Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne, určitě bych na rodinu nedala, oni s ním nežijí. Je to blbý, že nemáš podporu, měli by stát na tvé straně. Ale co se dá dělat, držím palce ať to zvládneš ![]()
To by mě taky zklamalo, smutné, že tě nepodpoří a to vše zřejmě jen proto, že ty si nemáš ve zvyku stěžovat a kydat na něj špínu, kdežto on nejde pro manipulaci daleko. Klidně bych si pro rodinu připravila nějakou neprůstřelnou hlášku, proč odcházím (určitě máš důvod, že?) a ne, rozhodně bych nebyla s někým, s kým být nechci, jen kvůli řečem okolí.
Udělej to tak, jak to sama cítíš. Ty nejlépe víš, jaké to vše je, ne oni kolem. Je hezké, že ho mají rádi, ale je to vše na tobě. Pokud to už necítíš, musí to pochopit. ![]()
Chápu, že tě to zklamalo, ale na tvém místě hned odcházím. Tohle je citové vydírání a manipulace, a to tak nechutná, že se do toho zjevně nebojí zapojit další lidi. Každý vztah prochází nějakými zkouškami, které odhalují charakter. Toto odhalilo charakter dostatečně. Co se týče podpory rodiny, tak bych se nebála. Tohle po čase vyšumí. Ty zůstaneš v jejich životě a on ne.
@Anonymní píše: Více
Jako promin, ale když se chci rozejit, tak se rozejdu a nu abych buh vi jak dlouho resila s okolim, ze se chci rozejit. A tedy jit pritel za mymi rodici, at mi domluví, tak by tim okamžikem ten rozchod probehl, přestože oni by mu reekli, ze se asi zbláznil.
Nenechala bych se ovlivnit tím, co si myslí rodina. Ale určitě bych si s nimi sedla, řekla svoje důvody, připomněla bych, že oni s námi nebydlí, aby věděli, co se odehrává, a rozhodně bych zmínila, že mě mrzí, že je nezajímá můj pohled na věc, když přitom já jsem jejich dcera. Že bych očekávala, že pokud jsem se vůči partnerovi neprovinila nějakou echt hnusárnou, tak budou stát při mně. To tak jako obvykle rodiče dělají. ![]()
Co? On chodí plakat k vašim aby ti domluvili. No fuj, takový vyděrač. Ten by letěl.
Já nechápu to „chci rozejít“. Když se chci rozejít, rozejdu se a odstěhuju, ne? Nebo ty jsi partnerovi jen řekla „asi se budu chtít rozejít“ a on teď obvolává? To je úplně na palici. Jestli to necítíš a nechceš, jdi od toho, ale ostrým řezem, který se zahojí mnohem rychleji. Žádné „nevím co chci a vy všichni okolo mi to nějak naznačte“ a pak se vztekat, že naznačují něco, co se ti nelíbí.
Prostě se a ním rozejdi a neřeš to s nima. Není to jejích věc.
Tyhle bitvy o příbuzné často vyhraje ten, který si umí stěžovat nad tím, co to nedělá.
Já se jednou dozvěděla, že jsem se s ex neměla rozejít, protože měl velkej plat.
![]()
Děti spolu nemáte? Alespoň to tak vypadá. Strašně by u mě klesl a přestal být absolutně nezajímavý tímto způsobem, to je fakt úplně asexuální tohleto kňourání.
Nechápu proč to s nimi probíráš…důrazně bych jim sdělila…že to je tvůj život.
Jed si svoji lajnu a spolehej vyhradne na ruku na konci sveho vl. ramene! A svoji hlavu! A zivot bude ok!
Ten, kdo hledá v rodině sympatizanty kvůli tomu, že se s ním chce partnerka rozejít, zejména v rodině partnerky, ten by jel jak namydlenej blesk. Nejen, že je slaboch, co neunese rozchod, ale tohle je tak nefér, že je to u mě neomluvitelné. Takový člověk nemůže být skutečnou oporou pro život. Nebo si snad umíte představit, že plně zastoupí ženu v péči o dítě při nemoci? Že si s ní vybuduje domov, že se nelekne problémů s hypotékou, prací, ztrátou zaměstnání, a co já vím…Tohle by pro mě nebyl chlap pro život, ale důkaz, že jsem se s tím rozchodem, ať už z jakéhokoli důvodu, rozhodla správně. To není chlap. Ale fňukna. Ještě, že nevyhrožuje, že si nastrouhá sirky a demonstrativně se nevěší. Rozchod dvou svobodných lidí. V životě jsou horší věci. On zřejmě ještě houby zažil. Rodina má stát za svým členem. A to i kdyby s důvodem rozchodu nebyla s ním zajedno. A ty jsi jeho rodičům zavolala, abys u nich našla pochopení? Já bych to pro tu legraci asi udělala. Dobrý den, Novákovi, tady Hanka, váš syn je tak nespolehlivý, že s ním už nevydržím. Nojo, Hanko, my se ti nedivime, my ho moc dobře známe. Všechno je pro něj problém a umí jen slibovat. Máme s ním boje celou dobu…My té chápeme.
Ahoj všem,
zajímalo by mě, jestli jste někdy byli zklamaní přístupem své rodiny. A pokud ano, v čem vás zklamali? Docela mě trápí, že se chci po 4 letech rozejít s přítelem, ale všichni jsou na jeho straně. Neustále mě přesvědčují, ať to s ním ještě zkusím. Říkají, že mě miluje, že nechce, abych odešla, a podobně.
Zlom nastal, když zavolal mým rodičům a stěžoval si, aby mi domluvili. Řekl, že nejí, nespí a je psychicky na dně. Stalo se vám to někdy? Jak jste tuto situaci řešili? Je mi strašně smutno, že nikdo nevyslechne mě, co prožívám já a proč jsem se takhle rozhodla. Neustále jen řeší, jak se cítí on a jak je na tom on.
Nevím, co s tím mám dělat a jak se s tím smířit. Mám zůstat s ním, aby byli všichni šťastní, i když se budu dál trápit? Nebo se mám smířit s tím, že když se odstěhuji a ukončím vztah, budu na všechno sama a žádnou podporu od své rodiny nedostanu?