Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
S partnerem, závislým na své matce, neschopným se odpoutat od původní rodiny a tvořit pár se svou ženou, není šance hnout. Bude to tak pořád. Nic na tom nezmění roky společně prožité ani příchod dětí. Mě udivuje jedno. Že se to pořád opakuje. Že si hodně nechala líbit moje generace, to je fakt. Ale myslela jsem, že dneska ty mladé ženy jsou sebevědomější, že jsou schopné si svoje prosadit. Že toho chlapa spíš odhadnou. A taky ony mají určitě víc zkušeností. A přesto se to pořád stává. Že je ta mladá nešťastná kvůli jeho rodičům. A jelikož jsem v tom roky žila, tak těm, kdo říkají, já bych si věděla rady, já bych s ním děti neměla, já bych si ho nevzala, atd, musím říct, že tady není prostě cesta, kudy z toho ven. Neuděláte nic, ani za ty roky se neposunete naprosto nikam. Matka je na piedestalu a vy se s ní nemůžete rovnat a nesaháte ji ani po kolena. A nehnete se dál. Závislák a mamánek bude v té své roli setrvávat klidně až do vlastního důchodu. Jediná šance, jak se toho zbavit, je rozvod. Který protistrana nepochopí ani do konce života. My se tak starali, tolik jsme pro ně dělali, ona si dovolila odejít. A najdou se i takoví, kteří jim to uvěří. Že ta špatná je ta, co to už prostě nemohla vydržet a nic jiného jí nezbylo. A odchod je mladé ztížen různými překážkami. Hledání sympatizantů mezi rodinou. Výhrůžkami. Požadavky. Pomluvami. Odmítáním vydat osobní věci. Protahováním rozvodu. Přesvědčováním. Ta, která se dá zviklat aby se snad chtěla vrátit, ta jde ještě do horšího, než odkud chtěla odejít. A tak jako někdo, kdo tohle má za sebou, říkám, že situace vlézt do takové rodiny jiné řešení, než odchod, nemá.
@Všechnoznám u nás to tak skoro bylo, když jsme se dali dohromady já jsem měla růžové brýle a obdivovala jsem jejich dobrý vztah nepřišlo mi na tom nic zvláštního..pak přišla svatba a dítě a po narození dcery to začalo, byla jsem po císařském řezu s komplikacemi a sotva jsem prijelazz porodnice tak už jsme museli jestdit každý týden ke tchanovcum a oni vůbec nejezdili když jsem odmítla tam jet tak se semnou manžel klidně i týden nebavil, jezdil tam sám a pak jsem jenom poslouchala že jsem hrozná manželka a dokonce jednou mi psal i jeho bratr jak si to predstavuji, druhé dítě plánované nebylo a je tady ale to jsem řekla, že toto šestinedělí si nenechám zkazit, proto jsem tam odmítla jet a už byl opět oheň na střeše
Já teda růžové brýle neměla ani, když jsme spolu chodili. Což o to. Ale říkala jsem si, je to dospělej chlap, snad pochopí, že jeho místo je vedle mě. Za vyučenou mi dali ihned po svatbě. Celá odpoledne trávil u nich a do našeho společného bydliště se chodil jen vyspat. Přišel najedený, vypovídaný, podíval se na zprávy a šel spát. Jak se doma mám, když mám rizikové, nikoho nezajímalo. Po narození dítěte dlouhé čekání na váhu v porodnici. On celou dobu u rodičů. V bytě naprosto nic nikdo neudělal. Vrátila jsem se do něj tak, jak jsem ho opustila. Kdo postaví postýlku, nakoupí, když doma nebyl kočárek, co budu jíst, to nikoho nezajímalo. Vrstva prachu všude, a v lednici nic. Takový je život s mamánkem. Buď se žena komplet stará, samozřejmě je zdravá a schopná, ničím neoslabená, hlavně mlčí, dělá a nic pro sebe nechce, ani nemá na nic vlastní názor, nebo je problém. Tedy přesně řečeno, ona má problém. V tom bytě, kde jsem se s miminkem ocitla, protože po hádce se sebral a odjel kam jinam, než k rodičům, jsem půl roku po svatbě procitla definitivně. Ví bůh, na co jsem další roky čekala. Fakt nebylo na co.
@Anonymní píše: Více
Ale ty sis ho vybrala DOBROVOLNĚ. Nikdo jiný za to neodpovídá. Tak to prostě je.
@Pe.M.1 píše: Více
Nepochopím, proč sis něco takového vzala. Fakt ne. 1000 000× líp být sama.
@leopanda píše: Více
Možná dělá hodně to, že i ty jsi v pohodě. Ono totiž normální snachu aby člověk pohledal, když to tu tak čtu.
@Všechnoznám píše: Více
Dopředu bez dětí pořádně nevíš, co vybíráš. To se uvidí až po dětech.
@Pe.M.1 člověk dělá chyby. A někdy i takové zásadní. Důležité je, že se člověk z chyb poučí a nežije v nich celý život. ![]()
@terien píše: Více
No jo, jenže z těch snach jsou pak jednou tchýně. To je začarovaný kruh… já hrozně často čtu, slyším- mě tchýně nehlidala, hlídat taky nebudu atd. Nikdy tyhle věty nepochopím. Mě přijde logické se z chyb poučit a dělat to líp. Takže já když si postěžuji co vše naše babičky a dědové dělají špatně, tak už si pomalu zakládám seznam co vše chci dělat jednou líp. Nechci totiž být hrozná tchýně. Chci být pro ty děti oporou dokud to půjde.
@terien píše: Více
I tchýni, i tchýni.
Mně jako dvojnásobné tchýni úplně postačí to, co řekli velice výstižně jedni mladí. A sice: No, my se toho docela báli, že když budeme bydlet tak blízko, že u nás budeš pořád. A my tě ani nevidíme. Šlo o to, že byt, který se náhodou vyskytl, byl pro ně ideální co do polohy a velikosti a dobře načasovaný. Nezaváhali.
Přišli spíš oni. Že by si dali to a to a že to tak neumějí uvařit. Uvařila a dala zároveň na papíru recept.
Velice dobře si pamatuji ty obřady, kdy jsme kvůli obědu tvrdli u tchánů celý den. Tehdy jsem se zařekla, že ode mě děti v životě neuslyší, že je málo vidím.
Dopadlo to tak, že oba bydlí doslova co by kamenem dohodil. Vidím je tedy snad častěji, než bych i chtěla. Tahle lokalita má výhody a jsou tu odmala doma. Jejich protějšky neprotestovali. Vyjdu s nimi. Myslím, že si děti vybraly dobře, jsou i pracovištější, než se mi zdají mí potomci. Tam se ty geny kapku pomíchaly…
@Anonymní píše: Více
Záměrně nainstalovaný program do hlavičky toho dítěte a kdyby vás zajímalo kdo je tvůrcem tak ajtak