Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
holka vím jak se cítíš,
já jsem človíček, který se může utlouct po dotecích, miluje objetí, polibky a veškerý něžnosti … no a mám muže z jiné kultury, kde tohle moc běžný není ![]()
Absence byla hrozná …
Pokusili jsme se o tom ale několikrát mluvit a zlepšilo se to, sice ne úplně, ale je vidět, že se snaží.
Takže mluvit a mluvit, nic jiného ani asi poradit nelze ![]()
Holky, já opravdu mluvím, mluvím. Vybírala jsem si i chvíle, kdy nemohl utéct, že má něco na práci. Takže dlouhá cesta autem např. Kdepak, jakmile chlap mluvit nechce, tak nebude. Začne odpovídat to své, ale mamko, to víš, že tě mám rád. Ale prosím tě, to víš, že si tě za všechno co pro rodinu vážím. A takových příkladů by bylo, ale nikdy to nic nezmění. Někdy mám z toho pocit, že si ze mě dělá srandu, že mi takhle odpoví, jen aby měl klid. A je pravda, že čím více to chci a chybí mi to, tím víc se toho asi stejně nedočkám
Jak mám ale vědět, že mě miluje a jak moc? Jak to poznáte? Podle toho, že je dobrý táta a nechodí do hospody? To je přece blbost? To můžou dělat i takový co podvádí a nebo jsou s vámi kvůli dětem atd.
Kerry,jak já Ti rozumím
já ani nemůžu říct,že bych věděla,že mě miluje nebo má rád,vůbec to necítím,ODPOVÍDÁ MI ÚÚÚPLNĚ STEJNĚ,kurňa,někdy mě napadá,že až holky odrostou,tak uteču
ale to je asi blbost,kvůli tomu utíkat ![]()
Ahoj holky!!!
V podstatě souhlasím s Lizbeth. Neznám z vlastní zkušenosti, ale můj taťka byl a je taky takovej málomluvnej studenej čumák. Moje mamka si občas samozřejmě postěžuje, posteskne…ale za ta léta už ví, že jinej nebude. Ví, že má jiné přednosti, nikdy nepil, o rodinu se postaral, jako děti jsme vůbec nepoznaly, co je to hádka rodičů… Jako mladá byla vdaná za strašně žárlivýho chlapa, zažila si s ním peklo, city dávat najevo uměl, ale bohužel i ty negativní. No prostě, zvykla si a díky té první zkušenosti je ráda za taťku, i když jí nikdy neřekl miluji tě.
tak jsem si to rozmyslela,neuteču
,mám se s ním vlastně dobře,holt se s tím smířím,je pravda,že před lety mě to štvalo o hodně víc,jsem si už zvykla víceménně,takže holky,hlavu vzhůru,jsme ženské silné a nějaký chlap nás nezlomí
aby na to jednou právě ti chlapi nedoplatili!!!až nás bude někdy někdo oblbovat řečičkama,no nevím,jak bych se chovala,asi bych si ráda něco hezkého poslechla-i od cizího chlapa a co pak zmůžou ti naši lhostejní manžílci chaaaa ![]()
prominte zlehčení problému ![]()
Hama píše:
Ahoj holky!!!
V podstatě souhlasím s Lizbeth. Neznám z vlastní zkušenosti, ale můj taťka byl a je taky takovej málomluvnej studenej čumák. Moje mamka si občas samozřejmě postěžuje, posteskne…ale za ta léta už ví, že jinej nebude. Ví, že má jiné přednosti, nikdy nepil, o rodinu se postaral, jako děti jsme vůbec nepoznaly, co je to hádka rodičů… Jako mladá byla vdaná za strašně žárlivýho chlapa, zažila si s ním peklo, city dávat najevo uměl, ale bohužel i ty negativní. No prostě, zvykla si a díky té první zkušenosti je ráda za taťku, i když jí nikdy neřekl miluji tě.
máš pravdu,to si říkám-nepije,nemlátí mě atd atd…chce to si zvyknout,se snažím.
Ano, určitě to chce zvyknout si, že z něj nic nevyždímu, ale myslím si, že jednou za půl roku by to aspoň pro mě mohl udělat. Nebo u porodu mohl!
Ale ani ten ho nerozhodil. Nehodlám ho kvůli tomuhle vyměňovat, to né, ale občas mě napadne myšlenka, jak by to bylo, kdyby potkal někoho a zamiloval se, říkal by to té slečně nebo někomu jinému? Napadá mě, jestli není chyba ve mě
Je mi z toho smutno. Jak ráda bych se nad to povznesla, ale to funguje jen na čas, pak příjde den, kdy se vám z toho chce ![]()
Ahoj holky, tak já to mám doma docela podobný. Ale taky už jsem si nějak tak zvykla. Jsme spolu pět let, z toho rok a půl manželé a občas je to docela těžký. On má svůj Playstation, počítač a svojí televizi a občas mi přijde, že mu to úplně stačí ke štěstí. Když za ním přijdu, že bych se chtěla přitulit, tak mi řekne, že se mu nechce nebo že ho to nebaví a že jsem si přece už mohla zvyknout, že on na „tyhle věci“ není. Taky si říkám, že nepije, nezahejbá mi, nemlátí mě, s malým mi v rámci možností pomáhá, občas má i světlý chvilky a pomůže mi s něčím doma, někam zajdem, na něco společně kouknem… Ale občas bych fakt ráda nějakej trochu kontakt… On si leží na tom svým gauči a já se natáhnu k němu a on hnedka říká, jak je to nepohodlný a že jestli tam teda chci ležet, tak že mě nechá a sedne si do křesla. Mluvili jsme o tom tisíckrát, už jsme se jednou kvůli tomu skoro i rozešli (nejen kvůli tomu, byla to celková krize…), ale on si prostě trvá na svým, že má jiný potřeby než já a že prostě nikdy nebude tulící typ. Že mě miluje mi řek (sám od sebe) naposled tak možná v době, když jsme spolu chodili rok… A když mu to řeknu, tak hnedka, že je to jasný, že mě miluje, že by se mnou přece jinak nebyl, akorát že nemá potřebu to furt říkat a bla bla. Já už si nějak zvykla a už mě to v podstatě ani nesere, ale tak zkrátka občas to stejnak zamrzí. A jak jsem si přečetla tuhle diskusi, tak jsem si říkala, že taky přidám svoji trošku do mlýna. Nejdůležitější pro mě je, že má rád malýho a dokáže mi s ním bez řečí (teda skoro bez řečí
) pomoct. Finančně zabezpečit nás taky v pohodě zvládá… tak to holt člověk prostě nějak zkousne. Já taky nejsem moc typ na neustálý ťuťuňuňu a bejt spolu každej den a večer a taky bych se mu nechtěla neustále věnovat, ale tak občas by to potěšilo.
Jo, tak tu odpověď - „To bych přece s tebou nebyl“ znám!!!! Je to pravda, že jiný chyby na nich člověk skoro nenajde, ale nejni to od nich sobecký. Copak se nejde překonat a jednou za uherskej rok to dát aspoň malinko najevo a udělat radost?
Buď je to taková povaha nebo na tebe jako na partnerku fakt kašle. Znám obě varianty a vymejšlet si důvody, proč nemůžou být jiný, to fakt umí ![]()
To není jediná obvyklá odpověď, ještě to při hádkách střídá: „ty to zveličuješ“, „nebuď tak vztahovačná“, „takovej holt jsem a takovej budu“… našlo by se toho víc. On je ale celkově takovej dost uzavřenej, nechodí mezi lidi, nejradši má ten svůj gauč a techniku. On je totiž ještě ke všemu „ajťák“, což mi občas nepřijde ani jako profese, ale jako diagnóza. Doma pořád programuje nebo hraje hry a občas jediná naše večerní konverzace spočívá v tom, že vede dlouhý monology o tom, co zase naprogramoval a co se novýho naučil a snaží se mi to vysvětlit, na čemž samozřejmě úplně ztroskotá
A když ho teda nechápu, tak si pustí Playstationa (je mu 33 let
). A ještě mi přijde, že je schopnej bejt ke mě pozornej a milej, jenom když jsme někde mezi lidma (jednou za uherák, on ze svýho doupěte moc nevylejzá), což mi zase k jeho povaze nesedí, on se nechce nikdy nijak předvádět nebo přetvařovat. Tak jestli mu to dojde jenom mezi lidma, že ostatní maj city, tak že on by je moh mít taky? Nevím ![]()
přesně, mého muže bývalá manželka si neustále stěžovala na jeho chladnost a odtažitost… já to neznám, ke mě je vřelý, neustále mě objímá, líbá…ale asi vím čím to je, nikdy mě nebude mít jistou, včera mi řekl, že ženská na to musí jít chytře a ne silou, má pravdu ten chlapec ![]()
Tak oni všichni ajťáci nejsou stejný že jo, ale na toho mýho sedí skoro všechny vtipy o ajťácích a prostě je to fakt hrozný dřevo neotesaný citově ![]()
Kajiszku, tak ho trochu někdy poškádli, že tě taky nemá úplně pojištěnou, nenápadně, to na ně funguje, teda na toho mého i nápadně, ono jim to fakt nedojde, že to jsou takové naše kličky smyčky vychytávky
nebo už jsi to zkusila? fakt stačí drobnost, zmínit se o spolužákovi ze školy, udělat „nenápadný“ telefonát…