Manžel, nevím jak dál

Anonymní
11.8.15 06:42

Manžel, nevím jak dál

Ahoj, už nevím jak dál. Omlouvám se, možná bude text trošku delší a přeházený. Ale doufám že se v tom vyznáte.
Začnu trochu od začátku. Manžel je rozvedený. Má dceru. Když jsme se poznali, bylo vše super a skvělé. Dohodli jsme se že budeme mít miminko a já otěhotněla. Čekala jsem syna, v těhotenství se něco stalo. Nechci tu psát co. Měla jsem díky tomu deprese a těhotenství si vůbec neužila. Manžel mi nedovolil nic dělat, hned to šel udělat on sám. Nesměla jsem nosit nic těžkého, hned mi vynadal. Já mu pořád říkala že těhotenství není nemoc. Narodil se nám syn.
Chodil do práce, akorát se ale zašíval takže klidně celou práci proseděl u kafíčka. Bydleli jsme u manželových rodičů. I s jeho bráchou. Sice jsme měli jakoby svou bytovou jednotku, ale vchod společný. Manželova dcera bydlela u nás. Jenže po čase jsme chtěli větší soukromí. Za bráchou jezdila pořád jeho rodina a my si nemohli nikdy vypít v klidu kafe. Tak jsme začali hledat dům jen pro nás, syna a manželovu dceru. Nejprve jsme hledali v okolí bydliště. Jenže dcera řekla že s náma prostě nepůjde. Tak jsme začali hledat dál od bydliště. A našli. Manžel si tam našel práci. Úplně tu samou co dělal. Jenže najednou se v ní nemohl flákat jako v tý minulý, musel začít pracovat. Na což nebyl zvyklý. I kolem baráku musel, což u rodičů nedělal. Začal mít blbé nálady. Kvůli práci, kvůli dceři. Měl pořád výčitky že ji tam nechal. Když jsme se stěhovali, ona šla na střední. Mohla jít s náma. Nechtěla. Přestala s manželem komunikovat. Byl pořád naštvaný že je to v práci hrozný, že to nezvládá, že ho to nebaví, že je psychicky vyčerpaný. Já už byla taky. Pořád jsme řešeli co se stalo v tom prvním těhotenství. A já jsem měla často deprese. O návštěvě psych nechtěl slyšet, že to vyřešíme sami. Už jsem nemohla dál. Pořád říkal že chce volno, že ho potřebuje, že si nic neužije. Pak jsme se dohodli na dalším miminku. Povedlo se. Já měla opět depky kvůli tomu co se stalo v tom prvním. Tentokrát mi manžel vůhec nepomáhal, tahala jsem těžké věci, syna a bylo mu to jedno. Když jsem ho o něco poprosila, buď vzdychal nebo to neudělal. A pak řekl že zapomněl. Často jsme se hádali i kvůli maličkosti. Se synem mi nepomáhal, nehrál si s ním nic. Pak se mu stal úraz a byl 3 měsíce doma. Byl rád, že nemusí do práce ale byl pořád naštvaný, že musí lítal kvůli neschopence, kvůli baráku. Pak se viděl s dcerou a vše si vyříkali. Opět začali depky jeho, kvůli dceři. Já je měla pak taky, bohužel jsem na manžela hrozně naladěná. Tudíž když on má špatnou nápadu, mám ji pak i já. A vše špatně nesu. Jednoho dne mi řekl, že chce zpět k rodičům kvůli dceři.
Věčně jsem i poslouchala že odešel z tamtý práce, že se tam měl dobře a tak. Mě se vše zhroutilo, měla jsem ráda svůj domov a byla tam šťastná. Věděla jsem že když se vrátím tam kde jsme byli předtím budu nešťastná. Přesto jsem řekla, že se vrátím. Nakonec že půjdeme na čas k mým rodičům. A že si něco najdem. Dcera s ním opět přestala mluvit a my sevracíme zpět tam kde jsem to milovala.
Od té doby co jsme se předstěhovali prvně, si jen stěžuje. U rodičů si našel brigádu, krátký dlouhý týden, předtím, byl několik měsíců doma, nadával. V práci, nadával. Jak je unavený. Doma nepomůže, s ničím. Ani s dětma. Pak nadává, že si děti neužil. Když řeknu, že si mohl hrát se synem místo toho sedí na pc. Řekne že až bude mít klid. Tak je to se vším, v domě nadává, že ho to nebaví, malovat, štukovat, zatápět. Pak druhý den že chce jinam, na otázku, že už je vše hotovo a že tam by to bylo znovu, mu to najednou nevadí. Vzdy něco řekne a pak hned otočí. Když má dobrou náladu je to super, ale on ji má často blbou. Řekne že kdyby bylo tohle byl by v pohodě, tak to je a zase naopak, kdyby bylo tamto a když to je je zase naštvaný.
Nebo mu něco řeknu, jestli nechce udělat tohle a tohle. A on, že až bude čas a nálada. Jenže pak to neudělá a pak nadává, že se to mělo udělat dávno.
Vždy když něco udělá on je to v pořádku. Když pak něco udělám já je to špatně. Př. chtěl se stěhovat blíž kvůli dceři. Bylo to od ní asi 100 km, jel jí k nám hodinu bus. Pořád říká že chce do ciziny, a já nechci. Rodiče zbožňují vnoučata a takhle by je vůbec nevídali, to nechápe, že kvůli rodičům musí bydlet tady kde je zku** národ. Ale že sám chtěl zpět k dceři a tady se jedná o stovky a stovky kilometrů. To už mu je jedno.
Pořád ja naštvaný. Jsem už psychicky na dně. Odnáší to děti. Už nemůžu…
Omlouvám se za takový sloh, musela jsem se vypovídat. Není tam asi vše, ale píši to potaji a po chvilkách.

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
16186
11.8.15 06:57

Do ciziny bych se s takovým chlapem nikdy nestěhovala. Za pár měsíců pravděpodobně povalíte zpátky, protože tam bude taky vše na houno :roll: Z toho, co si napsala mám dojem, že tvůj manžel je dost nemakačenko a tam, kde musí pracovat se mu prostě nelíbí :think: Ale možná to tak jen vyznělo, podle mě řešíte x problémů zároveň. To stěhování z místa na místo jsem vůbec nepochopila. Ale rozhodně bych ho v tom nepodporovala :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6885
11.8.15 06:58

On je totálně vyhořelý, ty ze všeho unavená…když nic zajdi si do poradny aspoň ty. Btw. já nechápu proč to druhé dítě, když už tak toho bylo nad hlavu - přidala jsi práci jenom sobě
Drž se. :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4624
11.8.15 07:02

Spokojený nebude ani na konci světa. Je to v něm. Povinnosti, zodpovědnost a disciplina není nic pro něj. Můžete se stěhovat po celé ČR sem a tam, po celém světě a nic nevyřeší jeho nechuť k práci a přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí. Vše ostatní jsou jen zástupné důvody.

Jinak dělejte něco s sebou oba dva. Ono mít dva labilní rodiče není pro děti žádná výhra. Je třeba, aby alespoň u jednoho měly stabilní zázemí!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1724
11.8.15 07:02

Mě tam zaujala jedna věc, že už jste to měli na „prd“ a stejně jste si pořídili další dítko :nevim: Tohle mě vždycky přijde hrozně vtipné, když někdo píse jak doma bylo dusno atd., ale dohodli jsme se na dalším děcku. Proč? :think:

Já teda radu nemám, jsem celkem mladá, nemám takové zkušenosti. Jen mě zarazilo tohle no :nevim:

Ať to dobře dopadne :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
sunshinegirl
11.8.15 07:10

Neudělala bych si druhé dítě s někým, komu se nechce pracovat a s těží tak uživí to první. I proto stále řešíme kolik dětí, aby toho pak na chlapa nebylo moc. A to podotýkám, že mého muže práce baví a nemyslím si, že by to byl flákač, spíš naopak. Ale čeho je moc, toho je příliš a já chci, aby si užil děti…radši jedno, nebo dvě, než tři, které kvůli práci uvidí jen na Vánoce.

  • Citovat
  • Upravit
941
11.8.15 07:11

No to je docela mazec, já osobně s takovým člověkem bych asi brzo vymetla barák, ten chlap prostě neví co chce. jestli takovej byl pořád, nebo se změnil během vztahu, asi bych pátrala po tom v čem se stala chyba. máš možnost bud ho nechat jít kam chce, ale bude platit jak mourovatej nebo vyhledat odbornou pomoc. a nebo to hod za hlavu to jeho chování a užívej si dětí a vše kolem.ani nevíš jak moc to rychle uteče a zjistíš že sis nic neužila. chovej se prostě stejně jako on.nic neřeš a hleděla bych si svého. akorát to odnášíte vy a on je ten chudáček.
možná je to trochu drsný, ale s chlapama musíš trochu na tvrdo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.8.15 07:13

Když jsme plánovali druhé, bylo zrovna vše v pohodě. Tak jsem myslela že se vše ustálilo a bude to jako dřív. Mýlila jsem se.

Zakladatelka

  • Citovat
  • Upravit
Anonymní
11.8.15 07:13

Jinak v době dělání druhého práci měl…

  • Citovat
  • Upravit
140245
11.8.15 07:26

Řekla bych, že tvůj muž je líný, nezodpovědný, náladový. A do ciziny bych se s ním nestěhovala. Vždyť on neví co chce.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12
11.8.15 07:30

Nemyslím si, že je nějak vyhořelý, on je prostě jenom líný, musí pracovat a nezvládá to. Do zahraničí bych být tebou rozhodně s ním nešla. Asi bych se zkusila zamyslet, jestli tenhle styl života chceš stále, nebo jestli by nebylo lepší s tím něco udělat. Hlavně kvůli dětem, protože ty to odnášejí nejvíc…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
11.8.15 07:41

@luuucie On byl naštvaný a nic nežvládal ani když byl doma.

Nevím co udělat, před dětmi se snažím, ale někdy jsem ošklivá i na ně. Jsem vyčerpaná a psychicky na dně. O tom že by on nebo já navšívila psych nechce slyšet. Nechci aby byl zase naštvaný. I když to je stejně pořád.

  • Citovat
  • Upravit
3088
11.8.15 07:41

Taky mi přijde, že neví co chce. Je toho na vás oba moc a nevíte, co dál. Je potřeba to probrat ze všechn stran, co by koho učinilo šťastným a hledat tak nějaký kompromis :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
38135
11.8.15 07:46

Hm, ja bych se s nim nestehovala vubec nikam uz, mela bys prestat ustupovat jeho vymyslum a naladickam, stejne je nespokojeny furt a vsude a jeste ke vsemu je liny

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
941
11.8.15 08:18

Prostě dát mu nůž na krk, bud at se vzpamatuje a začne něco dělat a nebo at táhne do pr…se za chvilu zhroutíš, mysli na děcka!!!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová