Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@nostress Jsem podobná jako ty taky chci všechno řešit protože mě zajímá co třeba dělám špatně já, ale zase jsem ochotná respektovat to že se mnou nechce hned o nečem komunikovat, ale aspoň to mi musí říct… tohle je po mě fakt něco nového protože v životě neudělal to že by se se mnou nebavil nebo že byl takhle vznětlivej, nebo snad že by něco nechtěl opravit.. proto chci rady.
@Anikaa02 píše:
Hele a rovnou ještě dotaz když má ted tohle svoje období a je ze všeho na nervy jak mám postupovat když po něm něco chci? dejme tomu že už b se o víkendu mohl dostat k opravě té komody. ale jak to jemně podat aby to zase nebral jako utok? Jako chápu že to počká, ale jen mě to zajímá
Mluv s ním normálně, to znamená slušně. Třeba miláčku, můžeš prosím něco udělat s tou komodou? Udělal by jsi mi velkou radost. Já bych ti třeba uvařila/upekla něco dobrého, nebo si můžeme zajet někam s dětmi. Nebo máš jiný nápad? Prostě normálně komunikovat jako dva dospělí lidé. Slova jako prosím, děkuji, jsi hodný, a pod., by měly být samozřejmostí. A nezapomeň ho za všechno pochválit. Opravdu to funguje.
Ty jsi taky ráda, když ti někdo pochválí třeba svíčkovou.
Příspěvek upraven 14.03.17 v 10:39
@Anikaa02 píše:
@nostress Jsem podobná jako ty taky chci všechno řešit protože mě zajímá co třeba dělám špatně já, ale zase jsem ochotná respektovat to že se mnou nechce hned o nečem komunikovat, ale aspoň to mi musí říct… tohle je po mě fakt něco nového protože v životě neudělal to že by se se mnou nebavil nebo že byl takhle vznětlivej, nebo snad že by něco nechtěl opravit.. proto chci rady.
Sorry, ale není za tím třeba jiná žena? ![]()
Holka doufej že se to zlepší, nechci tě nijak strašit ale moje mamka to má takhle s tátou celý život a čím stárne tím je to horší ![]()
@zoidberg píše:
Jéžiš, normální den blbec. To se stává a přejde to samo, hlavně nevyráběj problémy.
Akorát se mu to trošku natáhlo na dva týdny, potřebuje vyhnat do hospody!
Tak nějak.
Já mám doma taky „hysterku“. TO, že je prudší povahy vím už leta, někdy je to v pohodě, někdy na zabití - a zjistila jsem, že hodně závisí i na mojí náladě v tu chvíli - jsou záchvaty, které přejdu mávnutím ruky, jsou záchvaty, kvůli kterým mám chuť si sbalit.
U něj je spouštěč hlavně práce. Teď to má v práci hodně složité (objektivně, vypadá to na změnu zaměstnání), nahromaděný vztek vyvěrá často doma. Někdy jen prásknu dveřma, někdy se zhádám (že to, že ho v práci se*rou skladníci a dispečeři není můj problém a nemusí kvůli tomu na mě řvát, protože mám sama svého dost). Někdy jen přinesu večeři a „pustím“ ho na pivo ![]()
Pokud jsou to jednorázový (a krátkodobý) excesy, tak na ně má nárok - maximálně vysledovat, kdy je to horší a prostě ho nechat na pokoji - já mám v plánu o víkendu vytáhnout dítě někam dopryč a nechat ho odpočinout.
@Anikaa02 píše:
Hele a rovnou ještě dotaz když má ted tohle svoje období a je ze všeho na nervy jak mám postupovat když po něm něco chci? dejme tomu že už b se o víkendu mohl dostat k opravě té komody. ale jak to jemně podat aby to zase nebral jako utok? Jako chápu že to počká, ale jen mě to zajímá
Moje zkušenost je prostě normálně. Když budeš dělat „tanečky“, tak ho akorát víc naštveš. Rozebírat něco s někým, když je v emocích…sama to nemám ráda. Mám docela sebereflexi a dokážu uznat, ale v moment, kdy se zachovám jako „pako“, protože už prostě nezvládám, stres, frustrace, nevyspání… tak už v ten moment vím, že to bylo špatně, ovšem když mi v tu chvíli začne muž říkat, jak to šlo udělat jinak, jak tohle, tamto ( v dobré víře), tak se díky emocím akorát o to víc postavím do opozice, v ten moment. Když mě chvíli nechá, tak sama příjdu a řeknu, že mě to mrzí. Vše musí mít hranici. Hranici toho, kdy druhého příjmáš takového, jaký je, podržíš ho i v momentech, kdy mu to „ujede“ a mrzí ho to - a to vzájemně…holt nejsme všichni dokonale vyrovnaní, i když se snažíme. A kde je ta hranice, že jen jeden se snaží, ustupuje, vychází vstříc…nakonec na svůj úkor a druhý je víc a víc na koni. To si musíš odpovědět sama, jak to u vás je. Ale pocitově, nesnaž se příliš. Když se pořád jeden snaží a „udělá veškerou práci na vztahu“, tak ten druhý se přirozeně víc a víc veze. Bav se tak, jak se bavit chceš.
@Anikaa02 píše:
@Premek_Orac to jsem taky zkoušela… řekla jsem mu že v sobotu vezmu feny a pojedu ještě s jednou kamarádkou a jejím psem někam na procházku, ale že jestli chce být radši doma a věnovat se něčemu jinému že mi to vadit nebude… no to sem zase něco řekla urazil se že ho tam nechcijako upřímně mi přijde že at udělám co udělám je to špatně…
Ježiš, tos tenhle rozhovor vzala za špatný konec. Jako říct mu, jestli chce radši být doma, že ti to nebude vadit - to je přesně mlýn na jeho záchvat ![]()
Měla si říct něco jako „Jedu za Janou se psíkama, chceš jít s náma?“ A buď řekne jo a půjde, nebo ne a bude si dělat co chce a co uzná za vhodné, tvá odpověď mu akorát tak ukázala, že mu chceš řídit víkendový aktivity a že mu radíš, co má dělat a ještě si ironická ![]()
@Anikaa02 píše:
Hele a rovnou ještě dotaz když má ted tohle svoje období a je ze všeho na nervy jak mám postupovat když po něm něco chci? dejme tomu že už b se o víkendu mohl dostat k opravě té komody. ale jak to jemně podat aby to zase nebral jako utok? Jako chápu že to počká, ale jen mě to zajímá
popravdě, pokud ještě není vycukaný, tak nijak. On přece moc dobře ví, že je ta komoda rozbitá. Není slepej ani blbej. Takže jestli nechceš, aby to pochopil jako útok, tak ji nech být. Nebo ji oprav sama.
Jako lecjaká feministická bojovnice by to brala jako odporný ústup („a už budeš ustupovat celý život“) já to beru jakože žij a nechej žít a dej chlapovi prostor, nechovej se jako jeho matka, která mu řídí život, skládá ponožky a ještě mu říká kdy a co kde má udělat.
@Mar__tanka1983 píše:
Ježiš, tos tenhle rozhovor vzala za špatný konec. Jako říct mu, jestli chce radši být doma, že ti to nebude vadit - to je přesně mlýn na jeho záchvat
Měla si říct něco jako „Jedu za Janou se psíkama, chceš jít s náma?“ A buď řekne jo a půjde, nebo ne a bude si dělat co chce a co uzná za vhodné, tvá odpověď mu akorát tak ukázala, že mu chceš řídit víkendový aktivity a že mu radíš, co má dělat a ještě si ironická
Ano, to jsi vystihla. A přitom přesně vím, jak to zakladatelka myslela v dobrém.
Já už jesm se vyškolila, že teda nemám myslet za muže a myslet si, že vím, co je pro něj lepší ( i když…
) Věci říkám přesně jak jsi napsala. Mluvím v JÁ formě. Ne že já půjdu pryč, aby TYS todle todle…dělám vlastně vše pro tebe, kvůli tobě… a pak ještě ta frustrace, když to není patřičně oceněno…
@nostress píše:
Sorry, ale není za tím třeba jiná žena?
ježiš co hned nová ženská, neblbni zakladatelce hlavu.
Představ si situaci, já jsem už taky na prášky, konec zimy, sluníčko ještě nevylejzá, v práci samej kretén, nedaří se mi shodit přebytečný kila, teď sem vrazila pár tisícovek do zubaře, dítě zase rýmuje, dlouhodobě mě trápí jeden zdravotní problém, který sice není životu nebezpečný, ale je otravný. Jsem startovací na první dobrou, protože to mám zítra dostat a už teď mě bolí břicho. CHlap byl nemocnej, takže výplata stála zaprd a teď se mi rozsype pračka. A v tu chvíli přijde mužíček, s úsměvem mě vezme kolem ramen a tlačí mě do obýváku, abych si o tom s ním šla promluvit. Bude házet miláčkama a prosímkama.
Jaká bude moje reakce? Buď mu řeknu že je deb-il nebo vyletím jak čertík z krabičky a dostanu nejspíš záchvat.
A rozhodně v tom není jinej mužskej. Jen se toho občas se**re příliš mnoho na jednu hromadu ![]()
@Mar__tanka1983 píše:
ježiš co hned nová ženská, neblbni zakladatelce hlavu.
Představ si situaci, já jsem už taky na prášky, konec zimy, sluníčko ještě nevylejzá, v práci samej kretén, nedaří se mi shodit přebytečný kila, teď sem vrazila pár tisícovek do zubaře, dítě zase rýmuje, dlouhodobě mě trápí jeden zdravotní problém, který sice není životu nebezpečný, ale je otravný. Jsem startovací na první dobrou, protože to mám zítra dostat a už teď mě bolí břicho. CHlap byl nemocnej, takže výplata stála zaprd a teď se mi rozsype pračka. A v tu chvíli přijde mužíček, s úsměvem mě vezme kolem ramen a tlačí mě do obýváku, abych si o tom s ním šla promluvit. Bude házet miláčkama a prosímkama.
Jaká bude moje reakce? Buď mu řeknu že je deb-il nebo vyletím jak čertík z krabičky a dostanu nejspíš záchvat.
A rozhodně v tom není jinej mužskej. Jen se toho občas se**re příliš mnoho na jednu hromadu
Tak zakladatelka píše, že se takto nikdy nechoval, dokonce si s ní vždy o všem povídal. Já jenom přemýšlím, co může mít chlap za problém, kdy do všeho kope, rozbíjí nábytky, manželka je najednou špatná a neschopná, a za všechno, i za
poličku na zdi může ona.
Ze zkušenosti mých kamarádek to takto
začalo u nich téměř vždy, když měl chlap vyhlídnutou nějakou pipinu.Aby si to omluvili sami před sebou, a pohladili svědomí, tak najednou prostě museli najít „NĚCO“ na manželce, a bylo jedno co to je, nejlépe všechno. Ale já přeci netvrdím, že to tak musí být u zakladatelky, jenom přemýšlím, proč se tak najednou změnil. Za ni doufám, že to bude jenom přechodné.
@nostress tak ono nikdy je relativní pojem. Jsou spolu čtyři roky. Můj chlap měl za našich prvních deset let záchvatů asi tak stejně jako měl teď za dva týdny, co se mu to sype v práci. Přesto o něm říkám, že je nervák, protože na vypjaté situace reaguje nervně, nehledě na četnost.
Takže to není cholerik, co by byl nastartovaný 24/7, ale když přijde nějaký velký stres, tak to vyplave. A může se to stát i po letech. Zakladatelka dostala vynadáno za JEDNU poličku, která mu spadla při záchvatu, kdy je celkem obvyklé to plivnout na prvního na ráně.
její partner může řešit něco, co ještě nevyplavalo napovrch, může to být něco skrytého i pro partnera samotného, může to být v práci, ale třeba také zdravotní potíže, které si nechce připouštět. Může bejt s nervy v kýblu, protože mu někde někdo vyčetl věc, kterou nemůže změnit (může jít o něco pro něj stěžejního), může mít pocit, že stárne, já nevim
![]()
@Mar__tanka1983 píše:
Ježiš, tos tenhle rozhovor vzala za špatný konec. Jako říct mu, jestli chce radši být doma, že ti to nebude vadit - to je přesně mlýn na jeho záchvat
Měla si říct něco jako „Jedu za Janou se psíkama, chceš jít s náma?“ A buď řekne jo a půjde, nebo ne a bude si dělat co chce a co uzná za vhodné, tvá odpověď mu akorát tak ukázala, že mu chceš řídit víkendový aktivity a že mu radíš, co má dělat a ještě si ironická
No tak vidíš a ja to fakt nemyslela zle
![]()
@Mar__tanka1983 proste mu jebe tak ho necham bejt a bud to prejde nebo nepřejde… Jinou podle me nema i kdyz taky me to problesklo hlavou nebudu lhat ze ne @nostress člověk se pořád učí ja mam taky pocit ze se k nemu chovam jak matka když se neustale snazim docilit toho aby si ty špinavý ponožky nenechaval u postele… Tak treba ho ted prostě se*u trochu vic nez obvykle
uvidime jak to bude dal dnes uz mi 2× volal a byl normalni tak snad mu to vydrží ![]()
@Anikaa02 píše:
No tak vidíš a ja to fakt nemyslela zle![]()
![]()
cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly, to neznáš?
![]()
Né, hele, fakt ho nech vycukat, buď k němu mírně milejší než obvykle, aby cítil podporu (pak možná bude mít chuť sám ti sdělit, co se děje), ale netlač, ať se neuzavře, to by byla věčná škoda.
Možná že za pár týdnů zjistíš, že to byla naprostá banalita a ještě se tomu zasmějete viz vtip: ŽENA :
Leží tady vedle mě a vůbec mne neobejme, dívá se jen do stropu, kdoví, nad čím přemýšlí…
Jsme spolu už deset let. Příliš dlouho na to, abych pro něj byla ještě přitažlivá…
Asi uvažuje o tom, že bude nejvyšší čas mě vyměnit… za mladší… přece jen, za těch deset let jsem dost přibrala…
Teď se zamračil, to není dobré! A stále jen zírá do stropu.
Myšlenkami je zřejmě někde úplně jinde… ztrácím ho… už se mnou určitě nechce mít nic společného…
To je konec… co si teď sama počnu?
MUŽ:
Moucha na stropě.
Jak to, ku*va, dělá, že nespadne?!
P. S.: Přála bych si být mužem.