyby to pokračovalo dál, ale nejsem si jistá jestli je toho hoden. Musel by to vše urovnat a přesvědčit mě. Ale on nemá žádnou snahu, když to chci řešit tak mu najednou přepne v hlavě a radši řekne ať držím hubu a dám mu pokoj. Před dětmi semnou takhle nemluví, ale jsou třeba vedle v místnosti. Nemá je mě žádnou pokoru, úctu. To je asi největší kámen úrazu. Děti to naštěstí nevnimaji, snažím se vše skrývat a dělám právě vše proto aby neměli takové dětství jako já.

Je naivní se domnívat, že když se pokoušíte nehádat před dětmi, že děti nevnímají napětí.

cím víc věci skrýváš, tím zmatenější jsou z toho, že jasně cítí, že je něco špatně, ale ty jim vlastně lžeš.

Pokud sama sebe nezačneš velmi aktivně měnit k sebepřijetí a spol. v oné psychoterapii, tak přes všechnu snahu nedělat to co tvoji rodiče, bude výsledek stejnej.

Ano - máš výrazně těžší podmínky než lidi z klidnějších rodin, ale opravdu není potřeba rezignovat a opravdu je dobrý nápad obrátit se k někomu, kdo ti pomůže.

Narozdíl od zdejších paniček tě psychoterapeut či psychoterapeutka opravdu soudit nebudou.

Klíčové je, že si jseš vědoma problému. To je to nejtěžší - přiznat si to. Pak je ta další těžké věc - požádat o pomoc. Ale opravdu to stojí za to.

janablizkova
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 07.04.19 19:00

Také smekám před tebou že jsi skončila s drogama,ale mít děti s fetákem,který jak je vidět nikdy nepřestane to je docela síla.Já bych od něj rozhodně odešla.Chudáci děti.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.04.19 19:02

@Ou jako že je chyba ve mě? Pracovat na sebevědomí? Ja to právě chci napravit a šťastné žít, jen mi všichni odjakživa hází klacky pod nohy. Sebevědomí nemám, to je pravda :-/ navíc jsem od dětství tělesně handikapovaná, a zažila jsem těžkou šikanu od školky až po střední školu. Sebevědomí nemám odjakživa :(

berry4
Nadpozemská drbna 28406 příspěvků 07.04.19 19:03

@Ou tak nějak tu ted´přemýšlím, jestli máš vůbec přehled o tom,jak dlouho dnes trvá , než se dostaneš na řadu k psychoterapeutovi? A to už vůbec nepíšu o cenách…Myslíš si, že tahle holka je momentálně ve stavu čekat na pomoc psychoterapeuta a rozebírat s ním své dětství a svůj mom. stav ? Podle mne těžko.
Proč ? Zažila jsi někdy drogově závislého partnera ?
Asi těžko.
Potom by jsi tohle nepsala,protože jestli tady potřebuje někdo pomoct a to fofrem, tak jsi to ty zakladatelko. Už dokáže protočit výplatu a vzít si úvěr,aby to za 3 dny protočil na matech a projel v perníku?
Co si myslíš, že bude dál?
Já si myslím, že vaše kolegy, co s tím neskončili asi znáš a víš, v jakém stavu jsou dnes.
Ne. On s tím těžko skončí. A ty, jakožto jeho manželka všechny jím nasekané dluhy poneseš. A nejspíš je časem i budeš muset platit. Sama. Když on neskončí. Ale to nebudeš mít nikdy jistotu. Ale může tě to semlet natolik, že pro dluhy nezvládneš uživit děti.
Drogy jsou drogy. Nikdy nebudeš čistý. Je to jako alkoholismus. Bud´setrvale abstinuješ, nebo do toho zase spadneš.Ted´. Za rok. Za 5-10 let. To je jedno. Nic mezi tím.

evulinda79
Stálice 80 příspěvků 07.04.19 19:19

komu není rady,tomu není pomoci,vy dva se třeba umořte v tom evidentně nádherném vztahu,ale nejvíc to odnáší děti a o to jde,o to jediný

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 07.04.19 19:42

Takže podle vasich rad, mám se s detmi sbalit a odejít od něj? I když jednou ujel za posledních 9 let? Ja řeším hlavně to jak semnou jednal potom co jsem to chtěla řešit. Pro mě je mnohem závažnější to, že to nechce nijak řešit, že pořád zatlouka. Kdyby si semnou sedl a projevil snahu to napravit, uznal svou chybu a od srdce se omluvil a pak se i podle toho choval a bylo by vidět že to myslí upřímně vážně, tak bych to tady teď neřešila, má la bych rukou a žila dal o když s určitou mírou ostrazitosti. Mě nejvíc vadí to, že mu nemůžu věřit a podle toho se pak i chovám. Připadám si jak stíhačka a že tim sama sebe ponizuji. Tím že to nechce řešit, tím ve mě vyvolává pocit že je mu vlastně fuk co udělal a že to klidně udělá znovu. Už je mu 32, čekala bych uz trochu rozum. Ale on se chová jako by mu bylo 20.

Paola21
Závislačka 4057 příspěvků 07.04.19 19:54
@Anonymní píše:
Takže podle vasich rad, mám se s detmi sbalit a odejít od něj? I když jednou ujel za posledních 9 let? Ja řeším hlavně to jak semnou jednal potom co jsem to chtěla řešit. Pro mě je mnohem závažnější to, že to nechce nijak řešit, že pořád zatlouka. Kdyby si semnou sedl a projevil snahu to napravit, uznal svou chybu a od srdce se omluvil a pak se i podle toho choval a bylo by vidět že to myslí upřímně vážně, tak bych to tady teď neřešila, má la bych rukou a žila dal o když s určitou mírou ostrazitosti. Mě nejvíc vadí to, že mu nemůžu věřit a podle toho se pak i chovám. Připadám si jak stíhačka a že tim sama sebe ponizuji. Tím že to nechce řešit, tím ve mě vyvolává pocit že je mu vlastně fuk co udělal a že to klidně udělá znovu. Už je mu 32, čekala bych uz trochu rozum. Ale on se chová jako by mu bylo 20.

Ano.

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama