Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Manžel - psychická nemoc
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Stará známá
29.1.23 08:17
- Citovat
- Upravit
29.1.23 08:51
@Anonymní píše:
Ahoj potřebuji se vypsat a možná poradit.
Manžel u psychiatra nikdy nebyl, takže neznám diagnózu. V rodině ale mají nějaké psychiatrické poruchy, vím o dg schizofrenie, ale bohužel se o tom nejsou ochotni bavit, takže podrobnosti nevím.
Svého muže znám skoro 15 let. Na výšce to byl tichý klidný kluk, co mi nosil kytky a pomáhal s těžkou taškou. Sám od sebe.
Kolem věku 25 přišly ve vztahu potíže, konkrétně to byla moje nemoc (čistě fyzická), na což reagoval téměř okamžitě rozchodem, načež se během pár dnů vrátil a prosil, ať ho vezmu na milost. Rozchod z jeho strany se z různých důvodů zopakoval ještě několikrát a vždycky během krátké doby přišel a tím, že si to rozmyslel.
Pak bylo několik let klidné období. Dostudovali jsme, začali jsme pracovat a bydlet spolu. Choval se jako vzorný milující partner. Pak jsme se vzali a pořídili si děti.
Po narození starší dcery začal mít období, kdy s ním nebyla řeč. Permanentní naštvaný až utrápený obličej, odsekávání, nulový fyzický kontakt, přišel z práce, sbalil se a odešel, ani neřekl kam. Trvalo to tak pár týdnů a pak byl zase fajn. Řešili jsme v té době nějaké problémy v rodině, říkala jsem si, že je toho na něj asi moc…
Pak přišlo druhé dítě, stěhování, změna jeho práce, Covid, inflace…a pomalu se to přehouplo do režimu, že jeho špatná nálada je standard. Nulový smysl pro humor nulový fyzický kontakt, věcné sekýrování mě i dětí. Nesnese výlet, návštěvu, vlastně jakékoli drobné vylolejení z jeho zajetého režimu. Spí svých 9 hodin a je mu úplně jedno, že já nestíhám, děti jsou nemocné, noci se budí, já chodím do práce úplně vyždímaná…to není jeho problém. Tvrdě ignoruje pocity mě a dětí. Když je nějaký problém, zavře se do pracovny.
Abych o něm nemluvila jen zle, tak stále plní povinnosti v domácnosti, na kterých jsme dlouhodobě domluveni, tj skládání nádobí do myčky a vysátí bytu. Občas si uvaří večeři, když to nestihnu. Někdy nachystá jídlo i dětem. Když jsem dlouho v práci, hlídá děti (trochu potíž je v tom, že s ním nechtějí být).
Z mé iniciativy jsme chvíli navštěvovali rodinnou poradnu, kde to manžel ukončil ve chvíli, kdy terapeutka naznačila, že by mohl být problém s psych. zdravím a ptala se na jeho rodinnou anamnézu. Od té doby tam nevstoupil. K psychiatrovi bych ho v životě nedostala, nechodí k žádným doktorům s výjimkou zubaře. Prý jim nevěří.
Takže abych to shrnula: Manžel má dlouhodobě špatnou náladu, je skleslý, reaguje velmi podrážděně, vadí mu jakékoli změny zajetého režimu, je velmi upjatý, vyhýbá se fyzickému kontaktu a kontaktu s lidmi.Všímají si toho i lidé v okolí, kteří se ptají, jestli se mu něco stalo.
Kdybyste někdo měli tip, jak s tím pracovat, budu ráda.
Omlouvám se za chyby a prosím o zachování anonymity.
Děkuji
No hele, osobně nejsem zastáncem takových těch útěků a okamžitých soudů „rozejdi se“. Ale on odešel několikrát při sebemenším problému. A i když jste si to v manželství slíbili a jsi tak třeba vychovaná, že v dobrém a zlém, on to X krát nedodržel. Nemáš povinnost mu pomáhat, když pomoc nechce. Mysli víc na sebe a děti.
Jinak v psychiatrii není vše jasné, jako třeba v chirurgii, takže samozřejmě může (a nemusí) mít nějakou dg. Ale troufám si říct, že schizofrenik to není. Může to být ale deprese, může to být nějaká obsese, úzkosti, jak blbě snáší změny. Může mít neodhalenou poruchu autistického spektra. Mezi dospělými je spousta lehčích autistů, co to vlastně nevědí. Ale záleží na mnoha věcech, třeba jak zvládá práci a jiné vztahy. Pokud je všude jinde celkem v pohodě, a chová se takto hlavně v rodině, je to problém charakteru. Stanov si nějakou mez, kdy to zachraňování manžela a vztahu vzdáš, ať to nedopadne, že prožiješ život v neustálém dusnu a přenese se to nevratně i na děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.23 08:54
@ZustanSeMnou Já chápu, že spí 9 hodin. Mě jen vadí to, že já spím třeba týden jen 2-3 hodiny (nemoc dětí a pracovní vytížení) a manžel nechápe můj požadavek, aby on ubral z 9 třeba na 7 a já měla místo 3 hodin 5, protože už to nedávám. On má své povinnosti splněny - jde spát a to, že naše děti marodí, vyžadují pozornost, nebo jsem kvůli péči o ně a pracovním povinnostem nestihla své úkoly v domácnosti…to je můj problém. On mi není ochoten pomoct, protože on přece potřebuje 9 hodin spát.
- Citovat
- Upravit
29.1.23 08:56
Ale vzdyt to byl sobec od samotneho zacatku a ty jsi si s nim presto poridila deti. Prestan verit, ze ho muzes zmenit a zacni se stavet na vlastni nohy. Je cas si konecne uvedomnit svoje chyby, to proc jsi v situaci jake jsi, prevzit zodpovednost za svuj zivot a za zivot svych deti a odejit z takoveho vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 09:05
Pokud in nechce, neuděláš vůbec nic.. a ničí to Tebe a děti. Stojí to za to? Děti tenhle model převezmou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 09:26
Budu mluvit čistě za sebe - tohle bych nedala. Takže bych mu dala na výběr, buď svůj stav bude řešit s lékařem a bude mít rodinu nebo zůstane sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 09:44
@Anonymní píše:
@ZustanSeMnou Já chápu, že spí 9 hodin. Mě jen vadí to, že já spím třeba týden jen 2-3 hodiny (nemoc dětí a pracovní vytížení) a manžel nechápe můj požadavek, aby on ubral z 9 třeba na 7 a já měla místo 3 hodin 5, protože už to nedávám. On má své povinnosti splněny - jde spát a to, že naše děti marodí, vyžadují pozornost, nebo jsem kvůli péči o ně a pracovním povinnostem nestihla své úkoly v domácnosti…to je můj problém. On mi není ochoten pomoct, protože on přece potřebuje 9 hodin spát.
Několikrát jste se rozešli a přesto máte spolu děti. Řekla bych, že to není psychická nemoc. Spíš by se zas asi rád rozešel, ale je mu jasné, že to nepůjde jako za svobodna 
Já bych mu jasně řekla, že jsem unavená a péči za děti přebírá on, že si jdu prostě lehnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 09:54
Když se nechces rozvést a osamostatnit se neni ti pomoci. Musíš si tedy zvyknout.
Jsi závislá na zivote s nim i když tě ničí. Stejne jako je alkoholik závislý na chlastu i když ho ničí. Dokud to sám nechce zlomit, nic se samo nezlepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 10:20
Podle toho jak to popisuješ, mě příjde, že má manžel poruch autistického spektra - Aspergerův syndrom. Nechci tady házet diagózy, musel by projít psychologickým vyšetřením, je to jen takové zamyšlení, ale ten popis od tebe docela sedí na tuto diagnózu. Bude to nejspíš jen lehká forma. Zkus s ním promluvit a nějak to řešte. https://euc.cz/…aky-a-lecba/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 10:46
@Anonymní píše:
@ZustanSeMnou Já chápu, že spí 9 hodin. Mě jen vadí to, že já spím třeba týden jen 2-3 hodiny (nemoc dětí a pracovní vytížení) a manžel nechápe můj požadavek, aby on ubral z 9 třeba na 7 a já měla místo 3 hodin 5, protože už to nedávám. On má své povinnosti splněny - jde spát a to, že naše děti marodí, vyžadují pozornost, nebo jsem kvůli péči o ně a pracovním povinnostem nestihla své úkoly v domácnosti…to je můj problém. On mi není ochoten pomoct, protože on přece potřebuje 9 hodin spát.
Jak staré máte děti,
Asi jsem prehledla.
Když jsou nemocné, proč nejdeš na OCR?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.1.23 10:46
Tohle je hodně těžko řešitelné. Tak nějak mi přijde, že se Tvůj manžel chová v podstatě konzistentně. Může to být sobec, podivín, může mít nějakou PAS nebo deprese. Důležité je jediné - pro manželství a rodičovství nepoužitelný. Ale už sis ho takového vzala, jen asi ty Tvoje vzrůstající nároky (a nároky rodiny) jsou nad jeho možnosti.
Zkusit upřímný rozhovor můžeš, doporučit promluvu s odborníkem též. Těžko říct, jestli to bude mít nějaký efekt, ale máte děti, zkusila bych to.
Každopádně bych začala tím, že bych se normálně vyspala. I na úkor péče o domácnost (můžete s manželem začít tím, že převezme nějaké úkoly doma, zaplatí paní na úklid). Toto není udržitelné. Za pár týdnů z Tebe bude mnohem větší troska než manžel. Takže bych se vzpamatovala a ihned řešila, co řešit jde, tj. co máš ve svých rukou. S manželem to bude zřejmě na delší dobu s nejasným výsledkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
29.1.23 10:47
Tvůj manžel je člověk který se hroutí a pálí mosty při sebemenším problémů… Jeho útěk při mé první nemoci.. velké red flag.
Nit malé děti není opravdu jen procházka růžovým sadem člověk musí hodně ubrat ve svém standartu spánek, čas pro sebe, u lidí co mají podprumerny příjem i třeba ubrání z toho co si člověk pro sebe dopřeje za luxus.
A tohle tvůj mít naprosto nedává nedával to předtím tak to nebude dávat teď. Nemyslím si že je to přímo nemoc ale prostě povahový rys.
Každopádně fakt že člověk naprosto vůbec striktně odmítá řešit svůj prychicky stav je pro mě taky velké red flag.. uvědom si že psychické potíže se vždy s věkem zhoršují pokud se to neřeší. A pro děti vyrůstat z psycho rodičem je jedna z nejhorších věcí co jim můžeš udělat. Nevíš pak co od něj můžeš očekávat.
Za mě já bych trvala na diagnostice u psychologa psychiatra a případně kompenzaci léky… Pokud ne byl by to pro mě důvod k odchodu
- Citovat
- Upravit
29.1.23 10:48
Už to čtu.
Pubertální děti, takže tak 11-17let
Rozhodně si nemyslím, že je nutné být při nemoci děti v tomto věku neustále vedle nich.
Myslím, že se dá v klidu vedle toho skoro plnohodnotne zvládat domácnost, jít do práce, oběd připravit do lednice atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.1.23 10:50
Z pohledu dítěte, které mělo otce s HPO a výkyvy nálad, které ale úplně nesplňovaly kritéria bipolarky - otce nevidam, velmi se mi ulevilo, když se naši rozvedli. Myslím, že takový vztah musí být utrpení, věkem se to zhoršuje. Do nějakých 45 byl taky většinu času skvělý, pak se epizody otřesné nálady a různých manipulaci prodlužovaly. Nechápu, že to mamka vydržela a rozvedla se tak pozdě. Negativně nás ovlivnilo, že nás takový člověk vychovával. Terapii samozřejmě odmítal, protože vadni byly podle něj ti okolo, ne on.
- Citovat
- Upravit
29.1.23 10:52
@ZustanSeMnou píše:
Už to čtu.
Pubertální děti, takže tak 11-17let
Rozhodně si nemyslím, že je nutné být při nemoci děti v tomto věku neustále vedle nich.
Myslím, že se dá v klidu vedle toho skoro plnohodnotne zvládat domácnost, jít do práce, oběd připravit do lednice atd.
Cože??? 11 a 17 let? Já myslela, že mimino a batole 
Tak to sorry, pokud je to tak, není v pořádku i zakladatelka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Asi si uvedomujes, ze red flag v tomto vztahu byl ten rozchod v dusledku tve nemoci a pak ty dalsi rozchody. Myslim si, ze tvuj muz je samorost a sobec, ktery se zpocatku pretvaroval, a ted uz na to kasle. Nezmeni se, nechce.