Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Manžel - psychická nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.4.22 12:29
Asi se s nim rozveď, když chce, tvuj život se nezmění, stejně ho budeš mít furt doma, děcka budou mít tátu furt doma a on tě aspoň nedostane do průšvihu, až nějakej naseká…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:29
Co vyřeší tím rozvodem, když stále budete spolu doma a budete muset komunikovat??? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:30
Odejdi, děti to přežijí a ty potřebuješ klid. Děti zase šťastnou mámu. Mám kamarádku v podobné situaci, manžel doma v invalidním důchodu a ona živí celou rodinu. Je to úžasná žena a nechápu, jak to může vydržet. Celá rodina se k ní kvůli němu otočila zády. Tohle by vydržela snad jen světice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:32
Jak píšeš - pronajmi byt, seber věci a jdi. Samozřejmě s dětma.
Ono asi jiné řešení není… tímhle stylem budete za chvíli dva psychicky nemocní a pak teprve chudáci děti.
Třeba to konečně začne řešit, až si uvědomí, že jste fakt pryč a může si za to sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.4.22 12:36
Dala bych mu ultimátum, že buď se začne léčit, nebo se odstěhuje a požádáš o rozvod. U nás psychická nemoc manžela k rozvodu vedla, léčit se začal až téměř dva roky po rozchodu, diagnóza paranoidní schizofrenie, s léky je to trochu lepší, ale na společný život to není, úplně by mě to zničilo.
V práci v těch stavech funguje normálně?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.4.22 12:38
@Jarka K píše:
Jak píšeš - pronajmi byt, seber věci a jdi. Samozřejmě s dětma.
Ono asi jiné řešení není… tímhle stylem budete za chvíli dva psychicky nemocní a pak teprve chudáci děti.
Třeba to konečně začne řešit, až si uvědomí, že jste fakt pryča může si za to sám.
Jenže tohle si on nejspíš vůbec neuvědomí. U nás to tak bylo, já jsem ta zlá, co ho vystěhovala, zničila mu kariéru i život. Psychické nemoci jsou hnus 
- Citovat
- Upravit
27.4.22 12:39
Radu nemám, ale přeji hrozně moc sil. 
Dost mě vystrašilo, že jsi z něj sama na AD, to bych asi začala myslet sobecky a rozvod bych zvážila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:40
@Anonymní píše:
Asi se potřebuji jen vypsat. Naučit se jak s tím pracovat, protože za x let manželství jsem se to ještě nenaučila. Trpím.
Manžel je psychicky nemocný. Hraniční porucha osobnosti, maniodeprese, obavám se, že i jisté příznaky schizofrenie ( má ji v rodině). Léčit se nechce. Respektive vždy se chvíli snaží s pak docházet k doktorům přestane. Včera to opět vypuklo. Chce se rozvést. Nevyhovuji mu. Omezuji ho. Manželství je pro něj zlo. Atd. Představu má takovou, že se rozvedeme, ale bydlet budeme zatím spolu, no prostě blbosti. Řekl spoustu zlých slov.
Jenže, kdykoliv to bylo v minulosti, tak se to vždy strašně vyhrotilo. On happy, ja vyřízená. A pak bum, zhroutí se a naprosto otočí. Pak je zase několik měsíců klid.
Jenže už prostě nemůžu. Žiji v pernamentnim strachu co bude dneska, zítra … Jestli už je to tady nebo není. Proste strasny. Dneska cely den funguji na neurolu, protože jinak bych tou psychickou bolesti vůbec nemohla pracovat.
Co dělat? Jak s nim jednat? Odborníci radí, ať ho v této fázi nechám být. Nevšímám si ho. Máme ale děti. Pubertální. Nemohu prostě někam odjet nebo nechodit do prace nebo se s ním celý večery hádat. Jak mám ale zase přežít tohle období? Které muže trvat 14 dní, ale taky klidně měsíc, dva.
Předem říkám, že rozvádět se nechci. Nemám kam jít. On se neodstěhuje. Musela bych pronajmout byt, vzít co poberu a jít. Chudáci děti. A až bych tohle udělala, tak by se cca do tři dnů zhroutil a byl by zase fajn. Odzkoušeno. K ničemu to nevede.
Jak mám proste tohle období přežít?
Jedině si našetřit na ten odchod, v budoucnu to bude spíš horší, než lepší, když se nechce léčit.
On by měl mít léky, jenže když nechce, nic s ním nenaděláš.
Je mi to líto, posílám aspon sílu, at to zvládneš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:41
@Anonymní píše:
Jenže tohle si on nejspíš vůbec neuvědomí. U nás to tak bylo, já jsem ta zlá, co ho vystěhovala, zničila mu kariéru i život. Psychické nemoci jsou hnus
Přesně tak, oni si to neuvědomí, tomu druhému vyčítají všechno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:42
@Anonymní píše:
Asi se potřebuji jen vypsat. Naučit se jak s tím pracovat, protože za x let manželství jsem se to ještě nenaučila. Trpím.
Manžel je psychicky nemocný. Hraniční porucha osobnosti, maniodeprese, obavám se, že i jisté příznaky schizofrenie ( má ji v rodině). Léčit se nechce. Respektive vždy se chvíli snaží s pak docházet k doktorům přestane. Včera to opět vypuklo. Chce se rozvést. Nevyhovuji mu. Omezuji ho. Manželství je pro něj zlo. Atd. Představu má takovou, že se rozvedeme, ale bydlet budeme zatím spolu, no prostě blbosti. Řekl spoustu zlých slov.
Jenže, kdykoliv to bylo v minulosti, tak se to vždy strašně vyhrotilo. On happy, ja vyřízená. A pak bum, zhroutí se a naprosto otočí. Pak je zase několik měsíců klid.
Jenže už prostě nemůžu. Žiji v pernamentnim strachu co bude dneska, zítra … Jestli už je to tady nebo není. Proste strasny. Dneska cely den funguji na neurolu, protože jinak bych tou psychickou bolesti vůbec nemohla pracovat.
Co dělat? Jak s nim jednat? Odborníci radí, ať ho v této fázi nechám být. Nevšímám si ho. Máme ale děti. Pubertální. Nemohu prostě někam odjet nebo nechodit do prace nebo se s ním celý večery hádat. Jak mám ale zase přežít tohle období? Které muže trvat 14 dní, ale taky klidně měsíc, dva.
Předem říkám, že rozvádět se nechci. Nemám kam jít. On se neodstěhuje. Musela bych pronajmout byt, vzít co poberu a jít. Chudáci děti. A až bych tohle udělala, tak by se cca do tři dnů zhroutil a byl by zase fajn. Odzkoušeno. K ničemu to nevede.
Jak mám proste tohle období přežít?
Jedine odchod. Zit s clovekem s psychiatr. diagnozou, ktery se neleci, je ocistec.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:48
Je to trochu, jako zivot s alkoholikem nebo fetakem-taky psychicke onemocneni, ktere kdyz se neleci, dela paseku. A jeste ten, kdo zustava byva „spoluzavisly“. Ne na navykove latce, ale na situaci, ktera s tim souvisi. Pokud se neleci, je to jeho svobodna volba a tvoje zase postavit se za sebe a sve deti. Nebo za nej a trpet. Podle mne nejsou chudaci v zivote s mamou, ktera umi nastavit hranice, ale v zivote s nestastnou mamou a nemocnym otcem. A nikde neni psano, ze se manzel treba pak neprobere a nezacne to resit. Ale v tomhle stadiu asi ne. Proc by, on ma vse. To ty ztracis mnohem vic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.4.22 12:52
@lilith1 píše:
Jedine odchod. Zit s clovekem s psychiatr. diagnozou, ktery se neleci, je ocistec..
i když se léčí, tak to není o moc lepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
27.4.22 12:55
Jediné co mě napadlo, tak urychlení. Opravdu odejdi, jak se zhroutí a otočí, vrať se. Ale na dlouhodobou aplikaci to není
- Citovat
- Upravit
27.4.22 13:15
Takže kvůli psychicky nemocnému, který se odmítá léčit, trpí další 3 lidi. Paráda. Co tě u něj drží? Lepší to nebude, spíš naopak. Co si z tohoto modelu rodiny vezmou do života děti? Taky si budou hledat podobně postižené partnery, protože to je pro ně normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Asi se potřebuji jen vypsat. Naučit se jak s tím pracovat, protože za x let manželství jsem se to ještě nenaučila. Trpím.
Manžel je psychicky nemocný. Hraniční porucha osobnosti, maniodeprese, obavám se, že i jisté příznaky schizofrenie ( má ji v rodině). Léčit se nechce. Respektive vždy se chvíli snaží s pak docházet k doktorům přestane. Včera to opět vypuklo. Chce se rozvést. Nevyhovuji mu. Omezuji ho. Manželství je pro něj zlo. Atd. Představu má takovou, že se rozvedeme, ale bydlet budeme zatím spolu, no prostě blbosti. Řekl spoustu zlých slov.
Jenže, kdykoliv to bylo v minulosti, tak se to vždy strašně vyhrotilo. On happy, ja vyřízená. A pak bum, zhroutí se a naprosto otočí. Pak je zase několik měsíců klid.
Jenže už prostě nemůžu. Žiji v pernamentnim strachu co bude dneska, zítra … Jestli už je to tady nebo není. Proste strasny. Dneska cely den funguji na neurolu, protože jinak bych tou psychickou bolesti vůbec nemohla pracovat.
Co dělat? Jak s nim jednat? Odborníci radí, ať ho v této fázi nechám být. Nevšímám si ho. Máme ale děti. Pubertální. Nemohu prostě někam odjet nebo nechodit do prace nebo se s ním celý večery hádat. Jak mám ale zase přežít tohle období? Které muže trvat 14 dní, ale taky klidně měsíc, dva.
Předem říkám, že rozvádět se nechci. Nemám kam jít. On se neodstěhuje. Musela bych pronajmout byt, vzít co poberu a jít. Chudáci děti. A až bych tohle udělala, tak by se cca do tři dnů zhroutil a byl by zase fajn. Odzkoušeno. K ničemu to nevede.
Jak mám proste tohle období přežít?