Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Počkala bych až budou malému min. 3 roky. Po tom všem se manželovi nedivím, že to nechce tak brzo znovu podstupovat.
Já bych mu dala čas, pokud Vás nějak vyloženě netlačí třeba věk. Manžel taky dlouho nechtěl druhé, přemluvila jsem ho až když bylo 1.ditěti skoro 5 let a bylo víceméně úplně soběstačné.
I on ma volbu kolik deti chce tak jako ty a tobe nezbyva nic jineho nez to prijmout. Chapu ho, ze nechce kdyz jste to nemeli jednoduche ze zacatku. Bud zmeni nazor casem a nebo ne a ty se s tim musis smiriti a nemuzes mu nic vycitat.
@Maria37 chápu, kdyby řekl, že se o tom teď nechce bavit, nebo, že si o tom promluvíme později, vždycky jsme se bavili, že bychom chtěli, aby měli děti rozdíl cca 3 roky, kdyby to vyšlo. Kdyby řekl, že chce druhé ještě později, až první syn bude o hodně samostatnější, všechno bych chápala. Spíš mě dost zarazilo, že je přesvědčený, že už je rozhodnutý… Doufám, že ještě sám změní názor…
Příspěvek upraven 13.01.21 v 23:43
@Hvezda70 Říkáš, že i on má volbu - stejnou jako ona. Zároveň, píšeš, že ona se tedy musí přizpůsobit. Kde je ta rovnost volby pro oba?
@mrazik6 nemusi se prizpusobit, muze udelat volbu a jit si udelat dite jinam.
@mrazik6 píše:
@Hvezda70 Říkáš, že i on má volbu - stejnou jako ona. Zároveň, píšeš, že ona se tedy musí přizpůsobit. Kde je ta rovnost volby pro oba?
Samozřejmě, že on má taky právo na svůj názor a volbu, kolik chce dětí, chápu ho a respektovala bych jakýkoliv názor. Nikdy bych neudělala nic proti jeho vůli. Ale já tím pádem nemám právo na to mít dvě děti. Když kompromis mezi jedním a druhým není? ![]()
Manžel byl přesvědčený, že druhé dítě nechce. Šla jsem do práce a po čase si to rozmyslel a je mezi dětmi 6 let rozdíl a hrají si spolu perfektně. Taky to pro nás bylo prvně náročné, pak asi zapomněl jak moc
no a teď je to ještě náročnější ![]()
Příspěvek upraven 13.01.21 v 23:47
Taky si myslím, že to chce víc času, kluk je ještě malinký.
A jinak ti poradím osvědčenou taktiku, už jsem to sem někam psala. Chce to míň mluvit a víc souložit. O dítěti se rozhodně několik měsíců nezmiňuj. A pak:
Funguje to. Manžel taky nechtěl druhé, za žádnou cenu. Už máme 3 ![]()
Zakl. - čas obrušuje ostré hrany. Chápu tvoje zklamání a pocit podrazu, ale ono se to ukáže. Jak píšeš, nic nelámat přes koleno, ono se to vyvrbí tak, jak má
@ruzovasrnka píše:
Taky si myslím, že to chce víc času, kluk je ještě malinký.A jinak ti poradím osvědčenou taktiku, už jsem to sem někam psala. Chce to míň mluvit a víc souložit. O dítěti se rozhodně několik měsíců nezmiňuj. A pak:
Funguje to. Manžel taky nechtěl druhé, za žádnou cenu. Už máme 3
- může se stát nehoda
- pokud máte ještě vášnivý sex, tak mu zašeptej něco jako „dneska bych chtěla napustit až po okraj!“
no nechtěla bych být Tvým chlapem. Tohle mi přijde docela podpásovka…
Zakladatelko - dej tomu čas. Zkus téma nadhodit třeba za půl roku až rok a pak uvidíš i jaká bude Tvoje touha.
@ruzovasrnka píše:
Taky si myslím, že to chce víc času, kluk je ještě malinký.A jinak ti poradím osvědčenou taktiku, už jsem to sem někam psala. Chce to míň mluvit a víc souložit. O dítěti se rozhodně několik měsíců nezmiňuj. A pak:
Funguje to. Manžel taky nechtěl druhé, za žádnou cenu. Už máme 3
- může se stát nehoda
- pokud máte ještě vášnivý sex, tak mu zašeptej něco jako „dneska bych chtěla napustit až po okraj!“
To je teda úžasná rada, že ti není hanba. Kdopak ty tři děti asi živí? Předpokládám, že ty sedíš doma na rodicaku, proto asi tahle podpasovka
I mateřská jednou skončí. Řešení je udělat si čtvrté! Přece těch dalších 300 000 státu nenechas ![]()
@Mialina píše:
To je teda úžasná rada, že ti není hanba. Kdopak ty tři děti asi živí? Předpokládám, že ty sedíš doma na rodicaku, proto asi tahle podpasovkaI mateřská jednou skončí. Řešení je udělat si čtvrté! Přece těch dalších 300 000 státu nenechas
Ty jsi nemožná. Podle sebe soudím tebe? Do práce jsem vždycky nastoupila do roka věku nejmenšího dítěte (na částečný úvazek tedy), u posledního jsem pracovala z domova od šestinedělí. Moje děti ze svých daní fakt neživíš ![]()
S manželem jsme spolu 7 let a vždy, když jsme se bavili o budoucnosti, oba jsme chtěli 2 děti. Máme rok a půl starého syna, těhotenství jsem měla poměrně náročné, ležela jsem i v nemocnici, do toho jsme rekonstruovali byt a rodila jsem o 4 týdne dříve. Takže začátky nebyly příliš jednoduché a strach, aby byl syn v pořádku, byl obrovský. Na syna jsem byla dost sama, rodiče mám daleko a manžel má docela náročnou práci, navíc často pracuje ještě i doma, jeho práce je i jeho koníčkem. A když jsem se teď začala bavit o druhém, manžel řekl, že už druhé nechce - že chce synovi vše dopřát, chce abychom mohli cestovat, aby syn nemusel se sourozencem sdílet pokoj a nechce znovu zažít ten stres, který nastal po porodu syna. Na jednu stranu ho chápu, na druhou stranu mám hrozný vztek, přijde mi to od něj hrozně nefér. Já bych si druhé moc přála, nejsem takový kariérní typ jako manžel. Navíc vše, co se týká syna a domácnosti je na mě, přijde mi, že manžel má strach, že s 2 dětmi by se musel více zapojit a měl by méně času na sebe, takže mi to z jeho strany přijde sobecké. Kdyby třeba řekl, že je ještě brzy a že si o tom promluvíme za půl roku, on ale nekompromisně řekl, že druhé nechce, bez jakékoliv diskuze, řekl, že je rád, že má syna a že to mu stačí. Nevím, co mám dělat, nechci na něj tlačit, ale jsem zklamaná a vím, že kompromis mezi jedním a druhým dítětem není, navíc mám pocit, že by rozhodnutí mělo být víc na mě (nebo, že bych měla dostat alespoň pochopení a diskusi ještě neuzavírat) já se starám a já bych byla doma… mám strach, že mu to neodpustím… máte s tím někdo zkušenosti? Změnili muži názor po nějaké době?