Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přečti si to po sobě a představ si, co bys ty poradila někomu, kdo by se ti s tímhle svěřil. Přece není normální, že skáčeš jak píská, aby se náhodou nenaštval, pokud chceš jít k psychologovi, tak běž. Nestěhuj se s ním všude, kam si umane jak věrnej pejsek, žij svůj život, nepodřizuj se pořád jeho rozmarům.
Myslím si, že je to lenoch a nebude mu dobře nikde, pokud bude muset něco dělat a ne se jen poflakovat. Uvědom si, co mají děti za „vzor“ v otci a jak se jim asi žije v takové atmosféře. Na tvém místě bych se postavila na vlastní nohy a vykopla ho.
Přijde mi, že si maloval, že život půjde dál jako u maminky. najednou s emusí postavit na vlastní a starat se i o další a to nedává. Nevím, do jaké míry je to lenost a nezodpovědnost, možná prostě neschopnost, psychická nevyrovnanost, určitá nedospělost, všechno dohromady.
Zaregistroval jsem se je kvůli tomu, abych na toto téma reagoval.
Předně tato paní je zoufalá ze situace v které se nalézá. Netroufl bych si jí radit, bez důkladné analýzy problému. Přesto to tady pár „chytraček“ dělá.
Pročtěte si témata a zjistíte, že většinové řešení manželských problémů je tady nevěra.
„Na chlapy se musí tvrdě“ : Co to je za žvást? Životního partnera si vybírám rovnocenného. A společné problémy se řeší spolu diskuzí, hádkou apod. Já taky netvrdím, že všechny ženy mají 4 prsa, protože jedna je má. Kdyby se mnou jednala partnerka „tvrdě“ vyběhnu s ní na měsíc a ukončím to.
Můj postoj je následující: Otec by se měl chovat tak, jak by očekával, že se bude chovat jeho zeťák k jeho dceři. Matka by se měla chovat tak, jak by očekávala, že se bude chovat její snacha k jejímu synovi.
Potom nehrozí zděšení „domin“, jak se snacha hnusně chová k jejímu „broučínkovi“.
Všechny rady této paní by měly být (dle mého názoru) zohledněny na existenci dětí v rodině. Takže typy „tvrdě na steč a uvidí se kdo z koho“ mi přijde dost mimo.
Na toto téma existují velmi chytré knihy:
Tyto knihy bych Vám všem doporučil k přečtení. Myslím si, že se znalostmi z těchto knih se bude lépe hledat řešení na partnerské problémy, problémy s rodiči i dětmi.
Pokud mas jeste chut to zkusit, zasla bych sama do poradny ci nekam a pokusila se o cestu „smireni“.Spise nez aby jste se oba nicili zkusit manzela znovu nakopnout, podporit… Neznamena to, ze ale budes jen slepe kyvat na kazdy jeho rozmar. spise tak nejak zkusit otocit tu placanici ve spokojenost. a jak vidno je to v nem..takze zacit se musi u nej. Preju at to ustojite, protoze vas ceka jeste dlouha cesta ![]()
@šubidan píše:
Zaregistroval jsem se je kvůli tomu, abych na toto téma reagoval.
Předně tato paní je zoufalá ze situace v které se nalézá. Netroufl bych si jí radit, bez důkladné analýzy problému. Přesto to tady pár „chytraček“ dělá.
Pročtěte si témata a zjistíte, že většinové řešení manželských problémů je tady nevěra.
„Na chlapy se musí tvrdě“ : Co to je za žvást? Životního partnera si vybírám rovnocenného. A společné problémy se řeší spolu diskuzí, hádkou apod. Já taky netvrdím, že všechny ženy mají 4 prsa, protože jedna je má. Kdyby se mnou jednala partnerka „tvrdě“ vyběhnu s ní na měsíc a ukončím to.
Můj postoj je následující: Otec by se měl chovat tak, jak by očekával, že se bude chovat jeho zeťák k jeho dceři. Matka by se měla chovat tak, jak by očekávala, že se bude chovat její snacha k jejímu synovi.
Potom nehrozí zděšení „domin“, jak se snacha hnusně chová k jejímu „broučínkovi“.
Všechny rady této paní by měly být (dle mého názoru) zohledněny na existenci dětí v rodině. Takže typy „tvrdě na steč a uvidí se kdo z koho“ mi přijde dost mimo.
Na toto téma existují velmi chytré knihy:
- Erich Fromm - Umění milovat
- Jiřina Prekopová - Malý tyran
Tyto knihy bych Vám všem doporučil k přečtení. Myslím si, že se znalostmi z těchto knih se bude lépe hledat řešení na partnerské problémy, problémy s rodiči i dětmi.
Teorie je pěkná věc. Shrnul si příspěvky, co se ti nelíbily. Dobře. Co radíš konkrétně zakladatelce v tomto případě? Tož se ukaž, když jsi se kvůli ní přihlásil. ![]()
@šubidan píše:
Zaregistroval jsem se je kvůli tomu, abych na toto téma reagoval.
Předně tato paní je zoufalá ze situace v které se nalézá. Netroufl bych si jí radit, bez důkladné analýzy problému. Přesto to tady pár „chytraček“ dělá.
Pročtěte si témata a zjistíte, že většinové řešení manželských problémů je tady nevěra.
„Na chlapy se musí tvrdě“ : Co to je za žvást? Životního partnera si vybírám rovnocenného. A společné problémy se řeší spolu diskuzí, hádkou apod. Já taky netvrdím, že všechny ženy mají 4 prsa, protože jedna je má. Kdyby se mnou jednala partnerka „tvrdě“ vyběhnu s ní na měsíc a ukončím to.
Můj postoj je následující: Otec by se měl chovat tak, jak by očekával, že se bude chovat jeho zeťák k jeho dceři. Matka by se měla chovat tak, jak by očekávala, že se bude chovat její snacha k jejímu synovi.
Potom nehrozí zděšení „domin“, jak se snacha hnusně chová k jejímu „broučínkovi“.
Všechny rady této paní by měly být (dle mého názoru) zohledněny na existenci dětí v rodině. Takže typy „tvrdě na steč a uvidí se kdo z koho“ mi přijde dost mimo.
Na toto téma existují velmi chytré knihy:
- Erich Fromm - Umění milovat
- Jiřina Prekopová - Malý tyran
Tyto knihy bych Vám všem doporučil k přečtení. Myslím si, že se znalostmi z těchto knih se bude lépe hledat řešení na partnerské problémy, problémy s rodiči i dětmi.
zní to fakt tvrdě, ale co s takovým chlapem když nemá chut nic řešit, zakladatelka se snaží ale on nemá zájem, odnáší to matka jeho dětí.
@Kobliha51 píše:
Teorie je pěkná věc. Shrnul si příspěvky, co se ti nelíbily. Dobře. Co radíš konkrétně zakladatelce v tomto případě? Tož se ukaž, když jsi se kvůli ní přihlásil.
prece precist si ty knihy..
Já nevím kam zajít. On mi stejně řekne že mi nikdo nepomůže že si vše musíme samy. A já ani neřídím a jet někam autobusema se dvěmi dětmi je nereálné.
@Anonymní píše:
Já nevím kam zajít. On mi stejně řekne že mi nikdo nepomůže že si vše musíme samy. A já ani neřídím a jet někam autobusema se dvěmi dětmi je nereálné.
Výmluvy… přiznej si to.
@Anonymní píše:
Já nevím kam zajít. On mi stejně řekne že mi nikdo nepomůže že si vše musíme samy. A já ani neřídím a jet někam autobusema se dvěmi dětmi je nereálné.
já jezdila busem s dvěma a kočárem k tomu, ve váníci, v mrazech denně.
@Anonymní píše:
@luuucie On byl naštvaný a nic nežvládal ani když byl doma.Nevím co udělat, před dětmi se snažím, ale někdy jsem ošklivá i na ně. Jsem vyčerpaná a psychicky na dně. O tom že by on nebo já navšívila psych nechce slyšet. Nechci aby byl zase naštvaný. I když to je stejně pořád.
on ti zakazuje abys šla k psychologovi?
tak mu to neříkej
Nevím, proč vám přijde tak hambaté si nastudovat odbornou literaturu k problematice která mně trápí. Obzvláště, když je to od erudovanych lidi, zabývajících se touto problematikou celý život.
Ale abych uspokojil hlad supů čekajících na kořist odpovím na otázku co radit. Přečíst si ty knihy, zajít k příslušnému odborníkovi a poradit se s ním. Jezdit autobusem s dětmi problém není. Já ze svými dětmi jezdím furt vlakem, busem a to kamkoli. Po dobu seance je pohlídá kámoška, babička v cukrárně, na hřišti.
Jestli jste čekaly, že ze mne vypadne recept na jejich šťastné manželství, jak recept na bábovku, tak to ani náhodou. Ještě jsem neslyšel postoj manžela, nemluvil jsem s nimi, ani jsem s nimi nežil. Jsem zvyklý konkrétně radit, až když vím stoprocentně, že to je tak jak tvrdím. Ono je to takhle: zoufalý člověk je lehko manipulovatelny. Já se snažím o maximálně mravní chování. A v těchto věcech se konkrétně radit dá velmi těžko, nebo skoro vůbec. A o to min, když ani jeden z nás konkrétní jejich kauzu nezná. Máme jen jeden stručný popis. Z jedné strany. Když na to přišlo, diskuzi jsem si i vynutil. Ale vždy jsem dal na to, aby vše byla transparentní a poctivá hra. Já nechci nad partnerem vyhrát. Já toužím jen po harmonickém ustáleném stavu. Zní to možná pateticky, ale nám to vyhovuje. A v rodině se na sebe těšíme. A je to k nevíře, ale i u tchyně, tchána, švagrová atd, nemáme problémy. A ze nejsem klidas…
Knížkou Malý tyran bych akorát tak zatopila pod kotlem…
@crempus píše:
@šubidanKnížkou Malý tyran bych akorát tak zatopila pod kotlem…
Mohu mít skromný dotaz čím byste zatopila? Jako ve smyslu "Zakázaná kacířská literatura? Četla jste ji?
Kniha vysvětluje potřeby dětí při jejich růstu, jak reagují děti na neshody rodičů, měkké rodiče a další. Jak se mají chovat rodiče problematických dětí, vysvětluje důvody vzniku jejich chování, radí jak by se měli chovat rodiče po rozvodu, jak se mají chovat jejich další partneři… Je to opravdu tak špatná kniha?
Na ní se odkazuje i Mudr. Matějíček a doporučuje jí k prostudování. Myslím v pasáži Období vzdoru.
Opět jsme u toho. Závěry bez znalosti věci…
Pak se nedivte.
Ale asi takhle: Napsal jsem to, co jsem považoval za podstatné. Víc k tomu nemám co říct. Amen.
@Anonymní píše:
@luuucie On byl naštvaný a nic nežvládal ani když byl doma.Nevím co udělat, před dětmi se snažím, ale někdy jsem ošklivá i na ně. Jsem vyčerpaná a psychicky na dně. O tom že by on nebo já navšívila psych nechce slyšet. Nechci aby byl zase naštvaný. I když to je stejně pořád.
Já to chápu, ne vždycky prostě jde neustále předstírat před dětmi. Zkus si zajít popovídat třeba za psychologem ty. Uleví se ti a třeba se na všechno budeš nakonec dívat jinak ![]()