Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Manžel - psychická nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.12.25 13:18
A co oslovit nějakou organizaci, která nabídne pomoc i vám? U nás je to třeba sdružení Ledovec; má kontakty o na sociální pracovníky, terapeuty, psychiatry. Jinak dobrou zkušenost má hodně lidí s rehabilitační nemocnicí Beroun; je tam prý kvalitní léčebný pobyt.
Mela jsem zaměstnance se schizofrenií a s léky byl v pohodě. Ale trvalo roky než se stabilizoval a byl i několikrát hospitalizovaný. Takze asi leky to zajistit nejka lze ale je to velmi těžké, náročné a pro okolí samozrejme riskantní.
Ja bych otevřeně promluvila i s jeho rodiči i s tvými. Našla bych si sama terapeuta. A položila si základní otázku: chceš s nim zůstávat když bude v pořádku nebo už je partnerství stejne mrtvé?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 13:48
Nezlob se, ale tvoje příspěvky jsou dlouhé a plné výmluv. Máš to ve svých rukou, radu jsem ti dala, víc se tím zaobírat nebudu,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 14:06
Zakladatelko, pár rad: za ty roky je vidět, že v tom umíš chodit. To ovšem nic nemění na tom, že tvůj muž může být reálně nebezpečný sobě, tobě nebo dětem. Při prvním náznaku (auto)agrese volej policii a záchranku. Najdi si ve svém okolí službu, která pracuje s lidmi s těžkým duševním onemocněním (Centra duševního zdraví, Fokus, Ledovec..) mají celá portfolia služeb pro klienty i jejich rodinné příslušníky, i v případě, že sám nemocný kontakt odmítá. Ty sama jsi „nemocná“ a vyčerpaná dlouhými roky s ním a potřebuješ pomoc, kterou ti zřejmě systém jako takový, jak ho známe, nedokáže pomoci. Přes tu službu si zkus zařídit psychologické vyšetření, s tím on tedy bude muset souhlasit, to stanoví nejpřesnější diagnózu. Další možnost: najdi si dobrého rodinného právníka. Podej žádost o rozvod a návrh na úpravu výchovy a výživy dětí, chtějte soudně-znalecké posudky psychického stavu manžela na základě jeho dlouhodobých potíží, zkus si opatřit důkazy (nahrávky, svědectví,…)Jako upřímně, jsi v pekle, dostat se z něj dá, ale bude to hodně bolet a dlouho trvat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.25 14:31
Sorry jako, tady happyend nebude. Přijmi to. Už základní ingredience byly mizerné - chlastající sebestředný mamlas, co je ještě k tomu psychicky nemocný a neléčený. A ty pořád čekáš s rukama v klíně, že to za tebe někdo vyřeší. Já si upřímně myslím, že ani ta doktorka ani psycholožka ti na vše neříkají, že to nejde, podle mě si to tak ty jen vykládáš, protože neříkají to, co bys chtěla slyšet ty - že ho nějak přinutí jíst prášky a z něj bude mrknutím oka hodný chlap rodinného typu. Ale proboha, on takový ani není v základu, nebyl takový nikdy a nebyl by takový ani zdravý!
Jako jo, je to příšerný nápor v takové situaci žít, ale řešení máš ty ve svých rukou - a s oporou tvé rodiny. Neboj se být ostrá a pořádně do toho šlápnout, hned teď!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.12.25 14:53
Zakladatelko, žiju v něčem podobném a musím ti dát za pravdu, že někdy je lepší chodit po špičkách než provokovat. Na dně těchto nemoci se skrývá úzkost, a jakmile bys překročila pro manžela únosnou mez, mohlo by se to opravdu zkomplikovat. Systém pomůže v krajních mezích. Držím ti palce! 
Děti vyrostou, snaž se jim i sobě být oporou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.25 08:33
@Anonymní píše: VíceŽiju v měkčí verzi, děti společné nemáme, není v takových bludech, ale když mu není dobře, bývá paranoidní. Taky manifestuje dvě docela ohraničené osobnosti, které mezi sebou přepínají. Trigger může být prakticky cokoli a nemusí to být podnět zvnějšku. Na psychiatrii už se neléčí. Moje řešení je jasné, ještě se na to připravuju, protože to bude velmi dramatické, nejen pro něj, ale i jeho dítě. Vím, že mi bude líp.
Už roky jsem nacvičená, že když se situace horší, automaticky mám připravené věci na odchod, doklady, léky, základní věci, nabíjím mobil a pod. Další paralela je, že se strašně snažím, aby moje dospělé děti a moje rodina neviděli partnera v jeho druhé osobnosti. Zrušení akcí beru na sebe, dělám ze sebe tímto vola, ale uvědomuju si, že toto není ta „Alice“, kterou bych chtěla navenek ukazovat. Ta ponižovaná, zesměšňovaná, na kterou někdo vztekle řve, a ona jen říká Omlouvám se, napravím to, už to neřeš, moje chyba. Venek ať vidí tu klidnou manažerku, která zvládá stres s úsměvem a dodává klid a pohodu kolem sebe.
U tebe je ještě jedna smutná skutečnost, že tato diagnoza je dědičná.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.25 08:42
Když je zle, taky si uvědomuju tu absenci systému pro nejbližší osoby psychicky nemocných.
Dokud nemá papír na hlavu a nejspíš, i když jej mít bude, nikdo mu nebude upírat právo na péči o vlastní děti, to je dnes v soudnictví často vidět 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.25 10:15
Hlásím se, tady úplně původní zakladatelka z roku 2022. Vydržela jsem ještě rok od původního příspěvku. Tedy celkem dlouhých šestnáct let s nemocným člověkem. A skončilo to rozvodem. Prostě jsem jednu jeho další etapu už nezvládla. A nedokázala jsem dál ničit sebe. Bylo to peklo. To co následovalo, bylo naprosto šílený. I teď nejsem úplně ok, ale ta svoboda, ta možnost se nadechnout beze strachu, co zase bude, co budu muset vydržet, krýt před ostatnímu atd., tak tahle svoboda je neskutečně úlevná.
- Citovat
- Upravit
17.12.25 10:26
Gratuluji. Super, že jsi sebrala odvahu. 
Jak to vzaly děti? Chtějí se s tátou vídat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.25 10:29
@Anonymní píše: Více
Gratulace, muselo to chtít obrovské množství energie a síly. Ty jsi tehdy řešila pubertální děti a že nemáš, kam jít. Jak jsi na toto hledala řešení?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.25 10:36
Nakonec po roce tahanic, to dopadlo relativně dobře. Mám dvě práce. Padám na ústa. Ale je klid.
Odvahu to chtělo obrovskou a taky sebrat veškerý zbytek sil. Ale dala jsem to.
Otec nefunguje. Tedy ať mu nekřivdím, cca dvakrát ročně předvede etudu na téma jsem otec.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.25 10:55
@Anonymní píše: Více
To máš ještě dobré, ten můj labilní partner naprosto trvá na tom, že si dítě bude brát a dělá to už roky a nenechal by si to vzít. Zase vůči dítěti se velmi kontroluje (po tom, co jsme měli několik hovorů na téma: jestli chceš, aby si tvoje dítě vybíralo abuzivní partnery v budoucnosti, tak klidně pokračuj). Ale určitě trvá na to, že s dítětem na gauči u televize ten svůj týden stráví.
Etuda dvakrát ročně je ta dobrá verze. Muselo to být hodně náročné, ale vidíš, že není čeho litovat. A to že to říkáš, pomůže i ostatním.
- Citovat
- Upravit
17.12.25 11:05
Nečetla jsem to celé, já sama jsem dítě člověka s neléčenou závažnou diagnózou. Kdyby se máma rozhodla sebrat děti a odejít, byly by jsme pravděpodobně všechny mnohem šťastnější. Neudělala to, důvody jak u tebe a zpětně toho lituje.
Výsledek - zadlužil celou rodinu, připravil nás o rodinný majetek, policie i kriminálka na denním pořádku, 15 let soudů, zničené rodinné vztahy, dennodenní vyhrožování ve stylu: Pokud neuděláš co chci, zabiju se… Za sebou mám ve 30 víc psychicky náročných situací než kde jaký důchodce. A vše bylo stejně po dvaceti letech teroru zakončeno sebevraždou.
Pokud můžeš, nevystavuje tomu děti.
Systém je tu na ho*no. Roky jsme se snažily o soudní nařízení léčebny. A k ničemu, pokaždé jen, že musí něco provést, aby to mohli nařídit. Ale řízení pod vlivem, ohrožování zbraní, napadení, vyhrožování a neúspěšné pokusy o sebevraždu jim přišli málo. Vše jsme poetice hlásili, jak blbci podávali trestní oznámení na vše přivolávali PČR, ať se mu to kupí a nařídí léčení a nic…
Nech si alespoň rozdělit SJM, nebo rozvod papírově a pořešte bydlení, klidně přepis na děti (dalších 5 let nesmí nadělat dluhy, jinak přepis zruší jako účelový). Vyřeš případně péči, ať jsou děti výlučně jen v tvé a s ním jen pod dozorem. Zatlač na něj s léčením, ať jste oficiálně rozvedení a klidně spolu bydlíte na hromádce. Ale ať máš papírově vše pořešené před tím, než nastane zas další průšvih.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.25 11:31
A ještě jedna věc, jak už tu bylo zmíněno. Je to dědičné, obvykle tedy až ob generaci. I tak je důležité, aby vaše děti věděly, k čemu mají predispozice. Hlavně až nastane pubertální věk a chtíč experimentovat. I tráva dokáže odemknout ten kout někde v mysli, kde se ta porucha usídlí. Mají to v sobě a nemusí se to nikdy projevit, ale není potřeba to pokoušet. A až budou mít jednou děti zas své děti, ať mají povědomí o rodinných diagnózách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
