Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel strašně žárlí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.1.13 11:54
Asi říct mu to, třeba i od plic, jak se to k tobě chová, a co si to dovoluje ti tohle říkat. Že už jen to, že si to o tobě myslí, tě uráží a že z tebe dělá „št…u“. Aby se mu rozsvítilo, že ne tvé, ale jeho chování je to špatné a třeba by se mohl i zastydět (asi utopie). Říct mu, že ty nic špatného neděláš, ale on tobě jo, uráží tě. A dát najevo dotčení, jinak mě nic nenapadá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alli_li
5.1.13 11:55
Ahojky, jednu dobu byl manzel taky takhle „hysterickej“ a to kdyz jsem zacla chodit cvicit. Vzdy po cviceni na me jecel a urazel.
Ze zacatku jsem se s nim hadala a vysvetlovala ze to neni tak jak rika. Ale postupem casu jsem to zacla ignorovat, vzdy jsem po cviceni sla hned spat a od ty doby s tim prestal.
- Citovat
- Upravit
5.1.13 11:58
Já bych mu řekla, že já mám svědomí čisté a že když nechce věřit, ať nevěří, ale takhle ten vztah jde akorát dop… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 12:05
Nesmíš si to prostě nechat líbít..hned jak stím začal, měla ses prudce ohradit, aby jasně věděl, že si to nenecháš líbít..a pokud ti nevěří, což dává žárlením jasně najevo, tak asi není váš vztah takový, jaký sis představovala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 12:07
Tak jednak bych pouzila jecak, protoze rict ze suka* jinde, to je hnus proste a pak bych mu rekla ze vztah timto podeziranim nici a akorat docili toho, ze zustane sam, kdyz se nezacne chovat normalne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 12:09
Nejde mi nenapsat, podle sebe soudim tebe. jestli chlapec nemel cerne myslenky jinde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 12:12
Musíš se prudce ohradit. Ale ne se s ním hádat. Co si o sobě myslím, používat v souvislosti spojení, žes šukala s jinými. Je to ponižující pro tebe, ale nejvíce pro něj.
Pokud se nedovede ovládat, je nemocný a pomůže jen léčba.
Ale první, co bych zkusila je to ohrazení se ve smyslu, že takhle se chovat nebdue, že to chování je ve vztahu nepřípustné.
Jenže pravda je, žes to podělala hlavně na začátku, píšeš, že byl vždy žárlivý. Tos ale neměla trpět ani v menší míře. Jakákoli žárlivost je patologický projev. Ať je velká nebo malá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 12:31
Já ti neporadím, já ti závidím…mě si přítel nevšímá a jsem mu ukradená, jelikož mě už po porodu malé přestal mít rád… 
co by i za toto dala…fakt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Inkognito
5.1.13 12:40
Mám takového manžela taky. On nepoužíval slovo škat, ale pchat. Strašně mě to bolelo a uráželo. Láska šla postupem času do ha*zlu. A časem jsem zjistila, že to byl on, co přefik, co dejchalo. Říka se tomu projekce. Projektuje do tebe svoje přešlapy. Takže zbystři.
- Citovat
- Upravit
5.1.13 12:49
Já bych poradila manželskou poradnu. Rozchod určitě ne, myslím ze se na tom muže pracovat.
Ale jak uz tady někdo říkal, on ma svědomí čisté?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 13:29
Zakladatelko, řekla bych k tomu jen jedno. Podle sebe soudím tebe… Má tvůj drahý své svědomí čisté?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.13 13:30
Taky bych to neviděl tak tragicky. Chápu, že to obtěžuje, ale prostě třeba tě má rád a jinak to neumí dát najevo. Nebo si nevěří a má strach. Někdo se tím užírá, nekdo to dává takhle explicitně znát. Tak píše tady @madrianova, co by za to některé daly. Rozhodně nejhorší je lhostejnost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.1.13 00:36
zakl
Nějak už to přestávám zvládat. Tak například dneska jsem přišla z práce a můj manžel se mě zeptal „tak co, kdo ho tam dneska měl“. Mě to připadá tak strašně ponižující a odporný, vůbec nechápu, jak něco takového může nahlas říct a na moje protesty reagovat, že za pravdu se každý zlobí…Jak píšete, že jsem se měla ohradit, zkoušela jsem snad všechno, řvát, ječet, brečet, vyhrožovat, ignorovat…vždycky pár dní vydrží se chovat normálně a pak mě zase dostane takovou nějakou odpornou hláškou, je mi z něj 
Jak píšete, jestli má svědomí čisté, to netuším, ale nic podezřelého jsem nezaznamenala…
- Citovat
- Upravit
19.1.13 01:14
Ahoj zakladatelko! Mě to po tom tvém posledním příspěvku připadá, jako by mu někdo o tobě něco nepěkného bulíkoval a schválně ho v tom podporoval. Nemáš nějakou „dobrou kamarádku“, která by měla zájem na tom, aby jste se rozešli?
Nezdá se mi, že by tohle způsobil jen jeden veselý návrat po Vánocích. Podle mě je někde nějaký našeptávač, resp. našeptávačka.
Co by se stalo, kdybys proti němu použila jeho argument. Prostě: Kdo ho tam dneska měl? A ve které jsi ho měl dneska ty? Nebo jich je víc?
By mě zajímalo, která z nich ti našeptává do ouška tyhle kraviny? Je dobrá? Asi tě to s ní baví, co, když jsi z ní tak zblblej?!
Nevím, neznám samozřejmě tvého muže, nevím, jak by reagoval a jestli bys nepřilila olej do ohně, ale možná by si naopak uvědomil, co to je, být bezdůvodně podezírán. To musíš ale posoudit sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi se jenom potřebuju vypovídat. Jsem zoufalá z mého manžela, v poslední době na mě strašně žárlí. Zhoršilo se to poté, co jsem byla přes svátky na návštěvě u rodičů a vrátila jsem se poměrně odpočatá a veselá, od té doby mě podezřívá, že někoho mám. Máme spolu 2leté dítě. Já chodím na částečný úvazek do práce, vždycky když jsem se zdržela následovaly otázky kde jsem tak dlouho, ale teď už začal být vulgární „určitě sis někde za. ukala“, strašně mi to vadí. Žárlil vždycky, ale teď v poslední době to přestávám zvládat já
. V práci mám celkem respekt, mám VŠ, nejsem zvědavá, aby se ke mě někdo takto choval. Jinak až na to žárlení je manžel fajn, pracuje, nepije, doma všechno opraví, sex super (i když teď jak dělá ty scény se mi s ním nechce spát, jsem na něj naštvaná a tím pádem dělá ještě větší scény, asi jsme se dostali do bludného kruhu). Prosím, neraďte mi, ať od něj odejdu, zatím na to nejsem připravená (asi bysme přežili s malým, ale těžko), navíc máme hypotéku. A malej na něm visí. Spíš co dělat, aby se začal chovat normálně. Nebo jak na takové neopodstatněné podezřívání reagujete vy?