Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bud ma sebevedomi na nule, nebo zenskou. Ani jedno neni vyhra. Ja bych ho dotahla k psychologovi, jinak vas vztah zabije.
Klidne bych tam pro radu nejdriv zasla sama a vybrala bych si chlapa( aby mi pomohl vymyslet, jak tam toho sveho magora dostat).
Ja zarliva nejsem, muj manzel taky ne( i kdyz par poznamek uz taky vypustil, jsem ho poslala nekam a byl klid), takze presneji poradit nedokazu. Nicmene me se zda podobne chovani patologicke a tak bych to resila s odbornikem, rozhodne bych neustupovala a kvuli manzelovi si treba neholila nohy nebo sedela doma.
Žárlení není otázka neduvěry to si nemyslím v ale myslím žárlení v mezích normy pokud se u muže stupnuje žárlivost a žena nezahybá tak ynám hodně případů že z toho žárlení zahne.chce mu to dát rezolutně najevo rezolutně a razantně jinak to nejde od chorobného žárlení je blízko ke stolkingu a mlácení
@hanblivec píše: Žárlení není otázka neduvěry to si nemyslím v ale myslím žárlení v mezích normy pokud se u muže stupnuje žárlivost a žena nezahybá tak ynám hodně případů že z toho žárlení zahne.chce mu to dát rezolutně najevo rezolutně a razantně jinak to nejde od chorobného žárlení je blízko ke stolkingu a mlácení
Myslím, že žárlení je o velké, nezdravě velké, neukojitelně velké POTŘEBĚ pozornosti. A tak si žárlivec tu svou partnerku hlídá, aby nějakou svou pozornost nedala nikam jinam, než jemu. On pak žárlí i na její kamarádky, na jejich společné děti, na její zájmy, na její původní rodinu. A tak proto si ji hlídá. Je schopen ji pomlouvat za jejími zády, aby se na ni její okolí začalo dívat skrz prsty, a tak ji postupně odřezává od lidí. Chce ji mít jen pro sebe. Vlastně jí všechno, čím žije, krade. Ale traduje se, že je to veliká láska. Není to láska. Láska nechává svobodu, umožňuje partnerovi růst. Žárlení je sobectví, je to až narcismus. UTÉCT ![]()
Neeeesnáááášim žárlivce..
můj manžel toto párkrát zkusil, jakože kam si beru to a to spodní prádlo a pro koho si holím nohy.. ![]()
musím říct, že z mojí reakce (a to jsem nebyla nijak hysterická, avšak dostatečně důrazná) hned na začátku pochopil, že tudy cesta nepovede.. a tak vzal zpátečku a pak už si nedovolil mi třeba ani zavolat, když jsem se šla někam přes noc bavit ke kamarádce.. atd.
nutno říct, že jsem nikdy neomezovala ani já jeho..
beru to tak, že pokud druhý zahne, stejně tomu nezabráníš a stavět vztah na šmírování a podezřívání je cesta do pekel..
tomu svému jsem řekla, že pokud by mu někdy ujedou cvičky, tak ať si dá sakra záležet, abych se to nikdy nedozvěděla.. ![]()
žárlivost je pěkná jen pokud sahá k druhému jako kompliment
, jinak bez milosti střílet..
![]()
@erinv píše:
Neeeesnáááášim žárlivce..![]()
![]()
můj manžel toto párkrát zkusil, jakože kam si beru to a to spodní prádlo a pro koho si holím nohy..
![]()
musím říct, že z mojí reakce (a to jsem nebyla nijak hysterická, avšak dostatečně důrazná) hned na začátku pochopil, že tudy cesta nepovede.. a tak vzal zpátečku a pak už si nedovolil mi třeba ani zavolat, když jsem se šla někam přes noc bavit ke kamarádce.. atd.
nutno říct, že jsem nikdy neomezovala ani já jeho..
beru to tak, že pokud druhý zahne, stejně tomu nezabráníš a stavět vztah na šmírování a podezřívání je cesta do pekel..
žárlivost je pěkná jen pokud sahá k druhému jako komplimenttomu svému jsem řekla, že pokud by mu někdy ujedou cvičky, tak ať si dá sakra záležet, abych se to nikdy nedozvěděla..
![]()
, jinak bez milosti střílet..
![]()
![]()
No.. ale abych se tu jen neprsila..
tak on byl docela cholera.. ten můj mužík.. a to už jsem takto statečně nezvládala..
takže chápu zakladatelku i ostatní, že se v tom plácají a těžko se odpoutávají.. jelikož nalomené sebevědomí se projevuje i úměrně velkou potřebou „uznání a souhlasu“ toho druhého s tím, co děláme a jak se chováme.. tj.. kritika, výčitky apod.. jsou přesně živná půda pro jednání takového žárlivce či cholerika apod..
čímž se roztáčí tahle hnusná spirála, dokavaď člověk nepadne na dno a pud sebezáchovy neřene A DOST.. ![]()
@erinv píše:
No.. ale abych se tu jen neprsila..tak on byl docela cholera.. ten můj mužík.. a to už jsem takto statečně nezvládala..
takže chápu zakladatelku i ostatní, že se v tom plácají a těžko se odpoutávají.. jelikož nalomené sebevědomí se projevuje i úměrně velkou potřebou „uznání a souhlasu“ toho druhého s tím, co děláme a jak se chováme.. tj.. kritika, výčitky apod.. jsou přesně živná půda pro jednání takového žárlivce či cholerika apod..
čímž se roztáčí tahle hnusná spirála, dokavaď člověk nepadne na dno a pud sebezáchovy neřene A DOST..
@poučená..no.. těžko..
kdo sledoval mojí diskusi před Vánoci, tak ví.. ![]()
prostě ve mě něco uzrálo.. a najednou mi to „bylo jedno“.. prostě jsem jen věděla že NE a toto už NIKDY.. po poslední scéně jsem se sbalila, našla byt a odstěhovala se..
ale trvalo mi to 8 let.. ![]()
samozřejmě tomu předcházel ten dlouhý boj, kdy jsem se snažila hledat řešení, mluvit, omlouvat, přizpůsobit, stavět na hlavu a tak.. ![]()
@erinv Já jsem sem před vánocemi nechodila. I já se podobným způsobem právě v té době utrhávala, jenže mě to trvalo několikrát déle, než tobě. A řeší se to jako domácí násilí. Ubránila jsem se vyhazování a vrátila jsem se zpět domů. Je to celé se mnou hrozný mazec. Strávila jsem s tím celý svůj život. Manžel byl těžce nemocný a tou nemocí mě manipuloval do skoro zničení. Jenže přišel pro mne zázrak. A pak také ve mně nějak vyrostlo to NE. A byl konec. Moc krásně jsi vystihla podstatu toho ovládání. Tyhle stránky jsou super, že se jde poradit, že se jde vybrečet, že si jde vzájemně pomoci sdílením.
A jak se teď cítíš?
Ahoj píšu anonymně. Včera jsme se s manž pohádaly bylo to divný prý ho už nemiluji a nevšímám si ho mazlim se s dětmi a s ním málo a s kočkou víc jsem s kamárádkou a jemu se vyhýbám, tudíž se odstěhuje já na to tak můžeš a doml se na dětech atd… a tak došel k tomu že se oběsí a že je život na hov…hlídá mě třeba zašel za mnou na zábavu když jsem šla s přáteli jasná kontrola je to od doby co chodím do práce tam mě mimochodem taky občas skontroloval, míň se mu věnuji jsem prostě utahaná je pravda city ustupují láska je pryč ale tomu se poručit nedá
.Ze svého života neustoupím jsem prostě taková, nevěrná v žádném případě nejsem a nebyla, jen mám pár dobrých přátel a sem tam si vyrazíme rozumě ty nevzdám vždy mi pomohly
.Nebylo to prvně bývá to když mu nejsem po vůli když on potřebuje
,doma mi nepomáhá a já mám náročnou práci jsem na palici
![]()
A proč mu to neřekneš?
„Hele, Pepo, já jsem grogy, ty nehneš prstem, když se budeš starat o ukládání dětí, tak já zatím pofackuju kuchyň, proběhnu krz sprchu a večer máme před sebou.“
Pak je ale otázka, zda chceš, aby to vůbec fungovalo, to víš jen ty. Mně osobně by vadilo, kdyby mě partner odstavil úplně na vedlejší kolej a asi bych podezírala, jestli jsem k němu chladná opravdu jen kvůli únavě nebo jestli mi tu únavu někdo způsobuje.