Manželova nevěra

Napsat příspěvek
Velikost písma:
69
1.1.17 19:54

@FemmeFatale007

@FemmeFatale007 píše:
Holky,
rok bych nečekala. Aby oni měli romantiku a Vy doma noční můry?
Spakovala bych jim a pustila je do světa, ať jim milenka milé ráda pere spoďáry a fusekle! On se jim čas romantiky smrskne na reálný život - domácnost, složenky atp.
Věřte, že nejste na tyhle potíže sami. Povětšinou pomohou lidi, od kterých to nejmíň budete čekat.
Přeji Vám do Nového roku, ať je lepší, než ten, co za chvilku skončí. Hlavně ať jste zdravý a brzy zase s úsměvem na tváři. :kytka:

Já si nedovedu představit, že bych na něj měla čekat rok a trpět tohle co on děla :( a mit ho celou dobu doma.
Pokud by odešel, už bych nepočítala s tim, že by se vrátil.
Dneska jsme o tom zas mluvili, protože se naštval kvůli něčemu a zacal tu kvůli tomu hulákat a řek, že až odejde, at si tu děláme co chceme.
Tak jsem se ho ptala jestli chce odejít a on že neví a že je s námi teď a že neví co bude :( a samozřejmě mi furt cpe, jak s ní nic nemá, že se jen vidaji.Ano on s ní je támhle přes noc a sedí vedle sebe, zas tak blba nejsem.
Ale diky moc příspěvek i všem ostatním :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7.2.17 20:31

@marti17
Zdravím,
tak jak to u vás doma vypadá? Nějaká změna k lepšímu?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
475
7.2.17 22:57

Důvod

Dámy, dámy, dámy jestlipak jste se někdy zamyslely co vaše může vede k milenkám?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8.2.17 16:18

@Gen.custer
Nemohu soudit. Nestalo se mi to. Asi to bude tím, že se pro muže neobětuji a funguji jako rovnocený partner. Znám svoji cenu, pod kterou nejdu a vím co chci a co nikoliv.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.2.17 16:26

@Gen.custer ano…myslela jsem na to skoro rok po té, co nás opustil
Když jsem si řekla dost, začni žít, přilezl s tím, že to byla chyba, že prostě to nový a vzrušující bylo v tu chvíli pro něj neodolatelný
V momentě, kdy nastaly denní problémy, spolený život a vše kolem zjistil, že to vlastně nechce…
Pozdě…ted už zase nechci já…
Takže at je vede cokoliv…at si to co chtěli nechají
 Ali

  • Citovat
  • Upravit
1855
8.2.17 17:32

@Gen.custer Nezrali jedinci hledajici vzruso u jinych podobne postizenych jedincu druheho pohlavi. Dospely clovek nejdrive resi problemy doma, vyresi a pak hleda noveho partnera pro zivot.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
8.2.17 21:59

Mám podobný problém jako zakladatelka :(
Manžel poslední dobou, no není to ono :? přiblížím to trochu.
Nechává si narůst kotlety :roll: střídají se mu nálady, byli jsme v neděli v dětském zábavním centru a zatímco já jsem lítala za dcerou jako hadr na holi tak kdykoli jsem se podívala směrem ke stolu tak tam manžel prostě nebyl, lítal pořád někde :roll: ale když jsme dorazili ke stolku, zázrakem se objevil a začal dceři kupovat pitíčka, hranolky, mě se pořád ptal co si dám nebo jestli ještě něco nechceme, byl celý zbrklý a pil pivo.Za dvě hodiny co jsme tam byli si dal tři kousky a udělal si docela opičku! :poblion: koktal nesmysli a já už začala být naštvaná, no dělal nevidím neslyším a pitomě se usmíval :roll: po chvilce jsem šla znovu s dcerou za zábavou a když jsem koukla směrem ke stolku, manžel tam nebyl, opět! :zed: po chvilce přiběhl a začal něco mluvit o bundě ve slevě a že by si jí koupil, tak jsem ho poslala aby si jí šel koupit no letěl div se nepřerazil :roll: přišel za půl hodiny s bundou a pro dceru koupil poštářek s motivem mašinky Tomáše a celou dobu, mluvil jen o té bundě! :roll: :zed: jeli jsme domů, mluvil o té bundě celou cestu než jsme dorazili, doma si jí začal zkoušet a naparoval se, pořád se mě ptal jestli mu sluší, byl už s tím opravdu protivnej :roll: když už jsem mu řekla po desáté že mu to sluší byl konečně spokojený a bundu uložil ufff! Dnes než jel na odpolední tak se osprchoval, oholil, prohlížel si jaký svetr si má vzít aby mu ladil k bundě, nasadil bundu a kroutil se kolem mě jestli mu ta bunda sluší, jaký to byl dobrý kup atakdále! :pocitac: :zed: dal mi a dceři pusu a odjel s velice dobrou náladou do zaměstnání a ještě si pískal 8o :roll: a nezapomněl mi říct, aby jsem si odpočinula a nešla dlouho spát 8o
děkuji za anonym :kytka:

  • Citovat
  • Upravit
475
8.2.17 22:32
@Aragua píše:
@Gen.custer Nezrali jedinci hledajici vzruso u jinych podobne postizenych jedincu druheho pohlavi. Dospely clovek nejdrive resi problemy doma, vyresi a pak hleda noveho partnera pro zivot.

Nesouhlasím… Někdy už člověka ubíjí plácat se ve špatném vztahu a tohle je jednoduché řešení. A někdy ti hodně otevře oči

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
110556
9.2.17 00:13
@Gen.custer píše:
Dámy, dámy, dámy jestlipak jste se někdy zamyslely co vaše může vede k milenkám?

Mého ex muze k tomu jistě vedl nedostatek sexu a citu…nenaplněné potřeby

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
475
9.2.17 01:50
@Venetia píše:
Mého ex muze k tomu jistě vedl nedostatek sexu a citu…nenaplněné potřeby

No a jsme doma. Ono je to zpravidla vždy nedostatek sexu a citů tak proč se potom divíte nechápu…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
110556
9.2.17 08:42
@Gen.custer píše:
No a jsme doma. Ono je to zpravidla vždy nedostatek sexu a citů tak proč se potom divíte nechápu…

Já se nedivím

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1855
9.2.17 15:03
@Gen.custer píše:
Nesouhlasím… Někdy už člověka ubíjí plácat se ve špatném vztahu a tohle je jednoduché řešení. A někdy ti hodně otevře oči

No rikam, dospely clovek se totiz nenecha ubijet ve spatnem vztahu a snazi se svou situaci vylepsit. Milenec/milenka je alibi ubozaku, kteri se neumi k problemu postavit celem. V zasade si to napsal, jednoduche reseni.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
2.1.21 20:55

Manžel mě podváděl - rady, jak se s tím vyrovnat

Dobrý večer,
Před půl rokem jsem přišla manželovi na nevěru. Byla jsem v té době na rodičovské s našim dítětem. Nevěra prý trvala 6 měsíců, ukončil to poté, co jsem na to přišla. Nás vztah (15 let) byl na začátku super, s dětmi se to zhoršilo. Vyčítal mi nedostatek sexu (byl 1-2× týdně), nastvanost, naladovost, odtazitost, apod.

Po zjištění nevěry jsme se okamžitě shodli, ze kvůli dětem zůstaneme spolu. A začalo moje osobní martyrium. Zkusili jsme několik psycholozek, k ničemu to nevedlo. Já jsem nechtěla řešit vztah jako takový, chtěla jsem zjistit “ proč a s kým”. Holce bylo odhadem 25, manžel přes čtyřicet. Jednou se prorekl, ze je z práce. Od té doby odmítal sdělit cokoli o její identitě z obavy, ze bych si to s ni chtěla vyřídit. Prý mi po tom nic není, mam se nad to povznést. On za tím udělal tlustou čáru a mě vyčítá, ze se z toho nemohu vyhrabat. Ze začátku byl alespoň pozorný, teď vidím, ze už ho s tím otravuju. Řekl mi, ať se sebou začnu konečně něco dělat (= navštěvovat psychologa/ psychiatra).

Protože to se mnou mávalo ode zdi ke zdi, našla jsem si rychle práci a rodicak předčasně ukončila. V práci je to fajn, baví mě to a alespoň v určitém směru jsem našla ztracenou sebedůvěru ( finanční nezávislost pro mě byla ve vztahu vždy dulezita). Myslela jsem, ze i díky tomu se přestanu nevěrou trápit, bohužel, opak je pravdou. Akorát ze z ustrasene ženy na rodicaku se stala nenávistná mrcha ( záměrně přehanim…). Předtim jsem věděla, ze si nesmím moc stěžovat a dovolit si projevit svoje špatne emoce kvůli finanční závislosti na něm, každá scéna tak končila mým pláčem. Teď už ne. Vymezují se vůči nemu. Ale stále chci, abychom zůstali kvůli dětem spolu a vím, ze proto před nim musím držet negativní emoce na uzdě, i když uvnitř to vre. Taky vím, ze jsme se skrze hádky a výčitky nikam neposunuli, akorát jsem za hysterku a zarlivku a dal se tím před nim shazuji. Pak se za to na sebe zlobím a cítím se ještě víc uboha. Dřív jsem taková nebyla, byla jsem sebevědomá a vůbec jsem o sobě a jeho věrnosti nepochybovala.

S čím mám problém - vnitřně jsem jeho nevěru nepřijala. Nemám ho rada, nesnáším ho. Nevěřím mu, vnitřně se uziram. Z konfliktu a hádek s nim mám migrény, ze kterých se těžko dostávám. Není hodiny, abych na to nemyslela. Vím, ze je to špatně. Vím, ze ten, kdo mi takto ublížil, si nezaslouží, abych se jim tolik zabývala. Přesto všechno si neumím poručít. Nemůžu najít cestu ven. Depta mě představa, ze v tomto hnoji musím žít dalších dvacet let, než budou děti dospělé.

Prosím o radu ty z vás, které si podobnou emocionální smrští po nevěře prošli, co vám pomohlo se přes to dostat. Jaká “ hesla” jste si opakovali, abyste z toho vybredli. Co vás zachránilo od zblazneni. Připadám si jako na šikmé ploše, nemám se čeho chytit, negativní myšlenky mi úplně “ stravují duši”.

Mimochodem podle mych psycholozek je to normální reakce. Sezení s nimi mě však ještě víc deptaly, nenašla jsem odpovědi na své otázky, na hlubokou psychoanalýzu jsem neměla chuť a odvahu ( obavám se, ze vytahování démonů z minulosti by mě tak akorát hodilo ještě hlouběji a na A. D a lexaurinu kvůli chlapovi skutečně skončit nechci), proto jsem s konzultacemi skončila.

Děkuji za konkrétní doporučení.

  • Citovat
  • Upravit
16182
2.1.21 21:04

Rozveď se…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4497
2.1.21 21:05
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
Před půl rokem jsem přišla manželovi na nevěru. Byla jsem v té době na rodičovské s našim dítětem. Nevěra prý trvala 6 měsíců, ukončil to poté, co jsem na to přišla. Nás vztah (15 let) byl na začátku super, s dětmi se to zhoršilo. Vyčítal mi nedostatek sexu (byl 1-2× týdně), nastvanost, naladovost, odtazitost, apod.

Po zjištění nevěry jsme se okamžitě shodli, ze kvůli dětem zůstaneme spolu. A začalo moje osobní martyrium. Zkusili jsme několik psycholozek, k ničemu to nevedlo. Já jsem nechtěla řešit vztah jako takový, chtěla jsem zjistit “ proč a s kým”. Holce bylo odhadem 25, manžel přes čtyřicet. Jednou se prorekl, ze je z práce. Od té doby odmítal sdělit cokoli o její identitě z obavy, ze bych si to s ni chtěla vyřídit. Prý mi po tom nic není, mam se nad to povznést. On za tím udělal tlustou čáru a mě vyčítá, ze se z toho nemohu vyhrabat. Ze začátku byl alespoň pozorný, teď vidím, ze už ho s tím otravuju. Řekl mi, ať se sebou začnu konečně něco dělat (= navštěvovat psychologa/ psychiatra).

Protože to se mnou mávalo ode zdi ke zdi, našla jsem si rychle práci a rodicak předčasně ukončila. V práci je to fajn, baví mě to a alespoň v určitém směru jsem našla ztracenou sebedůvěru ( finanční nezávislost pro mě byla ve vztahu vždy dulezita). Myslela jsem, ze i díky tomu se přestanu nevěrou trápit, bohužel, opak je pravdou. Akorát ze z ustrasene ženy na rodicaku se stala nenávistná mrcha ( záměrně přehanim…). Předtim jsem věděla, ze si nesmím moc stěžovat a dovolit si projevit svoje špatne emoce kvůli finanční závislosti na něm, každá scéna tak končila mým pláčem. Teď už ne. Vymezují se vůči nemu. Ale stále chci, abychom zůstali kvůli dětem spolu a vím, ze proto před nim musím držet negativní emoce na uzdě, i když uvnitř to vre. Taky vím, ze jsme se skrze hádky a výčitky nikam neposunuli, akorát jsem za hysterku a zarlivku a dal se tím před nim shazuji. Pak se za to na sebe zlobím a cítím se ještě víc uboha. Dřív jsem taková nebyla, byla jsem sebevědomá a vůbec jsem o sobě a jeho věrnosti nepochybovala.

S čím mám problém - vnitřně jsem jeho nevěru nepřijala. Nemám ho rada, nesnáším ho. Nevěřím mu, vnitřně se uziram. Z konfliktu a hádek s nim mám migrény, ze kterých se těžko dostávám. Není hodiny, abych na to nemyslela. Vím, ze je to špatně. Vím, ze ten, kdo mi takto ublížil, si nezaslouží, abych se jim tolik zabývala. Přesto všechno si neumím poručít. Nemůžu najít cestu ven. Depta mě představa, ze v tomto hnoji musím žít dalších dvacet let, než budou děti dospělé.

Prosím o radu ty z vás, které si podobnou emocionální smrští po nevěře prošli, co vám pomohlo se přes to dostat. Jaká “ hesla” jste si opakovali, abyste z toho vybredli. Co vás zachránilo od zblazneni. Připadám si jako na šikmé ploše, nemám se čeho chytit, negativní myšlenky mi úplně “ stravují duši”.

Mimochodem podle mych psycholozek je to normální reakce. Sezení s nimi mě však ještě víc deptaly, nenašla jsem odpovědi na své otázky, na hlubokou psychoanalýzu jsem neměla chuť a odvahu ( obavám se, ze vytahování démonů z minulosti by mě tak akorát hodilo ještě hlouběji a na A. D a lexaurinu kvůli chlapovi skutečně skončit nechci), proto jsem s konzultacemi skončila.

Děkuji za konkrétní doporučení.

Já nějak nechápu, proč bys měla zůstávat s někým, koho nenávidíš (!)…jako jen kvůli dětem? To přece není život, dalších dvacet let trpět a ve finále na to ty děti doplatí, protože když ty nebudeš nešťastná, tak ony to poznají… Jako já chápu, že člověk se snaží to rodinu zachovat, ale snad ne za každou cenu!?…sama jsem vyrůstala do puberty v rodině, kde to absolutně nefungovalo, hádky na denním pořádku, psychický a fyzický násilí (ne na mě) a až ve chvíli, kdy jsem se já jako 12 letá holka ozvala a mamce řekla, že bych byla radši, kdyby se rozvedli, tak se tak stalo.. smutný, co? Mamka prej kvůli nám s tátou zůstávala!!! Přitom my jsme museli ty dennodenní hádky trpět a dost nám to s bráchou ubližovalo, ne že ne… Pokud s ním nemůžeš fungovat, tak se na to vykašli.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová