Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, maminky, poraďte prosím, jsem přecitlivělá? Manžel mi včera řekl, že potřebuji psychiatra, že jsem úplný blázen. Jak opadnou prvotní emoce, začínám přemýšlet, jestli má pravdu.
Byli jsme nakupovat v nákupním centru a manžel potkal bývalou kolegyni. Ona vzpomínala, jak to u nich na úřadě bylo fajn, že se jí stýská a hned by se vrátila. Manžel okolo ní okamžitě začal tajtrlíkovat a že na ni všichni vzpomínají, jak byla šikovná a jestli má zájem ať přijde, že se z ředitelkou určitě domluví a místo najdou. Nabízel jí to až tak, že mu říkala, jak by strašně ráda a že děkuje za nabídku, ale musí si to ještě rozmyslet, že mají rodinnou firmu a nic neslibuje.
Strašně se mě ta jejich konverzace dotkla. Vím, je to dětinské a malicherné, ale asi bych to zvládla, kdyby tomu nepředcházela naše ranní konverzace na stejné téma. Vyprávěl mi, že mají dlouhodobě nemocnou paní na podatelně a že by jí potřebovali nahradit, jenže nemůžou protože je stop stav a dokud ona nedostane důchod, tak to prostě neprojde.
Tak jsem mu říkala (už asi po x-tý), že kdyby se jim uvolnilo místo a stop stav zrušili, ať na mě myslí. A na to mi manžel řekl, že opravdu ne, že nepřijímají a ani nebudou, ale že viděl nabídku na práci prodavačky do Lidlu a nebo můžu jít dělat skladníka, ti mají aspoň víc peněz.
Holky já si realisticky umím odpovědět, že to je blbost. Vím, že i kdyby tam to místo měli, že by mi k nim do úřadu stejně nepomohl, je to proti jeho pravidlům a nesnáší protekci. On si to asi neuvědomil, ale jak s ní mluvil, tak mě tím hrozně ponížil.
A asi to tak vnímám i proto, že já se pracovně plácám. Po dětech už jsem nesehnala práci na úřadě a tak dělám práci, která mi moc nejde a ani mě moc nebaví. Vystudovanou mám veřejnou správu a práva a ani nevíte kolik jsem už absolvovala výběrových řízení, dala peněz za ověření vzdělání, výpisů z rejstříků ad, abych se dopisem dozvěděla, že jsem sice splnila všechny podmínky, ale že dali přednost jinému uchazeči. Jsem původně z vesnice, sem jsem se přistěhovala za manželem. Je to malé město, každý tu zná každého a dost lidí se tu vzájemně potřebuje, tak se pak už jen dozvídám, že na jedno místo nastoupila neteř úřednice která šla do důchodu, na další manželka známého místního podnikatele, a na další třeba dcera ředitele školy, která sice do té doby dělala prodavačku, ale prý si vzdělání doplní během zaměstnání, že to zákon umožňuje.
Jak už jsem psala vím, že je to blbost, umím si rozumově všechno vysvětlit. On navíc ani nemůže za to, že na tom pracovně nejsem tak jak bych chtěla. I tak jsem se ale neudržela a že mi to vadí jsem mu řekla, urazil se, že nic nechápu a jsem labilní a potřebuju psychiatra a od té doby máme tichou domácnost. Výsledek tak je, že je to vlastně moje chyba protože všechno blbě chápu.
Ale ja ti fandim, dobre je, ze jsi rekla, jak se citis. A neboj, on mluvit zas zacne
a preju, at se s praci brzy zadari, taky me to brzy ceka a uz ted mam z toho des ![]()
@anonymka2008 jako nechápu, je to sobec a zřejmě tě u sebe v práci nechce ![]()
Manžel je debil, u nás na úřadech tě bez známých ani nevezmou.
Tím nechci říct, že vezmou někoho, kdo to nezvládá. Nevezmou, ale z těch, kteří se hlásí, vezmou jen toho, kdo to má domluvené.
Pracuji v soukromé firmě a je to tam úplně stejné, na místa, o která lidi stoj, se bere jen přes známé. Jen se nemusí šaškovat s výběrovými řízeními.
Ta se vypisují jen na místa, na která nejde nikoho najít(nikdo o ně nestojí, nebo nikdo nezná dostatečně kvalifikovaného člověka).
Podle mě tě tam nechce.
@anonymka2008 No, asi takhle, on té bývalé kolegyni žádné místo nedohazoval, pouze ji řekl, že má zajít za ředitelkou… tak nevím, kde je problém ![]()
Obdivu tě, že s takovým chlapem dokážeš žít. Kdyby se takto choval můj přítel, letěl by hned ze dveří.
A co se týče práce, neztrácej naději v hledání. Určitě se nějaké místo objeví ![]()
No mě by takový přístup taky mrzel. Sice bych to nebrala jako ponížení (neodmítl tě před ní), ale jako pokrytectví.
Jinak k tvé pracovní situaci - nějaké větší město k dojíždění poblíž nemáte? Kde by nebylo takové riziko, že tví konkurenti „vyhrají“ konkurz po známostech…
To by se snad dotklo každé ženy. Tvůj manžel má asi nějaký osobní důvod, proč tě nechce zaměstnat u sebe.
@anonymka2008 píše:
Ahoj holky, maminky, poraďte prosím, jsem přecitlivělá? Manžel mi včera řekl, že potřebuji psychiatra, že jsem úplný blázen. Jak opadnou prvotní emoce, začínám přemýšlet, jestli má pravdu.
Byli jsme nakupovat v nákupním centru a manžel potkal bývalou kolegyni. Ona vzpomínala, jak to u nich na úřadě bylo fajn, že se jí stýská a hned by se vrátila. Manžel okolo ní okamžitě začal tajtrlíkovat a že na ni všichni vzpomínají, jak byla šikovná a jestli má zájem ať přijde, že se z ředitelkou určitě domluví a místo najdou. Nabízel jí to až tak, že mu říkala, jak by strašně ráda a že děkuje za nabídku, ale musí si to ještě rozmyslet, že mají rodinnou firmu a nic neslibuje.
Strašně se mě ta jejich konverzace dotkla. Vím, je to dětinské a malicherné, ale asi bych to zvládla, kdyby tomu nepředcházela naše ranní konverzace na stejné téma. Vyprávěl mi, že mají dlouhodobě nemocnou paní na podatelně a že by jí potřebovali nahradit, jenže nemůžou protože je stop stav a dokud ona nedostane důchod, tak to prostě neprojde.
Tak jsem mu říkala (už asi po x-tý), že kdyby se jim uvolnilo místo a stop stav zrušili, ať na mě myslí. A na to mi manžel řekl, že opravdu ne, že nepřijímají a ani nebudou, ale že viděl nabídku na práci prodavačky do Lidlu a nebo můžu jít dělat skladníka, ti mají aspoň víc peněz.Holky já si realisticky umím odpovědět, že to je blbost. Vím, že i kdyby tam to místo měli, že by mi k nim do úřadu stejně nepomohl, je to proti jeho pravidlům a nesnáší protekci. On si to asi neuvědomil, ale jak s ní mluvil, tak mě tím hrozně ponížil.
A asi to tak vnímám i proto, že já se pracovně plácám. Po dětech už jsem nesehnala práci na úřadě a tak dělám práci, která mi moc nejde a ani mě moc nebaví. Vystudovanou mám veřejnou správu a práva a ani nevíte kolik jsem už absolvovala výběrových řízení, dala peněz za ověření vzdělání, výpisů z rejstříků ad, abych se dopisem dozvěděla, že jsem sice splnila všechny podmínky, ale že dali přednost jinému uchazeči. Jsem původně z vesnice, sem jsem se přistěhovala za manželem. Je to malé město, každý tu zná každého a dost lidí se tu vzájemně potřebuje, tak se pak už jen dozvídám, že na jedno místo nastoupila neteř úřednice která šla do důchodu, na další manželka známého místního podnikatele, a na další třeba dcera ředitele školy, která sice do té doby dělala prodavačku, ale prý si vzdělání doplní během zaměstnání, že to zákon umožňuje.
Jak už jsem psala vím, že je to blbost, umím si rozumově všechno vysvětlit. On navíc ani nemůže za to, že na tom pracovně nejsem tak jak bych chtěla. I tak jsem se ale neudržela a že mi to vadí jsem mu řekla, urazil se, že nic nechápu a jsem labilní a potřebuju psychiatra a od té doby máme tichou domácnost. Výsledek tak je, že je to vlastně moje chyba protože všechno blbě chápu.
Citila bych se stejne nacrane a ponizene jako ty.
@j.a.n.i1 píše:řekl jí (bývalé kolegyni), že se s ředitelkou určitě domluví a že místo určitě najdou. To je v podstatě určitý příslib. Vzhledem k tomu, že manželce řek pravý opak, že to prostě nejde a neberou a i kdyby, tak je to proti jeho zásadám a blá blá, tak je křivák a pokrytec
@anonymka2008 No, asi takhle, on té bývalé kolegyni žádné místo nedohazoval, pouze ji řekl, že má zajít za ředitelkou… tak nevím, kde je problém
Máš recht, taky by mě taková konverzace nas*ala. Jenže chlapi to většinou vidí jinak. ![]()
To by mě teda ukrutně naštvalo a naše domácnost by byla asi dost hlasitá:-) Tak ty se přestěhuješ za ním do města, kde dobrá práce se shání téměř výhradně přes známé, ale on ti pomoct k místu nechce. Oproti tomu tě posílá makat na místa, která jsou výrazně pod tvojí kvalifikací. Říct mi manžel, že mám jít dělat skladníka, ptala bych se, proč ne třeba rovnou popeláře a přemýšlela bych o tom, jak o mně vlastně smýšlí, že o mně asi moc vysoké mínění nemá. To s tou kolegyní už by byla jenom taková třešinka- on se ve skutečnosti asi snažil být jenom milý. Vzhledem k tomu, že mají stop stav, který on neovlivní…ale stejně.
@anonymka2008 najít si práci jakou bys ráda mim vaše městečko, kde ruka ruku myje by se nedalo? ![]()
At si čumáček (manžel) nemyslí, že seš na něm závislá.
@pe-terka No, on je taky sakra rozdíl, když se o práci někde uchází někdo cizí a když se přijde zeptat ten, kdo tam pracoval a byli tam s ním spokojeni… on tu kolegyni nikam nedohazuje ta bude dohazovat sama sebe, manželku by musel on a upřímně řečeno se ani nedivím, že se mu do toho nechce, protože to většinou přináší více problémů než užitku, pokud ten dotyčný není fakt perfektní.
Ja bych teda chlapa v praci treba taky nechtela
on se sice nezachoval asi nejlip, ale zas mi to neprijde nejak tragicky ![]()